Největší nepřítel Danuše Nerudové? Sebevědomí Danuše Nerudové

KAROLÍNA STONJEKOVÁ

Existuje spousta věcí, které by člověk ani náhodou nechtěl. Třeba duševní „svěžest“ Joea Bidena, minulost Petra Pavla nebo „sekeru“ Zbyňka Stanjury. Pak jsou tu ovšem věci, které by chtěl mít každý. Například Rothschildovy prachy nebo sebevědomí Danuše Nerudové. Ta se totiž v rozhovoru pro týdeník Respekt svěřila, že kdyby padla Fialova vláda (která pravděpodobně nepadne), neváhala by opustit mandát v Bruselu (který zatím nemá) a nechala by se pověřit sestavením vlády (ačkoli ji nikdo ničím takovým pověřovat nechce).

„Takže kdyby například padla vláda Petra Fialy a vás by někdo požádal o sestavení vlády, odešla byste z evropských institucí?“ – „Pak bych samozřejmě vládu sestavit šla. To jsou okolnosti, které mohou nastat.“

Rozhovor Danuše Nerudové pro Respekt vyvolal pořádné pozdvižení, a to nejen na sociálních sítích. Pár v podstatě nevinných vět na téma „co by kdyby“ ukázalo, že tahle dáma má obrovské ambice i sebejistotu. Což o to, už dávno před citovaným rozhovorem bylo jasné, že paní Nerudové sebevědomí nechybí. Vždyť kandidovat bez sebemenších politických zkušeností hned na tu nejvyšší politickou funkci v zemi, to by bez pořádné dávky sebevědomí ani dost dobře nešlo.

Když se neozve sestřička soudnost

Je ale dobré, když sebevědomí není jedináček. Když má ještě sestřičku, a ta se jmenuje soudnost. Klidně, ať je docela maličká, protože i maličká je lepší, než žádná. Ta by v určitých momentech měla svého většího sourozence zatahat a za rukáv a říct: „Brácho, uber!“

Soudnost bohužel řada lidí nemá, a tak nevědí to, co věděl už věhlasný sociolog Max Weber – že i politika je řemeslo a je třeba se mu učit. Stejně tak je třeba učit se kontaktu s médii.

Nemá smysl spekulovat o titulku nebo o stylu vedení samotného rozhovoru. S novináři už to tak chodí. Mají právo ptát se na cokoli a titulek mohou na základně odpovědí udělat jakýkoli. No a zpovídaný má zase právo nenechat se zahnat do kouta a zbytečně nedávat novináři munici k tomu, aby mohl politika tím titulkem odpálit. To, jak moc se člověk do kouta zahnat nechá nebo naopak nenechá, pak ukazuje, jak moc je dotyčný zběhlý v kontaktu s médii a jak dobrým nebo špatným politikem je.

Kdyby sebevědomí paní Nerudové mělo sestřičku soudnost, asi by se během rozhovoru několikrát ozvala a dost možná zabránila nejhoršímu: „Hej, nemůžeš se tvářit, jako že už jsi v Bruselu, když tam ještě nejsi a není jisté, že budeš, protože v české politice není jisté nikdy nic.“ „Hej, nemůžeš na otázku ohledně pádu Fialovy vlády odpovědět, že jsou to okolnosti, které mohou nastat. Ty přece kandiduješ za vládní STAN, a tak musíš tvrdit, že vláda vydrží, a spekulace o jejím pádu máš povinnost nekompromisně odrážet.“ „Hej nemůžeš v podstatě veřejně přiznat, že chceš hlavně funkci a je ti skoro jedno jakou. Nemůžeš se chovat jako shánčlivá důchodkyně u regálu se zlevněným zbožím a brát všechno.“ Nebo konečně „Hej nepřirovnávej se v rozhovoru k Fransi Timmermansovi nebo Margrethe Vestagerové, protože oba mají na rozdíl od tebe za sebou vládní zkušenost a letité působení v politice.“

Už mi konečně dejte nějakou funkci

Kdepak, taková malá sestřička může být neuvěřitelně užitečná. Když ji ovšem máte. Jenže sebevědomí paní Nerudové je bohužel rozmazlený jedináček, což se v rozhovoru dost nehezky ukázalo. Jako kdyby nám v podstatě říkala: „Nevyšel Hrad? Nevadí, půjdu do Bruselu. A když bude potřeba, vrátím se z Bruselu do Strakovy akademie. Nebo zase na Hrad. Nebo kamkoli. Hlavně někam. Už mi dejte nějakou funkci nebo mě někam konečně zvolte. Protože být jen neúspěšná prezidentská kandidátka mě nebaví. Já chci víc.“

Chtít víc je legitimní, ale není strategické to na sebe hned tak neobratně vyzvonit. A hlavně je to legitimní tehdy, když už jste si v té politice něčím prošli. Ne, pokud máte na kontě jen jednu neúspěšnou kandidaturu na prezidenta. Kandidaturu, která byla mimochodem neúspěšná právě proto, že jste ke konci nedokázali udržet jazyk a ambice na uzdě stejně, jako nyní v Respektu. Zkušený politik si může dovolit říci, že je připraven převzít vládnutí. Nezkušený nepolitik nikoli. Podobně, jako ve finiši prezidentské kampaně se i nyní ukázalo, že největším protivníkem Danuše Nerudové je Danuše Nerudová a její obdivuhodně velké sebevědomí.

Trochu to celé připomíná dobrého vojáka Švejka. „Poslušně hlásím, že tady ta paní je hotovej nezmar. Jako nějakej Bouška z Libně. Osmnáctkrát za večer ho vyhodili od Exnerů a pokaždý se jim tam vrátil zpátky. Tak byl vytrvalej, že mohl bejt ministr.“

Karolina Stonjeková 

(32 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...