tvá cesta byla všechno jiné než cesta bez zákrutů; nebylo to tak, že bys přišel, viděl a zvítězil. Ne, tak tomu nebylo ani za tvého života, ani s tvým odkazem poté, co si tě Pán povolal k sobě!
Kolik bylo v tvém životě křivd, nedorozumění, násilí, ale i vítězství a opět návratů někam, kam už jsi mohl mít za to, že se nebudeš muset vracet… Schválení, zákazy, povolávání i vyhánění i věznění, ocenění, vděčnost i křivdy.
Svatý Metoději!
Dějiny jsou hrozná věc, je to zvětšovací sklo na naše srdce: takoví jací jsme v dějinách, takoví jsme. Plní zmatku, svatý Metoději, především plní zmatku. Jednotlivci, národy i instituce jsou jako ryby na suchu, někde, kde se ocitli nedopatřením: kroutí se, lapají po dechu, dělají zmatené pohyby ve snaze udržet se na živu…
Někteří tvůrcové dějin jednají poctivě, jiní s úmyslem zlým, soudit bude nás Bůh!
Prosím, ať se naučíme přijímat dějiny – naše osobní dějiny i ty velké dějiny a zásahy velkých dějin do našich životů.
(1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Be the first to comment