Kdo přichází z pekla jen těžko může přinést kamkoli ráj!




Sdílet článek:

Když se navracely statisíce mužů po konci první Světové války zpět domů, pro většinu z nich to bylo v prvních poválečných letech mimořádně složité. Jak líčil můj dědeček František (1893-1972), který na frontách od Srbska až do Itálie strávil pět let, skoro všichni měli nepředstavitelné potíže dlouhé roky pak krotit běsy, které si v sobě přinesli z mnohaletého každodenního boje o život.

„Mne a většinu ostatních kamarádů, kteří jsme přežili, nakonec od těch démonů v srdcích osvobodila jen a jen víra v Boha. Víra hluboce vštípená našimi rodiči i prarodiči, víra i po našem návratu neustále žitá na našem moravském venkově“, vzpomínal vždy dědeček.

Ne všichni však takové štěstí měli.

Statisíce jiných bývalých vojáků, kteří neměli tak pevné kořeny, od víry naopak v důsledku osobních zkušeností z války definitivně odpadly. A to se ve dvacátých letech projevilo ve zvýšené agresivitě poválečného společenského prostředí u nás, což nakonec vyústilo v ekonomickou krisi.

A již před ní v nebývalou podporu komunistických a nacistických partají, netajících se záměrem nový stát zničit.

„Ten, kdo přichází z pobytu v pekle totiž jen těžko může přinést ostatním ráj“, končil vždy tyto své úvahy děda.

A tak se můžeme z těchto dávno zapomenutých špatných časů svým způsobem poučit i dnes a to proto, abychom se za pár týdnů či měsíců příliš nehrozili a nepropadali pak beznadějným depresím.

Protože jsme dnes již společností výsostně atheistickou, není nám dáno poskytnout komukoli kdo přichází z pekla – v němž navíc vyrostl a byl v něm i po generace vychován – záchranné lano v podobě živé víry. Nabídnout tedy prostředí každodenního řádu,  a mantinely pevně daných pravidel.

Neslavíme již svátky, nedržíme posty a zdejší chrámy už desítky let spíše připomínají děním uvnitř jakési kulturní domy než skutečné léčebny duší a těl.

Naši předkové to vše ještě měli.

Mnohé to zachránilo, ale přesto ti, kteří tak hluboké křesťanské kořeny ze svých domovů neměli, dovedli skrze své nevyléčené běsy v srdcích pár let po válce naše kraje do hluboké krise. A pak k další hrozné válce a poté k dalším mnoha desetiletím vražedné diktatury komunismu. Z níž jsme se ostatně nevymanili dodnes.

Co je řešením?

Počítat s tím raději již nyní, že takový vývoj může nastat. A dopředu se začít dobře opevňovat. Vírou v Boha a nikoli v člověka. Vírou v Krista, nikoli ve stát. Vírou, že ačkoli naše pozemská těla budou jednoho dne jistojistě zničena, naše duše nikdy!

Vybudovat si rychle v srdcích a ve svých rodinách vlastní systém pomoci a Božího řádu, který nikdo nikdy nebude moci ohrozit. Systém nezávislý na státu, který nás a naše potomky, jak jsme právě očitými svědky, rozhodně nehodlá jakkoli zachraňovat.

Čím dříve začneme, tím lépe. Každý promarněný den může být pro nás osudným. Sice nás ráj na zemi v příštích časech nečeká, ale s Bohem v srdci se pekla bát netřeba!

Leo Š.

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (2 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

4 Comments

  1. Kde se nahromadí příliš mnoho zla, tam nepomohou prášky ani jiná šidítka. Tělesné rány se časem zahojí, ale narušená psychika a celkový duševní stav lidí utrpí rány, jež jdou léčit jen duchovní cestou.
    Nemusíme ani chodit do 1.sv. války. Stačí si poslechnout výpovědi politických vězňů z období komunistické diktatury, mnozí potvrdili, že přežívali díky duchovní posile, společným modlitbám, atd. Ano, byli to převážně věřící lidé, ale přiznali, že to jim umožnilo přežít jako člověk a ještě mít sílu a vůli k odpuštění těm, kteří je týrali.
    To je v dnešní době pro současné “dobrosery” všeho druhu nepochopitelné. Podívejme jak nám pokrytecké sociální sítě typu facebook, twiter a další šíří nenávist k Rusku, Putinovi a každému kdo nesdílí jejich postoj k válce.
    A to nám ještě před pár měsíci dávali kázáníčka z morálky o nešíření nenávisti a lásce.
    Tak to prostě je, odtržení od skutečných hodnot daných Bohem, vede k úpadku a postupnému drolení všeho co je pevným pilířem společnosti. Dochází k celkové destrukci mravů, kultury a vnímaní světa na jejímž výstupu je celková relativizace pojmů a hodnot.
    Je to opravdu nový Babylon, kde lidé přestávají rozumět slovům, jelikož nechápou jejich pravý obsah a význam, které si progresivisticky vykládají a mění ke svému vidění světa.

  2. McNamara 5. lekce ve filmu “Mlha války”: “Proporcionalita by měla být vodítkem ve válce”. poznámka: dají se tam dát české titulky, kdo chce– https://www.youtube.com/watch?v=hOCYcgOnWUM -doporučuji

    McNamara sloužil ve druhé světové válce jako taktický analytik a byl vyznamenán Legií za zásluhy, stal se generálním ředitelem společnosti Ford Motor Co, poté americkým ministrem zahraničí Kenedym a Johnsonem (1961-1968) a prezidentem Světové banky (1968-1981) později.

    • …po opakovaném shlédnutí , mám dotaz: ještě furt si někdo myslíte , že přilívat olej do ohně mimo vyzbrojováním někoho v cizině je pro nás cesta? A jestli, jo tam kam…?

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*