Mafián u moci není zdaleka to nejhorší

Carlo Cippola se narodil v roce 1922. Byl profesorem ekonomické historie na University of California a držitelem čestných titulů z univerzit v Itálii a ve Švýcarsku. Jeho nejslavnějším dílem se stala kniha „Základní zákony lidské blbosti”, která byla přeložena do deseti jazyků.

Nicholas Taleb, autor známé knihy „Černá labuť”, tvrdí v předloze knihy, že si na začátku myslel, že se jedná o satiru, ale na konci byl přesvědčen, že jde o seriózní dílo v oblasti ekonomické analýzy.

Pět zákonů lidské hlouposti

Pravděpodobně nejzásadnějším přínosem knihy Carla Cippoly je nová a překvapivá definice lidské hlouposti.

Jeho základní zákony lidské blbosti se sestávají z pěti na sebe navazujících postulátů. První zákon říká, že každý z nás vždy a nevyhnutelně podcení počet hloupých lidí v populaci. A druhý zákon navazuje tvrzením, že pravděpodobnost, že je někdo hloupý, je zcela nezávislá na jeho dalších vlastnostech a charakteristikách.

Hloupost je nezávislá

Podle Carla Cippoly je pravděpodobnost, že je určitá osoba hloupá, zcela nezávislá na vzdělání. Dokládá to vlastními výzkumy, které prováděl na univerzitách, na kterých učil. Podle nich je procento hloupých lidí stejné ve skupině univerzitních údržbářů, studentů, profesorů i administrativních pracovníků. A k jeho velkému překvapení to Matka příroda zařídila tak, že podíl hloupých lidí ve skupině je v zásadě nezávislý na velikosti skupiny. V každé skupině bez ohledu na velikost se prostě někdo najde.

Zlatý třetí zákon

Klíčovým zákonem je zákon číslo 3, který sám autor nazývá zlatým. Ten říká, že hloupá osoba je taková, která způsobí druhé osobě nebo skupině osob škodu, aniž by si sama polepšila nebo dokonce škodí svými činy sama sobě.

Autor dělí lidi do čtyř skupin podle toho, komu jejich akce způsobí škodu nebo užitek. Inteligentní lidé jsou tací, jejichž činy pomohou jim samým a zároveň jsou prospěšné druhým nebo jsou pro ně alespoň neutrální.

Druhou skupinou jsou naivní lidé. Lidé v této kategorii poškozují svými činy sami sebe, ale přitom pomohou druhým. Bandité nebo mafiáni jsou ve třetí skupině. Jejich činnost směřuje k vlastnímu obohacení na úkor všech okolo. Plus pro ně, pro ostatní mínus.

Poslední čtvrtou skupinou jsou lidé hloupí. Ti svými činy škodí druhým a v mnoha případech i sobě. Jako jediní ze všech čtyř skupin nevytváří žádné hodnoty ani pro sebe, ani pro druhé. Jejich činy škodí univerzálně všem.

Mafiáni nejsou tak nebezpeční

S inteligentními lidmi je radost spolupracovat. Naivní lidé jsou nebezpeční zejména sami sobě. Nejnebezpečnější skupinou ale nejsou bandité. Bandité a mafiáni se chovají racionálně. Jejich chování je hodno opovržení, ale je předvídatelné. Protože nemají dostatek schopností nebo morálky, aby se obohatili tím, že budou spolupracovat s druhými, snaží se je obrat. Odsouzeníhodné, ale racionální chování je v zásadě předvídatelné. A protože je předvídatelné, je možné se na něj připravit.

Carlo Cippola považuje za suverénně nejnebezpečnější skupinu hloupé lidi, jejichž chování je nepředvídatelné. Proto říká čtvrtý zákon, že lidé opakovaně podceňují schopnost hloupých jedinců způsobit velké škody, a pátý zákon, že hloupý člověk je nejnebezpečnějším typem osoby. „Hloupí lidé jsou neorganizovanou skupinou, bez vůdce a pravidel, ale přesto jednají v perfektní shodě, jako by je řídila neviditelná ruka.”

Pozn. autora: Kniha je zjevně myšlena jako satira. Jaké je její hlavní poselství, musí posoudit každý sám. Jeden z možných závěrů je, že sociální inženýr u moci je výrazně nebezpečnější než mafián. Mafián bere druhým, ale protože chce brát i v budoucnosti, není jeho cílem zničit systém, který bohatství vytváří, ani jej dramaticky oslabit.

Sociální inženýr, který neví, co neví, takové zábrany nemá, a proto je schopen zcela rozvrátit produktivní systém svobodného trhu, aniž by se sám chtěl obohatit.