Jak příjít v demokracii o demokracii. U soudu

Za třetí pilíř ústavního pořádku moderní civizace vděčíme baronu Montesquieu, který v polovině 18. století vydal ve Francii knihu s názvem „O duchu zákonů”.

„Vše by bylo ztraceno, kdyby jedna osoba nebo instituce měla pravomoc vytvářet zákony, vykonávat vůli lidu a soudit nesváry mezi občany.” Jako první přidal do teorie státu myšlenku zcela nezávislé soudní moci, neboť podle něj „není svobody, pokud není soudní moc oddělena od moci zákonodárné a výkonné.”

Konzervativní versus progresivní pohled

Na interpretaci nejvyššího zákona země, její ústavy, soudní mocí vykrystalizovaly během let dva relativně protichůdné názory. Progresivní názor tvrdí, že ústava je živý dokument, který se vyvíjí v čase se společností. Její výklad se adaptuje na nové podmínky bez toho, aniž by se musel měnit její text. Takový přístup ovšem dává velkou pravomoc soudci, který v daném okamžiku rozhoduje, jak má být ústava vykládána.

Proti tomu stojí názor konzervativní, který říká, že „původní význam ústavy v době jejího přijetí nelze obejít”. Velký zastánce konzervativního výkladu ústavy, zesnulý americký soudce Scalia, byl známý svým rčením, že „ústava není živý organismus, je to právní dokument a říká to, co říká, a neříká, co neříká”. Má-li ústava reagovat na nové podmínky, rozhodně by to neměl být soudce, který bude určovat, jak se má ústava vyvíjet, ale pouze volení zástupci lidu.

Volební právo pro ženy

Příkladem může být volební právo pro ženy. Více než sto let neumožňovala ústava Spojených států volit ženám. Nebyl to soud, který řekl, že to neodpovídá společenskému pokroku, ale v roce 1919 volení zástupci lidu, kteří prostřednictvím dodatku ústavy stanovili všeobecné volební právo bez ohledu na pohlaví.

Právo na humánní budoucnost

Na jaře loňského roku vyhověl německý nejvyšší soud žádosti několika enviromentálních aktivistek, které si stěžovaly, že německá vláda není dostatečně razantní při prosazovaní snižování emisí. V přelomovém rozsudku dal soud vládě ultimátum do konce roku 2022, aby našla způsob, jak svoje emisní cíle splnit dříve než v roce 2030.

Stížnost soudu podalo spolu s aktivisty několik rodin, které se zabývají ekologickým farmařením a ve své argumentaci uvedly, že mají přímou zkušenost s klimatickou krizí včetně záplav a vln veder. Soud prohlásil, že je neústavní, aby bylo dosažení emisních limitů posouváno po dobu tolika let, a že zákon není dostatečně detailní v popisu, jak má být emisí dosaženo.

Veškeré svobody musí jít stranou

Soud se při svém rozhodnutí odvolal na článek 20a německé ústavy , který říká, že „s vědomím své odpovědnosti vůči budoucím generacím bude stát chránit přírodní základy života”. Soud postavil svoje rozhodnutí na potřebě chránit „základní právo na humánní budoucnost” pro mladou generaci s přihlédnutím k tomu, že dosažení emisních cílů je plánováno do příliš vzdálené budoucnosti. Dále soud v rozsudku poznamenal, že „prakticky veškeré svobody jsou potenciálně ovlivněny povinností snížit emise”.

L. Neubauer, jedna z aktivistek, které stížnost na soud podávaly, prohlásila, že to je významné rozhodnutí. „Ochrana klimatu je naším základním právem” a teď je to oficiální.

Vláda slíbila, že zareaguje rychle. Podle vládních expertů znamená přijaté soudní rozhodnutí, že do budoucna bude možné na všech úrovních vlády kriticky posoudit, zda dostatečně odpovídají dlouhodobým klimatickým cílům.

Progresivní demokracie

Pár lidí rozhodlo na základě „práva na humánní budoucnost”, že ostatní lidé nedostanou žádnou možnost o takových záležitostech spolurozhodovat, i když se jich to bytostně dotýká.