Můžeme si tvořit radostnou realitu?

Právě v této době, kdy nám z blikajících obrazovek vládne strach, agresivita a my jsme plni smutku a hněvu, je třeba se vzepřít a vytvářet radostnou realitu, vytvářet ostrůvky pozitivní deviace. Vždyť ta příroda nám nastavuje zrcadlo, i procesy, které se dějí okolo nás, vycházejí jaksi z nás. Z našich hlubin, našich temných zákoutí.

Chováme se macešsky k přírodě? Ano, drancujeme ji, bereme si suroviny na naše domnělé potřeby, vracíme jí hory odpadků. Hospodaříme a žijeme vůči přírodě bezohledně. Taktéž vůči sobě navzájem. Jak to, že někteří lidé nemají problém žít na úkor jiných?

Klaníme se zlatému teleti, penězům, což má být proudící energie směny za zboží a služby, které děláme a mezi sebou měníme. Ale ty peníze, dnes nějaká digitální čísla na účtech a papírky v peněžence, hrají roli posilovače ega. Ten má peníze, má úspěch. Je úspěšný, proto má peníze. A třeba ani nemá, jen má majetek, a to na dluh a předvádí se s ním.

Tohle není dlouhodobě udržitelné, kdy přijde „náraz do zdi“? Co s námi otřese, abychom změnili své chování, své myšlení? Abychom se jako lidstvo zregenerovali, když jsme pohodlím zdegenerovali? Když jsme vytvořili společnost technologicky závislých bio-robotů, domněle nezávislých na přírodě a přírodě nadřazených? Není důkazem dekadence Evropy soutěž Eurovize? Vždyť tam vítězí jen samí divní exoti. Divím se Afričanům, co tady asi tak chtějí hledat, pokud tohle vidí?

Člověk je součástí přírody a je na ni přirozeně závislý, je s ní spojený a propojený. Když tohle vím, cítím radost vždy, když jsem v přírodě, je mi tam fantasticky dobře a dobíjím tam baterky.

Zejména v blízkosti přírody jsem tvůrcem své vlastní radostné reality, tvořím v souladu s přírodou, dělám, co mne baví, dělám to, co umím, resp. se učím i to, co jsem zatím neuměl, či nedělal. A tak to třeba zkouším.

Člověk se setkává i s příjemnými lidmi, otevírají se vám nové obzory, co nešlo, najednou jde. Chtělo to jen trpělivost, než se vše uspořádalo tak, aby se to mohlo udát. Obvykle to nebylo podle naší původní představy, šlo to více komplikovaně, trochu oklikou, ale nakonec se záměr uskutečnil.

To, co vysíláte, se Vám vrací. Proto se snažím nevysílat negativní vlny, protože ten bumerang přiletí ve chvíli, kdy ho nečekáte. Nehledám viníka, neočekávám, že by za mě někdo něco vyřešil, vím, že se přičinit mám sám, že mám sám hledat řešení a najít lidi, kteří mi jsou schopní a ochotní s mým problémem pomoci. A takové lidi nacházím.

Náhoda? Štěstí? Tak bychom to také mohli nazvat. Já tomu dnes říkám synchronicita. Protože vše ve vesmíru je energie a vibrace, a vzájemně se přitahuje či odpuzuje. A tak jsou k sobě přitahováni lidi, co se potřebují. Někdo potřebuje nastavit zrcadlo, jiný potřebuje s něčím pomoct.

Má osobní realita je převážně radostná navzdory neradostné době. Zkuste to taky, nelpěte na svém přesvědčení, neobviňujte ostatní, upozaďte své ego, vnímejte ticho, které léčí. Dělejte si radost, usmívejte se, snažte se vysílat ne kouřové signály, ale pozitivní vlny. Časem se vám to vrátí.

Člověka charakterizuje lidství, nebojme se lidství a lásky. Pusťme si lásku do života. Strach lidi svazuje, láska lidi povznáší a probouzí v nich jejich potenciál, jejich tvořivost. Tvořme si sami sobě laskavou, radostnou realitu a budeme šťastni a také zdrávi. Čím více lidí to bude dělat, tím bude společnost laskavější, mírumilovnější, více lidská, méně robotická.

Proč se lidé vlastně bojí vystrašených robotů v čele? Ti v čele se bojí. Mají veliký strach, že se jich přestaneme bát a nenecháme se jimi ovládat.