Mrzačení duší a těl

Nemá cenu zabíhat do medicínských detailů, ale v čase kdy, aktivističtí lékaři a psychologové ovlivňují svými rozhodnutími a doporučeními společenský život, nezbývá než si osvojit argumentaci i těchto oborů. Covid byl ostatně v tomto ohledu velkým průlomem do dřívější nedotknutelnosti medicínského světa. Tzv. pohlavní dysforie je vzácná diagnóza týkající se lidí, kteří často od útlého mládí pociťují intenzivní diskomfort spojený s rozdílem mezi biologickým pohlavím a svou pohlavní identitou, tedy tím, co je dnes označováno jako gender.  Jde o stav, který je ve velké většině případu dotyčnému člověku v nějaké formě zřejmý už od mládí, nikoli, že si jej uvědomí najednou někdy v pubertě na střední škole, i když puberta pochopitelně s vývojem pohlavních znaků projevy této nemoci zintenzivňuje. Takoví lidé existují, a jistý malý podíl jich existoval vždy. Potřebují pomoc a není na tom nic prazvláštního. Jejich problém se v závislosti na okolnostech řeší různými způsoby včetně administrativní a chirurgické změny pohlaví. Mnozí z nich jsou dnes z mediální a občanské pozornosti, již aktivisté, kteří z jejich problémy nemají nic společného, poutají k jejich životům, upřímně nešťastní.

To je však něco zcela jiného, než to, co se kolem nás dnes děje. Čelíme něčemu, co by se dalo s klidem označit za sociálně podmíněnou epidemii. Šíří se, tak jako jiné vlny podobně negativních fenoménů v minulosti, zejména mezi těmi nejzranitelnějšími – mezi dětmi a mladými dospívajícími lidmi, a z těch pak primárně mezi dívkami. Mnozí, nejspíš trefně, srovnávají dnešní transgenderové třeštění mezi mládeží s dřívějšími vlnami anorexie. Ta rovněž zasahovala převážně křehkou dospívající dívčí populaci.

V době, kdy dospělí nežili za závojem politické korektnosti, bylo možné s tímto nebezpečným fenoménem, jež se šířil mezi dospívajícími, bojovat. Dnes ale žijeme v době aktivistické. Lékaři a psychologové často namísto pomoci své pacienty v jejich problémech ještě utvrzují. Děje se tak zejména na západě od našich hranic, ale stále častěji i u nás. Podle VFN v Praze narostl počet žádostí o změnu pohlaví mezi lety 2013 a 2021 o 315 %. Od roku 2017 navíc začalo výrazně přibývat právě žádostí náctiletých dívek.

Blokátory puberty, hormony, které zastavují pohlavní vývoj mladého těla, operace, jimiž si dívky už i u nás mrzačí těla (a duše) nejsou rozhodně bez následků, jak tvrdí aktivisté ale i mnozí progresivističtí lékaři. Množí se případy chybně „diagnostikovaných“, kteří se později se svou proměnou nejsou schopni sžít a chtějí se vrátit zpět.

Mediální klima je přitom nastaveno prakticky zcela ve prospěch šíření této epidemie. Podporuje a pomáhá ji svými rozhodnutími šířit bohužel ale i vláda s kvazi-konzervativním premiérem Fialou v čele. Svědčí o tom dvě rozhodnutí z posledních dní, které transgenderistické ideologii umetají cestu. Ministerstvo školství ve své nové hygienické vyhlášce nesmyslně a zcela poplatně této ideologii zavádí ve školách možnost společných záchodků. Tam, kde si to rodiče některého genderově neukotveného dítěte budou přát, tak budou moci na škole vymáhat pro svou ratolest zavedení společných toalet… Přijde-li vám představa společných záchodků pro malé holčičky a třeba dospívající chlapce z vyšších tříd absurdní, ptejte se svého ministra a svého premiéra.  Druhým z rozhodnutí, které u dopívajících jejich genderové třeštění podporuje a veřejně jej normalizuje, přišlo z ministerstva vnitra. To namísto boje s novou migrační politikou, zveřejnilo seznam „rodově neutrálních jmen“. Z těch si mají zájemci o alternativní pohlavní identitu mít možnost nově vybírat, matriky by jim neměly činit výraznější problémy. Fialova zmocněnkyně pro lidská práva to uvítala…

Západní tendence se ve své nejextrémnější podobě u nás projevují s časovým zpožděním. Má-li tento nebezpečný trend mrzačící duše i těla mladých lidí prostřednictvím takových rozhodnutí institucionální posvěcení vlády vedené „konzervativním“ premiérem, pak se máme opravdu na co těšit.