Jak bezcitní kapitalisté pomohli nechtěně těm nejchudším

Ludwig von Mises je ekonom rakouské školy. V roce 1949 vydal svoje klíčové dílo: knihu „Human Action”. O počátcích kapitalismu v ní píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Přerod od středověkých výrobních metod k volnému trhu byl dlouhý proces, který trval stovky let a ani v Anglii nebyl u konce v roce 1830. Ale je pravda, že anglická průmyslová revoluce byla výrazně zrychlena v druhé polovině 18. století.

Středověká idylka

Historici začínají svoje vyprávění popisem idylické situace na počátku průmyslové revoluce. Život byl podle nich převážně uspokojivý. Vesničané byli šťastní. Stejně jako dělníci ve svých dílnách. Pracovali ve svých chýších a těšili se určité ekonomické nezávislosti, neboť měli vlastní zahradu a nářadí na její obdělávání.

Morová rána

Ale pak přišla průmyslová revoluce, která na ně dopadla jako morová rána. Nově vznikající továrny z nich udělaly téměř otroky, jejich životní úroveň spadla na úroveň pouhého přežití. Fakt, že v továrnách na zpracování bavlny pracovaly ženy a děti, zničil rodinný život a ohrozil samotný základ společnosti. Malá skupina bezohledných vykořisťovatelů uspěla a chytře ovládla naprostou většinu.

Pravdou ale je, že ekonomické podmínky na počátku průmyslové revoluce byly hrubě nevyhovující. Tradiční sociální systém nebyl dostatečně pružný, aby poskytl obživu rychle rostoucí populaci. Ani zemědělství, ani řemeslné cechy neměly potřebu zaměstnávat velké množství dalších lidí.

Psanci

Počet lidí, pro které ve společnosti nebylo místo, rychle narůstal. Byli to ve skuteční psanci. Apatická většina těchto ubohých lidí žila z toho, co spadlo ze stolu privilegovaných kast. V sezóně si ti šťastnější mohli přivydělat jako pomocní dělníci při sklizni, ti méně šťastní se museli spoléhat na soukromou charitu a obecní pomoc chudým.

Tisíce psanců, ti bez skrupulí a nejotrlejší, zaplavili zemi jako žebráci, vagabundi, zloději, násilníci a prostitutky. Stát nevěděl, co s nimi.

Těžké začátky

Vznikající průmyslové dílny bojovaly s nekonečným množstvím překážek. Bojovaly proti předsudkům, ustáleným zvykům, existujícím pravidlům a regulacím, nepřátelství státních orgánů a zájmům existujících výrobních cechů. Kapitálové vybavení firem bylo nedostatečné a financování na dluh velmi obtížné a drahé. Nikdo neměl žádnou obchodní nebo technickou zkušenost.

Většina fabrik zkrachovala, pouze relativně málo z nich přežilo. Zisky byly někdy značné, ale stejně tak ztráty. Trvalo desítky let než reinvestice větší části zisku vedla k akumulaci kapitálu, který by umožnil podnikání v širším měřítku.

Zase ten Adam Smith

Důvody, proč fabriky mohly vzkvétat navzdory všem překážkám, byly dva. V prvé řadě to byly nové poznatky Adama Smithe a jeho souputníků, které vyvrátily argumenty o výhodnosti merkantilismu a státních regulací. Rozprášily tvrzení, že stroje a procesy, které snižují potřebu lidské práce, přinášejí nezaměstnanost a způsobují chudobu a úpadek. Propagátoři volného trhu byli pionýry nikdy předtím nevídaného technologického pokroku, který lidstvo zažilo za posledních dvě stě let.

Druhým faktorem, jenž oslabil odpor proti inovacím, byla skutečnost, že fabriky zbavily stát a šlechtu nepříjemného problému, který se stal příliš velkým. Daly obživu masám nemajetných. Vyprázdnily chudobince a věznice. Udělaly z hladovějících žebráků lidi, kteří byli schopni si vydělat na chleba.

Málo je více než nic

Majitelé fabrik neměli žádnou moc donutit někoho, aby pro ně pracoval. Mohli pouze najmout někoho, kdo byl ochoten za nabídnutou mzdu pracovat. Přestože byly mzdy velmi nízké, pro zcela nemajetné lidi byly vyšší, než jim nabízel kdokoli jiný.

Je zkreslováním historie tvrdit, že fabriky průmyslové revoluce odtáhly matky od rodinného krbu a děti od hraní. Tyto matky neměly nic, co by pro své děti uvařily. Jejich děti strádaly hlady. Jejich jediným útočištěm byly fabriky.

Nechtěná pomoc

Je politováníhodné, že takové podmínky existovaly. Ale na vině nebyli majitelé fabrik, kteří byli samozřejmě motivování snahou vydělat peníze pro sebe, ne snahou pomoci druhým. Všudypřítomnou chudobu způsobily ekonomické podmínky před průmyslovou revolucí.

Fabriky vznikající během průmyslové revoluce daly šanci nadbytečné populaci, které stávající ekonomický systém nedával žádnou možnost obživy. Tito lidé se do fabrik hlásili z jednoho jediného důvodu: aby zlepšili svoji životní situaci.

Napsal Ludwig von Mises před 75 lety.