Krůčkem po krůčku se zavřenýma očima do totality

Zhluboka se nadechněte. Strach z šedých eminencí, kteří někde v pozadí něco vymýšlejí, ubírá digitální soukromí všem.

Slovy „Máme nakročeno k policejnímu státu“ předpověděl prostřednictvím několika norských sdělovacích prostředků Per-Willy Amundsen, předseda norského parlamentního výboru pro spravedlnost, zrušení práva na soukromí parlamentem letos v březnu. Dále Amundsen sdělil, že tehdy, když v r. 2013 bil na poplach Edward Snowden kvůli tomu, že Spojené státy nás všechny špehují, byla řada z nás otřesena. Když totéž citelně chystá náš vlastní stát, sotva by to nás mohlo zajímat méně a implementuje se to bez podrobného rozebírání pro a proti a bez veřejné debaty.

Morten Myksvoll, komentátor deníku Bergens Tidende, přistoupil k ještě dramatičtější rétorice, když v oněch novinách uvedl článek k tématu slovy „vítejte v policejním státě, dříve známém jako Norsko“. Kromě dvou malých stran, Venstre a Sosialistisk Venstreparti, jsou tu jednotlivci, jež brojí proti tomu, že vojenská rozvědka bude ukládat veškerou přeshraniční činnost na Internetu. Přes výpočetní systém armády se bude moci číst obrovské množství osobních dat. Tajná policie bude de facto mít přístup ke všemu, co děláte na Internetu. Aby toho nebylo málo, tak usilovala předchozí vláda vedená premiérkou Ernou Solbergovou (jež podle dlouhodobých preferencí po dalších parlamentních volbách zřejmě vystřídá současnou vládní koalici) o to, aby se stal výpočetní systém armády předmětem výběrového řízení tak, aby byla taková citlivá data ukládána u soukromých poskytovatelů tzv. cloudů, a to nejspíše proto, aby byly snadno dostupné pro vydávání úřadům Spojených států jakožto nejbližším spojencům, a to bez dalšího odůvodnění.

Další znepokojený Nor, učitel Jarle Mong, napsal ve zmíněném deníku Bergens Tidende, že nejpádnější výraz naivity je skutečnost, že Emilie Engerová Mehlová, ministryně spravedlnosti, jež tlačí na spuštění hromadného monitorování občanů, nedávno na svém služebním mobilním telefonu užívala TikTok ovládaný čínským režimem.

Prý hrozí, že se spustí něco, co výhledově způsobí další erozi demokracie. Pod rouškou údajně dobrých úmyslů (bezpečnost a zdraví na prvním místě) je vehementně připravována půda minimálně nějaké poněkud „měkčí“ totality. Její pronásledovatelé jsou vlci v ovčím rouše bez oslnivých vnějších symbolů, zato o to nebezpečnější. I nacisté se oháněli tím „pro vaši bezpečnost“ a všichni víme, jak to dopadlo.

Ve své horlivosti zmapovat hrozby jsou před očima většiny skryty nenasytní systémoví vlci bez tváří, jež prostřednictvím algoritmů a dalších podkladových materiálů svou všudypřítomností odsunou archivy nacistických a komunistických tajných služeb do dalšího zapomnění. Většina lidí si toho ustupování k méně svobodnému režimu ani nevšimne. Sféra soukromí je předpokladem svobody projevu, pohybu a dalších svobod. Bez soukromí nemáte pro sebe nic. Napsáno Snowdenovými slovy: Tvrdit, že vás nezajímá soukromí, protože nemáte co skrývat, je stejně jako tvrdit, že vás nezajímá svoboda slova, protože nemáte co říct. A to, že vy samotní nemáte co skrývat ještě vůbec neznamená, že jste v bezpečí, poněvadž ví-li někdo něco o vás, může toho využít k manipulaci s vámi.

Přesto Ministerstvo obrany ve svém závěru uvádí, že hromadné monitorování nepovede k tomu, že se občané ctící zákony budou omezovat autocenzurou. Je znát, že jeho pracovníci nejsou znalí historie a kdo zapomene na vlastní minulost, je snazší oběť pro plynulé posuny k totalitě. A kdo ji zažil by dodal, že žít v pravdě je možné pouze v rámci soukromé sféry. S velkým bratrem v místnosti se budou méně lámat střetávající se názory, méně budou proudit myšlenkové pochody a výměna postojů, pohledů, stanovisek, samotné předpoklady živé demokracie, se přenáší jinam, jen ne do veřejného prostoru.

Vypadá to, že volení zástupci lidu, jakožto i samotný lid jsou odhodláni vzdát se svých složitě vybojovaných svobod a práv, pilířů demokracie, výměnou za rádoby bezpečnost a zdraví. To, že se tolik politických stran, včetně těch tzv. svobodomilných, svobodomyslných a snášenlivých, zasazuje o prosazení radikálního oklešťování svobod jednotlivce svědčí o čelní srážce s vlastním odkazem a myšlenkovým dědictvím.

Jonas Lund-Tønnesen, doktorand na Ústavě politologie Univerzity v Oslu, píše ve zmiňovaném deníku Bergens Tidende „Co s těmi, jež sešli ze „stranické linie“ a nepatří k politicky korektní tzv. woke kultuře?“ Ta je zaměřená na tzv. progresivní témata, jež jsou v Norsku velice v módě, jinak postačí málo a můžete být ostatními pro váš „ostřejší tón“ vyjadřování odstaveni pro vaši domnělou nenávistnost až toxičnost. Již dnes vyhledává a konfrontuje norská policie osoby, jež na internetu napsal něco pro hlavní názorový proud společnosti „nepohodlného“.

Titíž lidé, kteří opojení mocí chystají zavádět toto jsou ti, jež ostatním upírají posvícení si na to, co mají za lubem. Třeba zaváděním embarga na rozhodovací procesy vedoucí k závažným opatřením, jak se tenkrát usnesla norská vláda v otázkách Covidu. Zatím jsme dospěli k rozpoznávání SPZ, jakožto i lidských tváří, kamerám monitorujícím vozidla, „chytrým“ elektroměrům, monitorování internetu, toku peněz pomoci plateb kartami a aplikacemi, statistický úřad chce sbírat všechny pokladní doklady za veškeré potraviny všech kupujících a bude snad povinné monitorování dění v každé domácnosti (většina případů sexuálních útoků a dalšího omezování osobní svobody se děje v domácnostech)?

Řadu lidí provokuje postoj, že dokud se nedopustí ničeho špatného oni, tak nevadí, jestli budou monitorováni. Země, jež si říká demokratickým právním státem mívala jednu zásadu: nemáte být vyšetřováni bez rozumného důvodu k podezření zrovna vás. Rozsáhlým monitorováním a odbouráváním svobod vše obrátí naruby: jste podezřelí, dokud se nepotvrdí opak a máte být vyšetřován ve dne i v noci jen proto, že se může. Opouštět takovou zásadu je jistým nakročením krůček za krůčkem k obdobě totality. Proto někteří již hovoří a píšou o Norsku jakožto autoritářské autokracii, kde vlci a jestřábi stranického systému vidí jen sebe.

Úniky důvěrných dat, např. o pacientech či klientech sociálních služeb se dějí neustále a dozvíte se o nich i v norských sdělovacích prostředcích. A kdo ví jak mohou být údaje o nás, našem chování a naších pohybech využívány a zneužívány v budoucnu činiteli, jež nemají nutné tytéž cíle jako dnešní veřejní činitelé. Vstupovat do soukromí svých spoluobčanů může potenciálně tak jako tak zpustošit jejich životy.

Jeden by třeba namítl, že plošný nedostatek inteligence si žádá nástup umělé inteligence. Pro někoho jiného je ovšem jen další etapou na cestě k iluzi o totální kontrole. Podle zpravodajského serveru www.document.no umělá inteligence vše ví a bude vám namlouvat to, co si máte myslet. Proč nestačí, jak je tomu dnes, že policie má ve svých pravomocích monitorovat osoby, u nichž mají podezření, že dělají/chystají něco nezákonného?

Po současných masivních útocích na soukromí a svobody možná nemáte co skrývat, zato máte hodně co ztratit.