V minulých epochách se nonkonformní házeli do hladomorny, několikasetletý vývoj přece jen něco přinesl, lepší a hlavně udržitelnější efekt než hladomorny, mají regály potravinových sil a totální debilizace poddaných, na kterou středověk neměl. Řadu let je zřejmé, že vulgo globalizace, jak nám ji servírují evropskounijní kolaboranti, je kaput. Tradiční průmysl a v mnoha EU zemích téměř veškerý průmysl, se delokalizovaly mimo evropský kontinent. Důsledkem je kognitívní propad většiny populace a závislost na vnějších volatilních faktorech, všechno to musí být ještě posvěceno mediální demagogií, že věci pojedou věčně ve stejných kolejích. A evropskounijní debilitě se postavila katedrála.
Volatilita vnějších faktorů je zřejmá, přesto všechno komisariát EU pokračuje v praktikách politiky volného obchodu. Idiocie vládnoucích otevřela evropský prostor největším globalistickým extrémům a bruselská byrokracie není ochotna ani minimálně revidovat dogmatické doktríny. Maastrichtské dohody z roku 1989 a 1991 jsou definitivně překonané, na tzv. washingtonském konsensu z 1989 lpí pouze komisaři EU, USA na něj dávno zapomněli a praktikují úplně opačnou rozpočtovou politiku. V roce 2007 formulovala EU doktrínu o globální Evropě, jinak též o ultraglobalizaci, tj. podpora hybridním dohodám o volném obchodu druhé generace, které kombinují odbourání cel s investicemi. Tato politika se stále praktikuje v čím dál větší míře. Dohody tohoto typu se Singapurem, Japonskem, jižní Koreu, Vietnamem atd. Od krize investičních bublin jsou globalizace a víra ve volný trh čím dál víc zpochybňovány, v mnoha zemích se rehabilituje jistá forma protekcionismu, která dovolí zemi volit optimální průmyslovou strategii.
Během pandemie se prokázalo, že dlouhé produkční řetězce mohou být velmi nebezpečné a vedou ke zranitelnosti evropských národů, zdálo se, že doktrína musí být změněna. V dokumentu EU z května 2021 nazvaném „Strategic dependencies and capacities“ se zdálo, že Komise zamýšlí změnit obchodní strategii. Ale dohoda o investicích s Čínou to vyvrací, tuto dohodu prosadilo Německo, pro něž je Čína privilegovaným obchodním partnerem. Evropská obchodní politika se organizuje kolem osy obchodních dohod, ale EU není schopna kontrolovat, zda-li je vůbec druhá strana plní. Nerespektování obchodních dohod je Evropskou unií běžně ignorováno. Dohoda s Čínou má podle Bruselu zabránit transferu technologií, zpřístupnit čínský finanční sektor, chránit intelektuální vlastnictví. Dohoda s Čínou vystaví evropské země a pracující konkurenčnímu šoku. Nic nezastaví víru v neomezený volný trh, EU otevřela další globalistickou frašku v chystané dohodě s Indií. Přes údajné výhody se úplně ignorují reálné možnosti přirozené konkurence. 8. května v Portu se EU rozhodla, že povede jednání o obchodních dohodách s Indií. Žádné dohody nemohou zaručit stejný přístup evropským podnikům na indický trh jako mají indické v Evropě…
Libor Číhal
Be the first to comment