Když se život v celé zemi během chvilky obrátí naruby

Až do včerejšího odpoledne žila Česká republika typickou předvánoční atmosférou. Obchody a nákupní centra byla plná lidí, kteří ještě na poslední chvíli sháněli dárky, případně nakupovali něco dobrého na zub ke štědrovečerní večeři či vánočnímu Božímu hodu, jiní se šli i přes deštivé počasí podívat na vánoční trhy ve svém městě. Jako blesk z čistého nebe se však na internetových zpravodajských serverech či na rozhlasových stanicích začala objevovat zpráva o střelbě v budově filozofické fakulty Karlovy univerzity v Praze.

Já sám jsem zprávu o tomto incidentu zaslechl někdy po šestnácté hodině na Radiožurnále, který jsem měl puštěný při jízdě autem. V tu dobu již ministr vnitra informoval veřejnost, že útočník je po smrti. Když jsem se však posléze doslechl, že zemřelých obětí je nejméně deset, byl jsem z toho v šoku. Zatímco v některých jiných zemích je bohužel poměrně běžné, že se takové případy čas od času stávají, u nás se v historii samostatné České republiky případ se srovnatelným počtem obětí dosud stal jen v roce 2015, kdy šílený střelec usmrtil v restauraci v Uherském Brodě osm osob.

Po příjezdu domů jsem, tak jako zřejmě i velká část lidí u nás, sledoval vývoj události střídavě na internetu, v rozhlase a od devatenácté hodiny, kdy už se objevily i informace o totožnosti střelce a byl upřesněn počet obětí, pak v televizních zprávách. A byť jsem se prvně těšil na večerní televizní přenos z vyhlášení ankety Sportovec roku, naprosto jsem vzhledem k okolnostem chápal, že ho Česká televize zrušila. Ostatně, vítězka ankety, kterou se zaslouženě stala tenistka Markéta Vondroušová, se rozhodla na vyhlášení vůbec nepřijít. Zrovna tak byl odložen včerejší večerní zápas Ligy mistryň fotbalistek pražské Slavie nebo všechny zápasy dnešního kola hokejové extraligy. Prezident republiky kvůli incidentu přerušil zahraniční návštěvu Francie, premiér pak návštěvu Olomouckého kraje.

A i když dnes už počáteční šok ze včerejší tragické události přece jen mírně opadl, určitě předvánoční náladu řady lidí ovlivňuje stále. Na rozebírání toho, jaké pohnutky čtyřiadvacetiletého studenta k jeho hrůznému činu vedly a zda mu šlo nějakým způsobem ze strany policie či bezpečnostních složek zabránit, je ještě příliš brzy. Ukázalo se nicméně, že v dnešní době ani nemusí dojít k válce či k nějaké přírodní katastrofě, aby zbytečně zemřelo větší množství lidí a jejich příbuzní a blízcí tak měli nejsmutnější Vánoce v životě. Nezbývá, než jim vyslovit upřímnou soustrast a případně přispět na konto, vytvořené pro oběti včerejší střelby. A snad si přát, aby v dnešním světě ubylo násilí a lidé se začali k sobě chovat lépe…