Jsme v pasti – v profesní rovině musíme mít sociální sítě, protože pokud je nemáš, tak prostě neexistuješ

SU/PETR KUBELÍK

Martina: Petře Kubelíku, ty jsi řekl, že šlo, a především každý den jde o to, aby nás udržely co nejdéle před obrazovkami, displeji, a ukázaly nám co největší množství reklamy. A pak data. To, že se podívám na nějaký server, kde prodávají obuv nebo kotle, tak vím, že se odsuzuji k tomu, že dalšího čtvrt roku budu pořád dostávat nabídky nových a nových kotlů, a nové a nové obuvi. A s tím já tak nějak ještě jsem schopna žít. Jsou to poměrně jasná pravidla hry. A záleží na tom, jak je člověk odolný. Ale YouTube sleduje, co odebírám. YouTube sleduje, kdo odebírá mě. YouTube sleduje, jak dlouho já určitá témata sleduji, jak dlouho u nich vydržím. Jaké jsou moje interakce. Jaké jsou moje statusy. Jaké jsou moje lajky i dislajky, a řekla bych, že pár miliónů další jevů. Co s tím pak YouTube dělá? Protože to znamená, že na každého z nás má YouTube docela velkou složku.

Petr Kubelík: No, je to a znovu říkám, YouTube je v tomto ještě měkká droga včetně toho zacházení. To znamená…

Martina: Facebook, TikTok.

Petr Kubelík: Facebook a TikTok, ale YouTube dělá to, co ostatní, jenom to dělá v měkčím. To znamená, on si principiálně modeluje Martinu Kociánovou, aby věděl, jak se bude chovat. A vlastně předvídá tvé chování.

Na většině homepage budeš mít 80 % toho, co odebíráš, co sleduješ, a jenom málo z toho co někde frčí

Martina: Předvídá, anebo ho zároveň tvoří?

Petr Kubelík: To je otázka. V oficiálních materiálech se dočteš, že předvídá. A to znamená, on si modeluje určité situace. Ale, tam je otázka, kdy přijde ten zlom, kdy ho začne tvořit. A nakolik ho opravdu tvoří, nebo ho pouze modeluje. Já bych řekl, že dneska už ho i tvoří. Je to to, co jsem říkal, kdy dřív, když jsi měla tu homepage na YouTube, tak se tam ukazovala různá videa. Protože bylo zrovna něco v trendu a nebylo tak moc důležité, co odebíráš. Tedy to, co všechno laikuješ, co sleduješ. Dneska je to přesně obráceně. Na většině homepage budeš mít, řekněme 80 % toho, co odebíráš, co sleduješ, a jenom málo z toho, co někde frčí. To znamená, ty když vstoupíš do té „králičí nory“, tak ona tě vtáhne a bude ti ukazovat neustále pořád ten samý content a utvrzovat tě v tom názoru, který chceš. Kterému věříš.

Martina: Ale obávám se, že programátoři nenastavili ty algoritmy tak, aby pro nás vyhledával tento algoritmus co nejhodnotnější obsah, ale aby platforma vydělala, a případně aby nás mohli manipulovat tam, kam potřebují. Protože mají naše data. Jakým způsobem s těmi daty dokážou nakládat? Já vlastně nedokážu úplně zhodnotit a pochopit, komu, čemu jsou všechna ta data prodatelná. Jak se s nimi kupčí?

Petr Kubelík: Tak jestli chceš, já na to mám… ale to je… Museli bychom se posunout k TikToku.

Martina: Sem s tím. Budeme brouzdat všemi sítěmi.

Petr Kubelík: Tak přeskočíme heroin Facebook a půjdeme rovnou na fentanyl.

Martina: A jsme u zombie drogy. Dobře.

Petr Kubelík: Protože to je úplně jiná pohádka. Zaprvé, TikTok je opravdu, tady bych použil, to je opravdu zlo. YouTube je prostě platforma. Má své plusy, má své mínusy, ale TikTok je regulérní zlo.

Martina: Pan profesor Stránský říká, že toto je platforma, která mladé lidi debilizuje víc než všechny ostatní.

Petr Kubelík: Naprosto souhlasím. Protože tam máš nekonečný proud dopaminu do mozku.

Martina: Už žádná slova.

Petr Kubelík: Nic.

Martina: Žádné texty, Rychlé střihy, barvy, emoce.

Petr Kubelík: Přesně tak. Zapneš to, a už ti to jede. Už ti to jede a je to ještě v tom, že se to zaměřuje na ty nejmladší. A TikTok je aktuálně mezi dětmi, tuším 8 až 17, naprosto nejpoužívanější sociální síť. Sice tedy můžeš tam od 13, ale osmiletých je tam spousta. A tam se ten algoritmus chová úplně jinak než u ostatních. A sice tam ti ukazuje zaprvé: Ukazuje tam neustále polonahé takové jako třináctileté holčičky, které tam tancují. Je to zaměřeno na mladé, tak aby je tam udrželi. Ale pak tam jsou třeba různé challenge, životu nebezpečné leckdy.

Martina: Aha. To jsou ty „skořicové výzvy“ a teď si momentálně stříkají z velké blízkosti nějaký aerosol a sledují, jak jim to rozleptává kůži.

Petr Kubelík: Hm. To je vynikající. Ještě tam byla třeba Tide Pod Challenge, to je, že jsi jedla Tide, ty kapsle do myčky. To byla jedna z nich. To bylo velice zábavné. Skullbreaker Challenge tam byla, že jsou ve třech lidech, a dva ti podkopnou nohy. Asi se tušilo, kam to směřuje. Skullbreaker Challenge. Benadryl Challenge. To bylo vynikající. To jsi se mohla předávkovat benadrylem, až si měla jako halucinace. To bylo. A tato videa se tam běžně ukazovala.

Martina: No, co máš dělat po večerech, když je ti osm?

Petr Kubelík: Přesně. Já – v osmi letech – nedělal bych nic jiného. Pak tam byla Blackout Challenge. To bylo, že se přiškrtíš tak, až omdlíš. Na to bohužel jeden kluk umřel. Že se uškrtil doslova. Anebo Fire Challenge, že se poliješ hořlavinou a zapálíš se. Takové nevinnosti.

TikTok nám v západní Evropě a v Americe doporučuje stupidní krátké klipy, zatímco v Číně to jsou delší videa podporující poznání a kulturu

Martina: A tohle tvoří programátoři? Algoritmus? Nějací ajťáci? Nebo nějací zoufalci? Nebo ty děti zblblé samy?

Petr Kubelík: To je právě to, kdy já jsem se u toho YouTube tak držel, protože tam já moc necítím nějaké velké, nechci říct konspirace, ale nějaké… vlastně to řeknu, konspirace. Protože tam si opravdu myslím, že jde spíš o zisk. A to ovlivňování té společnosti je by-product. Ale tady je to jiné, protože tohle vlastní čínská vláda. Fakticky. Sice je to Byte Corporation, která to provozuje, ale tu fakticky vlastní a ovlivňuje čínská vláda. Ale tam je rozdíl v tom, že nám v západní Evropě a v Americe ten algoritmus doporučuje úplně jiná videa než v Číně. Tady nám doporučuje tyto stupidní výzvy. Úplně absurdní videa, na která já koukám a nerozumím tomu.

Martina: Destruktivní.

Petr Kubelík: Přesně tak. Kdežto v Číně propaguje tvořivá videa. To znamená, sportovní výkony. Vědecké pokusy. Šachové turnaje se tam strašně ukazují. Někdo udělá skvělý šachový tah. Matematické věci. Tohle jsou nejpopulárnější videa na čínském TikToku.

Martina: Chceš-li někoho ovládnout, vychovávej jeho děti.

Petr Kubelík: Ano. A tady já bych se… Tady už bych se těch konspirací držel trošku víc, protože pokud někdo trošku ví, jak Číňané obecně – teď to generalizuji – přemýšlí, tak oni přemýšlí na několik desítek let dopředu, běžně. A já třeba tady mám, jak jsi se ptala na ty podmínky, tak máš TikTok?

Martina: Ne.

Petr Kubelík: Ne.

Martina: Já to sleduji, protože vím, že syn ho nějakým způsobem využívá. A tak tam občas kouknu, ale zatímco já třeba mám moc ráda atrakce na Matějské a podobně, tak mně se u toho točí hlava.

Petr Kubelík: Hm. To by se ti tady točila…

Martina: U toho TikToku, myslím. Jo? Ne na té Matějské.

Petr Kubelík: Jo. Já, že na té Matějské.

Martina: Ne. Já Matějskou ráda. Já zvládnu veškeré velké řetízkáče a horské dráhy, ale když se chvíli dívám na TikTok, tak je to, jako když jedu vzadu v autě. A začne se mi dělat nevolno.

Petr Kubelík: Jo.

Martina: Ty děti jsou na to zvyklé.

Petr Kubelík: No ne nezbytně, ale tam já jsem chtěl říct, protože tady už to začíná trošku být horší. Tam jsou určité podmínky. Oni ti totiž napsali, co budou sledovat. A tady už směřují všechny ty otázky, které na YouTube úplně neplatily. Tady ano. Já to s dovolením přečtu, přesnou citaci, a každý si to může otevřít v jejich podmínkách, co že monitorují. Mezi tyto informace, které monitorujeme, patří: Model vašeho zařízení, operační systém, na kterém to provozuješ, názvy souborů. IP adresa, jazyk systému, vzorce nebo rytmus tisku kláves. Například. Já tam toho mám víc. Co to znamená? Ty, když to máš v telefonu, tak mají názvy souborů. To znamená, oni monitorují všechny aplikace, které ty tam máš v telefonu. Co používáš. Všechny soubory, které tam máš. A stejně tak rytmus nebo rytmus tisku kláves. To znamená, oni monitorují, co tam píšeš, všechno. A tyto data TikTok sbírá. Potažmo čínská vláda. Tím to ale nekončí. Protože dál shromažďujeme také servisní diagnostické informace a informace o výkonnosti. Automaticky vám přiřazujeme ID zařízení a ID uživatele. Tedy dostaneš vlastní číslo nebo ID, podle kterého oni ví, co Martina Kociánová dělá. Ví i, co píše. Ví, jaké má soubory v mobilu. Všechny.

Znají tvou polohu, co používáš, znají názvy souborů ve tvých zařízeních a informace o aktivním používání, které pak navíc dál sdílejí

Martina: Pokud máš zapnuté polohovací zařízení, což všichni mají, tak ví, kde se přesně pohybuješ, kam chodíš, jak dlouho se tam zdržíš.

Petr Kubelík: Bere jinými slovy zjednodušeně kompletní data, co jsou v mobilu. Nemá přístup do těch aplikací přímo, ale ví, jaké tam máš aplikace a všechna tato data. No, ale ono to je ještě zábavnější. Protože ono to pokračuje. Pokud se přihlašujete z více zařízení, používáme informaci, jako jsou ID zařízení a ID uživatele k identifikaci vaší aktivity na různých zařízeních.

Martina: Takže přes…

Petr Kubelík: Tuhle větu oni… No pardon…

Martina: Přes synův mobil jsme napíchnuti doma všichni?

Petr Kubelík: No. To je to. Oni tuto větu konkrétně upravili, protože Joe Rogan pár… – nevím, jestli to bylo půl roku nebo rok zpátky – se tomu věnoval. A ona byla formulována mnohem jasněji. Ale znamená to, kdekoliv ty se přihlásíš na svůj tiktokový účet, tak oni automaticky berou všechna tato data, co jsem popsal z toho samého zařízení. To znamená, pokud se syn přihlásí na vašem stolním počítači, v ten okamžik TikTok může brát všechna data z toho stolního počítače. Jako jsou ID názvy souborů a tak dále.

Martina: Já jsem mu včera půjčila počítač.

Petr Kubelík: Gratuluji. Protože…

Martina: Zdravím všechen čínský lid…

Petr Kubelík: Já třeba, abych tě uklidnil, tak zaměstnanci Pentagonu a ministerstva obrany v Americe mají zákaz mít v mobilu TikTok. Mají přísný zákaz.

Martina: To platí i v mnoha firmách, že se nevyužívá TikTok. Nicméně mnohé ajťáky v těch firmách to irituje, protože prostě ten zásah mládeže přes TikTok je tak velký, že mají pocit, že jim uniká obrovská masa potenciálních zákazníků a slouhů.

Petr Kubelík: No, a jenom pro tvoji informaci, tedy když už se ti čínská vláda napojila do stolního počítače, gratuluji, tak ono to nekončí. Protože to ještě pokračuje. Na základě informací, které o vám máme, dovozujeme vaši charakteristiku. A teď je to: Například o vašich aktivitách na jiných internetových stránkách a v aplikacích nebo v obchodech včetně produktů nebo služeb, které jste zakoupili online, nebo osobně. To znamená, ty když přijdeš do obchodu, zaplatíš tam kartou, tak soudruzi z čínské vlády si to rovnou berou, ta data.

Martina: Asi to nejsou jenom soudruzi z čínské vlády?

Petr Kubelík: Tady já to ještě…

Martina: Ano. Pokračuj.

Petr Kubelík: Pokračuje to. Tito partneři s námi také sdílejí informace, jako jsou mobilní identifikátory pro reklamu, hashované emailové adresy a telefonní čísla a identifikátory cookies, které nám pomáhají utvořit vazbu mezi vámi a úkony, které provádíte. A to zejména sledováním interakcí a způsobu využívání na vašich zařízeních. Já bych doplnil všech. A poslední věta. Ta mě nejvíc baví. Taková krásná kryptická. K čemu tedy používají data? K umožnění „výzkumu prováděného nezávislými výzkumníky, kteří splňují určitá kritéria“.

Martina: Určitá kritéria.

Petr Kubelík: Určitá kritéria. Třeba velikost bot. Ale je to nezávislý výzkum v ten okamžik. Všichni mají adekvátní velikost bot a můžou s těmi daty nakládat.

Když je člověk na nějaké platformě závislý, tak mají informace o jeho kompletním chování třeba za deset let. S tím už se dá člověk popostrčit vybraným směrem.

Martina: A jiná určitá kritéria. Tato otázka je pravděpodobně poněkud zbytná, protože asi mi odpovíš obé. Ale přesto bych to chtěla rozebrat. Myslíš si, že cílem tady tohoto je především zisk? Zase: Dokonale zmapovat děti, lidi, kteří to užívají. Občany jiných zemí, jiných států, a vědět, co prodávat, co nabízet a jakým způsobem oslovovat třeba evropského zákazníka. Anebo si myslíš, že je to zaměřeno především na ovládání lidí?

Petr Kubelík: No, tady já bych… Tady už bych nebyl tak komerčně zaměřen, jako u toho YouTube. Protože zase, je to o tom pochopení a já nejsem odborník na Čínu ani omylem. Ale pochopení toho uvažování, jakým Čína uvažuje. To je vždycky plánování na několik desítek let dopředu, ideálně. To znamená, položme si otázku, když ty máš kompletní data na kompletní populaci. Teď aktuálně to je 1,3 miliardy lidí, kteří aktivně používají TikTok, tak na všechny ty lidi ty máš data od osmi let. Všechno. Jak ten člověk uvažuje. Co dělá na mobilu. Co píše. Můžeš vidět všechny jejich konverzace, když navíc víš, co dělá na ostatních zařízeních. Čili, tobě by stačilo jenom čekat třeba do sedmnácti, do osmnácti, kdy dozraje a má třeba možnost volit. A v ten okamžik ty o něm víš víc než ten člověk. A pak stačí, když mu na té platformě, na které je závislý, což je to, co jsme zatím ještě neprobrali, že to je opravdová droga. Takže on je na tom závislý. Ty o něm máš prostě deset let jeho chování kompletně, tak můžeš ho trošku popostrčit, aby volil třeba to či ono.

Martina: Proboha. Řekněte mi, co si mám myslet a co mám udělat – a oni vyhoví.

Petr Kubelík: Přesně tak. A ono je to ještě lepší v tom, že víš, jaký je attention spam, to, jak udrží pozornost mladý člověk?

Martina: Půjde o vteřiny.

Petr Kubelík: Jsou to tři vteřiny. Jsou to tři vteřiny. Jenom pro představu – to nejsou, to co říkám, nejsou oficiální studie, ale je to taková urban legend, a je vlastně studie z roku 2007, že před rokem 2000 to bylo – jen pro představu zhruba 15 až 20 minut. Kdy se soustředil člověk na… Tato studie se zaměřuje na oblast vzdělávání, kdy 15 minut zhruba dokázal ten člověk udržet pozornost. Dneska u mladých jsou to tři vteřiny.

Martina: To je ideální čas na to udělat důkladnou analýzu politického systému a správně se rozhodnout, koho budeš volit, jakým způsobem budeš prospěšný své zemi. Jak budeš vychovávat děti, a myslím, že tři vteřiny je tak akorát na to, aby se člověk ponořil do problému.

Petr Kubelík: Je to ideální. Přesně tak. Takže.

Martina: Je i toto cíl?

Petr Kubelík: No, já tady říkám, nechci být konspirátor, ale vůbec bych se tomu nedivil. Protože ty, když máš… Ona ta populace nebo… Vlastně hloupne. Z logiky věci. Ty, pokud chceš vyřešit nějaký problém, tak se musíš na něj soustředit. A čím větší to je problém, tím delší to musí být čas, že ano? Einstein přemýšlel o problémech celé roky, o jednom problému. Pro dnešní mladou generaci – a zase ne kompletně, ale řekněme pro tu tiktokovou – je úplně absurdní, protože podle posledních statistik mají problémy dokoukat seriál, který je delší než 20 minut, ten díl. Film. To už je jako hraniční. Přečíst knihu…

Martina: Na celý život, práce.

Petr Kubelík: To už je skoro z říše abstrakce.

Martina: Po třech vteřinách, to máš průměrný román…

Petr Kubelík: Ale odkud ty pak získáš ty informace? Odkud my jsme získávali ty informace? Z knih. Tam je to vědění uloženo. To znamená, když ti někdo nastaví mozek od mládí tak, že on to neumí? On neumí přijmout to vědění. Na Západě, ale u sebe ano. Tam přece TikTok podporuje dlouhá videa mimochodem. V Číně jsou to mnohem delší videa a jsou zaměřená, jak jsem říkal na šachy a na balet a atletiku.

Martina: A to opravdu víš?

Petr Kubelík: Ano.

Martina: Máš k tomu nějak přístup? Nebo studoval jsi to?

Petr Kubelík: No, to se dá zjistit. To není vlastně až tak tajná informace. No, a jsou delší, takže tam to poškození není. Mimochodem na školách v Číně jsou, tuším, do 12 let zakázané mobilní telefony a hry. Naprosto. Náhoda?

Twitter je pro mě něco jako TikTok – naprostá degenerace komunikace, protože co se vejde do 180 nebo kolika znaků?

Martina: Když jsme tady rozmlouvali s panem profesorem Stránským, tak i v některých evropských zemích to tak je. Dánsko nesmí užívat. Tam děti nesmí užívat telefony ve školách. A podobně. I v Americe už to je třeba jenom, že můžou být do určitého věku hodinu a pod supervizí. Samozřejmě nevíme, jaká je realita, ale ty školy si to třeba hlídají. Dobře. Tak teď jsme se bavili o tom, jaké možná nekalé úmysly má Čína, když do mozku našich dětí pod tlakem prostě rve TikTok v té kvalitě, v jaké si popsal. Ale my se podívejme i na další platformy. Třeba takový Twitter. Dnes je to síť X, poté co ji převzal Elon Musk, a tam se můžeme také dozvědět z té kauzy, že tam byly vysloveně cenzorské zásahy liberálů. Ten algoritmus byl nastavený tak, že znevýhodňoval pravicové názory. Pravicové kanály. Dokonce tam šlo o utajovanou spolupráci s FBI a tak dále. Takže vlastně prostřednictvím Twitteru se s obrovskou částí populace manipulovalo skrze politické názory, volební a podobně. Myslíš si, že už to tak není? Že se to podařilo Elonovi Muskovi skutečně vyčistit?

Petr Kubelík: To je velká otázka. Protože já si u Elona Muska nejsem úplně jistý jeho úmysly. On je samozřejmě extrémně inteligentní, dost možná geniální, a já si nejsem jistý, nakolik je opravdu přesvědčen o tom, co říká, a nakolik jenom se svým geniálním mozkem vycítil příležitost na trhu, že tady je prostě poptávka po něčem. Tak tu poptávku uspokojíme. A co tedy zatím unikají informace, tak se úplně ke všemu svobodně zcela také nechová. Takže tady je to jedna velká otázka, kterou ukáže čas, jestli se to opravdu vyčistilo, nebo ne. Ale za mě Twitter je na podobné úrovni, jako TikTok, protože pro mě to je naprostá degenerace komunikace. Je to, nechci použít slovo „útok“. To je… Ale je to prostě degenerace komunikace, protože ty tam máš, tuším, 180 znaků. Něco takového, 158. A já vždycky říkám: Zkus s někým komunikovat, když máš 158 znaků? Nebo kolik jich tam je. To jsme se možná bavili spolu. Vždycky říkám: Zkus si spočítat, kolik slov, co všechno musíš. Kolik slov ti zabere, než vyjádříš přesně to, co chceš říct? Co všechno k tomu je potřeba. Intonace, dikce a tak dále. Teď to škrtni a nahraď to 150 znaky. Nebo kolik jich tam je. To jsme v podstatě v době nějakých hieroglyfů.

Martina: Jakým způsobem ty to řešíš ve své televizi? Protože i ty pracuješ s mladými. Takže jak vnímáš tuto jejich možná proměnu jakožto třeba zaměstnavatel?

Petr Kubelík: No, to je poměrně zajímavá věc. A teď, já to neříkám jenom sám za sebe, ale i co se bavím s kolegy. Zdeněk Pohlreich, kamarád, ten mi říkal to samé. A další. Máme, nebo je tam obecný jeden problém: Nejsou lidi. To je problém asi všech, co znám. Minimálně v mojí sociální bublině, a oni nejen že nejsou fyzicky, ale oni nejsou psychicky. A v podstatě aspoň, co vím od kolegů, tak v podstatě lidé pod zhruba 25, 23 let jsou v podstatě nezaměstnatelní, byť to je trošku – přeháním – ale minimálně nezaměstnatelní za normálních podmínek.

Martina: Co jsou normální podmínky? Mohl bys…

Petr Kubelík: Zvládání třeba…

Martina: Hraničí to totiž s určitými podmínkami.

Petr Kubelík: Třeba zvládání stresu. Já jsem slyšel jeden podcast jednoho vynikajícího manažera, který to krásně popsal. Že generace, která se narodila v 60.,70. letech, tak ti se určovali podle toho, nebo řídili se podle toho, co je potřeba udělat. Co se musí udělat. To se prostě udělá. A vůbec se neřešily nějaké emoční věci, a tak dále. Generace 80.,90. kam bych třeba spadal já, a můžu to podepsat, ti se řídili podle toho, ne tolik, co se musí, ale co má nějakou důležitost. Co má smysl. To znamená, trošku už si selektovali tu práci. A podle něj generace mileniálů a dál se řídí podle toho, co je baví a nebaví. To znamená: Dostanou úkol, a když je nebaví, tak ho prostě neudělají. A ty na ně ještě nesmíš být zlá, protože oni nejsou úplně emočně vyrovnaní. To nejsou moje slova, to jsou jeho slova. Kdy ty na ně budeš zlá, tak oni prostě odejdou. Protože oni jsou zvyklí – ne věci opravovat, ale měnit. Mám novou práci. Nový vztah. Na vztahy je Tinder, takže proč bys s něčím ztrácela čas. To je ten problém. To znamená – když je ta práce nebaví, tak ji prostě neudělají a ty, když na ně zakřičíš, tak se zhroutí nebo odejdou. A to je ten problém, který opravdu, co já vím, řeší skoro všichni zaměstnavatelé s mladšími ročníky. Že prostě buď změní tu politiku té firmy, nebo nebudou mít zaměstnance.

Aplikace společnosti Meta denně používají čtyři miliardy lidí, to je ohromný dosah

Martina: Ty jsi řekl: Minimálně v mé sociální bublině. Na sociálních bublinách je postaven Facebook. Přijde ti Facebook tedy o trošku nebezpečnější než YouTube, když jsi tam zařadil heroin?

Petr Kubelík: Ano. Jednoznačně, minimálně. Spíš takhle: Facebook ne sám o sobě, ale spíš společnost Meta. To je taková trošku „metla lidstva“. Protože když si vezmeš sociální sítě, žebříček TOP 5, tak první je Facebook, společnost Meta, který má tři miliardy měsíčních aktivních uživatelů, dvě miliardy ho zapne denně. Každý den dvě miliardy lidí zapnou Facebook. Druhý je YouTube. Ten má tři miliardy. Třetí je WhatsApp, to je také Meta. Čtvrtý je Instagram, Meta, a pátý je Messenger, Meta. To znamená, celkový zásah je zhruba kolem čtyř miliard lidí denně.

Martina: Poddaných.

Petr Kubelík: Denně, které ty algoritmy Facebooku vlastně zasáhnou. A tam u Facebooku je to trošku složitější než YouTube, protože YouTube je vlastně nejtransparentnější s těmi algoritmy. Facebook, ten už ne tolik. Nejhorší je TikTok, ale Facebook taky přesně nevíš, na základě čeho on některé příspěvky doporučuje, nebo nedoporučuje. A problém je tam v tom, že tady se to chová opravdu jako droga. A protože podle nějakých studií průměrný uživatel zapne Facebook denně osm až čtrnáctkrát, v průměru, denně, to znamená, dvě miliardy lidí denně zapnou v průměru osm až čtrnáctkrát Facebook. Čili, já vždycky říkám: „Zkus si představit, že bys třeba osm až čtrnáctkrát denně dělal třeba deset kliků, nebo osmkrát přečetl jednu stránku. Co to s tebou udělá za rok, za dva? Jak tě to ovlivní fyzicky, duševně, mentálně?“ To samé platí tedy, když pořád zapínáš nějaké informace na základě algoritmů, které nejsou přesně známé. Ono se říká, že podle něčeho to nějak funguje, ale nikdo neví přesně jak. Může tě to ovlivnit. Stoprocentně tě to nějak ovlivní. Teď je otázka, jak.

Martina: Vzhledem k tomu, že facebookové algoritmy vznikly ve spolupráci s nejlepšími neurology, tak to pravděpodobně ovlivní tvoji psychiku, tvé myšlení, tvůj pohled na věc, tvůj žebříček hodnot.

Petr Kubelík: Ano. Hlavně tam pak byla, tehdy o tom vznikal dokument, že původně to vlastně hodnotilo na základě tvých interakcí s tím příspěvkem, kolik času tam strávíš, ale pak nějaké chytré mozky přišly na to, že ta pozitivní interakce vlastně není tak silná jako ta negativní. Takže od určité doby začal víc nabízet to, co tě vlastně štve. A protože ty pak se začneš třeba hádat na tom s někým v komentářích. No a co se stane? Strávíš tam třeba celý den hádkou, a během toho ti můžeme ukázat spoustu krásných reklam.

Martina: Zejména pak ty bubliny umí vyvolat zášť člověka, jednotlivce vůči jiné bublině. Protože navzájem mezi sebou stále probouzejí emoce, strach, a velmi často nacházím na Facebooku projevy úplně obyčejného fanatismu. To musí ale člověka skutečně změnit psychicky i osobnostně.

Petr Kubelík: No to… Já bych to podepsal. Když jsme byli u těch malých dětí nebo teenagerů, tak tuším CDC vydalo teď statistiky, a to je tedy v Americe, ale tam 44 % dětí ve věku 12 až 17 let řeklo, že mělo nějakou formu deprese. 36,7 % dětí má údajně trvalý pocit smutku. Trvalý. A 18 % reálně zvažovalo možnost sebevraždy. A 8,9 % se o ni reálně pokusilo. 8,9 %, to znamená skoro jeden člověk z deseti se pokusil o sebevraždu. Ten nárůst je enormní. Tady je přesně ta otázka, proč?

Martina: My jsme se o tom bavili s mnoha rodiči. A shodli jsme se na tom, že vlastně nad našimi dětmi, co se týká užívání sociálních sítí, počítačů a všech těch možných aplikací, jsme ztratili nadvládu. Když to řeknu takto vyhroceně, v době covidu. Tam nám jí vlastně stát a školství vzalo. Protože není možné dítě plísnit za to, že je na internetu, když na tom internetu musí být devět hodin jako žák ve škole.

Petr Kubelík: Ano, a tam byly tyto statistiky. Tam vystřelily úplně do absurdních čísel, jako že ty děti tam trávily 11 hodin denně na obrazovce a úplně tady ty deprese tam také narostly.

Martina: Přímo úměrné.

Petr Kubelík: Přesně tak.

Martina: Stejně jako ten počet sebevražd, ať už pokusů nebo dokonaných. Problém je, že ani my dospělí si často neuvědomujeme, že to, co vnímáme jako realitu, je jen její verze stvořená algoritmem na základě našich osobních dat, které jsme mimoděk poskytli. Pověz mi: Jak takovou bublinu můžeme propíchnout? Jediná šance je odhlásit se z Facebooku?

Petr Kubelík: Je to tak.

Martina: Aha.

Pojďme se vrátit do hospod k jednomu stolu, tam se pojďme hádat s jinými názory a pojďme si tříbit komunikaci. Místo toho, abychom ji zabíjeli.

Petr Kubelík: Ne. Opravdu. Já to kontinuálně říkám už 5,6 let. Já si myslím, že ideální by bylo, kdybychom si my, jako lidstvo a teď vím, že jsem naprostý idealista pod tíhou tady těch faktů. To nejsou domněnky. To jsou prostě reálná fakta. A jde o děti přece. Nemáš v životě nic cennějšího, než je dítě. Tak si řekli, tohle nikam nevede. Pojďme říct, že tato cesta je slepá, a vede, nechci říct kam. A pojďme se vrátit před to. Pojďme se vrátit do hospod k jednomu stolu, tam se pojďme hádat s jinými názory a pojďme si tříbit komunikaci. Místo toho, abychom ji zabíjeli.

Martina: A děti vraťme do lesů a na louky a na hřiště a…

Petr Kubelík: Ale ono to zní pateticky, ale je to tak.

Martina: A máš nějaký plán?

Petr Kubelík: No, plán. Plán nemám. Je to o tom, že měli bychom si říct, že prostě tohle je cesta, která vede do záhuby, podle mě. A teď to trošku možná přeháním, a prostě vrátit se před tu dobu zpátky, jak jsem říkal. Do hospod k jiným názorovým oponentům, bavit se s nimi. Komunikovat, hádat se, v extrémních případech vzít se kríglem u mužů.

Martina: Zhasneš televizi?

Petr Kubelík: Kdy?

Martina: No, za těchto okolností? To, co navrhuješ, by svým způsobem znamenalo, že V.O.X. TV vypneš. Protože i ty tam používáš různé algoritmy, protože jsi chytrý kluk. Protože to sleduješ a protože víš, co zabírá. A proto i ty občas využíváš tady těchto fíglů, které chytří „ajťáci“ vymysleli k tomu, aby spousta lidí vydržela u tvé televize. Znovu se tam vrátila, hledala.

Petr Kubelík: Proto říkám, že to musí být společenská dohoda. Já jsem to dělal. Já jsem dlouhá léta neměl sociální sítě. Po tom, co jsem přišel na to, co to všechno dělá. A bohužel přesně všichni jsme v té pasti. Minimálně tady v té profesní rovině, mediální, reklamní, filmové a tak dále. Že ty prostě musíš mít ty sociální sítě. Protože pokud je nemáš, tak prostě neexistuješ.

Martina: Pak nám zbývá ten samizdat.

Petr Kubelík: Přesně tak. A v tom je ten problém, protože říkám, jako společnost. My si to musíme prostě… a proto říkám, že je to prostě nereálné. My jako společnost nejsme schopni se reálně na něčem dohodnout. A proto je to utopie, ale v ten okamžik by to fungovalo. Myslím si, že tady není možné ty jednotlivce… jednotlivé prostě akce, aby něco změnily. To bohužel nejde, protože vždycky tam bude dost lidí, kteří to budou krmit a dneska, když ty jsi bez sociálních sítí, což já… upřímně, já na to mám lidi. Já se k tomu nechci, pokud to není nutné, přibližovat. Občas hodím nějaký vtip na Facebook, ale já se od toho snažím stát co nejdál, ale prostě pokud jsi v mediálním světě, to víš sama. Když tam nejsi, tak jako bys neexistovala.

PETR KUBELÍK