JAROSLAV NEVERIS ZAMAZAL
Ve válkách bývá typické, že obě strany tvrdí, že vítězí, neprohrávají nebo alespoň že jsou na tom lépe než jejich soupeř. Tvrdí to během bojů a, s výjimkou těch vzácných případů, kdy válka končí bezpodmínečnou kapitulací jedné strany, to tvrdí také při mírových jednáních i po jejich skončení. Tedy s trochou kreativity bývá konflikt podán tak, že vlastně vyhráli všichni. To samé se děje i ve válce na Ukrajině, kde obě strany spolu bojují i v informačním prostoru a snaží se prezentovat svou situaci lépe, než jaká je, maskovat své neúspěchy a zveličovat neúspěchy protivníka či zveličovat své úspěchy. Nepřekvapivě se to děje na obou stranách, ale zvláště výrazné a nápadné to je na ruské straně.
Moskevské veletoče
Tam můžeme pozorovat úžasnou propagandistickou gymnastiku, v níž se ruské příběhy, prezentované důvody této války či tvrzení o jejím stavu průběžně mění, a to nezřídka velmi dramatickým způsobem někdy až do podoby bizarního protiřečení si. Například od původního „Kyjev za tři dny“ a „demilitarizace a denacifikace“ a „neexistence“ celé Ukrajiny a nerozšiřování NATO se plynule přešlo na narativ ve stylu „My jenom bráníme Donbas a samostatné a nezávislé republiky na Donbase, které s námi nemají vůbec, ale vůbec nic společného…“, následně se přešlo na „My jenom bráníme Donbas, který je Rusko a vždycky byl Rusko…“.
Dalším mnohokrát předváděným veletočem je narativ ve smyslu „Dodání těžkých zbraní na Ukrajinu je červená linie a, kdo ji překročí, ten se automaticky stává součástí války a, pokud je dodá jaderná země, třeba USA, tak to znamená, že bude fakticky válka mezi Ruskem a USA a stát může cokoli (mrk, mrk), bububu jaderné zbraně (strašidelné zamračení a tematické divadelní představení) atd.“ Následně to bývá modifikováno, že červenou linií bude, když tyto dodané zbraně budou použity na Krymu, pak, když budou použity na „ruském“ (tj. anektovaném) území, pak, když dojde k jejich použití na opravdu ruském území. Tyto „červené linie“ se týkaly postupně děl, tanků, střel s plochou dráhou letu, raket, letadel a vždy po dodání těchto zbraní „zázračně“ zmizely a nahradily je hlášky ve stylu „Je to maličkost, o nic nejde, vůbec na tom nezáleží…“.
Situace na frontě nadmíru výtečná
Také s interpretací dění na frontě je to z ruské strany podobné jako v proslulé přívlastkové scéně z filmu Jak svět přichází o básníky – ruská moc je samozřejmě obrovská; ruská armáda je neporazitelná; ruské zdroje (jakékoli a čehokoli) jsou nevyčerpatelné; Ukrajinci jsou bratrští; imperialisté, s nimiž Rusko samozřejmě celou dobu na Ukrajině bojuje, jsou záludní a západní; ruské zbraně jsou nejlepší; válečné cíle Ruska jsou spravedlivé, ruské požadavky jsou skromné a celkové cíle Ruska jsou samozřejmě mírové atd. V tomto kontextu ruské hlásné trouby usazené v Evropě i v USA přirozeně věští brzké vítězství Ruska, jež je v jejich podání samozřejmě neodvratné. Věští ho teď, věštily ho loni na podzim 2023 po skončení ukrajinské protiofenzívy, i na jaře před jejím začátkem, věštily ho i v roce 2022 těsně před zhroucením ruské fronty u Charkova i na jaře téhož roku po ruském „gestu dobré vůle u Kyjeva“, které bylo vykládáno jako brilantní tah hodný Mansteina vedoucí k brzkému obklíčení ukrajinské fronty na Donbasu (viz odkazy v tomto textu).
Výše uvedené neznamená, že pouze Rusové používají propagandu a pouze Rusové lžou, protože to se děje na obou stranách. Nicméně z toho vyplývá, že Rusové si mohou, vzhledem ke specifickému charakteru ruského státu a ruské společnosti, dovolit být v této činnosti „odvázanější“, tj. mohou si dovolit svá tvrzení více a v kratší době měnit a prezentovat tvrzení více vzdálená od reality, aniž by z toho měli nějaký výrazný problém. Proto platí, navzdory propagandě pokoušející se líčit invazi na Ukrajinu jako pro Rusko existenční konflikt či jako pokračování tzv. Velké vlastenecké války, že právě pro Rusko je daleko snazší válku ukončit a mír uzavřít.
Plané obavy „užitečných expertů“
To může být poněkud překvapivé pro některé západní chápače Ruska a strašitele „eskalací“, kteří se permanentně děsí, aby válka pro Rusko nebyla příliš nepříjemná, aby náhodou Putinovi příliš nevadila a aby odpor Ukrajinců Putina příliš nerozzlobil. Bohužel, někteří takoví jedinci se nachází nejen v akademických kruzích, ale i v politických funkcích, třeba i ve Washingtonu. Přirozeně největší záchvaty hysterie měla tato komunita na jaře 2022 po krachu ruského útoku na Kyjev a následně na podzim 2022 při zhroucení ruské fronty u Charkova, kdy se tito „mírotvůrci“ svorně vyděsili, že by Ukrajina mohla skutečně vyhrát a následně se ze všech sil snažili, aby Ukrajina k tomuto možnému vítězství neměla dost výzbroje, a nepřestali se snažit až do teď.
Z výše uvedeného tedy vyplývá, že Putin může snadno válku na Ukrajině ukončit, aniž by to ohrozilo jeho mocenskou pozici v Rusku. Proto jsou tedy zcela mimo obavy, že by v důsledku nedostatečně úspěšné války se Putin mohl cítit osobně ohrožen a kvůli tomu použít jaderné zbraně, anebo že by opravdu mohl být svržen a poté by ho vystřídal někdo nový a ještě horší, případně že by v důsledku jeho svržení Rusko rozpadlo a nastal by velký výprodej jeho atomovek. Tato bizarně fantazijní představa je pak používána jako univerzální „argument“, proč vycházet vstříc v podstatě jakékoli ruské vládě kdykoli a kdekoli, protože „když nesplníme jejich přání, mohlo by to být ještě horší“.
Co by kdyby
To je zjevný nesmysl vzhledem k výše naznačené Putinově dosavadní praxi i vzhledem k historické ruské zkušenosti. Úplně stejné bizarní obavy bylo možné mít třeba ze smrti Stalina. Podobně jako Putin byl i „strýček Joe“ pěkný hajzl, budoval si kult osobnosti, nechával zabíjet oponenty, harašil atomovkami a rozpoutal agresivní válku, ale byl to „hajzl, kterého známe“, dalo se s ním kšeftovat a rozdělovat si sféry vlivu a, když se mu občas předhodilo pár zemí na hraní, tak se s ním dalo pragmaticky vycházet. Takže bylo možné se děsit toho, co bude, až Stalin nebude. A stejně tak bylo možné se obávat, co bude, až nebude Chruščov, až nebude Brežněv, až nebude Andropov, Černěnko atd.
V progresivním gardu bylo možné se obávat, co bude, až nebude „Mutti“ Merkelová, která sice spoustu věcí zvorala, ale dalo se s ní kšeftovat, rozdělovat sféry vlivu (Putin může na to spokojeně vzpomínat) a spolehnout se na její populistickou vstřícnost vůči „pokroku“. Ve spřízněných médiích jí také frčel kult osobnosti (viz třeba oslavný článek z časopisu Respekt u příležitosti jejího odcházení – a jeho kritický rozbor od Mariana Kechlibara) a její pokračování ve funkci bylo dlouho prezentováno jako „alternativlos“. A pak šla (vynuceně) do důchodu, katastrofa se nekonala, Německo šlo dál a dokonce se zpětně objevuje postupné přehodnocování její politiky.
Mír na dosah?
Tedy Putin válkou na Ukrajině není ohrožen a může si vesele hovět v Kremlu a nechat se oslavovat jako „zachránce Ruska a vítěz nad fašisty“, i kdyby se Rusko stáhlo z celého území Ukrajiny. Zvláštní případ je Krym, jenž má z ruského pohledu specifickou propagandisticko-symbolickou hodnotu, i když z právního hlediska to je „součást Ruska“ asi tak, jako ony čtyři anektované (a dosud plně neobsazené) oblasti Ukrajiny. Z praktického hlediska je i hodnota Sevastopolu, po kterém údajně celé NATO touží, dosti sporná. Jedná se spíše o historický relikt z 19. století, kdy sloužil jako základna pro případné rozparcelování oslabené Osmanské říše a průnik do Středozemního moře. Časy se však změnily, Černé moře je fakticky „rybníčkem NATO“ (Rumunsko, Bulharsko a zejména Turecko) a hodnota sevastopolské základny, kde je ruská flotila dost na ráně i při válce s mnohem slabší Ukrajinou, by v případě konfliktu s NATO byla hodně sporná. Takže i (momentálně nepravděpodobnou) ztrátu Krymu by Putin v klidu ustál a nakonec by to mohlo být úspěšně prezentováno, že Rusko má na pobřeží Černého moře mnoho jiných a lepších základen a že v případě Sevastopolu vůbec o nic nejde a naopak že snaha udržet tam ruské lodě byla spiknutím „zlých západních imperialistů“ s cílem oslabit sílu Ruska.
Za vítězství na Ukrajině tedy z pohledu Ruska může být označeno prakticky cokoli a jakýkoli výsledný stav. Navzdory tvrzením „strašitelů eskalací“ a „realistů“ má tedy Rusko v tomto směru opravdu velký manévrovací prostor. Z toho plyne, že válka na Ukrajině by mohla být ukončena, aniž by Rusko muselo dostat „odměnu“, jaká je požadována ze strany moskevské propagandy a západních „chápačů Putina“. Jak s tou skutečností naloží západní, zejména trumpovští, vyjednávači, to zůstává zatím otevřené.
co tím chtěl básník říct?
Nechápete psaný text, nebo se vám jen blbě kouše pravda?
Zkusím vám to vysvětlit jednodušeji, abyste to pobral: Autor chtěl zjevně říct, že váš milovaný fýrer je agresivní bezcharakterní zmrd, který nechává zabíjet lidi po tisících jen proto, aby se sám před sebou cítil jako Petr Veliký. Když už je tedy ve skutečnosti Vova Trpaslík, zvaný též Pidlovoký nebo Ubohý.
Že rusácko je prohnilá bývalá(!!) světová velmoc, která se za víc než 35 let nebyla schopná smířit se ztrátou svého velmocenského postavení, a proto zvrací na všechny strany, aby ji bylo vidět.
A že až tenhle váš zmrd konečně chcípne, objeví se třeba někdo, s kým bude rozumná řeč. I když to u rusáků není příliš pravděpodobné.
Už je vám to jasnější??
A teď běžte a oblízněte tomu svému polomongolskému ksindlovi na dálku prdel jako každý den, ať se vám uleví.
Hele, Kočičko – při takové míře obsese z Ruska nemůžeš být ani trochu objektivní. Padají z tebe jen urážky a nadávky bez argumentace. Ukrajinci jsou taky Rusové, jen si pár posledních let říkají jinak. Něco jako když se cikáni přejmenovali na romy. Furt to jsou cikáni. Myslím, že na Seznamu bys našel víc lidí sdílející tvojí obsesi. Je hezké být mezi svejma ne?
Kočička trpí nedostatkem inteligence, poněvadž žádný pes je prostě prachsprostá genetická indispozice. Charakterově nula, neví, co je svědomí, co je poctivost, co je slušnost, neví, jak se pozná lumpárna, absolutně arogantní zjev, má jen tu svou umňaučenou mordu a obsedantně kompulzivní poruchu, s níž dosahuje nadobyčejných bodových zisků ve lžiskóre.
Tak shrnutí pro všechny Kočičky Zamazaloviče: když terorista terorizuje, inteligent mu nejdřív domlouvá, pak se snaží o diplomacii prostřednictvím prostředníků a až když to stále nikam nevede, tak padne konečně spravedlivá facka na sále.
Ukrutnost jinakých fašounů, kteří vraždili ženské a děti v panelácích minami, raketami, kanonádou a tříštivými volala o přesdržku sedm dlouhých let. A když to konečně přišlo, tak jen ti největší fialoví nebo kočičí nebo KoZa nebo Záchod ignoranti unisono piští, že se jedná o ničím nevyvolanou agresi.
Pamatuj, fialovo KoZa Kočička, od nepaměti platí, že na hrubý pytel hrubá záplata.