Korespondenční hlasování: Jsme na začátku konce demokracie v naší zemi

Děkuji za slovo, vážená paní předsedající. Vážené kolegyně, kolegové, už potřetí před vás předstupuji k vládnímu návrhu o zavedení korespondenčního hlasování pro držitele českého státního občanství žijících dlouhodobě nebo trvale v zahraničí.

Bude to asi nepřekvapivě vystoupení kritické, protože samozřejmě k celému tomu návrhu máme spoustu kritických připomínek, ale nejenom kritických – podle nás je to v konfliktu s ústavou, která říká, že volby mají být přímé, rovné a tajné, a podle mého názoru nic z toho – tento návrh není s tím kompatibilní. To znamená, že jsem přesvědčen, že tento předložený návrh je veskrze nekvalitní, nebezpečný a protiústavní. Několik svých argumentů proti tomuto návrhu tady dnes opakuji z předchozích vystoupení, protože je považuji za naprosto zásadní, ale přidám i dost nových, a to jak k principům celého návrhu, tak i k jeho dílčím součástem.

Novela vládních poslanců na změnu zákona o správě voleb, jinými slovy, tedy o korespondenčním hlasování, to je v překladu do českého volebního systému, je především nejnebezpečnějším průlomem do našeho ústavního systému v historii novodobé České republiky. Je to pokus o atentát na českou ústavu, pokus o svévolné přepsání našeho ústavního rámce a zřízení, tedy v jistém smyslu jde o pokus o změnu našeho politického systému, a tudíž z logiky a z podstaty celé věci lze síly, které tento návrh předkládají, označit jako antisystémové – antisystémové, extremistické a možná populistické, vážená pětikoalice. Jde totiž o snahu o úplné pošlapání některých nejzákladnějších principů, na kterých naše ústavní právo a naše ústavní a demokratické zřízení stojí. Pokud by byl tento návrh schválen a uveden do praxe, nebude již možné hovořit v souvislosti s volbami a s vládní většinou, která v budoucnu vznikne na jejich základě, o klasické standardní demokracii tak, jak ji známe dnes, protože standardní, klasická a tradiční demokracie se opírá o jeden základní princip, a tím jsou svobodné, soutěživé, spravedlivé volby znemožňující jakékoliv manipulace a podvody při hlasování a sčítání hlasů. Jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody a manipulace a které obsahuje takové kontrolní a přezkumné mechanismy, které znemožní, aby pokusy o tyto podvody a manipulace měly vliv na konečnou podobu volebních výsledků.

Chci zde zdůraznit, že přece demokracie je hlavně o svobodných, tajných volbách, demokracie je o tom, že všichni občané mají důvěru ve volby, že mohou jít k volebním urnám a změnit vládu. Pokud občané přestanou mít tuto důvěru, bude to narušení demokratického systému a bude to problém, protože tento problém může v budoucnu plodit násilí. Lidé, když zjistí, že nejsou schopni změnit demokratickým způsobem vládu, tak bohužel mohou chytnout k násilí – a já jsem zásadně proti tomu, a proto na to upozorňuji. Jde o takové nastavení volebního systému, volebního procesu a volebních pravidel, které umožňuje včasné odhalení jakýchkoliv pokusů o volební podvody.

Toto vše by zavedením korespondenčního hlasování padlo, a tím pádem bychom už nemohli hovořit o vládní či parlamentní většině vzniklé zcela čistým, spravedlivým, demokratickým, tajným a nezpochybnitelným způsobem – a to by bylo pro náš politický systém a důvěru občanů v něj naprosto devastujícím. Nezahrávejme si s tím a já před tím varuji opakovaně. Když tohoto nebezpečného džina vypustíme z pomyslné lahve, už nikdy jej tam zpátky beze zbytku nevrátíme zpět a škody, které na naši demokracii napáchá, budou plošné a nevratné. Opakovaně jsem zde definoval některé základní termíny, tedy hlavně základní principy volebního práva obsažené v české ústavě.

Je to, za prvé, rovnost volebního práva, princip, podle kterého má každý volič jeden hlas a váha všech hlasů je stejná, což zahrnuje i pravidlo, že každý volič má v konkrétních volbách stejné možnosti a stejné podmínky hlasování.

Za druhé, je to přímost volebního práva, tedy princip, dle kterého je příslušné hlasování prováděno vždy přímo konkrétním a jasně identifikovatelným voličem. Právo volit nesmí být žádným způsobem převedeno na jinou osobu. Z toho máme také velké obavy, protože vlastně už tam existuje jakási zastupitelnost – zastupitelnost ve vybírání volebních lístků, zastupitelnost v tom, že vám někdo dá podpis a vy můžete manipulovat s volebními lístky a podobně. V České republice nelze volit v zastoupení.

Za třetí, pak jde o tajnost hlasování. Tato zásada znamená, že nesmí být možné jakkoliv spojit voliče s odevzdaným hlasem a že nikdo nesmí vědět, jak konkrétní volič hlasoval – absolutně nikdo jiný kromě voliče samotného – a to je přece nesmysl u korespondenčního hlasování. Buď budete kontrolovat, komu posíláte volební lístek a kdo ho pošle zpátky, anebo to nebudete vědět, a pak samozřejmě bude moct volit kdekdo. Jde tedy o tajnost hlasování a ochranu voliče před jejím narušením, jak ze strany soukromých osob a subjektů, tak ze strany státu, nikoliv tedy pouze ochranu před narušením tajnosti hlasování ze strany veřejné moci, jak tady účelově a nepřesně argumentuje občas předseda klubu ODS Marek Benda. A navíc, tento návrh umožňuje prolomení principu tajnosti hlasování právě i ze strany státu, a to tady ještě později podrobněji popíšu. Všechny základní ústavní principy volebního práva návrh vládních poslanců na zavedení korespondenčního hlasování hrubě porušuje.

Co je taky nesmírně podstatné a o čem jsem zde již dříve krátce hovořil, naprosto sporný a pochybný je už samotný úmysl předkladatelů tohoto návrhu, tedy zjednodušení hlasování pro české občany v zahraničí, zejména v tom ohledu, zda má být akt volby skutečně co nejjednodušší a má-li být jednoduchost a snadná dostupnost voleb jejich největší hodnotou a zda se tak má dít na úkor jejich souladu s ústavou a se zásadami volebního práva.

A zde si musíme položit zásadní otázku: je právo volit skutečně právem, nebo nárokem? Protože v těchto dvou termínech je nebetyčný rozdíl. Z ústavy, z Listiny základních práv a svobod a z volebních zákonů jednoznačně vyplývá, že jde o právo. A já jsem také přesvědčen, že jde o právo, nikoliv nárok. A toto právo čeští občané žijící nebo jsem momentálně nacházející v zahraničí už dávno mají. Mají právo volit některé české ústavní orgány, je jen na nich, zda tohoto svého práva využijí. Náš stát a naše zákony jim to umožňují.

V jiných státech – a mám na mysli státy demokratické – tomu tak není a lidé žijící mimo tyto státy, byť mají jejich občanství, volit do jejich vrcholných orgánů prostě nemohou. Buď musí přijet do země, kde volby probíhají, anebo nemohou volit vůbec. Čeští občané volit mohou – na ambasádách, na konzulátech. A to – já jsem to dneska říkal i do televize – že se prostě někdo rozhodne žít v australské poušti, tak má svoje negativa i pozitiva, třeba má to daleko do knihovny, do supermarketu, nemůže tam hrát lední hokej – a jednou za čtyři roky musí sednout na letadlo a letět na ambasádu volit, pokud skutečně má zájem o to, co se děje tisíce kilometrů daleko v České republice. Ale tu možnost má.

To, co tu dnes projednáváme, je snaha vládní pětikoalice učinit z tohoto práva pro jednu skupinu českých občanů, tedy pro Čechy žijící v zahraničí, absolutní právní nárok, který jim náš stát musí nějakým způsobem, jakýmkoliv zaručit. A to už je přece něco zcela jiného, než občanské a politické právo, kterým právo svobodně volit bezpochyby je. Šlo by o ničím neopodstatněné privilegium, a to zejména v případě desítek tisíc zahraničních Čechů, kteří v České republice nežijí, nikdy zde fyzicky nebyli a ani nebudou, a tudíž ani nikdy neponesou důsledky své volby. Mnohdy neumí ani česky. Ty totiž poneseme pouze my, my, co tady žijeme, platíme tady daně a dýcháme z naší země, Českou republikou v dobrých i zlých časech. Když to otočím, vládní návrh vlastně říká, že volební právo Čechů v zahraničí není právem, ale povinností, kterou jim český stát ukládá. A jelikož jde o povinnost, stát si jí musí vynutit, respektive vytvořit takové podmínky, aby všichni tito lidé mohli svou povinnost splnit.

Podle mě je to zásadně chybný a pomýlený postoj. A já to považuji za důležité říct hned na začátku tohoto svého projevu, protože jsem se nad institutem korespondenčního hlasování, respektive dálkového hlasování obecně, včetně elektronického, dlouze zamýšlel a četl jsem na to mnoho studií i ze zahraničí. Mé úvahy se primárně nesly v tom duchu, zda tyto návrhy skutečně slouží k naplnění nějakých základních, ústavou garantovaných lidských, občanských, politických nebo sociálních práv, které neumíme naplnit jiným způsobem. A došel jsem k závěru, že nikoli. Právo volit každý občan České republiky má již dnes, de iure i de facto. Jsem o tom hluboce přesvědčen. Korespondenční volba tedy není naplněním žádného ústavního, občanského či politického nebo sociálního práva. Což jsou takzvané generace lidských práv obsažené v ústavní listině. Ale jde o politický a hlavně ideologický konstrukt, o politickou a ideologickou agendu určité části politického pětikoaličního spektra, které můžeme označit jako liberální progresivismus nebo novodobou revoluční levici.

Korespondenční hlasování je hlavně vysoce účelovým instrumentem, jak ovlivnit výsledky voleb k obrazu svému. Ale k tomu se ještě dostanu. Dámy a pánové, kolegyně, kolegové, tajnost volby může být garantována pouze tehdy, jestli má akt výkonu hlasovacího práva osobní a individuální charakter. Když tento akt probíhá prostřednictvím fyzického vhození volebního lístku do volební urny za plentou a za přítomnosti nezávislé a politicky pluralitní volební komise, která celý proces hlasování kontroluje dle předem daných zákonných pravidel. To znamená volby transparentní, svobodné, přímé, rovné a hlavně tajné, tak jak je známe dnes. To u korespondenčního hlasování prostě není možné zaručit žádným způsobem. Jelikož nelze absolutně vyloučit možnost, že některé osoby hlasují pod dozorem či dokonce pod nátlakem jiných osob nebo skupin. Kolik takových hlasů bude?

Rovnost volebního práva znamená, že každý ve volbách odevzdaný hlas má stejnou váhu a že každý volič má v rámci výkonu volby naprosto stejné možnosti a podmínky. To přece není pravda. To je další popření toho, co nám říká česká ústava. Tyto zásady korespondenční způsob hlasování rovněž narušuje. A narušuje jej i předložený návrh zákona, protože zavádí dvojí typ volby. Ústavně správný, fyzický způsob. To, že půjdeme za plentu, tam zaškrtneme lístek, vytáhneme lístek, dáme do obálky a hodíme do volební urny. A naproti tomu neústavní, zcela neústavní způsob korespondenční. A zároveň určitou skupinu občanů neoprávněně zvýhodňuje oproti skupině jiné, jelikož takzvaní zahraniční Češi budou mít na výběr ze dvou způsobů, jak ve volbách hlasovat.

Při korespondenčním způsobu hlasování, tak jak je vládními poslanci konkrétně navrženo, nelze rovněž vůbec vyloučit ústavně nepřípustnou i zákonem zakázanou variantu, že určitá osoba hlasuje v daných volbách vícekrát, což je opět porušení principu rovnosti volebního práva. Nelze vyloučit ani možnost, že pod jménem a pod identitou určité osoby disponující aktivním volebním právem hlasuje někdo úplně jiný, kdo například ani toto volební právo z nejrůznějších důvodů nemá. Čímž je zase narušen princip přímosti hlasování, jelikož v jeho korespondenční podobě absentuje prvek volební komise, která je schopná každého voliče ztotožnit a vyloučit eventualitu vícenásobné volby jednou a tou samou osobou.

Mimořádně nebezpečné dopady by mělo zavedení korespondenčního hlasování ze zahraničí i na samotný volební systém v České republice, respektive na podobu volebních výsledků a složení Poslanecké sněmovny. Jde o to, jak by zavedení korespondenčního hlasování ještě více prohloubilo již tak katastrofální dopady přepočtu hlasů ze zahraničí na volební výsledky. Nyní je tomu tak, že před každými volbami do Poslanecké sněmovny je vylosován jeden český volební kraj a všichni voliči hlasující v zahraničí vybírají z kandidátek politických stran zaregistrovaných v tomto kraji, což je ovšem nejen naprosto nelogické, ale rovněž to může výrazně asymetrickým a neakceptovatelným způsobem ovlivnit konečný výsledek voleb. Ostatně už se tomu tak v minulosti stalo. A já jsem to zde ve svém prvním čtení návrhu podrobně popisoval.

V roce 2006 a 2017 totiž způsob přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty v konkrétním vylosovaném kraji zvrátil výsledek voleb a tím i podobu následné vlády vygenerované českými voliči v České republice. Takže jinými slovy, lidé, kteří žijí v zahraničí – a teď nemyslím samozřejmě studenty a další, kteří jsou tam na krátkodobých pobytech, ale lidi, kteří mají české občanství, nikdy tady nežili, tak ovlivnili vládu v České republice a nezaznamenali potom ty důsledky jejího vládnutí, což si myslím, že je velmi špatně. A to šlo vždy o jeden jediný mandát, protože zahraničních hlasů bylo a dodnes je do 20 000. Ale tato vláda, Vít Rakušan, už hovořil o 300 000 hlasech v korespondenčním hlasování. Vláda hovoří o pěti stech a šesti stech tisíci hlasech. Dokážete si představit, jak lidé, kteří nežijí v České republice, dokážou ovlivnit vládu a to, co se bude dít po těch korespondenčních volbách tady?

Jestli do Parlamentu, do Sněmovny chodí pět milionů voličů, tak to je víc než 10 %, to, co říká Vít Rakušan a další pětikoaličníci. Víc než 10 % se bude přerozdělovat korespondenční volbou. To znamená, že někomu může 10 % přibýt a někomu 10 % ubýt. To je zásadní změna, zásadní změna v České republice. Pokud by po zavedení korespondenční volby přibylo ze zahraničí třeba i jen 300 000, bavíme se již o dalších dvanácti mandátech. A to už může s výsledky voleb i podobou vlády zamávat zásadním způsobem. Dvanáct mandátů někde přibude a dvanáct mandátů někde ubude. To se bavíme dohromady o dvaceti čtyřech mandátech. To je, pokud dobře počítám, to je jedna osmina Sněmovny, jedna osmina Sněmovny. A jde o tohle předkladatelům návrhu? Je toto hlavní motivace pětikoalice? No podle mého pravděpodobně ano. Systém přiřazování zahraničních hlasů do náhodně vylosovaných českých krajů je od základu špatný, bez ohledu na to, jestli se hlasuje jen fyzicky nebo korespondenčně.

Vládní poslanci nejprve navrhovali, aby se po zavedení korespondenční volby zahraniční hlasy nově přidělovali do vylosovaných dvou ze čtyř největších krajů. Později došlo k dílčí úpravě a tyto zahraniční hlasy mají být napříště rozděleny do všech čtyř největších českých krajů, tedy  Prahy, Středočeského kraje, Jihomoravského kraje a do Moravskoslezského kraje, přičemž ve třech z těchto krajů dlouhodobě získávají strany současné vládní koalice nejlepší výsledky. Asi je jen úplná náhoda, že si je chtějí ještě takto uměle vylepšit. Jde tedy o typické sociální a volební inženýrství, o snahu navýšit svoje volební zisky administrativními zásahy do podoby a nastavení volebního systému.

A je tu ještě i další věc, která s tím souvisí. Ve čtyřech největších českých volebních krajích už teď se volí celkem 95 poslanců, tedy téměř polovina Sněmovny. Slyšíte dobře. Takže tyto kraje, které budou z velké míry závislé na korespondenčním hlasování, budou volit polovinu Sněmovny. Já myslím, že to je opravdu volební, sociální inženýrství a že to pětikoalice má vymyšleno skvěle – skvěle – aby se udržela u moci až do té doby, dokud sem prostě někdo nevletí a nevyhází je z oken. Poté, co by sem byly přerozdělovány i zahraniční hlasy do těchto čtyř krajů, včetně těch korespondenčních, tvořili by poslanci v nich zvolení výrazně nadpoloviční část Sněmovny, a zástupci zbylých 10 krajů by tu byli vlastně tak nějak jako do počtu ve Sněmovně, což opět odporuje zásadě rovnosti volebního práva i v tom smyslu, jak ji definoval náš Ústavní soud, který konstatoval, že volič nesmí být diskriminován na základě toho, v jakém kraji žije či volí.

Tak jsem zvědavý. Ústavní soud vždycky rozhodl ve prospěch pětikoalice. Jsem zvědavý, jak tuto korespondenční volbu a jak toto vaše volební a sociální inženýrství posoudí po schválení tohoto zákona Ústavní soud. A už jsem řekl, že mám pocit, že svými rozhodnutími Ústavní soud to kyvadlo uměle přiklání na stranu pětikoalice. Ale myslím si, že to není dobře, protože až se to kyvadlo jednou utrhne, tak se prostě zhoupne na úplně druhou stranu. A já si myslím, že demokracie je přece někde uprostřed. Uprostřed! A to, co se teď děje, rozhodně podle mého názoru není správné a bude to mít samozřejmě v budoucnu velké dopady.

Navíc bez nadsázky platí, že ve čtyřech největších krajích se české volby do Sněmovny rozhodují. Dle mého názoru jde tedy o nepřípustné znevýhodnění 10 menších volebních krajů a o další jasně protiústavní moment projednávaného návrhu, Ústavní soude. Celý současný mechanismus přidělování zahraničních hlasů pro jejich následný přepočet na mandáty je od základu špatný a je nutné jej co nejrychleji změnit – bez ohledu na to, zda bude uzákoněna korespondenční volba, či nikoliv.

Ale přitom alternativy existují. Nejspravedlivější z nich by bylo rovnoměrně rozdělit zahraniční hlasy do všech 14 volebních krajů – nejelegantněji tak, že volič na ambasádě ukáže svůj český občanský průkaz a dostane sadu volebních lístků toho volebního kraje, ve kterém má trvalé bydliště. Ale to by samozřejmě narušilo to volební a sociální inženýrství, protože takových voličů, kteří mají český občanský průkaz, moc neexistuje a už vůbec neexistují ti, kteří mají trvalé bydliště v České republice. Spousta z nich neumí ani česky a nikdy tady nebyli. A pokud nemá to trvalé bydliště, bude mu na základě země, kde na ambasádě volí, pevně přiřazen jeden z našich 14 volebních krajů. Přičemž otázkou je, zda má mít vůbec právo volit do české Sněmovny člověk, který v České republice nemá žádné trvalé bydliště a není s ní nikterak svým životem ani osudem spojen? Jinými slovy, že nepocítí následky své volby. Anebo jenom tak, že měl praprapradědečka s českými kořeny. Já jsem se s takovými lidmi setkal, hlavně ve Spojených státech amerických. Oni neumí česky. A neumí česky přečíst ani svoje vlastní jméno. To jenom abyste věděli.

A pak je tu ještě jeden způsob, jak přepočítávat zahraniční hlasy na poslanecké mandáty, možná ten úplně nejčistší. Spočíval by v tom, že by byl vytvořen patnáctý volební kraj vedle těch klasických 14 českých krajů, nazýval by se třeba “zahraniční” a volil by se zde z nominací jednotlivých politických stran a hnutí jeden poslanec, který by ve Sněmovně zastupoval zahraniční Čechy. Co vy na to, kolegové? I na problému přepočtu zahraničních hlasů na poslanecké mandáty je ale velice dobře vidět, jaké obrovské problémy přináší vládní návrh na zavedení korespondenční volby, jaké obrovské právní problémy, které jsou v konfliktu s českým právním řádem a hlavně s českou ústavou, že zdaleka nejde jenom o to, jak bude vypadat doručovací obálka, nebo o nějaké další technikálie, ale že jeho autoři otevřeli pověstnou Pandořinu skříňku, aniž by si byli vědomi všech jeho dopadů, včetně potenciálu zcela rozmetat náš funkční systém voleb do Poslanecké sněmovny. Znovu zopakuji: naše volby jsou transparentní, přímé, rovné a tajné. A já jsem přesvědčen, že to je jediná správná alternativa.

A teď ještě dále k návrhu samotnému. Žádost o vydání příslušných písemností ke korespondenčnímu hlasování může volič v zahraničí podat u zastupitelského úřadu, u kterého je zapsán na zvláštním seznamu, přičemž tento volič může podat žádost buď osobně, ale i prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče, což je zase něco bezprecedentního, co nemá v České republice obdoby. Ale mám pocit, že v tom vašem návrhu dokonce zmizelo i to, že může volič zažádat prostřednictvím osoby, která se prokáže plnou mocí s úředně ověřeným podpisem voliče. Už ani to v tom návrhu není a zmizelo. To znamená, někdo vám podepíše kus papíru a vy můžete jít a vytáhnout si volební lístky. No, tak to přece už s volbami nemá moc společného? To už je taková anketa nebo ruleta, nebo jak bych to nazval. To už prostě… jak se to řekne, jak tam vždycky mají ty lístky, jak si je tam taháte? (Nápověda ze sálu.) Loterie. Děkuju. Je to taková loterie vlastně. Už to nejsou ani volby, když tam může jít kdokoliv za vás, pokud má na nějakém kusu papíru váš podpis. Takže je evidentní, že to zvýhodňuje tu jednu skupinu voličů a zavdává to další prostor k dalším možným podvodům. Ano, k dalším možným podvodům.

Podívejte se, jak korespondenční volby rozdělily Spojené státy americké na dvě skupiny, kde jedna skupina říká, že to byl podvod na bývalého prezidenta Trumpa. A já nevím, jestli to byl podvod. Možná ne podle jejich zákonů. Ale korespondenční volba rozdělila tu zemi. A znovu zopakuji ještě na tomto příkladu, že demokracie závisí na tom, že lidé mají důvěru v demokratické volby – to je za prvé – a za druhé, že ten poražený uzná, že byl poražen. A to prezident Trump nikdy neuznal. To je velká kaňka na amerických volbách a na americké demokracii.

A já se bojím, že se to prostě bude stávat, že se to prostě bude stávat i tady, že tady bude rozdělená společnost díky tomu, že nějaká skupina politiků potřebuje mít o 10 % větší mandát, protože teď zrovna jim to chybí.

Ale pojďme se vrátit k té žádosti, kde je jenom podpis. Jak má vypadat tato žádost? Musí obsahovat jméno a příjmení voliče, datum narození, adresu, kde má volič bydliště mimo území České republiky, a adresu, na kterou mají být písemnosti ke korespondenčnímu hlasování zaslány. Teď zase několik adres bez jistoty, kdo si tyto písemnosti vlastně převezme a kdo s nimi bude dále nakládat? To je další kritická věc, která narušuje ústavu, to znamená přímost, rovnost a tajnost voleb.

Na základě této žádosti pak zašle zastupitelský úřad nejpozději 25 dnů před dnem voleb voliči identifikační lístek, úřední obálku, doručovací obálku a informaci o způsobu hlasování. Pokud o to volič požádá anebo pokud neuvedl adresu pro doručení, vydá zastupitelský úřad tyto písemnosti osobně voliči, nebo opět třetí osobě, která se prokáže písemnou plnou mocí s úředně ověřeným podpisem. A znovu opakuji, podle mě v tom posledním návrhu už ani není úředně ověřený podpis. Podle mě je tam jenom podpis. To znamená, že takový podpis může kdokoliv zfalšovat, kdekoliv si opatřit, vylákat, může ho získat různými způsoby, a to je podle mě špatně, protože to opravdu je základ k tomu, aby se podvádělo v korespondenční volbě.

Čili je zde ohromné reálné riziko vytvoření prostoru pro mnohanásobnou a protizákonnou volbu v zastoupení. To není nic jiného než podvod. Podvod! Hlasovací lístek pro korespondenční hlasování si potom volič vytiskne z elektronické verze hlasovacího lístku přístupné na internetových stránkách Ministerstva vnitra. Potom volič vloží hlasovací lístek do úřední obálky, do doručovací obálky. Volič vloží jím podepsaný identifikační lístek a úřední obálku. Volič, kterému byl vydán voličský průkaz, vloží voličský průkaz do doručovací obálky. Zalepenou doručovací obálku volič zašle zastupitelskému úřadu, u kterého je zapsán na zvláštním voličském seznamu. Bude tento odstavec zákona popisující způsob korespondenční volby všem občanům nezpochybnitelně jasný, přehledný a pochopitelný? Já už se v tom ztrácím teď, co vlastně, do které obálky mám vložit a co mám kam poslat a kdy mi to kdo pošle. Nepovede tento nepřehledný popis úřednickou hantýrkou naopak ke spoustě chyb záměn obálek, neplatnosti velkého množství hlasů nebo k jejich sporné platnosti?

Doručenou doručovací obálku označí zastupitelský úřad časem přijetí a do předání zvláštní okrskové volební komisi ji uschová na bezpečném místě, které se za tímto účelem vyhradí vedoucím zastupitelského úřadu. Mimochodem, jak budou tato místa zajištěna? Budou všechna pod kamerovým dohledem a zabezpečena proti vstupu jakýchkoliv osob? To asi těžko. Z tohoto je tedy velmi jasně patrné, že hlasování bude probíhat už před oficiálně vyhlášenými dvěma dny voleb v České republice. Půjde tedy o takzvanou volbu v předstihu, což opět není nic žádoucího a ústavně konformního, tentokrát i z pohledu voliče.

Zvláštní okrskové volební komisi potom předá zastupitelský úřad doručovací obálky, které byly doručeny nejpozději do ukončení hlasování ve zvláštním volebním okrsku. A zase, kdo to zkontroluje? Kdo zajistí, že tam nebudou nějaké obálky zařazovány dodatečně, což je ten největší problém. Vy je tam můžete mít. Vy tam můžete mít 10 obálek, ale také 1 010 obálek a také 10 010 obálek. Pojďme dál.

Zvláštní okrsková volební komise odloží doručovací obálku a její obsah, jestliže:

a) v doručovací obálce není identifikační lístek vydaný příslušným zastupitelským úřadem nebo úřední obálka;

b) identifikační lístek není podepsán voličem;

c) v doručovací obálce je více úředních obálek nebo více identifikačních lístků.

To je tak složitý proces a tak lehce manipulovatelný proces, že je to až k nevíře. A já věřím, že Ústavní soud toto přece nikdy nemůže povolit!

Anebo voliči byl vydán voličský průkaz a voličský průkaz není v doručovací obálce. A já se opět ptám, kdo to zkontroluje, zda byly vyřazeny všechny obálky s jejich obsahy, tedy hlavně volební lístky, které jsou s tímto volebním zákonem nekompatibilní, když tady máme pluralitní politické volební komise, které kontrolují každou volbu. Kdo zkontroluje, jestli náhodou nebyly úmyslně vyřazeny volební lístky, které jsou správné, ale které zrovna nejsou ty správné z politického hlediska. Anebo kdo precizně a správně zkontroluje to, jak jsem teď řekl, že nebyly vyřazeny obálky s hlasovacími lístky, které vyřazeny být neměly, tedy pravý opak. Vždyť si velmi dobře pamatujeme, jaké dohady okolo neplatných hlasů jsou i v dosavadních klasických volbách v České republice. Jak jsou někdy nejasnosti okolo toho, co ještě je a co už není platný, či neplatných hlas.

Navíc voliči hlasující korespondenčně si budou hlasovací lístky tisknout sami ze zveřejněného elektronického náhledu. Mohly by tak vzniknout i pochybnosti o platnosti, respektive originálnosti takových hlasovacích lístků, lépe řečeno o tom, zda nebyly vytištěny, zkopírovány či napodobeny jiným způsobem nebo jinou cestou. Podstatou a úplným základem volebního práva ve svobodné a demokratické společnosti je samozřejmě jeho tajnost. Požadavek skutečně tajného a svobodného volebního práva byl i jedním ze symbolů přechodu k demokracii v naší zemi na počátku 90. let 20. století. Všimněme si, že Ústava České republiky stanoví povinnost tajného hlasování na první místo. Prostě nikdo nikdy nepočítal, když se psala Ústava České republiky, že budou také nějaké korespondenční volby.

Ustanovení o tajnosti mimo jiné také znamená, že volič odevzdává hlas takovým způsobem, že přitom nemůže být pozorováno, jaký volební lístek použije nebo jaké úpravy v něm provádí, stejně tak nesmí být nikdy zjištěno, komu svůj hlas odevzdal. Jde o to vyloučit jakýkoliv osobní, rodinný, politický, sociální, hospodářský, náboženský či jiný nátlak na voliče, a to jak přímý předcházející volbě, nebo tak i následný. Navíc dle současné právní úpravy má volič celý proces hlasování osobně pod kontrolou, a to hlavně proto, že sám osobně vkládá svůj hlasovací lístek do příslušné volební urny. To, koho konkrétní volič volil, proto nemůže zjistit ani člen volební komise.

Korespondenční volba je brutálním omezením principu tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany popřením principu svobodné volby. Já to ještě jednou přečtu. Doufám, že nás poslouchají třeba i ústavní soudci. Korespondenční volba je brutálním omezením principu tajnosti voleb a prostředkem nátlaku na občany popřením principu svobodné volby. Dle předkladatelů má být v případě korespondenčního hlasování jeho tajnost zajištěna jakousi před vyplněnou doručovací obálkou, vlastnoručně podepsaným identifikačním lístkem a hlasovací obálkou. V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, jako kdyby dnes volič předal zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před volební místností s pokynem, ať tam skočí a ten jeho hlas vlastně do té volební urny hodí.

Toto má být zaručenost tajnosti volby? Kdyby to, co jsem řekl, kdyby tu obálku volič vynesl dnes ven před tu volební místnost a požádal někoho v té volební komisi, ať ji tam skočí hodit do té urny, no tak by to okamžitě všechny soudy na světě smetly, že to není přímá, rovná, tajná volby, že tak se to nedělá. Ale v korespondenční volbě se to takhle dělá. A je to tady přímo popsáno.

V podstatě ale korespondenční doručení zalepené doručovací obálky bude naprosto podobné tomu, co jsem už řekl, jako kdyby předával zalepenou úřední obálku se svým hlasovacím lístkem členovi volební komise před. Toto má být zaručení tajnosti volby? Copak asi dále udělá onen pomyslný člen volební komise? Hodil by ten volební lístek do urny? Například tehdy, pokud by věděl, že občan, který mu jej vložil do ruky, je voličem či členem jiné politické strany než on sám? No, to se můžeme jenom dohadovat, jak by to dopadlo.

Další podstatnou a nebezpečnou věcí je to, kdo všechno bude mít obálku s hlasovacím lístkem při korespondenčním hlasování k dispozici. Podle návrhu zákona to bude poštovní doručovatel, potom zastupitelský úřad, který ji má nejprve uchovat na bezpečném místě, určeném vedoucím zastupitelského úřadu a po ukončení hlasování pak předat zvláštní okrskové komisi. To jsou tři instituce. Zatímco u dosavadního způsobu voleb vkládal hlasovací lístek do volební schránky přímo sám volič bez jakéhokoliv zprostředkování, korespondenční přinese minimálně tři nové mezičlánky, kde se ten lístek může různě deformovat.

Zabýval se někdo riziky tohoto postupu i třeba z hlediska ochrany osobních údajů? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb, často privátních, a jejich spolehlivostí a rychlostí? Nebo z pohledu zapojení různých zahraničních poštovních a doručovacích služeb. S lehkou nadsázkou lze totiž konstatovat, že o podobě a výsledku českých voleb a podobě české vlády bude rozhodovat to, jak fungují poštovní či kurýrní služby v Jihoafrické republice nebo na ostrově Zanzibar a zda stihnou doručit odevzdané hlasy včas.

A co je ještě vážnější, korespondenční volby českých ústavních orgánů budou probíhat i ve státech nedemokratických, autoritářských a totalitních. Těch je totiž na planetě Zemi většina. A i v nich žijí čeští občané. Skutečně chcete, kolegyně a kolegové z pětikoalice, svěřit tak delikátní věc jako jsou volební hlasy českých občanů do rukou státním poštám a tudíž i zpravodajským službám nejrůznějších diktatur, které nejsou naší zemi nakloněny příznivě? Najednou vám tyto režimy a jejich instituce nevadí a plně jim důvěřujete?

Dámy a pánové, pokud tento návrh zákona projde, lze si docela dobře představit stav, kdy budou nejmenované agilní subjekty z oblasti politického neziskového sektoru v rámci ambasád a v prostředí zahraničních krajanských komunit samozřejmě zcela nezištně a bezplatně působit jako poradci v oblasti korespondenčního hlasování, kdy pomohou lidem získat, vyplnit i odeslat potřebnou volební dokumentaci. A já jsem přesvědčen, že už na tom pracují, protože vědí, že ten návrh díky pětikoalici projde. Já myslím, že už na to mají nekonečné množství peněz a že už pracují na těch českých komunitách, aby jim mohly nezištně a bezplatně poradit, protože ten nový volební systém bude přece pro ně složitý. Jenom nám to tady podepište ve jménu liberální demokracie a my pak už všechno zařídíme.

Tajnost hlasování, jeden z naprosto klíčových ústavních základů volebního práva, ke kterému se zde opakovaně a zcela záměrně vracím, lze chápat jednak ve vertikální, ale rovněž i horizontální rovině, kdy vertikální rozměr zahrnuje ochranu voliče před veřejnou mocí a horizontální rozměr pak jako ochrana před ovlivňováním ze strany soukromých subjektů. U klasického způsobu hlasování obě roviny do značné míry splývají, neboť jsou obě dvě české právní úpravy zajištěny stejnými postupy. V případě ochrany voliče před veřejnou mocí je tajnost hlasování, tedy nemožnost spojit voliče s jeho hlasem, zajištěna skrze povinnost každého voliče odebrat se nikým nedoprovázen do volební místnosti za plentu, tam vybrat ten hlasovací lístek a fyzicky sám ho hodit do urny.

Jelikož volič svůj hlas následně odevzdá v generické obálce do volební urny, nelze jím vhozený hlas k voliči zpětně žádným způsobem přiřadit. Žádným způsobem přiřadit. Veřejná moc, reprezentovaná ve volební místnosti volební okrskovou komisí, tak nemá možnost v žádném okamžiku zjistit, jak konkrétní volič hlasoval. V případě ochrany před ovlivněním ze strany třetích subjektů, typicky členů rodiny, nadřízených, ale i dalších osob, poskytuje hlavní ochranu taktéž odebrání se za plentu. Jelikož se volič v době výběru hlasu nachází za plentou sám, je osobní volba, tedy volba učiněná bez nátlaku, zajištěna. Korespondenční volba naopak všechny tyto ochranné mechanismy postrádá. Zastánci a propagátoři korespondenčního hlasování nám nesmyslně tvrdí, že férovost tohoto způsobu volby je garantována tím, že volič vloží svůj hlasovací lístek do zalepené obálky, kterou pak vloží do další větší obálky, ke které připojí listinu se svými identifikačními údaji. To je sice moc hezké, ale jak víme, že tento konkrétní hlas je projevem svobodné vůle člověka, jehož údaje jsou k tomu hlasu připojeny? Nevíme a nikdy to vědět nebudeme. A nemůžeme to vědět a nikdy se to prostě také nedozvíme. A tím je férovost tohoto typu volby následně i výsledek celých voleb zásadně zpochybněna.

Rovněž tak nepůjde nikdy zkontrolovat, kolik členů zvláštních volebních komisí na ambasádách podlehlo pokušení rozlepit úřední obálku s korespondenčním hlasem ještě před jejím vložením do volební urny. Dle identifikačního lístku se dozvěděli, jak konkrétní lidé hlasovali. Jenom aby to věděli, jsou to tam přece jejich kolegové, je potřeba vědět, co si o nich mají myslet.

Nehledě na to, že kvůli složitosti a nepřehlednosti popisu hlasovacího lístku v návrhu zákona mnoho voličů vloží do doručovací obálky pouze svůj identifikační lístek a volební lístek bez úřední obálky, což umožní členům volební komise spojení voliče s jeho hlasem, který pak budou muset navíc hodit do koše, protože bude neplatný. Ale už to budou vědět, jak ten člověk volil. Žádná tajnost.

To, že absence reálného nástroje, jak zajistit, aby volič ve své volbě nebyl ovlivněn další osobou, nebyl na něj činěn nátlak a nedocházelo k případům, aby za voliče nehlasoval někdo jiný, je největší slabinou korespondenčního hlasování, připouštějí i jeho zastánci například z řad příslušníků právní či politologické obce. A já se prostě obávám manipulací v této věci v řadě a v hodnotě možná tisíců nebo desetitisíců těch volebních lístků.

Problematičnost a protiústavnost předloženého návrhu dosahuje takových rozměrů, že není možné jej žádným způsobem legislativně napravit, protože jsou zakódovány v samotných základech myšlenky korespondenční volby jako takové. Protože volební právo je vrcholem občanským a politickým právem, které nesmí být vystaveno sebemenšímu riziku zneužití. Všichni občané mají mít ve volbách stejné a rovné podmínky a musí existovat všeobecně sdílená jistota, že volba probíhá u všech voličů pouze jedním stejným způsobem a že je garantováno, že hlasují jasně identifikovatelní jedinci, kteří mají beze všech pochybností volební právo.

Korespondenční hlasování toto všechno mění a neguje. Nezajišťuje tajnost ani rovnost volby, negarantuje, že každý občan bude hlasovat jen jednou, ani to, že hlasují občané, kteří mají aktivní volební právo, ani to, že fakticky hlasují pouze občané České republiky.

Je rovněž nepřijatelné, proto to zdůrazňuji opakovaně, aby byť i jen teoretickou šanci zvrátit volební výsledek vygenerovaný občany v České republice měli občané trvale žijící v zahraničí. A to bohužel je součástí tohoto návrhu zákona, jestli budou občané v zahraničí ovlivňovat 95 %, 95 poslanců v této Sněmovně, ve čtyřech krajích nebo čtyři kraje jenom, tak já to považuji za neuvěřitelné. To se mimochodem stalo v předposlední prezidentské volbě v Rakousku, kterou doprovázely i prokázané podvody a manipulace, kvůli kterým se její druhé kolo muselo dokonce opakovat. Zrušil ho rakouský Ústavní soud. Budiž to pro nás mementem i varování. Tehdy tam v Rakousku v opakovaném druhém kole těchto prezidentských voleb zvítězil poměrně těsnou většinou 30 000 hlasů kandidát strany zelených Alexander Van der Belle před národně konzervativním Norbertem Hoferem z naší partnerské Svobodné strany Rakouska. A to právě jen a jedině díky zahraničním korespondenčním hlasů. Bez započtení těchto zahraničních hlasů by vyhrál Norbert Hofer. A znovu ještě jednou zdůrazněme toto: Češi žijící v zahraniční možnost účastnit se českých voleb už dávno mají na našich zastupitelských úřadech.

Takže to je vlastně skvělý příklad. Rakušané volili, zvolili by Norberta Hofera, ale tím, že volili Rakušané žijící v cizině, tak byl zvolen Alexander Van der Belle. Takže v podstatě by ani ti Rakušané nemuseli volit, v tomto případě konkrétním stačily ty korespondenční hlasy z ciziny a dopadlo by to úplně stejně.

Já myslím, že to, že naši občané v cizině už mají možnost volit na zastupitelských úřadech, je zcela ústavně konformní, a kdo chce, tak této možnosti využije. Cesta na ambasádu jednou za čtyři roky nebo za pět let – záleží, o jaké volby jde – není nepřiměřenou cenou za možnost hlasovat o politickém vývoji v zemi, kde vlastně ani trvale nežijí. A teď nemám na mysli studenty na Erasmu a další krátkodobě v cizině vyskytující se české osoby s českou národností. Ale většina z těch korespondenčně hlasujících budou lidé, kteří tady nemají trvalé bydliště a ani tady nežijí.

Zavedení korespondenční volby tak může postupně změnit i fundament našeho demokratického politického systému, protože by bylo tvrdým zásahem do tradičního mechanismu, od kterého se odvíjí legitimita všech demokraticky volených institucí. V kodexu správné praxe ve volebních záležitostech přijatém Evropskou komisí pro demokracii, takzvanou Benátskou komisí působící při řadě Evropy, na jejíž stanoviska se zde někteří zastánci korespondenčního hlasování odvolávají, a dnes jsem měl tu čest být s paní poslankyní Zajíčkovou z ODS a ta se na Benátskou komisi odvolávala také a ta říká toto: Poštovní hlasování může být rozšířené v jednom státě a ve druhém zakázané, a to kvůli možným podvodům. Mělo to být povoleno pouze tehdy, jestliže poštovní služby jsou zabezpečené proti úmyslným zásahům, ale spolehlivé ve smyslu, že řádně fungují. Nemělo by být naopak podporováno, jestliže problémy s poštovními službami se připojují k ostatním obtížím vlastním tomuto typu hlasování, včetně zvýšeného rizika family votingu, tedy rodinné volby, nebo přesněji volby pod nátlakem.

Tento kodex správné praxe Benátské komise ve volebních záležitostech se rovněž velmi zajímavě vyjadřuje k otázce rovnosti volebního práva. Rovnost počtu hlasů a rovnost váhy hlasů podle tohoto kodexu zaručuje splnění podmínky stejného počtu hlasů pro každého oprávněného voliče, rovnoměrného rozdělení mandátu mezi volební obvody i shodné hodnoty všech odevzdaných hlasů.

Podmínkou rovnosti je i shodná četnost uplatnění voličského hlasu v rámci voleb do jedné instituce. Nerovné volební právo dle tohoto kodexu, a teď pozor, totiž vzniká v situaci, kdy mají někteří voliči možnost odevzdat svůj hlas ve více místech, a to je příklad této novely, či mohou hlasovat opakovaně, popřípadě pokud má určitá část voličů na výběr z více způsobů hlasování. Takže určitá část českých voličů bude mít na výběr z více způsobů hlasování. Může hlasovat fyzicky na ambasádě, anebo korespondenčně, kdežto my budeme hlasovat jenom fyzicky.

Takže i ta Benátská komise, na kterou se, vážení kolegové z pětikoalice, odkazujete, říká, že to, co píšete v té novele, je špatně.

Toto přesně naplňuje navrhovaná korespondenční volba na český vládní způsob, která je tudíž s kodexem správné praxe ve volebních záležitostech vámi uváděné Benátské komise při Radě Evropy v rozporu.

Velmi důležitým aspektem demokratického volebního systému je i to, že má přispívat k důvěře občanů v demokratický proces. Bez důvěry občanů ve volby nemůže existovat demokracie a bude ta demokracie významným způsobem narušena. A koneckonců to můžeme vidět ve Spojených státech amerických. Tento proces včetně mechanismu voleb musí být na to pochopitelný všem občanům, což současný klasický prezenční způsob volby splňuje. Je to rovněž způsob prověřený a fungující, který ve své podstatě nikdy nečelil významným složitostem ohledně jeho důvěryhodnosti. Tato srozumitelnost a pochopitelnost volebního procesu je proto i významnou společenskou hodnotou.

S prvkem korespondenční volby se tento původně jasný systém zatemňuje a hodnota srozumitelnosti, pochopitelnosti a tím i uvěřitelnosti a důvěryhodnosti se pro voliče vytrácí. A já znovu varovně zvedám prst. Významně to tak může ovlivnit důvěru lidí v demokracii jako takovou. V otázce výkonu svobodného volebního práva v podmínkách demokratického právního státu se nejedná pouze o zákonnou úpravu podmínek volební procedury, ale rovněž o řádné technické zabezpečení celého volebního procesu, což u korespondenčního hlasování prostě není možné garantovat, čímž nepochybně reálně hrozí zásadní narušení principu tajnosti volebního práva a tím i ústavnosti celého volebního procesu. A to je zároveň vedle ohromného a velice reálného rizika podvodu při hlasování a sčítání hlasů asi nejsilnější argument proti aplikaci korespondenčního hlasování v jakýchkoliv volbách do právního řádu České republiky.

My se nemůžeme ohlížet na to, že v některé zemi korespondenčního hlasování je a v některé zemi není. Prostě my máme Ústavu České republiky a jakýkoliv zákon musí být v souladu s ústavním právem České republiky. Korespondenčním hlasování v zahraničí v podání pětikoalice je fundamentálním i primárním sporem o to, zda je dominantní hodnotou právo volit držitele moci občany, kteří žijí na území, kde budou této moci podléhat a budou sdílet důsledky své vlastní volby, anebo jestli se má zvýšit role těch, kteří nám vnutí svou politickou vůli, aniž by s námi žili, aniž by na ně důsledky hlasování jakkoliv dopadaly. Zastánci korespondenční volby pro Čechy v zahraničí také často zlehčují protiargument spočívající v tom, že občané trvale žijící v zahraničí neplatí v České republice daně, nesmyslným a drzým tvrzením, že daně přece neplatí ani důchodci žijící u nás doma, což je naprosto něco nehorázného. Ti důchodci tady žili, platili desítky let daně, desítky let, a teď zaslouženě berou důchod. To je přece ale úplně něco jiného a je to naprosto nehorázná argumentace.

A teď se vrátím ještě k těm důchodcům. Jednak tito lidé platili daň z příjmů a povinné pojistné odvody v průměru 40 let a mají tak říkajíc předplaceno.

Hlavně každý, kdo žije v naší republice včetně důchodců, zde platí daně, i když zrovna nepracuje nebo nepodniká, protože přece platí DPH, spotřební daň u různých výrobků a služeb, které si nakupuje, což jsou ohromné peníze, často měsíčně vyšší než je daň z příjmů. Určitě vyšší než je daň z příjmů. A navíc na ně samozřejmě dopadají následky jejich volby. Nesrovnávejme tedy nesrovnatelné.

Dámy a pánové, okamžikem odeslání korespondenční zásilky, tedy doručovací obálky s volebním hlasem v úřední obálce, ztrácí korespondenční volič jakoukoliv kontrolu nad tím, jak bude s jeho hlasem naloženo, a dokonce si to nemůže ani dodatečně ověřit. Korespondenční volič rovněž musí ke svému hlasovacímu lístku přiložit své identifikační údaje, byť v oddělené obálce. Cesta ke ztotožnění voliče s jeho hlasem je tedy otevřena. A to je ústavně zcela nepřípustné. V návrhu také není vůbec žádná pojistka proti tomu, aby člověk, který odvolí korespondenčně v zahraničí, například v Německu, poté tedy podruhé volil fyzicky v Aši nebo v Mariánských Lázních nebo prostě někde jinde v České republice, kam se vrátí.

Korespondenční hlasování je útokem na tradiční prověřené systémové hodnoty. Je to doslova levicově progresivisticky revolucionářský projekt sociálního inženýrství, liberalismu a progresivismu. Jde o ránu zezadu našemu tradičnímu konzervativnímu a důvěryhodnému volebnímu systému.

Mimochodem vládní návrh a samotný princip a podstata korespondenčního hlasování poškodí i ty, v jejichž jménu je předkládán, totiž potenciální zahraniční korespondenční voliče. Tito voliči totiž nebudou mít absolutně žádnou jistotu toho, že jejich hlas byl skutečně doručen na místo určení, odevzdán do volební urny a řádně započítán. Tuto jistotu jim dává pouze dosavadní tradiční osobní tajná volba.

Co se týče skutečného počtu potenciálních zahraničních voličů s českým státním občanstvím, o tom se vedou různé diskuse. Ale já uvedu konkrétní údaje i jejich zdroje, abychom vůbec měli představu, kolik těch koresponďáků může přijít a jak jsou schopni voliči ze zahraničí, kteří tady nežijí, ovlivnit politické řízení, politické vedení této země.

Tak poslouchejte, vážené kolegyně, kolegové. Například podle informace OSN se v roce 2015 ve světě zdržovalo mimo hranice České republiky 932 582 českých občanů, z toho 543 000 v sousedním Německu, tedy milion lidí. To jsou zajímavá čísla, proto uvádím i zdroj, která už opravdu jsou schopna zvrátit výsledek vygenerovaný voliči v České republice. Dle sčítání lidu ve Spojených státech amerických v roce 2020 se k českým kořenům a k české identitě ve Spojených státech hlásilo 1,4 milionu osob. Uvedl to vloni v září na svém webu Český rozhlas. S čím to tady tedy hazardujete?

Vládní poslanci nám a českým občanům svými návrhy na zavedení korespondenční volby ze zahraničí a na rozšíření počtu osob s českým občanstvím v zahraničí říkají prakticky toto: Nejen že usnadníme volby lidem, kteří tu nežijí a žít nechtějí a kterým je i zatěžko vypravit se na ambasádu, a to jen proto, abychom zvrátili pro nás potenciálně nepříznivý výsledek voleb, ale kromě toho jako bonus umožníme volit i těm, kteří to právo dosud nemají a nikdy neměli a o kterých jsme přesvědčeni, že budou volit právě nás. Tak děkuji, nechci.

Kolegyně, kolegové, už se blížím k závěru, a tak si dovolím do éteru položit několik otázek. Aspoň se nad nimi prosím zamyslete. Má se voličům usnadňovat akt voleb – jedné skupině ano, druhé skupině ne? Má se volit z domova elektronicky? Má se v nadsázce v den voleb zařídit lepší počasí, aby třeba nepršelo? Má být instalována volební urna v každém domě? Anebo se má ponechat stav, jak o tom píše senátorka Daniela Kovářová, kdy k volebnímu aktu patří ochota obětovat svůj čas a komfort a podniknout cestu do volební místnosti, když už chci rozhodovat o podobě vlády tady v České republice? Má se volební účast zvyšovat i o ty lidi, u nichž převládá slabší ochota snášet kvůli volbám diskomfort jakéhokoliv druhu a nižší je tedy i jejich motivace zajímat se o veřejné dění a vyvozovat ze svého rozhodnutí jakékoliv ponaučení? Je u korespondenční volby možnost skutečně zajistit její ústavně zaručenou tajnost? Podle mého názoru ne. Nebo připouští praxi, kdy volební akt může být prováděn pod nátlakem či kontrolou jiné osoby? No, samozřejmě. Je zaručena přímost volebního aktu, nezastupitelnost voliče při tomto aktu a je současně vyloučena možnost, že se budou započítávat hlasy i těch, kdo volili na cizí jméno? No, stoprocentně. Je volební lístek po dobu přepravy, skladování a sčítání chráněn před manipulací? Jak bude zajištěna rovnost váhy jednotlivých voličských hlasů při přerozdělování koresponďáků mezi jednotlivými volebními obvody?

Jak uvádí doktor Jiří Weigl, důvodem, proč vládní strany dnes s takovou razancí navrhují zavedení korespondenčního hlasování, je primárně účelovost, jejich vypočítavý kalkul. Nejde jim o zvýšení volební účasti všech oprávněných voličů, snaží se pouze o zvýšení počtu hlasů ze zahraničí, které až dosud výrazně preferovaly strany dnešní vládnoucí pětikoalice. V důsledku tohoto očekávají, že jim zavedení korespondenční volby přinese lepší celkový volební výsledek, protože věří, že dnes preference v cizině žijících či působících potenciálních voličů jdou a vždy půjdou především jim. Pro svůj momentální zisk jsou schopni přijmout takové změny zákona, které mohou umožnit ve skutečnosti zásadní manipulaci voleb a volební podvody, popřít základní principy demokratických voleb, a tím vážně ohrozit jejich legitimitu v očích občanů a v očích veřejnosti. Ztotožnění občanů s demokratickými postupy, důvěra v ně a přesvědčení, že umožňují vyjádřit skutečnou vůli většiny, vytváří nezbytný základ, z něhož může vyrůst stabilní, svobodná a prosperující společnost. Korespondenční volba jde přímo proti těmto zásadním prioritám. Taky Marek Benda říká: Vy už nebudete vládnout nikdy, korespondenční volba bude od roku 2025 vy už nebudete vládnout nikdy.

A navíc korespondenční volba jde přímo proti těm všem základním zásadám a prioritám. A navíc v podobě, v jaké ji navrhuje vládní koalice, umožňuje, že tradičně téměř vyrovnané domácí rozdělení politických preferencí mezi dvě soupeřící části politického spektra, dnes levicově liberální a prounijní a na druhé straně národně konzervativní, bude rozhodujícím způsobem měnit příliv hlasů ze zahraničí, tedy že politické směřování naší země nebudou určovat lidé, kteří v ní žijí, ale voliči z ciziny.

Volby jsou základním mechanismem projevu vůle občanů a na jejich autoritě a legitimitě stojí demokratický politický systém jako takový. Účast ve volbách má patřit mezi občanské ctnosti a zodpovědný občan by neměl váhat postoupit i jisté obtíže, pokud mu život například pobytem v cizině zkomplikuje účast ve volbách. Hlasovat na zastupitelských úřadech možné je, a kvůli těm, kterým účast ve volbách za cestu na velvyslanectví nestojí, nemá smysl odhodit základní principy demokracie a demokratických voleb. Dnes, kdy probíhá souboj o základní demokratické hodnoty a lidskou svobodu, si nemůžeme takový hazard, jako je zavedení korespondenční volby, absolutně dovolit.

Dámy a pánové, já jsem se tady snažil hovořit pouze k věci, paní předsedající (otáčí se), pane předsedající, pouze k věci, nejsou to žádné obstrukce, a vysvětlit, proč opozice, hnutí SPD, je proti korespondenčním volbám.

Co nám na tom vadí. A já věřím, že občané, kterým to říkáme, pochopí, že to, že chceme zamítnout tento návrh zákona, je správný. Snažil jsem se vysvětlit a hovořit k obecným, ústavněprávním i zcela konkrétním aspektům problematiky korespondenční volby a také tohoto vládního návrhu zákona, který chce aplikovat do našeho právního řádu, a tím i do našich volebních systémů, včetně těch naprosto klíčových. Uváděl jsem naprosto konkrétní argumenty, konkrétní příklady a jejich konkrétní dopady, případně konkrétní citace s uvedením jejich autorů a zdrojů. Ale to spíše pro ilustraci nebo na podporu mých argumentů. Drtivá většina, protože já už si dokážu představit, a dneska ráno už se mi to stalo v jednom rozhovoru, kdy poslankyně pětikoalice říká: To jsou nesmysly, to jsou úplný nesmysly, co tady říkají. Nejsou to nesmysly, jsou to zazdrojované, vyargumentované věci. Takže proto to zde uvádím. Oni budou tvrdit, že jsou to nesmysly, aby korespondenční volbu prosadili z důvodu sociálního volebního inženýrství. Já jsem to uváděl pro ilustraci nebo na podporu mých argumentů. Drtivá většina mého projevu představovala můj osobní pohled zákonodárce, potažmo i ústavodárce na tuto danou problematiku.

Když to tedy shrnu, naše základní ústavní dokumenty vyžadují, aby jakékoliv volby byly osobní, tajné, svobodné, rovné a přímé. (Bouchá při tom rukou do pultíku.) Ve jménu zachování elementární politické demokracie, svobodné soutěže politických stran, ve jménu férovosti a ústavnosti volebního procesu, ve jménu ochrany a garance základních ústavních občanských práv je zcela na místě snahy o zavedení možnosti korespondenční volby do českého právního řádu v podobě předloženého, vámi předloženého, mimořádně nekvalitního a věcně i legislativně i ústavně problematického vadného návrhu jednoznačně odmítnout.

Kolegyně, kolegové. Jak napsal filozof Nikola Stallep, všichni voliči by měli mít svou kůži ve hře. Pro demokracii je nebezpečné přenechat rozhodování těm, kteří mohou svou volbou hodně pokazit, a přesto neponesou náklady svého rozhodnutí a budou jen zpovzdálí škodolibě sledovat, co jejich hlasy způsobily. Naši občané v zahraničí právo volit už dávno mají a využívají jej. Zvýšení jejich komfortu za hazard se ztrátou důvěryhodnosti volebních výsledků a za hazard s demokracií prostě nestojí. Bylo by to největší ohrožení naší demokracie po roce 1989, protože při vzdálené volbě nelze nikdy z podstaty věci zaručit tajné a přímé hlasovací právo. Jakékoliv vzdálené hlasování je kromě tohoto výzvou k volebním podvodům a odporuje naší ústavě. Můžu jmenovat země, které zrušily korespondenční volbu kvůli podvodům, například Francie. A Francie je země, jejíž součásti se nacházejí po celém světě, například francouzská Polynésie. To jsou prostě země, které by tu korespondenční volbu, když už někdo, tak měly uplatňovat, ale neuplatňují, protože se podvádělo.

Vážení přátelé, demokracie je založena na svobodných a důvěryhodných volbách. Pokud lidé nebudou věřit, že volby jsou skutečně důstojné, spravedlivé a kontrolovatelné a že… kontrolovatelné z hlediska toho, kdo volí, a že se pomocí voleb dá změnit vláda z progresivistické na konzervativní nebo z konzervativní na progresivistickou, a pokud ten, kdo byl ve volbách poražen, tu porážku nedokáže přijmout, protože nebude volebnímu mechanismu beze zbytku důvěřovat, jde o začátek konce demokracie v naší zemi – tak si to prosím uvědomte – a současně o začátek jakési zatím studené občanské války. Nedávné události na Slovensku budiž nám hlasitou výstrahou. Já před tím chci velmi důrazně varovat. A pak už nebude cesty zpět. Vážené kolegyně, kolegové. Hlasujme prosím o tomto návrhu tak, abychom toho nikdy v budoucnu nemuseli litovat, abychom před soudem historie a našich potomků obstáli se ctí. Děkuji vám za pozornost.