Fact-checking, co žádná fakta neověřuje

Ve skutečnosti tedy ve své zprávě nepíše o „dezinformacích“, ale o „dezinformačních narativech“. Ale nehrajme si se slovíčky a pojďme raději k samotnému obsahu dokumentu. Respektive „fact-checking briefu“ (zde). Obsahuje „dezinformačních narativů“ celou řadu. Všechny však spojuje jedno – ani u jednoho CEDMO nedokazuje nepravdivost daného tvrzení. Což je podle mne vada dosti podstatná. Jinými slovy dokument sice něco „brífuje“, ale rozhodně nic „nefaktčekuje“. Ono by to šlo totiž jenom velmi těžko, protože hned několik „narativů“ lze za „dezinformační“ označit jen s velkou dávkou kreativity a fantazie.

Například ten, kde se tvrdí, že „Strany vládní koalice prosazují v Parlamentu České republiky korespondenční volbu, aby mohly v roce 2025 zmanipulovat sněmovní volby a prohlásit se za jejich vítěze“. Pravdivost či nepravdivost tohoto tvrzení totiž prokázat nelze, protože se vztahuje k něčemu, co se stane, nebo nestane až v budoucnosti. Možná je to tedy hypotéza. Jenomže ta by měla být založena na nějakých relevantních argumentech. A ty v totmo případě chybí. Takže toto tvrzení není ničím jiným, než nepodloženou spekulací.

Dalším „dezinformačním narativem“, který CEDMO zkoumala, je kupříkladu výrok „Elektromobily představují větší zátěž pro životní prostředí než automobily se spalovacími motory a jsou také nespolehlivé kvůli častým požárům baterií“. Jenomže ani to není žádná dezinformace. Že to s tou „bezemisností“ elektromobilů nebude tak žhavé, totiž přiznala (mimo pozornost většiny našich médií) i samotná EU (zde). A magazín Focus publikoval závěry studie (zde), podle které se stávají „čistšími“ až po ujetí 90 000 km, pokud jsou nabíjeny elektřinou vyrobenou z emisních zdrojů, respektive po 65 000 km, pokud ze zdrojů bezemisních. Jinak řečeno pravdivost výroku, který CEDMO zkoumala, závisí na počtu ujetých kilometrů. A rozhodně jej tedy nelze označit za dezinformaci.

CEDMO se však nezabývalo jenom „dezinformačními narativy“ u nás, ale podívala se i k sousedům na Slovensko. Zkoumala například tento: „Majitel českého klubu HC Rytíři Kladno, hokejista Jaromír Jágr, tvrdí, že byl nucen kvůli tlaku médií, neziskových organizací a sponzorů ukončit spolupráci se slovenským brankářem Júliusem Hudáčkem, který strávil uplynulou sezonu v ruské lize KHL“. A jaká je skutečnost? Jaromír Jágr se k této kauze samozřejmě vyjádřil (zde) a odvolal se přitom na oficiální prohlášení klubu. V něm stálo, že „rozhodnutí klub učinil po zvážení všech aspektů souvisejících s Hudáčkovým angažováním“. Co asi bylo myšleno těmi „aspekty“? Tomu, že by mezi ně nepatřil tlak médií, aktivistů a sponzorů, lze uvěřit asi jen velmi těžko. Stejně jako tomu, že by podobné prohlášení bylo vydáno v rozporu s míněním majitele klubu. Jinak řečeno Jaromír Jágr potvrdil, že k ukončení spolupráce s brankářem Hudáčkem opravdu došlo pod tlakem médií, aktivistů a sponzorů. A tedy ani tento „narativ“ nelze považovat za dezinformační, protože prostě líčí pravdu.

Takže si to shrňme. Zmiňovaný materiál agentury CEDMO označuje různá tvrzení jako „dezinformace“, přičemž vůbec nedokládá, v čem jsou nepravdivá. Minimálně ve třech případech je přitom zřejmé, že to ani doložit nelze. Jedno z těchto tvrzení je spekulace vztahující se k budoucnosti, druhé může být pravdivé i nepravdivé, a to třetí není lež, ale pravda. Na vzniku dokumentu se přitom podílely organizace, které se samy označují za „experty“ na ověřování faktů a odhalování dezinformací, a tedy by měly být schopny se takových školáckých pochybení vyvarovat. Proto soudím, že nejde o chyby, ale o úmysl. A jak tedy označit dokument, do kterého jeho autoři záměrně vložili nepravdivá tvrzení?

Co třeba jako dezinformaci…

Kateřina Lhotská