Lid má právo svrhnout vládu, která omezí svobodu slova

Jezuitský mnich Juan de Mariana byl velkým obhájcem svobody slova a významným představitelem španělského osvícenství, které předcházelo nástupu osvícenství v západní Evropě. Desítky let před anglosaskými filozofy obhajoval elementární principy demokratické společnosti.

Narodil se v 16. století ve Španělsku, učil v Římě a Paříži a ve druhé polovině svého života napsal řadu knih, které ovlivnily chod dějin. Ve Francii vedly k vraždě panovníka, v západní Evropě ovlivnily významné postavy osvícenství a o dvě stě let později pomáhaly formovat myšlenky otců zakladatelů USA.

Přirozená práva jsou nezávislá na legislativě

Na svoji dobu kontroverzní kniha, ve které definoval pricipy moderní společnosti, nese název „De rege et regis institutione” aneb O králi a královských institucích. Podle Mariany je občanské soužití svobodných lidí předchůdcem vlády a vláda je ustavena, aby chránila přirozená lidská práva, která lidé nabývají „od přírody”. Tato práva jsou nezávislá na jakékoli legislativě.

Juan de Mariana se ve své knize odvážil tvrdit, že lid má právo svrhnout tyranskou vládu, která poruší přirozená lidská práva. Jeho slovy je tyranská vláda každá, která „zabavuje majetek bez ospravedlnění, vymáhá daně bez souhlasu občanů, zakazuje občanům se scházet a diskutovat společné záležitosti a za pomoci policejních metod jim bere možnost svobodně mluvit a svobodně naslouchat”. Juan de Mariana dospívá na závěr k názoru, že je zdravé, aby se král bál lidové rebelie, pokud se jeho vláda zvrhne v tyranii.

Inspirace pro anglosaské filozofy

Kniha O králi a královských institucích spatřila světlo světa na konci 16. století a stala se populární v Anglii. John Locke, významná postava anglického osvícenství, ji cituje ve svých poznámkách a jeho klíčová kniha „Dvě pojednání o vládě” dospívá ke stejnému závěru na téma přirozených lidských práv. Přirozené právo je morálně nadřazené státní moci.

Ve Francii způsobila kniha J. de Mariany větší problémy, neboť se měla stát myšlenkovou oporou pro zavraždění francouzských králů Jindřicha III a IV. Proto se francouzský parlament rozhodl dekretem knihu zakázat. Následně byla kniha v Paříži zabavena a v roce 1610 úředně spálena.

Za kritiku inflace do královské cely

Ve Španělsku si Juan de Mariana zavařil až svojí druhou knihou, ve které se pustil do královské autority, která na svoje občany uvaluje nikým neschválenou a skrytou daň ve formě inflace. Král nesmí zvyšovat svoje příjmy tím, že sníží obsah cenného kovu v královském platidle. J. de Mariana správně rozeznal, že šizení mincí je formou inflace a že inflace neodvratně vede ke zvyšování cen, které poškozuje zejména chudé vrstvy.

Tato radikální kritika nezdravé politiky nakonec vedla k jeho zatčení. Ve věku 73 let byl zatčen, obviněn z třinácti zločinů včetně zrady a držen ve vězení v Madridu. Obvinění číslo deset bylo dnešní moderní mluvou obviněním z dezinformací. J. de Mariana měl podle obžaloby trvat na „nestoudných teoriích”, které tvrdí, že k věcem, které se týkají všech, se mohou všichni vyjádřit.

J. de Mariana se rozhodl v procesu hájit sám, neboť ho většina jeho přátel opustila včetně jezuitského řádu. Ve své obhajobě trval na nedotknutelnosti přirozených lidských práv. Král byl připraven ho odsoudit za „poškození majestátu”, ale nepodařilo se mu získat svolení papeže. J. de Mariana tak musel být propuštěn na svobodu.

Jednoho úspěchu ale král dosáhl. Vyslal své pohůnky, aby našli a zničili každé vydání jeho knihy, které najdou. Tento projekt trval několik let a byl dokončen během inkvizičního tažení po smrti J. de Mariany.

Vláda nemůže vracet, co není její

Vláda nemá občanům co vracet jejich svobody, až udělají, co vláda chce. Přirozené svobody občanů totiž nepatří vládě. Úkolem vlády je tyto svobody chránit.

Tento princip je základním stavebním kamenem demokratické svobodné společnosti již od dob španělského mnicha Juana de Mariany.