Rozdělení společnosti je osvědčená levicová strategie

Na konci padesátých let přišli čínští komunisté pod vedením Mao Ce-tunga s politikou Velkého skoku vpřed. Skok trval tři roky a způsobil hladomor, kterému podlehly desítky milionů lidí. Po Velkém skoku vpřed přišla v šedesátých letech další vlna teroru, který dostal název kulturní revoluce.

Mao Ce-tung pro její rozpoutání důmyslně využil marxistickou taktiku, která velí rozdělit společnost na nesmiřitelné skupiny a rozbít základní jednotku společnosti, rodinu, tím, že postaví děti proti rodičům.

Pět černých kategorií

Všichni občané Číny byli zařazeni do dvou velkých skupin, z nichž každá obsahovala pět kategorií občanů. V první skupině, která nesla příznačný název „Pět černých kategorií”, byli špatní občané. Byli to buď majitelé půdy, bohatí farmáři nebo prostě jen skupina označená jako „pravičáci” a kategorie nesoucí doslovný název „ti se špatným vlivem”.

Druhá skupina se jmenovala „Pět rudých kategorií”. Do ní patřili chudí farmáři, pracovníci, vojáci a revoluční kádry či mučedníci. To byli ti dobří občané.

Ideje lepší rodičů

Státní aparát nabádal děti, aby daly přednost idejím revoluce před svými rodiči. Populární píseň, kterou čínské děti masově zpívaly, obsahovala příslušné sloky:

„Otec je drahý. Matka je drahá. Nikdo není tak drahý jako předseda Mao.

Maovy myšlenky jsou pokladem revoluce. Každý, kdo jim oponuje, je náš nepřítel.”

Hlavní údernou silou kulturní revoluce se staly Rudé gardy, které se rekrutovaly ze studentů středních a vysokých škol a dostaly podporu samotného Mao Ce-tunga. V prvé fázi se do Rudých gard mohli hlásit pouze mladí lidé z Pěti rudých kategorií, ale posléze se mohly přidat i děti z rodin Pěti černých kategorií. Podmínky určil tehdejší premiér Čou En-laj: Musí se obrátit proti své rodině a chovat se správně.

Čtyři přežitky

Jedním z cílů kulturní revoluce bylo zničit takzvané čtyři přežitky. K zániku byly odsouzeny staré zvyky, staré myšlenky, stará kultura a obyčeje, ačkoliv nikdo pořádně neurčil, co to přesně znamená.

První to odnesly názvy ulic a obchodů. Následovaly historické knihy, obrazy a kláštery z minulosti. Útoku Rudých gard nebyl ušetřen ani hrob věhlasného mistra Konfucia nebo hrobka císaře Wan-li stará více než tři sta let, kterou Rudé gardy znesvětily a tělo císaře spálily.

Napřed pomníky, pak majetek

Po názvech ulic a historických artefaktech přišel na řadu majetek občanů z Pěti černých kategorií, jejich mučení a zabíjení vedené ve většině případů mladými lidmi z Rudých gard. Policie a armáda dostaly pokyn, aby nezasahovaly.

Po dvou letech se řádění Rudých gard vymklo kontrole. Různé frakce mladých revolucionářů bojovaly mezi sebou a sám Mao Ce-tung vydal armádě pokyn, aby jejich revoluci učinila přítrž. Tak se i stalo a v některých čínských provinciích došlo i na popravy příslušníků Rudých gard.

Miliony studentů byly poslány na venkov do převýchovných táborů. Mao Ce-tung požádal čínský tisk, aby vydal článek s titulkem „Také máme dvě ruce, nezahálejme ve městech”.

Jedním ze studentů, kteří skončili na venkově, byl i současný čínský prezident.