Celý den jsem nadšeně online sledovala 1. československou odbornou konferenci lékařů ke covid-19 s účastí právníků, mediků, policistů aj. Kolik chytrých a zásadových Čechů máme – po posledním roce vysílání ČT a ČRo jsem si pomalu už myslela, že nikoho takového nemáme. Zájemce, kteří se uvedené konferenci včera věnovat nemohli, lze odkázat na www.svedomi-naroda.cz (redakce nezávislých žurnalistů), kde se nabízí živý přenos Covidkon.cz.
Konference byla skutečně československá – zúčastnily se jí i zajímavé osobnosti ze Slovenska, např. zástupce Ústavu experimentální medicíny. Lékaři a další odborníci se věnovali nutnosti vrátit se k medicíně založené na důkazech vč. politického rozhodování o různých opatřeních souvisejících s covid-19 v širším pojetí. Už od počátku pandemie se projevily tendence vytěsnit “prvoligové” odborníky (patrně vadila jejich nezávislost na vládnoucích politicích?), takže rozhodování o opatřeních s citelným dopadem na občany i firmy se odvíjelo spíše od ne zcela transparentní komunikace mezi politiky a jimi (a médii) preferovanými či jim více podléhajícími odborníky (místy i se zjevným či potenciálním střetem zájmů).
Češi byli příliš dlouhé měsíce vládními opatřeními “zavřeni” převážně doma, bez rozlišování, koho se vlastně největší rizika covid-19 týkají, a po “uvolnění” následovaly další dlouhé měsíce uzavírání lidí (s jejich vědecky nepodloženým rozdělováním ne očkované a neočkované) – s trvajícím protiústavním oklešťováním základních práv a svobod. Určitou synchronizaci různých “opatření” bylo a je možno pozorovat globálně, ale ČR nesporně patří k zemím, kde se některá politická rozhodnutí bez dostatečné vědecké báze přehnala. A nepřineslo to dobré výsledky, spíš horší (např. vyšší úmrtnost s pozitivním testem na covid-19 oproti jiným státům, jež zvolily o něco mírnější postupy).
A to za pomoci “velkých” médií vč. veřejnoprávních (až s podezřením na “kartelové” dohody) a účelové manipulace s daty. Například i děti skončily v lockdownu, s rouškami od útlého věku (ač existují příklady nezavírání škol, nenošení roušek či ne u menších dětí) – následkem se pak vyskytla vyšší nemocnost dětí z důvodu jiných respiračních virů. Zákaz aktivit dětí se projevil nárůstem obezity, skoliózy, depresí. Přemrštěná dezinfekce vedla ke kožním problémům, opakované stěry ze sliznic – bolesti hlavy, krvácení z nosu.
Negativní poznatky mj. lékařů se týkají i snadné chybné interpretace PCR testů. Kdy je vlastně kdo skutečně infekční a kdy je skutečně nemocný? Opuštění medicíny založené na důkazech se týká i očkování mj. dětí: u nich chybí zdravotní indikace k vacinaci, v zásadě nejsou covidem ohroženy.
S tím souvisí i téma nežádoucích účinků covid-vakcín, k němuž vystoupilo více lékařů (vč. lékárnice a mediků). Při porovnání s vakcínami proti chřipce za 30 let má očkování proti covid-19 mnohonásobně vyšší míru i závažných nežádoucích účinků, ale vychází hůře i v porovnání s úmrtností “na covid”. Např. i medici z analýzy dat dospěli k závěru, že riziko po vakcinaci je vyšší než při prodělání nemoci (ke 14.1.2022, americký systém VAERS, přes milión hlášených nežádoucích událostí a přes 22 000 úmrtí).
Loni na podzim bylo za UK 1,2 miliónu hlášení podezření a přes 1700 úmrtí, na úrovni EU 2,5 miliónu hlášení a přes 24 000 úmrtí.
Výskyt některých druhů zhoršení zdravotního stavu po očkování (možný nežádoucí účinek) dokumentovala podle vlastní praxe česká neuroložka J. Chlupová (myopatie, svalová ochablost, onemocnění nervového systému). Dr. V. Čížek porovnával zdravotní komplikace po covid-19 a po očkování – podezření na cévní komplikace; vakcínou indukovaná trombocytopenie, kolapsové stavy, mozková žilní trombóza. Když český lékař upozorní, že např. jiné státy přestaly využívat vektorové vakcíny u mladších pro vyšší výskyt nepříznivých příhod, je označen za dezinformátora. Ve světě vznikly studie, podle nichž 5 % šarží (s určitými nedostatky, např. kontaminace vakcíny) je odpovědných za většinu nežádoucích účinků – nakolik se to ale v tom kterém státu sleduje?
Vystoupil i prof. V. Thon, který provedl velkou studii o protilátkách v české populaci a umí i pro laika dobře vysvětlit, jak ne/funguje imunita po nemoci či po očkování – to, co chrání, je slizniční imunita (očkovaným může pomoci prodělání infekce). Kdo prodělal covid-19 a nebyl očkován – na JIP je těchto pacientů minimum. Více jich pochází z řad neočkovaných a ještě neuzdravených z nákazy a dále očkovaných, kteří neprodělali nákazu.
Mne osobně okouzlil svými definicemi české reality politolog M. Klíma, doporučuju jeho blog u Echo24.cz, mj. článek Mediální převrat a role pitbula – covidisté 21. století. Kartel velkých médií, informační monopol, potlačení názorů vč. odborných, manipulace lidmi pomocí strachu, ekonomická (potažmo politická) moc.
Výborné bylo vystoupení právničky J. Z. Hamplové: ohrožení právního státu, zneužívání zákonodárné moci, státem placená manipulace. Stát úkoluje jako své “podřízené” zaměstnavatele, živnostníky, zaměstnance. Musíme dělat opatření, abychom neočkovaným znepříjemnili život – měla vyslovit jedna česká ministryně. Citát z Karla Marxe “Právo je vůle vládnoucí třídy povýšené na zákon” navrhli přítomní upravit na “Právo je zvůle…”.
Vynikající přednášku měl také právník T. Nielsen (Zdravé fórum) – z pohledu ústavní Listiny základních práv a svobod: změna podstatných prvků demokratického právního státu je nepřípustná; občané si jsou rovni, omezit základní práva lze jen zákonem v mezích Listiny (nelze opatření vlády zdůvodnit tím, že “potenciálně” by něco bylo ohroženo); je vždy třeba nejprve uvážit mírnější řešení, mít návrhy podložené nezpochybnitelnými důkazy. ČR má být založena na vládě práva; nelze všeobecně podezírat občany, že jsou nemocní (např. při vstupu do restaurace), rozhodovat o izolaci člověka prostřednictvím SMS nestačí…
Konference se dotkla také stížnosti vědců a lékařů z různých zemí u Mezinárodního trestního soudu v Haagu (zastavit plošné covid-očkování, přezkoumat bezpečnost vakcín) a stížností na povinné očkování předložených Evropskému soudu pro lidská práva (Thevenon v. France, po francouzském hasiči se vyskytlo 268 stížností na povinnou vakcinaci některých profesních skupin). Pokud jde o zaregistrování stížnosti i haagského soudu, v zahraničí vznikla petice za urychlení jejího projednání soudci. K Evropskému soudu pro lidská práva se ohlásili různí nezávislí odborníci s tím, že by chtěli – v souladu s příslušnými předpisy – spolupůsobit jako třetí strana sporu.
Stojí za to přehrát si 1. a 2. díl této konference na www.youtube.com. Během ní nás jeden z lékařů informoval, že se v Praze v březnu uskuteční duel odlišných názorů mezi odborníky: ano či ne a proč. Účast vč. neočkovaných.
Od ČT jsem se o včerejší konferenci nedověděla nic. Ba ani o monstrózním protestu v Kanadě s účastí 1,4 miliónu řidičů a desítek tisíc kamiónů (informovaly o tom Novinky.cz). ČT i nadále jen “papouškuje”, co se hodí někdy “odborníkům” s potenciálním střetem zájmů a některým politikům, kteří patrně nemají dostatečnou rozlišovací schopnost či nezmanipulovaná data z ČR i ze světa. Např. v rámci pokračování “brutální očkovací kampaně” je tendence uvádět neuvěřitelně vyšší počet tzv. reinfekcí (že se někdo nakazil covidem podruhé), avšak data prezentovaná v ČR neodpovídají údajům německého Institutu R. Kocha a už vůbec ne skandinávských úřadů. Ve Skandinávii se uzdravený z infekce netestuje nejméně 3 – 4 měsíce (zobrazoval by se někdy falešně pozitivně), odborníci si tu jsou více jisti trvanlivostí imunity po nemoci. V ČR jsme začali uzdravené testovat ihned po nemoci, nyní je chceme z testů vyjmout jen na 30 dní!
Smutně mě “potěšila” informace zprostředkovaná ČT, že čeští podnikatelé zjistili, že až 30 % antigentestů vykazuje chybovost (a zahraniční odborníci vysvětlují, že chybovost se nevyhýbá ani PCR testům); různé české podniky – zbaveny pravdivých informací – tedy teprve průběžně zjišťují, že testování bezpříznakových virus stejně nevymýtí, pouze posílání bezpříznakových (zdravě vyhlížejících) lidí do izolace či karantény dále oslabí provozuschopnost firem.
Na závěr včerejška jsem se radši podívala na švýcarskou veřejnoprávní televizi www.SRF.ch: ta na poslední rozhodnutí vlády, nezaložené dostatečně na vědě a právu, zareagovala správně. Švýcarská vláda už loni v létě přiznala, že vědecké studie dostatečně prokázaly trvalost a spolehlivost přirozené imunity (většiny) uzdravených z infekce, poté těmto uzdraveným (vedle nich i očkovaným) přiznala imunitu v délce 12 měsíců (čili uzdravení se v rámci covid-pasu nemuseli 12 měsíců testovat ani očkovat).
Nyní se však švýcarská vláda rozhodla zkrátit jak očkovaným, tak uzdraveným tuto roční imunitu na 9 měsíců a jediným odůvodněním se stalo to, aby prý švýcarský covid-pas byl kompatibilní s EU. Televize se ale nad tím pozastavila: Jde přece o využití covid-pasu doma (pokud by se vůbec měl využívat k regulaci pohybu lidí), a to nemusí být kompatibilní s EU. Navíc vláda loni povolila také uzdraveným, ale bez potvrzení prodělání infekce PCR testem, test na protilátky s platností na 3 měsíce (3 měsíce po prokázání protilátek po nemoci se člověk nemusí testovat) – a s tím EU zatím nepočítá (tak proč se mluví o nějaké potřebě kompatibility?). A navíc: EU uznává statut “uzdravený” jen 6 měsíců, zatímco Švýcarsko nyní zvolilo 9 měsíců.
V další informaci švýcarská televize připojila výsledek výzkumné studie švýcarských a německých odborníků, podle níž při omikronu nehrozí přetížení nemocnic. Potíž je spíš s tím, že do nemocnic míří více pacienti z jiných zdravotních příčin a náhodou jsou k tomu pozitivně otestováni (organizační problém, kam je umístit – nemají potíže kvůli covidu, ale zcela jiné). Je to malá ukázka, jak je zapotřebí, aby veřejnoprávní média objektivním vyvážením v dané chvíli dostupných informací zdravě tlačila na zvýšení kvality rozhodování politiků. Ovšem zdá se, švýcarským novinářům v poslední době docházejí síly zůstávat zdrženlivější při vyjadřování reality: Jde spíše o donucování občanů k další dávce vakcíny než o kompatibilitu s předpisy EU – zahlédla jsem v informacích SRF.
Kritičtější tón vůči vládě jsem nedávno vnímala i u redakce Neue Zürcher Zeitung. A jak by ne – občanům se nejdřív něco slíbí, pak se náhle jejich práva zase zhorší (a lidé nejsou přesvědčeni, že je to nutné, při omikronu značná část populace nemá ani příznaky): v pondělí 31. ledna cca 250 000 Švýcarům zanikne platnost covid-pasu. Už nyní asi jedna pětina nemá platný covid-pas. V dalších týdnech bude bez covid-pasu (tedy s nutností testovat se) asi 350 000 lidí. Momentálně je plně očkováno kolem 68 % populace, 56 % má doplňující dávku. V nemocnicích ale jsou průběžně i plně očkovaní vč. osob s posilovací dávkou. Ve Švýcarsku se ale zatím nepřehánělo testování na pracovištích ani ve školách, nabízelo se spíš dobrovolně, kantony od něj vzápětí ustupovaly – moc peněz, málo užitku.
www.srf.ch/news/schweiz/nur-noch-270-tage-gueltig-am-montag-laufen-viele-zertifikate-ab-das-muessen-sie-wissen (od pondělí už jen 270 dní platný, mnoho certifikátů ztratí platnost; co musíte vědět).
(5 votes, average: 4,20 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment