Individualismus versus kolektivismus

Ayn Rand se narodila v Rusku na počátku minulého století. Ve věku jednadvaceti let emigrovala do USA, kde zahájila svoji kariéru jako pomocná scénáristka u filmu.

Těžké začátky

Její první samostatné scénáře ani první kniha nebyly příliš úspěšné. Prorazila až v době druhé světové války s románem Zdroj, v originále „Fountainhead”, byť ani jeho cesta na svět nebyla bez komplikací. Dvanáct vydavatelů jej odmítlo vydat a agent, který jej ve třináctém vydavatelství prosadil, toho dosáhl pouze tak, že pohrozil vlastní výpovědí, pokud román nevydají.

Román se po pomalém rozjezdu stal díky šeptandě mezi lidmi bestsellerem a z Ayn Rand udělal rychle známou osobnost a vůdčí ženu individualismu v minulém století. Nejznámější je její další román Atlasova vzpoura, který vydala v roce 1957. Dlouhá léta také publikovala eseje, které propagovaly myšlenky její filozofie objektivismu.

Altruismus

Podle teorie objektivismu je základní úlohou politického systému ochrana individuálních práv člověka a jeho majetku, která je neslučitelná s ideou sociálního státu. Kapitalismus je jediným systémem, jehož cílem je ochrana majetku a svobod jednotlivce. Proto je také jediným morálním uspořádáním, protože respektuje svobodu a umožňuje každému člověku žít jako člověk. Na téma altruismu Ayn Rand napsala (překlad autor):

Co je základem altruismu? Základním principem altruismu je, že člověk nemá právo na existenci pro sebe sama, že služba druhým je jediným ospravedlněním jeho existence a že sebeobětování je jeho nejvyšší morální povinností, ctností a hodnotou.

Altruismus by neměl být zaměňován s laskavostí, dobrou vůlí nebo respektem k právům druhých. Ty nejsou primární funkcí člověka, jsou důsledkem, jehož existenci vlastně altruismus neumožňuje.

Zdrojem altruismu, jeho základním absolutním předpokladem, je sebeobětování. To znamená rituální sebeobětování, popírání sebe sama a sebezničení. Vlastní zájem člověka je měřítkem zla, jeho nesobeckost je měřítkem dobra.

Neschovávejte se za takové povrchnosti, jako zda máte či nemáte dát žebrákovi desetník. O to nejde. Jde o to, zda máte, nebo nemáte právo existovat, aniž byste mu ten desetník dali. Jde o to, jestli si musíte dál kupovat svůj život, desetník za desetníkem, od každého žebráka, který se rozhodne vás oslovit. Jde o to, zda jsou potřeby druhých největším závazkem vašeho života a morálním smyslem vaší existence. Jde o to, zda má být člověk považován za obětní zvíře.

Každý člověk, který si váží sám sebe, řekne, že ne. Altruismus říká, že ano.

Rasismus

Na rasismus měla Ayn Rand také poměrně jasně formulovaný názor:

Rasismus je nejnižší, nejvíce primitivní forma kolektivismu. Člověk není posuzován jako individuální jedinec, ale podle charakteru a činů kolektivu svých předků a současníků. Přitom génius je génius bez ohledu na to, kolik pitomců patří ke stejné rase, a pitomec zůstane pitomcem bez ohledu na to, kolik géniů pochází ze stejné rasové skupiny.

Jako každá forma kolektivismu je rasismus snahou o získání nezaslouženého. Je to snaha o automatické hodnocení lidského charakteru, které se vyhýbá odpovědnosti za morální úsudek. Rasismus je dnes zločin, pokud jej praktikuje majorita, ale je nezcizitelným právem, pokud pochází od nějaké minority.

Takhle se s rasismem vypořádala Ayn Rand v šedesátých letech minulého století.