Jak jsme doputovali k inflaci |

Sdílet článek:

Lukáš Kovanda v textu Inflace se utrhla ze řetězu (EchoPrime.cz, 21. září 2021) fundovaně píše o inflaci. Mezi jiným uvádí: „Ovšem opozice by se neměla tvářit tak, že to celou dobu říkala. Naopak. Vždyť po podstatnou část loňska vládu kritizovala s tím, že její pomoc je nedostatečná, chaotická a že přichází pozdě.“ A o pár odstavců níže: „Kritizovat nyní vládu s tím, že její pomoc byla až přílišná, je opravdu příkladem ryze politického výroku, který nemá s ekonomickou podstatou nic společného, řečeno velmi jemně. Vládu lze kritizovat za řadu jiných věcí, ale za inflaci ne.“ Já samozřejmě chápu, že jsme, coby Konzervativní strana, pod rozlišovací schopností pana Kovandy… nicméně, řečeno se sirem Humphreym Applebym: Nejde o to, že jsem to říkal, ale já jsem to říkal…

Pan Kovanda větší část příčin současné inflace přisuzuje vnějším faktorům, zejména evropskému Grean Deal, a vládu do značné míry vyviňuje. Já se ale domnívám, že zde dochází k jakémusi zvláštnímu směšování pojmů. Ty vnější faktory přece přispívají k růstu cen… a růst cen sice vždy vytváří tlak na zvyšování mezd – čímž se inflace roztáčí –, ale (1) i když se to tak jeví a většinou to tak skutečně je, nevyhnutelé to není a (2) jde přece jen o přirozenější jev, než když vláda na dluh nalije do ekonomiky stamiliardy.

Jinými slovy, kdyby se v důsledku námi (téměř) neovlivnitelných vnějších faktorů zvýšily ceny některých důležitých komodit a my na to reagovali jistými cílenými kompenzacemi, bylo by sice nepochybně o čem diskutovat, ale má to nějakou logiku. Vláda však rozdala na dluh peníze a při takto uměle zvýšené poptávce by ceny „dorovnaly“ tento náskok mezd tak jako tak – zmiňované vnější faktory jen způsobily to, že k tomu došlo rychleji. Čili, ničím nepodložené rozhazování peněz na všechny strany (a na některé zvláště…), jehož výhradním autorem je dnes vláda premiéra Babiše, je rozhodně jednou z hlavních příčin všeobecného zdražování.

Konečně, snažit se oživit hospodářství a udržovat vysokou zaměsnanost jsou sice pěkné cíle, ale motivem zmíněné bezuzdné rozmařilosti je předně nakupování hlasů. Připomeňme si každopádně jasnozřivá slova premiérky Thatcherové: „Jsou tu zásadní argumenty proti jakémukoli konkrétnímu návrhu zvýšit veřejné výdaje: ať už je cíl sebezáslužnější, je tu rovněž nebezpečí, že dojde ke hmotnému i morálnímu ochuzení národa.“, nebo: „Jak ukazují dějiny výmarské republiky, nic nerozvrací společnost víc než ožebračení těch, kdo spoří.“