Jak nejbohatší muž světa konáním dobra rozvrátil egyptskou ekonomiku

Mansa Musa je označován za nejbohatšího muže světa v celé jeho historii. Jakkoli je srovnání bohatství napříč historií obtížné, velmi často se v různých žebříčcích objevuje na prvním místě. Teprve za ním se umisťují známější historická jména.

Patří mezi ně Čingischán, zakladatel a vládce mongolské říše, od jehož vpádu na evropský kontinent ve 13. století Evropu údajně zachránilo pouze chladné a vlhké počasí, které učinilo maďarské stepi obtížně průchodné pro jeho tísicihlavá vojska. Nebo císař Augustus, který podle některých historiků ovládal v prvním století n.l. až 20% produkce tehdejší Římské říše. Ale i nad nimi ční jméno Mansa Musa.

Říše Mali

Mansa Musa byl ve 14. století vládcem západoafrické říše rozléhající se na území dnešního Mali a sousedících států.

Na vrchol moci říše Mali se Mansa Musa dostal na počátku 14. století. Jak toho dosáhl, zůstává zahaleno tajemstvím. Podle nejcitovanější verze se dostal na trůn poté, co se právoplatný vládce říše nevrátil z průzkumné cesty v Atlantickém oceánu. Mansa Musa, který byl jako královský poradce pověřen správou říše během jeho nepřítomnosti, se sám prohlásil za jeho nástupce. Podle jiné verze se však svého předchůdce zbavil a historku o průzkumné plavbě si vymyslel, aby ospravedlnil svůj nástup na trůn.

Pod vládou Mansa Musy se prosperující říše dále rozšířila a sahala od západoafrického pobřeží více než 2 tisíce kilometrů do vnitrozemí. Jeho vláda je považována za zlatý věk Mali, přeneseně i doslova, neboť bohatství říše bylo založeno na těžbě zlata a kontrole obchodu se zlatem a solí. I proto se Mansa Musa honosil například titulem Vládce dolů ve Wangaře.

Zlatá karavana

O bohatství vládce říše Mali se okolní svět dozvěděl naplno teprve v roce 1324, kdy se Mansa Musa jako pravověrný muslim vydal na pouť do Mekky. Karavana, se kterou cestoval, vstoupila do lidového vyprávění a je jedinou události z doby jeho vlády, ke které může být s určitostí přiřazen datum, neboť je zachycena v řadě písemných pramenů.

Není divu, neboť urazila přes 5 tisíc kilometrů a rozhodně nešla přehlédnout. Podle různých zdrojů čítala až 60 tisíc osob doprovázených stovkami velbloudů. Mansa Musa byl chráněn 500 osobními strážci, z nichž každý nesl nepřehlédnutelnou zlatem zdobenou hůl. Jeho osobní doprovod tvořilo 12 tisíc otroků a otrokyň zahalených do brokátu a perského hedvábí. Na cestu si sebou vezl tuny zlata a zlatého prachu naloženého na desítky velbloudů. Podle encyklopedie Britannica vezla karavana více než deset tun zlata.

Veden bohulibými úmysly rozdával podle dochovaných pramenů zlato na potkání. Žebrákům dával zlaté valouny, v bazarech velkoryse přeplácel a jako spropitné dával hrsti zlatého prachu. Arabský historik Makrizi zaznamenal, že „jeho dary oslňovaly zrak svojí krásou a třpytem”.

Rozdávat zlato nestačí 

Zlato, které Mansa Musa na své cestě do Mekky a Mediny rozdal, způsobilo dramatický pokles jeho ceny jako platidla a tím zdražení zboží a služeb. Zaplavení trhu zlatem nejenže nezpůsobilo blahobyt, ale vyvolalo pravý opak. Jeho dobrodiní neúmyslně poškodilo lokální ekonomiky, přes které jeho karavana prošla. Jakkoli jsou historické prameny kusé, následky dobrodiní krále říše Mali byly v Káhiře znát ještě 12 let po jeho návštěvě.

Zkazky o karavaně Mansa Musy po nějaké době dorazily i do Evropy a inspirovaly španělského kartografa k vyobrazení první mapy západní Afriky, na které je Mansa Musa zobrazen s masivní zlatou korunou a zlatým valounem ve zdvižené paži.

Je z toho nějaké ponaučení pro současnost?

Tak určitě. Když je někdo pánem dolů z Wangary, určitě bude mít bohaté vánoce.

Jára Cimrman by pravděpodobně řekl, že rozdáváním zlata bohatství nevzniká, ale že někdo tuto slepou cestu vyzkoušet musel, protože jinak by se svět nedozvěděl, že tomu tak není.

Našinec by k tomu možná dodal, že i když Mansa Musa prokázal, že rozhazováním zlata blahobyt nevzniká, zdá se, že jako definitivní důkaz to ještě nestačí.