Fiala a Pazderková: Když se sprosťáctví povýší na vládní standard

Tahle žena, Iva Pazderková, bude dělat volební kampaň s naším premiérem Petrem Fialou. Je hluboko pod úroveň všech, kdo v sobě ještě mají slušnost, poctivost, morálku, sociální vnímání a smysl pro spravedlnost. Její slova na adresu Ruska jsou neodpustitelná a svědčí o nevzdělanosti a sprostotě pisatelky. V době, kdy budeme slavit 80. výročí osvobození naší země Sovětskou armádou, je to naprosto hanebné a nedůstojné.

Ať si o současném Rusku myslí každý, co chce – máme válku, geopolitické napětí, ztracené iluze. Ale přepsat historii a spláchnout do kanálu těch 140 tisíc sovětských vojáků, kteří za nás položili život během 2. světové války? To není názor. To je morální zvrhlost. A Iva Pazderková ji servíruje s úsměvem jako kulturní standard současného „slušného“ Česka.

Její tweet, plný fekálních výrazů a mentálního průjmu, by v normální společnosti znamenal veřejný konec kariéry. U nás? U nás se taková osoba stává tváří kampaně vládnoucí strany. Fiala si ji vybere jako „moderátorku“ – možná aby zakryla jeho vlastní bezbarvost, možná proto, že v ní vidí podobný styl: aroganci bez obsahu, silácká slova bez odpovědnosti, pohrdání historií a národem.

A tak tu máme duet: ona prodávala jogurty jako blbá blondýna, on Nutellu jako blbý premiér. On sliboval německé platy, ona mezitím budovala kariéru na vulgárních výstupech. Dnes tvoří tým, který má přesvědčit veřejnost, že jsou tou správnou volbou pro budoucnost.

K jaké budoucnosti nás ale vedou?

• K té, kde už se neoslavuje 9. květen jako Den vítězství, ale připomínka „okupace“?

• K té, kde je Sovětský svaz šmahem srovnán s nacistickým Německem, protože to zrovna vyhovuje západnímu narativu?

• K té, kde za názor můžete být zrušeni, ale za sprostotu jste odměněni místem na pódiu vládní strany?

Když se podíváme na události 21. srpna 1968, jsou naprosto jasně oddělené od toho, co se odehrálo v letech 1944–1945. Jedna věc je tragédie normalizace a srpnová invaze. Druhá – a mnohem zásadnější – je osvobození od nacismu, bez kterého bychom tu dnes nebyli. A tohle se prostě nesmí míchat dohromady.

To, že to nedokáže pochopit rozjívená komediantka, je jedna věc. Ale že to nevadí předsedovi vlády? To je problém celý.

A my, národ, který tohle všechno sleduje, se ptáme:

Kolik ještě takových „Pazderkových“ nám Fiala přivede do veřejného prostoru? Kolik dalších „morálních majáků“ bude určovat, co si máme myslet, koho nenávidět a komu děkovat za elektřinu za 7 korun za kWh?

Už toho bylo dost. Tohle není otázka levice nebo pravice. Tohle je otázka důstojnosti. A každý, kdo ještě neztratil páteř, musí říct jasné NE. Ne tomuhle režimu banality, nenávisti a hlouposti. Ne vládě, která přestala sloužit lidem a začala se klanět vlastním karikaturám.

Až 9. května půjdeme položit květiny na hroby padlých sovětských vojáků, nezapomeňme, že by tu nebyly – ani ty hroby, ani ten mír – kdyby místo nich bojovali Fialové a Pazderkové. Ti by to projednali v Bruselu. S úsměvem. A bez hanby.