Jak vidí vypnutí ruského plynu němečtí ekonomové

Opět jsem  čerpal na  webu n-tc.de, konkrétně  v článku

„Putin wird Lieferstopp als Machtmittel weiter einsetzen“

Jens Südekum je profesorem mezinárodní ekonomie na Univerzitě Heinricha Heineho v Düsseldorfu a členem vědeckého poradního sboru ministerstva hospodářství. Rovněž radí politickým činitelům o válce na Ukrajině. Ekonom v rozhovoru pro ntv.de vysvětluje, proč Vladimir Putin nyní znovu trvá na rublech za ruský plyn, nepodařilo se odvrátit riziko zmrazení dodávek a proč by podle něj evropské embargo válku neukončilo.

ntv.de: Posledních deset dní nechal Putin Západ v nevědomosti, zda se má dodávka plynu platit v rublech nebo v eurech a dolarech. Co teď?

Jens Südekum: Myslím, že padlo zásadní rozhodnutí, že plyn bude v krátkodobém horizontu nadále proudit, takže nedojde k zastavení dodávek z obou stran. Nyní se hledá způsob, který umožní oběma stranám vyjít z konfliktu jako domnělí vítězové a zachovat si tvář. Nyní se tedy hledá technokratické řešení, kdy Evropa může říct, že budeme nadále platit eury nebo dolary, a zároveň Putin může říct, že budeme dostávat rubly.

Proč Putin ve čtvrtek hodil tu kouřovou clonu, jak tomu říkáte, a znovu trval na rublech?

Myslím, že to chce zase jen přitlačit a ukázat nám všem, že může kdykoliv vypnout plyn. Nyní může prodat svou vlastní populaci, kterou získal tím, že dostává rubly. Přestože se to pravděpodobně scvrkává na to, že evropský odběratel plynu platí  eura nebo dolary, ale zároveň dává bance jakýsi pokyn, aby byly peníze směněny za rubly. Tyto rubly jsou připsány na jeho nový rublový účet a odtud jsou převedeny do Gazpromu. Z mého pohledu je to nyní pouze otázka právních jemností, jako je otázka, kdy je smlouva považována za splněnou – převodem nebo až přijetím rublové částky.

Posílí tato finanční akrobacie rubl?

Rubl je v současné době již podporován. Po dramatické devalvaci se vzpamatoval a směnný kurz se téměř vrátil na předválečnou úroveň. Ale v tuto chvíli je to možné pouze právně jemnými triky, protože ruská centrální banka to aktuálně dělá, ale podléhá sankcím. Evropští odběratelé plynu v současnosti platí v eurech a 80 procent těchto peněz se musí v centrální bance vyměnit za rubly. Devizy putují do centrální banky, která je musí vrátit do hry nepřímo – obcházením sankcí. V novém systému je centrální banka mimo palebnou linii a Gazprombank se stává prodlouženou rukou, která místo ní směňuje cizí měnu za rubly, čímž rubl podporuje. To je efektivnější, protože Gazprombank nepodléhá sankcím a 100 procent cizí měny jde na rubly místo 80 procent. Očekávám proto, že kurz rublu dále poroste.

Dá se ještě Západ vydírat, když přijme tuto technickou berličku?

Nedá, protože pokud se najde řešení, budeme nadále platit v eurech. Velmi důležité: Kurzové riziko neleží na evropských odběratelích plynu, ale výhradně na Gazpromu. Struktura rublových účtů nepředstavuje pro evropské odběratele plynu žádné riziko, v tomto ohledu zvítězil Západ.

Plánoval Putin ty kroky, nebo jen čekal, jak zareaguje Západ?

Nemyslím si, že se Putin příliš zatěžuje technickými detaily, to za něj dělá guvernérka jeho centrální banky Elvira Nabiullina. Z pohledu Putina to byla prostě přesilovka. První prohlášení, které učinil, přišlo v den, kdy kancléř Olaf Scholz ve svém vládním prohlášení řekl, že jsme stále závislí na ruském plynu. Není náhoda, že o pár hodin později přichází Putin a říká: Plyn můžete mít jen za mých podmínek. Byla to jen zkouška, protažení svalů. Západ reagoval dobře a zůstal pevný, trval na platbách v eurech a dolarech. Putin v podstatě mohl hrát tvrdě a ubrat plyn. Vyhýbal se konečným následkům.

Z vašeho pohledu určitě uvažoval o zastavení dodávky – nebo to bylo jen pro parádu?

Těžko říct, co se odehrává v hlavě Vladimira Putina. Ve skutečnosti se rozhodl pro ústupovou cestu – prozatím jsme mimo maximální eskalaci. To ale neznamená, že dodávky plynu jsou nyní bezpečné. Taková situace se může kdykoliv vrátit. V současné době jednáme o embargu, což je velmi nepravděpodobné, ale někteří navrhli clo na ruský plyn jako dočasné řešení. V okamžiku, kdy to uděláme, bude mít Putin další důvod, jak zavřít kohoutek. Plyn se v tomto sporu stal klíčovým faktorem měření  síly.

Zvláště závislá průmyslová odvětví se v současnosti obávají, že Putin svou hrozbu skutečně splní. Je obava oprávněná?

Spíš ne. Ale to není dohoda na celou dobu. V den, kdy vše začalo, byla na pokoji urgentně zastávka. To se může kdykoliv vrátit. Putin toho využije jako mocenského prostředku, kdykoli se mu to bude hodit.

Ale to mluví proti zastavení dodávky: Pak by se vzdal tohoto mocenského prostředku.

Zastavení  dodávek může samozřejmě použít jen jednou – například když to Putinovi nejvíce prospěje a nejvíce nám to uškodí. Podle toho, jak se bude válka vyvíjet, to může být na podzim, kdy se opět blíží topná sezóna a potřebujeme plyn ještě více.

Putin by se ale také řízl do vlastního masa, přišel by o důležité příjmy a ruský plynárenský průmysl by mohl být trvale poškozen.

Je to vzájemná závislost, potřebuje devizy. Ale ani on a jeho poradci nejsou hloupí. Ne náhodou se zde bavíme o plynu. O ropě se nikdy nemluvilo – ropa je pro něj mnohem důležitější byznys, vydělává s ní asi čtyřikrát víc peněz než s plynem. Plyn se nám přitom nahrazuje mnohem obtížněji. Pokud by devizové příjmy z plynu zmizely, bylo by to zvládnutelné, kdyby  mu zůstalyl ještě ty z ropy.

Jaké důsledky by pro Německo mělo, kdyby byly dodávky plynu skutečně zastaveny? Existují velmi různá hodnocení.

Velmi rychlé zastavení v krátkém čase  by způsobilo těžké  dopady, zejména s ohledem na další podzim a zimu. Protože v tak krátké době nelze najít náhradu; Plyn z Norska, LPG z USA a Kataru k vyrovnání ruského plynu stačit nebudou. Zastavení výroby v průmyslu by bylo pravděpodobně nevyhnutelné – což by pak mělo velké ekonomické důsledky až do té míry, že by některá průmyslová odvětví nemusela být po odstavení již nikdy znovu spuštěna. Pokud například výrobní systémy ve sklářském průmyslu vychladnou, jsou v podstatě zničené. Pracovní místa by zmizela nejen dočasně, ale natrvalo. Chemický průmysl je největším spotřebitelem plynu. Těžko si představit dopady, pokud by například BASF musel zavřít svůj hlavní výrobní závod. Promítly by se  daleko za chemický průmysl, protože výroba BASF má dopad na mnoho dalších odvětví hospodářství. Pokud dodávky selžou, čeká nás opravdu, ale opravdu velká recese. To je tedy rozdíl oproti korona krizi, ve níž  jsme zavřeli gastronomii a společenské akce. Gastronomie neprodukuje žádné zásadní průběžné  produkty, které jsou pak naléhavě potřeba jinde v dodavatelském  řetězci.

Byly by tyto drastické důsledky zastavení dodávky nevyhnutelné?

Není jisté, že by se tak stalo. Existuje mnoho faktorů, ve  nichž nám může pomoci třeba štěstí. V případě zastavení dodávkek by musela okamžitě začít velmi rozsáhlá kampaň ohledně úspor energie. Vše, co mohou domácnosti ušetřit, by se dalo  k dispozici průmyslu. Nemusí se tedy nutně jednat o tak hororový scénář, ale vyloučit to nelze. Proto jsme sami na sebe neuvalili energetické embargo.

Co si myslíte o evropském energetickém  embargu, které Německo dosud blokovalo?

Dle mého názoru jsme se správně rozhodli být proti, protože ekonomické důsledky jsou prostě nevyčíslitelné a mohou být velmi  rozsáhlé. Nyní se ale musíme intenzivně připravovat na případné zastavení dodávek, například co nejrychlejším rozšířením LNG terminálů a možná i využitím plovoucích LNG terminálů jako provizorního řešení, abychom mohli ještě letos dovážet zkapalněný plyn. Protože za týden nebo dva může být zastavení plynového tranzitu opět problémem.

Lišily by se důsledky energetického embarga od následků zastavení dodávek?

Hned nevidím žádné zásadní rozdíly. Politicky ano, samozřejmě: V případě embarga by za to musela nést odpovědnost spolková  vláda. V tuto chvíli mnozí požadují embargo z morálních důvodů – nechceme pomáhat financovat válku –, ale následky by se dostavily až za půl roku, na podzim a v zimě. Pak by ti někteří mohli mít na embargo úplně jiný názor. Je proto pochopitelné, že vláda takové rozhodnutí nebere na lehkou váhu. Zejména proto, že není jasné, zda by to mělo důsledky pro průběh války. O tom, že by to přesvědčilo Putina, aby ustoupil, lze pochybovat.

Plníme vůbec jeho válečnou pokladnu našimi dovozy energie? Názory se liší.

Naše devizy samozřejmě pomáhají Putinovi, protože je lze použít k podpoře kurzu rublu, a tím nepřímo udržet inflaci v Rusku pod kontrolou. Bez našich devizových plateb by to bylo mnohem těžší. Především jsme v minulých desetiletích pomohli Putinovi – na tuto válku se systematicky připravoval nejméně deset let. Zajistil, že ruská válečná mašinérie může fungovat do značné míry samostatně, bez západních komponent. Samozřejmě jsme mu obrovsky pomohli našimi nákupy za cizí měnu. Embargo by ho ale nezasáhlo natolik, že by musel o pár týdnů později ukončit válku, protože mu došly peníze. Bohužel  jde o zbožné přání.

Ale ani embargo by ho nenechalo lhostejným.

I s úplným embargem bychom ve střednědobém horizontu zasáhli Rusko více, protože v určitém okamžiku se bude inflace zhoršovat a zhoršovat, běžní lidé si pak mohou dovolit stále  méně, z regálů zmizí mnoho západního importovaného zboží a oligarchové, kteří jsou na vrcholu energetického průmyslu  by ztratili vliv. To by jistě mělo dopad ve střednědobém výhledu, ale ne v krátkodobém horizontu. Podle mého názoru by válka pokračovala. Pokud bychom měli vysokou míru jistoty, že dokážeme válečnou mašinérii zastavit v relativně krátké době pomocí embarga, myslím, že by se o tom vážně uvažovalo. Ale není tomu tak. Bylo by uvaleno embargo v naději, že se situace v Rusku natolik zhorší, že by se rozpoutala nějaká revolta proti Putinovi. Ale nevíme, jestli se to stane. Může za tím být i spousta zbožných přání. Proto byste měli být velmi opatrní s takovými nástroji, které mohou jen něco přinést, ale téměř jistě by pro nás měly velmi, velmi špatné ekonomické dopady.