Jak Američané přišli postupně o demokracii a nyní ji mohou dostat zpět

Hodně volný souhrn myšlenek z listů federalistů a různých soudních rozhodnutí, o kterých v Americe diskutovali před volbami. Příběh začíná v roce 1787, kdy zakladatelé USA v listech federalistů přemýšleli, jak nejlépe uspořádat svůj nový stát. Při svých úvahách zřejmě nepočítali se čtvrtou složkou moci: byrokracií.

Listy federalistů je soubor 85 novinových článků, které publikovali anonymně zakladatelé USA. Podle historika Morrise představují „klasiku v politické vědě, která je dosud nepřekonaná v šíři i hloubce”.

Poučení z minulosti

Zakladatelé USA nechtěli opakovat chyby antických řeckých demokracií. Inspirovali se díly anglického Johna Lockeho nebo barona Montesquieu a jeho knihou „O duchu zákonů”.

Prosté Američany zase nejvíce oslovila nejprodávanější kniha historie s názvem „Zdravý rozum” a takzvané Catovy dopisy, ve kterých dva angličtí novináři popularizovali jednoduchým jazykem myšlenky svobodné společnosti založené na konceptu přirozených práv.

Zakladatelé USA se obávali nejvíce koncentrace moci, protože věděli, že žádný panovník není dostatečně dokonalý, aby odolal jejím svodům, bude-li mu svěřena. Inspirováni baronem Montesquieu přidali k moci zákonodárné a výkonné ještě třetí složku moci, nezávislé soudy.

Parlament je nejsilnější

James Madison & spol. si uvědomovali, že i při rozdělení moci mezi mezi parlament, vládu a soudy je parlament suverénně nejsilnější. Kdo mu zabrání, aby odhlasoval, že chudší seberou majetek bohatším, když jich tam bude sedět 51  %?

Proto se snažili omezit moc parlamentu několika způsoby. Za prvé jej omezili Ústavou. Například tím, že parlament nesmí schválit žádný zákon, který by omezoval svobodu slova. Rozdělili parlament na dvě komory, z nichž do každé se volí jiným způsobem a v jiném termínu. Vznikl kongres a senát. Cílem bylo zabránit situaci, kdy po jedněch nepovedených nebo zmanipulovaných volbách získá v parlamentu většinu nějaká skupina lidí se sklony utlačovat menšinu. Jsou-li komory dvě, je to méně pravděpodobné. Třetí pojistkou proti parlamentu je prezidentské veto. Je možné jej přehlasovat, ale nestačí prostá většina.

Centrálním motivem americké Ústavy je navždy a za pomoci důmyslných mechanismů limitovat moc státu nad svobodným jednotlivcem.

Byrokracie jako temný rytíř

S jednou složkou státní moci zakladatelé USA tak úplně nepočítali. Úřednická armáda, která postupně a polehoučku ukradne moc parlamentu. Dokud byla federální vláda malá, nepředstavovala byrokracie velký problém. S růstem státu a jeho úřadů se byrokracie stala důležitou složkou moci, která se postupně začala se vymykat kontrole lidu.

Byrokracie je problém z jednoho prostého důvodu. Když parlament schválí nějaký zákon, který se nepovede, může ho ten samý parlament zrušit. Zrušit vyhlášku vydanou byrokraty bez souhlasu parlamentu je výrazně těžší. Přesun moci na nikým nevolené byrokraty je velkým problémem západních demokracií, který eskaloval v posledních desítkách let. Západ se dostal do situace, která se může podobat Rusku za vlády cara, jež popisuje Stuart Mill ve svém díle „O svobodě”: „Samotný car je bezmocný tváří v tvář mase úředníků. Každého z nich může poslat na Sibiř, ale nemůže vládnout bez nich nebo proti jejich vůli.”

Naděje

Ale Amerika má jedinečnou šanci tento trend zvrátit. První vlaštovkou bylo rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vystavil v roce 2022 stopku zelené byrokracii.

V roce 2009 se americká agentura na ochranu životního prostředí rozhodla, jen tak a sama od sebe bez ohledu na vůli lidu, že zařadí klíčový stavební prvek života na zeměkouli, oxid uhličitý, na seznam nebezpečných plynů. To jí umožnilo začít diktovat podnikům, co a jak mají dělat, aby omezili produkci „nebezpečného” plynu. Nejvyšší soud řekl před dvěma lety rozhodné ne:

„Nastavení limitů emise oxidu uhličitého na úroveň, která si vynutí zrušení výroby energie v uhelných elektrárnách, může být rozumným řešení pro současnou krizi. Ale je nemožné, aby dal Kongres státní agentuře pravomoc o takovém řešení rozhodnout. Rozhodnutí takového významu a dopadů na společnost je v pravomoci Kongresu nebo úřadu, který jedná na základě jasně definované autorizace.”

„Ústava má nejen zajistit, že veškerá moc pochází z lidu, ale že ti, kterým byla moc svěřena, jsou na vůli lidu závislí. Úkolem zákonodárného procesu je uzákonit vůli lidu. Umožnit Kongresu, aby přesunul legislativní moc na úřednický aparát, by zmařilo celý tento systém.”

Rána na solar

Druhou těžkou ránu utrpěla americká byrokracie v létě tohoto roku, kdy soud shodil ze stolu takzvanou doktrínu Chevron. Doktrína nese název podle firmy Chevron, která byla jednou ze stran sporu v roce 1984. V tom roce rozhodl Nejvyšší soud, že pokud je v zákoně nejednoznačná definice, rozhoduje úřad, jak by měla být vykládána. Ne soud, ale sám úřad bez jakékoli kontroly kohokoliv.

Doktrína Chevron se stala jedním z nejcitovanějších rozhodnutí Nejvyššího soudu a úřadům dala obrovskou možnost přicházet s „inovativními” výklady zákonů. Zvůli úřadů zastavil Nejvyšší soud letos, když uvedl:

„Zakladatelé USA si byli vědomi limitů jazyka a předpovídali, že nové zákony, i když budou napsány s velkou technickou expertizou a pečlivě a uvážlivě projednány, by mohly být nejasné, dokud se jejich význam neusadí za pomoci soudních rozhodnutí. Uvedli to v listu federalistů číslo 37. Zakladatelé také zamýšleli, že konečná interpretace zákonů bude řádným a specifickým úkolem soudů.”

Tímto rozsudkem ukončil Nejvyšší soud „vládu expertů” na úřadech. Svobodná země patří jejímu lidu, a ne úředníkům. Lidé uplatňují svoji vůli prostřednictvím svých volených zástupců, kteří sedí v parlamentu. Oni jsou jediní, kteří se lidem zodpovídají, a jedině lidé mají pravomoc určovat, co bude stát dělat.

Úřad pro rušení úřadů

Donald Trump slíbil voličům omezení nekontrolované moci federálních úřadů. Najal si na to Elona Muska, který po koupi platformy Twitter vyházel přes 80 % zaměstnanců bez jakéhokoliv vlivu na její fungování. Bývalý kandidát na prezidenta za republikány Vivek Ramaswamy, který se k Elonu Muskovi připojit, opakovaně uvedl, že nedávná soudní rozhodnutí dávají nové americké administrativě mandát k revizi pravomocí úřadů, které si neoprávněně přisvojily například rozhodnutím, že oxid uhličitý je jed, nebo tvorbou regulací, které nikdo neschválil.

Post scriptum

Pozn. autora:

Výše uvedené je nepatrným výběrem z argumentů, které v Americe zazněly před volbami. Média hlavního proudu v České republice a jejich „experti na Ameriku” opakovaně tvrdí v různých podobách, že Trump je „ohrožením demokracie”. Mohla by lidem přiblížit celou šíři diskuze, kterou Američané vedli, ale je jednodušší uchýlit se k informacím typu „on zlý, New York Times napsat, že on řekl ošklivá věc, on móóóc špatný”. Takový způsob informování je lepší, protože lze snáze lidi přesvědčit o tom, co si mají myslet.

Je zajímavé, že do diskuze s „experty na Ameriku” není většinou pozván nikdo, kdo zastává opačný názor než experti, o nichž se divák nedoví, co z nich vlastně dělá experta a jestli to náhodou není jen to, že mají „správný” názor. S tím, že opačný názor je ten, který není diplomaticky středový z obavy před následky pro mluvčího.

Američtí podnikatelé a široká americká veřejnost měli k dispozici nejen informace uvedené zde. Navíc vědí z vlastní zkušenosti, jak obrovskou neproduktivní zátěží jsou nesmyslné regulace. Pokud se Trumpově vládě podaří zkrotit čtvrtou složku moci, se kterou v americké Ústavě nikdo nepočítal, demokracii obnoví.

Zruší protiústavní moc nikým nevolených úředníků, kteří se nikomu nezodpovídají.

Tvrzení, že Donald Trump je ohrožením demokracie, jsou Američanům k smíchu. Ne proto, že by tomu nerozuměli, ale protože si sami vyhodnotili informace, které měli k dispozici. I ty, které český občan k dispozici z různých důvodů nemá.