Konflikt na Ukrajině má dalekosáhlé dopady. Situace má mnoho rovin a úhlů pohledu. Je nutno si uvědomit, že boj mezi Ruskem a Ukrajinou není záležitostí této invaze, ale postupné eskalace počínající v r. 2014 anexí Krymu, následně podporou separatistů a vytvoření Doněcké a Luhanské lidové republiky a vyvrcholením vojenskou agresí jednotkami ruské armády. Ruská armáda zatím nasadila snad vše, co má v arzenálu kromě dálkových bombardérů, balistických střel odpalovaných z ponorek a kosmických zbraní.
Od roku 2015 čelí Ukrajina různým kybernetickým útokům, jež způsobily „blackout“ elektrické rozvodné sítě a následkem toho bylo 225 000 lidí bez elektřiny. Následovaly útoky na počítačové sítě v globálním měřítku, jež způsobily miliardové škody. Jako pachatel bylo označeno Rusko prostřednictvím útoku označeného jako NotPetya. V únoru 2022 v době zahájení invaze byly zablokovány vládní weby včetně ministerstva obrany a vnitra, online bankovnictví a další pro vládu pracující organizace.
Dlouhodobě se hovořilo o východní Ukrajině jako proruské, a to vzhledem k dominantní ruštině a pravoslaví, kdežto západní byla více nacionalisticky založená a katolická. Ruské vedení si zřejmě představovalo projížďku východní Ukrajinou na vojenské technice a případnou eliminaci jednotek jako pluk Azov bez konfliktu s ukrajinskou armádou. ,,Denacifikace“ Ukrajiny a jasná vojenská agrese však Ukrajince sjednotila bez ohledu na náboženství a místo narození, byť nyní s ruskými jednotkami bojují převážně východo-ukrajinské jednotky a vojáci nebo dobrovolníci, tedy ti „proruští“.
Kremelští plánovači, kteří předpokládali lehkou cestu, zcela podcenili ochotu Ukrajinců hájit nezávislost, a zde se nejedná jen o plánovače, ale i selhání GRU a FSB, tedy vojenské rozvědky a civilní kontrarozvědky, jež zodpovídá za tzv. „blízké příhraničí. Civilní rozvědka SVR působí ve vzdálenějších destinacích. Útokem ze severu z Běloruska, z východu na Charkov a z jihu ze separatistických republik a Krymu bez náležitého předzásobení a vytvoření logistických tras došlo k vyčerpání útvarů na přední linii, kdy dochází palivo, potraviny a munice, taktéž výstroj pro různé klima a balistická ochrana. Navíc nečekaně narůstají ztráty na životech i technice.
Z ruské strany stále více zaznívá, že potřebují dosáhnout nějakého vítězství nebo zisku, a to s paralelně probíhajícími jednáními v tureckém Istanbulu. Ale v rámci snahy obklíčit východní Ukrajinu ruská armáda nemá šanci vzhledem k přepjetí sil a logistiky. Takže bez „bez ztráty tváře“ vyhlásilo Rusko „vstřícný krok“ a to ukončení bojů o Kyjev. Likvidace ukrajinské vlády v Kyjevě by jistě zamíchala kartami na bojišti, ale pro Rusko by to znamenalo enormní ztráty, jež si nemůže dovolit. Přeskupení sil může znamenat doplnění, zkrácení zásobovacích tras a zvýšení koncentrace sil a prostředků na klíčových směrech. Pro Rusko je nyní důležité udržet separatistické republiky a případně jim vytvořit nárazníkové pásmo nebo komfortní zónu, a pak udržet propojení Krymu s Ruskem buď přímo cestou obsazených oblastí nebo cestou separatistických republik.
V dlouhodobém strategickém záměru by mohlo být totální odříznutí Ukrajiny od přístupu k moři, tedy rybolovu a námořnímu obchodu, ale to by pro ruskou armádu znamenalo překročit několik vodních toků a obejít oděskou vodní nádrž společně s výsadkem z moře, jenž by musel v prostoru mezi Karolino-Buhaz a Južné v poměrně malém prostoru zálivu čelit soustředěné palbě pobřežní obrany. Otázkou též je, jakou obrněnou techniku nebo dělostřelecké systémy by námořní pěchota byla schopna vylodit a kde.
Celkem jako pravděpodobné se jeví zakonzervování pozic u ústí Donu do moře a intenzivní působení z jihu a východu k dosažení čáry Cherson – Záporoží – Dněpropetrovsk – Charkov – Bělgorod v RF, případně severněji k ukrajinskému Sumi. Pokud by ruská armáda zahájila velmi intenzivní operace od Charkova na jih a od Melitopol a Mariupol na sever, ukrajinským silám by hrozilo vyčerpání, obklíčení a postupné zničení. A Mariupol je dle informací v poslední fázi bojových operací, nebo tzv. „vyčištění“ města, což umožní odpoutání jednotek RF, jejich doplnění a nasazení v jiné oblasti. Tedy přeskupení na severu a přeskupení na jihu. Samozřejmě hrozba úderu na Sevastopol a diverzní akce u Lvova váží ukrajinské síly a prostředky, jež nemohou být nasazeny u Charkova a jižněji proti separatistům.
Ruské politické vedení zapomnělo na jeden fakt, a to co pro Ukrajince po 2. světové válce znamená Charkov, Kyjev, Oděsa nebo Sevastopol. Byly to jedny z nejkrvavějších bojů za svobodu proti okupantům. A dnes, dříve spolubojovníci, jsou jen další okupanti, a to pro Ukrajince musí být velmi citlivé, a tyto symboly budou bránit za každou cenu, jak je již patrné, byť Sevastopol byl obsazen velmi rychle, neznamená to, že to nezanechalo stopy.
Jistě jsou možnosti, jak Ukrajině pomoci, ale k tomu musí být politická vůle. Dodávky PTŘS nebo PLŘS jsou fajn, ale Ukrajina neměla možnost přejít na válečné hospodářství, evakuovat zbrojovky a rozjet výrobu na doplňování vlastních ozbrojených sil tanky, BVP, dělostřelectvem nebo letouny, a samozřejmě i příslušnou municí. Ukrajina je schopna mobilizovat lidskou sílu, ale nelze válčit s holýma rukama, proto bude potřebovat nejen defenzivní, ale i ofenzivní zbraně. ČR uskutečnila první krok, kdy jsou odesílány tanky T-72 M1 nebo BVP-1 (případně z Německa do Švédska a pak do ČR prodané PbV-501, což je jen východoněmecký název pro BVP-1). Oba zbraňové systémy již mají to nejlepší za sebou (kdy BVP-1 bylo v AČR označeno jako OT-70 – číslo je rok zavedení), ale svoji práci ještě odvedou, a každopádně Ukrajina se nebude cítit, že byla ponechána na holičkách. BVP-1 nemá stabilizovaný kanón, používá dva typy munice, tedy kumulativní (ne s tandemovou hlavicí) a tříštivo-trhavý, spřažený kulomet 7,62 a po drátě naváděné PTŘS 9K11Maljutka, ale balistická ochrana je poplatná době vzniku. Jeho výhodou je schopnost plavby.
Oba typy odeslané techniky jsou v ukrajinské armádě zavedeny, takže výhodou je, že není nutná ani minuta na přeškolení, snad jen výměna nálepek na palubní desce a přístrojích z češtiny/němčiny/švédštiny na ukrajinštinu. Další, co Ukrajina potřebuje, je vybojování vzdušné převahy, a to jak ve stíhacím a stíhacím bombardovacím letectvu, tak i ve vrtulnících všeho typu, tedy bitevních, průzkumných, MEDEVAC i dopravních. K tomu se váží i schopnosti radioelektronického boje (EW). A samozřejmě dělostřelectvo s municí a bojové drony. K přípravě operací potřebuje kvalitní zpravodajské informace o rozmístění, pohybu a typu techniky protivníka.
Aby získala Ukrajina svá území zpět, nebo alespoň nepřišla o další, musela by mít schopnost rozbít jednotné úsilí protivníka, tedy udržet Charkov, probít se a rozdělit síly severně Luhansk a jižně Doněck a udržet výběžek vůči separatistickým republikám. Byla by to velmi riskantní operace hrozící obklíčením nebo bojem na více frontách, ale jak vidno, protivník, byť početnější a moderněji vyzbrojený, není neporazitelný. Ale k tomu je zapotřebí technika, munice, vycvičení a odhodlaní bojovníci a podpora partnerů, když vlastní zdroje zbraní i potravin vysychají.
(3 votes, average: 3,67 out of 5)
Loading... 
“Kremelští plánovači, kteří předpokládali lehkou cestu, zcela podcenili ochotu Ukrajinců hájit nezávislost…”
Uvědomuje si vůbec někdo, jak by ta Ukrajina vypadala, kdyby zažila skutečnou ruskou agresivní válku? Mohla by dnes na Ukrajinu, natož do Kyjeva přijet nějaká Von der Leyenová? Jestli je někdo podceněný, tak to jsou Rusové.
Ruská armáda se drží zpátky (typicky vůči civilům), zatímco fašisté to mydlí hlava nehlava. Stačí si položit vedle sebe dva fakty:
1) Kdo volá po aktivnější účasti NATO, tedy po spuštění zcela otevřené jaderné války, pro kterou ale on sám nemá vybavení? Zelenský.
2) Kdo má takové zbraně k dispozici k okamžitému použití, ale nepoužil je a použít je nemíní, protože je mu jasné, že by spustil jadernou válku? Putin.
Zelenský může být Putinovi vděčný, že ještě nemá z celé své země jeden kouřící kráter.
Nějak mi v mainstreamových mediích chybí reflexe skutečnosti, že ozbrojené bezpečnostní složky Ukrajiny nosí na uniformách znaky waffen SS. Zdroj: Britský deník The Sun. Fotografie jsou na internetu běžně k dohledání.