Gangsteři a horliví žalobci (2)

Zdá se, že celá věc směřuje rovněž k dalšímu, tentokrát většímu jménu, kterým je Jiří Pospíšil (aspoň to intenzivně naznačují Piráti)…Některé Pospíšilovy argumenty z posledních dnů jdou ovšem až za hranici slušnosti. Ba, jsou přímo nestoudné. Pospíšil připomíná kauzu Budišov, kterou vykonstruoval někdejší tzv. elitní útvar policie plk. Kubiceho (ÚOOZ).ÚOOZ krátce před komunálními a senátními volbami pozatýkal údajnou zločineckou skupinu, vedenou někdejším starostou Budišova, Péťou.Neštěstím pana starosty bylo, že byl úspěšným starostou Budišova za ČSSD…“

Krátký citát z ex-premiérova příspěvku přímo a nepřímo potvrzuje zákulisí první části příspěvku na pokračování – Gangsteři a horliví žalobci. Kauza, v policejním označení případ Dozimetr, metastázuje ve stínu letního slunce, prázdnin a inflace a přinese včas před komunálními a senátními volbami potřebnou zábavu. Ta je nutná k odvlečení pozornosti občanů od příčiny příčin základní kauzy DPP, jejího ne posledního aktu, ve kterém vstoupili na scénu Hlubuček, Redl, Dovhomilija a další a také zájmu redakce Seznam hovořit s panem ing. Martinem Dvořákem. Tento bývalý ředitel DPP a všichni další obvinění, celkem 17 byli po deseti letech pravomocně zproštěni viny, rozsudkem Městského soudu v Praze v rozsahu 233 stran A4, č.j. 47 T 7/2017 zde dne 27. listopadu 2020 a zamítnutím odvolání státního zástupce v rozsahu 36 stran A4, č.j. 4 To 38/2021 ze dne 1. září 2021. Všem obviněným, kromě DPP doporučuji mlčet, nedávat žádné odpovědi na otázky redaktorů, dokud by oni nepřišli nebo akceptovat interview, minimálně do té doby, než DPP s novým vedením vysvětlí a dokumentárně doloží mj. navýšení požadované finanční podpory v posledních letech ve výši cca 3,9 miliardy Kč ročně.

Z moderní historie kauzy DPP

Pro zpestření textu, poučení a kritické hodnocení nové kauzy nabízím tři citáty. První je z pasáže – Prokurátorova nesprávná kvalifikace skutků – z doslovného přepisu záznamu z vyhlášení rozhodnutí Vrchního soudu Praha ze dne 1. září 2021: „To se zejména týká ve vztahu, že se pan obžalovaný státní zástupce stále domáhal, aby jednání obžalovaného Štiky a zejména obžalovaného ing. Dvořáka bylo posouzeno jako trestní čin zpronevěry a mimo jiné se opíral v rámci svého odvolání o rozhodnutí nevyššího soudu 3 TDO 1742/2016. Tohle to rozhodnutí rozhodně na jednání obou obžalovaných někdejších představitelů dopravního podniku absolutně nelze aplikovat už jenom proto z toho důvodu, že v tomto případě, který řešil Nejvyšší soud, šlo o finančního ředitele, který když to řeknu velice laicky, kradl peníze z pokladny a z účtu společnosti, kterou řídil. Prosím vás, takovéto skutečnosti ani ve vztahu k panu obžalovanému Štikovi ani obžalovanému inženýrovi Dvořákovi nebyly vůbec zjištěny.“

Druhý se týká pasáže – Zaplevelený spis. V ní soud konstatuje: „…Já chci jenom uvést, že tento spis je doslova a do písmene zaplevelen řadou důkazů, které jsou v této věci naprosto nepodstatné. Ono to totiž skutkově není příliš složitá věc a jde spíš o její právní posouzení. A upřímně řečeno orgány činné v přípravném řízení se spíš měly, kdyby se zaměřily na existenci zdrojové trestné činnosti, tak si mohli odpustit zaplevelení spisu důkazy, které se vztahují pouze k tzv. legalizaci. Pokud tohle není prokázaná zdrojová trestná činnost, tak hovořit o nějaké legalizaci, která je výslovně závislá na existenci zdrojové trestné činnosti je naprosto bezpředmětné…Kam šly potom peníze od pana Kmetě z Cokeville Assets za situace, kdy neexistuje zdroj trestné činnosti je nám upřímně řečeno dneska úplně jedno, jestli je dostával pan Rittig do Dubaje nebo do Monaka. Nemá to význam, pokud dospějeme k závěru, že původ těchto peněz nepochází z trestné činnosti. Nebylo prokázáno mimo jiné ani protiprávní jednání ve vztahu mezi Neographem, Dopravním podnikem, ale ani mezi Cokeville Assets a Neographem. “

Třetí citát, perlička, pochází z výtky k obsahu odvolání státního zástupce: „V tomto případě jenom konstatuji, že obsah odvolání státního zástupce, pokud jsou namítány i chyby tohoto rozsahu je přímo v rozporu s jednou ze zásad fiat justicia perat mundus. To znamená lidově řečeno, ať se naplní spravedlnost, i kdyby měl zhynout celá svět. Kdybychom takhle měli posuzovat odběratelsko-dodavatelské vztahy tak se obávám, že na svobodě příliš úplně lidí nezůstane…Za této situace jsme se plně ztotožnili se závěry nalézacího soudu. Odvolání tudíž pana státního zástupce bylo posouzeno jako nedůvodné a jako takové bylo odmítnuto, když jsme se od počátku svého odůvodnění vyjádřili, proč byla zamítnuta odvolání obou poškozených subjektů…Proti našemu usnesení není žádný opravný prostředek.“

Byl jsem členem zločinecké organizace

Takové přiznání nikdy nezaznělo (s výjimkou spolupracujícího obviněného Kubisky) od nikoho v kauze DPP s hlavními obviněnými ing. Dvořákem, ing. Štika & Co. V nové kauze DPP přiznání a svědectví podnikatele Pavla Dovhomilji může být pro případ Dozimetr zlomové. To i proto, že od zveřejnění kauzy ho policie označila za člena nejužšího vedení stíhaného spolku, protože prý má detailní vhled do toho, jak se vyšetřované skutky odehrály.

Čtyřicetiletý Pavel Dovhomilja, známý svojí slabosti k italské módní značce Gucci, a proto i tak nazývaný, umožnil ještě před odchodem na polici k výslechu, hned po návratu do ČR z Chorvatska několikahodinový rozhovor Seznamu. V něm popsal, jak se stal členem zločinecké skupiny a jak vlastně fungovala a mj. řekl: „Ano, byl jsem členem zločinecké organizace, jak to píší v tom sdělení obvinění. A to já vnímám jako svoje pochybení, tohle jsem měl vyhodnotit jinak a neměl jsem do toho jít. Každý tam měl nějakou oblast a v ní se snažil vytvořit byznys…Ty přezdívky vymyslel Maťo (Matěj Augustín, bývalý finanční ředitel dopravního podniku), Petr Hlubuček byl kupříkladu ‚Slepičák‘ podle toho, že choval slepice.“ Každý člen tajného spolku měl nejenom přezdívku, ale i svou jedinečnou roli. Již z toho mála veřejně známého lze dovodit, že policisté nerozkryli celou skupinu. Ve svědectví padají další konkrétní jména person, která na soupisu obviněných dosud chybí. A v tom vidím část komplexního problému. Jeho pozadí, tj. minulost, nabízí srovnání se současnou situací, kterou mj. tvoří a charakterizují osobnosti, které konali i tenkrát.

Pád vlády Petra Nečase

Retrospektivně lze dokázat, že pád vlády Petra Nečase odstartovaly aktivity velvyslanectví USA v Praze jako reakce na rozhodnutí premiéra, že dostavba jaderné elektrárny Temelín musí proběhnout čistě, tedy na základě ekonomické výhodnosti pro Českou republiku a nikoliv na základě zákulisních dohod a lobbistických vztahů. Již tenkrát Westinghouse automaticky počítal s tím, že v tendru o dostavbu Temelína zvítězí kvůli tomu, že oni jsou Američané a spojenci ČR v NATO, zatímco Ruská federace je (pro USA) nepřítel.

Šok přišel koncem května, kdy Petr Nečas při státní návštěvě v Moskvě, kde se setkal i s Vladimirem Putinem, uvedl naprosto bez jakýchkoliv skrupulí, že česko-ruské konsorcium Atomstrojexport má nejlepší předpoklady k tomu, aby vyhrálo tendr na Temelín. Reakce americké strany přišla okamžitě, ale ne přímo: Bakalovy Hospodářské noviny a jejich internetový derivát iHned.cz uvedly zdrcující komentář, že „Petr Nečas před pravdou upřednostnil raději ruský trh pro české firmy.“

Velvyslanectví USA v Praze s předpokládaným souhlasem CIA aktivizovalo po Nečasově návštěvě v Moskvě státní zastupitelství a za oceán nasměrovanou státní zástupkyni Lenku Bradáčovou. Dnes lze tvrdit, že s pravděpodobností hraničící s jistotou navrhnutý pád Nečasova kabinetu představoval nebezpečnou akci, na jejímž konci mohl být reálně i kriminál za pokus o státní převrat. Jinak nelze přesvědčivě vysvětlit, proč se Lenka Bradáčová rozhodla, že řízení kauzy Nagyová, bude přesunuto z Prahy do Olomouce k rukám státního zástupce Ivo Ištvána.

Ivo Ištván musel být zděšen. Velkolepý zátah v červnu 2013 a následná tisková konference olomouckých státních zástupců a policistů z elitního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu vzbudily očekávání, která, kdo zná prostředí a jak to v něm funguje, nešla splnit. Ištván to musel poznat ihned poté, co mu téměř celou jednu část případu (údajné korupce poslanců) Nejvyšší soud poslal k ledu, pravda rozhodnutím, které asi čekal málokdo. O nalezených stamilionech a tunách zlata se dnes vůbec nemluví, mafie, na niž měl útok mířit, zůstává bez výraznějších ztrát, pokud měříme alespoň počtem obvinění a pravomocných rozsudků. Víme ale, že zásah v červnu 2013 ukončil existenci jedné vlády a jednu část politického systému. V kontextu uvedeného se nabízí pro občana mj. vědět, že nejvyššího státního zástupce může vláda odvolat bez důvodů, kdykoliv se jí bude chtít. Proto nelze mluvit od výlučné odpovědnosti Iva Ištvána, který bohužel dodal ten rozhodující argument.

Mecenáš Karel Janeček

Nadační fond proti korupci, který mecenáš založil, s pravděpodobností hraničící s jistotou spolupracuje s velvyslanectvím USA. Samotný Karel Janeček je mnohými českými občany podezírán, že je aktivním operátorem CIA, pro kterou pere peníze skrze svůj geniální počítačový program. Ten charakterizuje automatizace brokerských objednávek na akciových trzích. Systém ve zjednodušené definici funguje tak, že počítače sledují vývoj nabídek a poptávek jednotlivých titulů a využívají systém reakce trhu na nákup. Po každém nákupu trh zareaguje posílením ceny, což systém využije k okamžitému prodeji titulu za cenu nepatrně vyšší. Není potřeba dál vysvětlovat spekulativní produkci peněz založenou na patřičném myšlení autora programu, v některých kruzích považovaného za kandidáta na prezidenta ČR.

Andrej Babiš

Není pochyb, že Andrej Babiš spolupracoval na pádu Nečasovy vlády v roce 2013. Pád vlády mu vyhovoval, spolupráce s Janáčkovým nadačním fondem proti korupci se mu jevila ideální, nehledě na veřejně známé tehdejší ohranění prezidenta Zemana týkající se americké moci v ČR. Předseda ruské vlády Medveděv před novináři vyjádřil své přesvědčení, že rozhodnutí o vítězi temelínského tendru bude transparentní a objektivní. Peter Nečas po schůzce se svým ruským protějškem potvrdil, že Výběrové řízení proběhne transparentně a nejlepší nabídka vyhraje. Jak to vše dopadlo, nepotřebuje vysvětlení. Proto by nemělo překvapit, že po odchodu Andreje Babiše z vedení ANO vstoupí do klání o prezidentské křeslo.

Po předčasných volbách na podzim v roce 2013 nová Sobotkova vláda dostavbu Temelína odsunula na neurčito. Důvodem byla prý nová rekalkulace, která ukázala, že Temelín by se nevyplatil, že elektřiny má ČR zatím dost. Dnes víme, že ano i ne. Ve skutečnosti odsunutí na neurčito bylo motivováno strachem z mezinárodní arbitráže ze strany Ruské federace. Proč? Protože Atomstrojexport podle mnou neprověřených informací dal nejlepší nabídku: Ruský investiční rámec ve výši 150 miliard korun byl pro Westinghouse nedostižný. Proč? „Američané nepřišli do ČR investovat, ale vydělávat peníze“, lakonicky konstatoval tehdejší zástupce Westinghouse pan Andrew. Ten se dokonce ohradil proti tomu, aby „se tendry přidělovaly na základě pobídkových offsetů a bez ohledu na strategické vazby ČR s americkým spojencem.“

Debakl Vrchního státního zastupitelství v Praze

Debaklem skončila jeho vlajková loď: kauza jízdenek Dopravního podniku Praha. V roce 2011 ji za velkého mediálního humbuku otevřel bývalý šéf civilní rozvědky Karel Randák, klíčový člen správní rady Janečkova nadačního fondu, o kterém bude řeč v příštím pokračování.

Kauzu otevřel na podzim 2011 Nadační fond proti korupci Karla Janečka s klíčovou rolí bývalého ředitele civilní rozvědky Karla Randáka. Zpochybnili zakázku tiskárně Neograph na dodání jízdenek DPP, přičemž z každé měla jít sedmnáctihaléřová provize společnosti Cokeville Assets Inc. spojované s lobbistou Ivem Rittigem. Nadační fond proti korupci v této věci podal trestní oznámení a Karel Randák ji propojil s kauzou továrny na výrobu biopaliv Oleo Chemical, přímého obchodního konkurenta Agrofertu, na dodávky bionafty DPP. Randák v té době spolupracoval s Babišem i společností Ravak. Ta dodnes vede s Oleem obchodní spory. Nabízí se staré přísloví: Čím méně vím, tím lépe spím. A také: Lidé, bděte! Proč?

Mimo jiné i proto, že Šlachtovi detektivové obvinili bývalého ředitele DPP Martina Dvořáka, ekonomického ředitele Iva Štiku a dalších 15 lidí kvůli údajnému tunelování firmy. Odvolací soud v září 2021 definitivně rozhodl, že byli stíháni neprávem. Kromě v úvodu příspěvku uvedených tří citátů z rozsáhlého rozhodnutí je nutné připomenout, že vyšetřování bylo vedeno nezvykle agresívně. Vybraní obvinění byli několikrát zadrženi, policie u nich opakovaně prováděla domovní prohlídky, někteří byli pod výhrůžkami nuceni ke spolupráci. Naopak hlavní svědkové obžaloby, Vladimír Sitta ml. a Jaroslav Kubiska, využívali přátelských vazeb s vyšetřovateli a žalobci. Kubiska dnes patří mezi sponzory Šlachtova hnutí Přísaha, přestože jeho výpověď, podobně jako Sittovu, soud smetl jako nevěrohodnou. Konstatoval, že k žádné škodě DPP nedošlo a obžaloba dozorového státního zástupce Adama Borguly stála na vodě. O něm také bude řeč v jednom z pokračování. Proč?

Zástupně cituji z příspěvku Petra Banberského z HN 29.5.15: Policie a státní zastupitelství dostali po roce 2010 volnost, jakou mnoho jejich pracovníků nikdy nepamatovalo. Nebyl to žádný záchvat uvědomění politické elity, ale výsledek volebního roku 2010, který zahájil destrukci politického systému, jak jsme jej znali předchozích 20 letech – v nejvyšší politice, stejně jako na radnicích. Příchod Pavla Zemana z Haagu na post nejvyššího státního zástupce připomínal romantickým duším příjezd tajemného cizince, který přiváží do města spravedlnost. Emancipace celé jedné generace státních zástupců, o níž na stejné debatě v Knihovně Václava Havla mluvila její čelná představitelka, vrchní státní zástupkyně v Praze Lenka Bradáčová, přinesla výsledky, které by ještě před pár lety nikoho ani nenapadly.

Málo koho asi napadá, že nová kauza DPP představuje mstu bezpečnostních složek, má za cíl oddělit STAN od ANO a s pravděpodobností hraničící s jistotou skončí po ukončení předsednictví ČR v EU, aby poté vláda Petra Fialy padla. Souhlasu netřeba.