Konflikt mezi svobodou a totalitou je v prvé řadě soubojem idejí

Zakladatel rakouské školy Ludwig von Mises napsal v roce 1944 knihu „Byrokracie”, ve které argumentuje, že nekontrolovaný růst byrokracie je ohrožením celé civilizace. Na téma diskuze mezi pracujícím občanem a profesionálním propagátorem státu píše:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Veřejné mínění je ovlivňováno čímkoli, co je řečeno nebo uděláno. Veřejné mínění je formováno v diskuzích mezi členy zastupitelských orgánů, výborů nebo diskuzemi v různých asociacích a spolcích, v novinách nebo rozhodnutími soudů.

Ve všech těchto diskuzích mají profesionální intelektuálové výhodu oproti běžnému člověku. Ačkoliv nejsou nezbytně experty a mnohdy nejsou chytřejší než amatéři, užívají si výhod své intelektuální specializace. Jejich argumentační techniky a trénink je lepší. Do diskuze přicházejí uvolnění, neboť jejich mysl není unavena po celodenní práci, jako je tomu u amatérů.

Horliví zastánci státu

Téměř všichni profesionální intelektuálové jsou horlivými zastánci všemocného státu a socialismu. Patří sem řada státních zaměstnanců a učitelů v různých vzdělávacích institucích, kteří překvapivě považují přihlášení se k byrokratickému nebo socialistickému radikalismu jako známku vědecké dokonalosti. Skupinu doplňují editoři a přispěvovatelé do progresivních novin a magazínů, představitelé odborů a nakonec ambiciózní lidé toužící dostat se na titulní stranu vyjádřením progresivních názorů.

Běžný podnikatel nebo zaměstnanec pro ně není soupeřem.

Amatér může brilantně obhájit svůj názor. Je to k ničemu. Jeho názorový protivník, skryt za důstojností svého úřadu, obratem vystřelí: „Nesprávné závěry tohoto gentlemena byly dávno vyvráceny známými profesory Mayerem, Mullerem a Schmidtem. Jen idiot se může upínat k takovým zastaralým a překonaným myšlenkám.”

Těžká diskuze

Amatér je diskreditován v očích naslouchajícího publika, které věří v neomylnost profesionála. Neví, jak odpovědět. Nikdy neslyšel jména známých německých profesorů. Proto neví, že jejich knihy jsou prostě humbuk, plné nesmyslů a že se nezabývají diskutovaným tématem. Může se s tím seznámit později. Ale to už nezmění fakt, že byl v diskuzi tady a teď poražen.

Nebo může amatér chytře demonstrovat nepraktičnost socialistických návrhů. Na to mu profesionál odvětí, že je to prostá neznalost a že podobné projekty uspěly v socialistickém Švédsku. Amatér je umlčen. Jak může vědět, že téměř všechny knihy v angličtině na téma Švédska jsou pouhou propagandou, která překrucuje fakta.

Byrokratická propaganda

Propaganda je jedním z nejhorších zel byrokracie a socialismu. Propaganda je vždy snůškou lží, mylných závěrů a pověr. Pravda nepotřebuje žádnou propagaci. Pravda si vystačí sama o sobě. Charakteristickou známkou pravdy je, že představuje přesný popis reality.

Hlavním propagandistickým trikem zastánců údajně progresivních opatření na zvýšení státní kontroly je tvrzení, že kapitalismus může za všechno, co je v současnosti nevyhovující, a že socialismus je pro lidstvo požehnání. Nikdy se nepokusili dokázat svoje nesprávná dogmata. Jediné, co udělali, je, že své názorové oponenty hanlivě pojmenovali a zpochybňují jejich motivaci.

Samo se to neudělá

Je zapotřebí připravit amatéry na názorový střet s profesionálními kazateli byrokratického státu a socialistických tendencí.

Co je především důležité, je zdravý selský rozum a prostá logika. Jděte přímo k jádru věci, to je hlavní pravidlo. Nepřistupte na povrchní vysvětlení a řešení. Využijte sílu vlastních myšlenek a schopnost kritické analýzy.

Demokracie znamená sebeurčení. Demokracie není zboží, které mohou lidé užívat bez úsilí. Je to naopak poklad, který musí být denně bráněn a znovu usilovně dobýván.

Napsáno v roce 1944.

Pozn. autora: Mýtus, že svobodu nelze ztratit, je jedním ze tří smrtelných omylů současnosti.