Je nejvyšší čas, aby se covidovým podvodem začaly zabývat orgány činné v trestním řízení |

Sdílet článek:

NESPOKOJENY

Shrnutí smutných faktů o „očkování“ proti covidu. Každé jedno z těch „pochybení“ je šílené, dohromady je to ale čistý masakr, který jednou vyleze i oficiálně na povrch a pak bude velké mrzení. Výsledkem je selhání vědy. Státem financované vědě už nebude nikdy nikdo věřit a to je dobře. Vědci jen opakují, co se po nich chce slyšet. Naprosté selhání kontrolních orgánů včetně našeho SÚKL, které jen přejímaly informace od výrobců a nic neověřovaly.

Matematik a datový analytik RNDr. Tomáš Fürst, Ph.D. v novém rozhovoru pro Nadační fond Svědomí národa. Potíž je podle něj v tom, že státem je přímo či nepřímo financovaný v podstatě veškerý výzkum. Když pak stát propadne nějakému náboženství, ti vědci nejsou úplně blbí. Oni pochopí, co se chce slyšet, a říkají všichni to samé. Výsledkem je selhání vědy, které není novinkou, ale které jsme před čtyřmi lety měli poprvé možnost sledovat v celoplanetárním přímém přenosu.

Nejznámější virus světa už dnes skoro nikoho nezajímá, milovníci pravdy z řad vědců ale i mimo světla reflektorů dále pracují na tom, aby se nezapomnělo na důsledky „vědeckého covidismu“. Jak se jim to daří? Konkrétně doktoru Fürstovi a jeho kolegům se už podařilo dostat dva články do impaktovaných vědeckých časopisů. Oba články vyvracejí pohádku o bezpečném a účinném produktu. Co na ně říkají covidisté?

Kdo vlastně nejvíce selhal? Farmafirmy? Lékaři? Regulační orgány? Politici? Jak třeba naložit se skutečností, že oč.ovaní podepisovali informovaný souhlas k látce prokazatelně vyrobené jiným způsobem než ta, kterou dostali do ramene? Je to vůbec v takovém případě informovaný souhlas? Poslechněte si rozhovor s upřímným komentářem Tomáše Fürsta k aktuálním tématům vědy a společnosti v době postcovidové. [zdroj]

Víte proč s námi v době pandemie tak zametali?

Protože když byl čas prát se o svoje práva, seděli jsme u televize a čekali, že je někdo vybojuje za nás.

A když nám hodili rusko-ukrajinskou holeň k ohlodávání, začali jsme se o ní přetahovat tak, až z toho některým totálně jeblo.

Máme tu skoro 2 200 000 neočkovaných starších 16 let a já nás fakt neviděl zaplnit Prahu.

Petici proti povinnému očkování proti covidu 19 podepsalo necelých 50 tisíc lidí.

Místo toho jste jezdili metrem v roušce, zírali do blba a báli jsme se, aby na nás měšťáci nezadupali, kdybychom si je sundali.

A doma jsme si ten posmrkaný hadr nebo plast pověsili na věšák s označením úterý a druhý den si nasadili na ksicht ten, který týden visel na věšáku s označením středa.

Víte komu patří můj dík, že to nakonec dopadlo tak jak to dopadlo?

Všem, co se dvakrát nebo třikrát svezli na vakcinačním kolotoči než jim došlo, že to je k hovnu a proto se šli bavit nějak jinak než sledováním toho, jestli jim Tečka v mobilu svítí zeleně nebo červeně.

A díky tomu to nakonec museli vzdát i všichni mediální vaxfanatici jako Hel, Konvalinka nebo Flégr a jim podobní.

Slyšíte taky to ticho?

Nepotřebuji omluvy, mě stačí to ticho.

To ticho je precedens. [zdroj]