Jak pomoci ekologii více než miliardami dotovaná zelená agenda? |

Sdílet článek:

JANA MARKOVÁ

Drobné maličkosti, kterými bychom pomohli ekologii mnohem víc, než celá ta miliardami dotovaná zelená agenda.
Víte, nad čím uvažuju poslední dobou? Nad tím, proč už se věci nedělají tak, aby vydržely co nejdéle. Proč všichni ti zastánci eko šílenství neječí nad tím, že si vozíme kuře přes půl zeměkoule a vůbec nám to nevadí, ale na druhou stranu určitě vyhrajeme ekologický boj prostřednictvím likvidace marginálního množství plastových brček a příborů.

Dříve většina věcí vydržela třeba celý život, a teď je normální, že počítáme s tím, že vydrží záruku, když budeme mít kliku. Ano, jsou složitější. Ale zase. Kolikrát vám někdo diktuje, co v daném přístroji musí být, a vy to vlastně vůbec nechcete? Zbytečnosti, které prodražují výrobu a zároveň jsou určitě energeticky náročné tak, že by na to mohl rok jezdit slušný zaoceánský parník. A to nemluvím o surovinách, které jsou k většině z těch věcí potřeba.

Tady se je schopen pomatený aktivista zabetonovat do silnice, ale není schopen říct, že chce aby mu vydržel mobil déle, než do dalšího modelu. Tady si odstřelíme nejnovější typy aut (a s nimi půl průmyslu) kvůli tomu, abychom dalším generacím nechali poselství v podobě milionů tun baterií, aniž bychom věděli, co s nimi. Jenže bez fungujícího průmyslu žádná ekologie nebude, a hlavně ji nebude z čeho platit.

Každý z těch bruselských úředníků moc dobře ví, že jednou tohle dotační šílenství skončí, ale každý z nich doufá, že to ještě nebude v jeho volebním období, a on to nějak „doklepe“ do konce i s doživotní rentou. A o tom to je. Těžko můžete čekat, že někomu takovému bude skutečně záležet na ekologii a na tom, aby zase věci fungovaly déle, než si to korporace nadiktují. Celý ten byznys je totiž jen obrovská pračka na peníze nás všech.

A tady můžeme každý udělat ten první krůček k tomu, aby to bylo jinak. Neotočíte zaoceánskou loď, ale můžete si rozmyslet, jakou věc si pořídíte, a jaký tím výrobci pošlete signál. On totiž nikdo nechce ve finále prodělat. A tohle je přesně ta pravicová politika, která nám tu bolestně chybí. To není o tom, že nechcete na potřebné věci dávat. To je o tom, že taky musíte mít kde reálně brát.