D. TOLAR
Těžko uvěřitelný příběh o sociálním inženýrství, které stálo statisíce lidských životů a nepředstavitelnou sumu peněz. S ponaučením, že diverzita je koncept obtížně slučitelný s osvícenskými představami o svobodné společnosti.
V roce 2003 dobyla americká vojska Bagdád a svrhla režim Saddáma Husajna. Začala éra budování demokracie v zemi, ve které spolu vedle sebe žily dvě odnože islámu: sunnité a šíité.
Zde uvedené informace jsou z článku vydaného v časopise „Intelligence and National Security” doplněné o veřejně dostupné zdroje na Wikipedii. Odkaz na konci článku.
Saddám Husajn byl sunnita. K moci se v Iráku dostal v sedmdesátých letech jako vůdce strany Baas neboli Arabské strany socialistické obrody. Po pádu Íránu do rukou šíitských teokratů v roce 1979 preventivně Írán napadl. Obával se, že Írán může podněcovat v Iráku žijící šíity, aby jeho vládu svrhli. Tehdy stáli Američané na jeho straně.
Američané na scéně
Po dobytí Iráku svěřili Američané správu země do rukou Paula Bremera. Kariérního diplomata, který po odchodu z diplomacie a před nástupem do Iráku pracoval v pojišťovnictví. Přímo s Irákem Paul Bremer žádné zkušenosti neměl.
Původní plánem bylo vyslat do Bagdádu s Paulem Bremerem Alamaye Khalilzada, sunnitského muslima, který vystudoval v Chicagu. Měl být tváří americké správy a pomoci s předáním moci Iráčanům. Vzhledem k tomu, že Saddám byl sunnita, byla většina členů ozbrojených složek a státní správy ze stejné odnože islámu.
Těsně před svým jmenováním přesvědčil Paul Bremer na obědě tehdejšího prezidenta George Bushe, že jmenování Khalilzada by porušilo pravidlo nedělitelného velení. George Bush souhlasil a Paul Bremer se stal jediným vládcem Iráku.
Prezident Bush své rozhodnutí s nikým nekonzultoval a učinil jej přes doporučení CIA, která varovala, že hrozí vážný etnický konflikt mezi sunnity a šíity.
Dvě rozhodnutí
Rozhodnutí Paula Bremera číslo 1 bylo o „debaasifikaci” země. Všichni členové iráckého státního aparátu do čtvrté úrovně byli propuštěni, i když se nejednalo o vysoce postavené členy Saddámovy strany Baas. Pentagon nesouhlasil, neboť původně mělo o práci přijít pouze nejvyšší stranické vedení.
Práci ztratilo 100 tisíc lidí včetně 40 tisíc učitelů, kteří byli ve straně jen proto, že museli. Irácká infrastruktura včetně nemocnic, telekomunikací a energetické sítě přišla debaasifikací o technickou expertízu.
Druhým rozhodnutím bylo kompletní zrušení irácké armády, přestože všechny předválečné plány něco takového nedoporučovaly. Řada vysoce postavených členů Bushovy administrativy byla zásadně proti. Bremer jejich rozhodnutí „arogantně ignoroval” a zaštiťoval se tím, že jde o rozhodnutí samotného prezidenta.
Statisíce bývalých vojáků a policistů se ocitly na ulici. Všichni se cítili poníženi a mnozí z nich se přidali k povstaleckým sunnitským skupinám, které začaly v Iráku operovat.
Nový premiér a občanská válka
V roce 2006 se ve volbách stal premiérem Iráku Nouri al-Maliki, který pochází ze šíitské větve islámu a za vlády sunnitského Saddáma Husajna byl disidentem. Do služeb státu začali být přijímáni především příslušníci z řad šíitů. Řada rozhodnutí nového šíitského premiéra popudila dříve vládnoucí sunnitskou většinu v Iráku. Následně vypukla irácká občanská válka. Začala výbuchem bomby v nejposvátnější mešitě šíitů, která se nachází na území Iráku. Bombu nastražili sunnité.
Během občanské války proti sobě stály různé skupiny. Například v provincii Anbar vytvořili místní sunnitští vůdci spolu s propuštěnými vojáky Saddámovy armády organizaci Synové Iráku, jejímž cílem bylo udržet pořádek v provincii. Synové Iráku byli placeni americkou armádou za to, že nebudou útočit na její vojáky, budou udržovat pořádek v provincii a eliminují nejmilitantnější sunnitské bojůvky.
Ministerstvo obrany pod novým premiérem al-Malikim bylo ovšem převážně šíitské. Ministr obrany prohlásil, že v žádném případě nebude trpět ozbrojené Syny Iráku a požadoval jejich rozpuštění. Bývalí vojáci Saddámovi armády tak mohli přijmout blíže neurčenou nabídku na integraci do šíitské irácké armády nebo odejít do služeb nově vznikajícího islámského státu. Část z nich skončila znovu v irácké armádě, ale řada z nich nabídku islámského státu přijala.
Občanská válka v Iráku trvala do roku 2008 a země v té době patřila mezi pět nejméně stabilních států na světě. V důsledku války muselo své domovy opustit zhruba 4 miliony Iráčanů.
Islámský stát, který vnikl na části území Iráku a Sýrie, vedl otevřenou válku proti Iráku od roku 2013 do roku 2017, kdy byl poražen.
Uuups, prostě se to stalo
Článek v časopisu Intelligence and National Security popisuje zpětnou analýzu toho, jak se vlastně k rozhodnutí o rozpuštění irácké armády dospělo. Nikdo z vysoce postavených amerických velitelů si nepamatuje, že by rozhodnutí iráckého protektora Paula Bremera bylo řádně diskutováno s přihlédnutím k tomu, že bylo v rozporu s předválečnými plány. Paul Bremer svoje rozhodnutí s nikým nekonzultoval a odvolával se na prezidenta Bushe.
Sám prezident Bush podal vágní vysvětlení. V rozhovoru s autorem svého životopisu odpověděl: „No, rozhodnutí bylo nechat armádu v původním stavu. Nestalo se tak. No, nepamatuji se.”
Post scriptum
Pozn. autora: Jeden z nejvýznamnějších filozofů středověku, arabský Ibn Khaldun, přišel s teorií o síle, která drží každou společnost pohromadě. Nazval ji Asabiyyah. Na začátku jsou to příbuzenské vazby, pak příslušnost ke kmeni nebo náboženské skupině.
Nad rámec náboženství může být Asabiyyah rozšířena umnou politikou, která nalezne ideu nebo princip, který umožní vytvořit i mezi zcela cizími lidmi pocit loajálnosti vůči sobě samým a ochotu dobrovolně se podřídit společnému vládci. To je poslední transformace Asabiyaah, která umožňuje podle Ibn Khalduna moderní civilizaci. Umožňuje neosobní instituce, jejíž správci mohou být vyměněni bez ohledu na rodinnou nebo klanovou příslušnost, zákony, které se nemění podle libovůle vládce nebo jeho příslušnosti k nějakému náboženství.
Pokud naprostá většina členů společnosti neuznává nějakou vyšší ideu, osvícenské principy svobody třeba, je nemožné vytvořit stabilní společnost, jež se skládá z různých náboženských nebo jinak odlišných skupin obyvatelstva. Bez vyššího principu, který všichni občané bez ohledu na svoje náboženství nebo původ přijmou za svůj, není diverzita přínosem, ale vážným rizikem.
(5 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Myslím, že celý článek se dá shrnout do několika vět. Především kam vstoupí bota amerického vojáka, tak tam se všechno rozesere tak, že ta která země se z toho dostává spousty let. Američané totiž svojí nevzdělaností, arogancí a i obyčejnou stupiditou nechápou jemná přediva z kterých jsou upředena vlákna, která drží pohromadě ten který stát.Každý stát to má jinak, jenže USA to je jak slon v porcelánu. USA nikdy, opakuji nikdy nešlo někde nějakému státu pomoci z nezištných důvodů, těm jde jen o to, mít z toho zisk a politický prospěch a vliv.
To ovšem neplatí jen pro USA. Tak se chová/chovala každá imperiální velmoc. Stejně to platí pro ekonomické velmoci. EU nepřijímá východní státy z nějaké touhy po trvalém míru nebo ekonomické pomoci, jde jen o nové trhy pro odbyt vlastní produkce.
Zvláštní je jen to, že jim (státům, vládám) ten údajný altruismus a pohádku o boji dobra se zlem normální lidi ještě žerou.
Protože jsou zpracovaný propagandou, kterou má Západ a hlavně USA perfektně zorganizovanou. Proto můžou tak dobře ovládat masy s prominutím blbečků, které jim to žerou.A bohužel žrát asi dlouho budou, pokud teby nepřijde nějaká opravdová válka, kde Západ dostane na prdel a celá ta mašinerie lží se zřítí.
S.Tak přání máte v souladu s panem dobyvatelem takže vsjo jasno.Jiní mají jiný nazor a na loďkách všeho druhu si jdou užít to zřícení té mašinerie.Nějak ale při tom kormidlování se vyhýbají RF.Tak je běžte navigovat.Aspoň si Evropa oddechne.A propaganda tam šlape tak že nebudou určitě zklamáni.
Nepotřebuji nikoho navigovat a protože na rozdíl od vás sleduji zpravodajství , jak na ruské, tak i západní straně a protože mám mozek, tak porovnávám a hledám pravdu. Vy pravděpodobně budete konzument Seznamu, Forum24, ČT a dalších pravdomluvných méééédií, takže máte jasno. Já vám váš názor neberu, ale já to vidím jinak než vy. S podravem hezkého dne se loučí Standa
S.No Vy to vidíte zřejmě tak,ze pokud Vám Váš barák nespadne na hlavu,tak je svět v pořádku a ti druzí si za to můžou sami.Ja nic nekonzumuji co kdo kde kdy co někdo někdy pro někoho a za co napsal a v čí prospěch.Dívám se na chodník před sebou a to mi pro život stačí.Tam je ta pravda.No a mezinárodní pravda je ta,ze RF napadla suverénní stát Ukrajina které slíbila územní celistvost a bezpečnost když se vzdá jaderných zbraní.No a když se jich vzdala,tak se má vzdat teď ona.A co napsali nebo nenapsali RF média a jiní je jaksi nepodstatné.Důležité je,že tu okupaci a krádež území odsoudilo 144 státu OSN.Taky Vám přeju hezký den,který ale je některým odepřen,protože prý nemají existovat jako stát.Takže vidíte jaké máme štěstí že jsme v NATO.