Německá fiskální bazuka nepřinese zřejmě německé ekonomice žádné hospodářské zázraky |

Sdílet článek:

BAWERK.EU

Někteří čeští ekonomové žijí právě schváleným německým plánem na zvýšení rozpočtových deficitů a zvýšení státních investičních výdajů na infrastrukturu a na zbrojení. Vesměs tuto, jak píší fiskální bazuku, nadšeně vítají. V článku „Rozbřesk: Historická rozpočtová otočka, Německo představilo fiskální bazuku“ jeho autoři o fiskálním stimulu nové německé vlády taktéž poměrně nadšeně píší: „Počítejte s námi: nová vláda pod vedením Friedricha Merze oznámila vznik nového infrastrukturního fondu v rozsahu 500 mld. euro. To na desetiletém horizontu znamená dodatečný výdaj zhruba 1,2 % procentního bodu HDP ročně. A to už je významný fiskální impuls, za který chtějí Němci opravit vše, co nefunguje – od fyzické infrastruktury v podobě dálnic, mostů či přenosové sítě, až po infrastrukturu digitální… A pak jsou tu strategické výdaje na obranu, k jejímuž zajištění hodlá nastupující kancléř udělat po draghiovsku „cokoli je potřeba“. Konkrétně to znamená rozvolnění pravidel dluhové brzdy, která nebude aplikována na obranné výdaje přesahující jedno procento HDP. Cesta k jejich navýšení z loňských 2,1 % HDP směrem k 3,5 % HDP (teoreticky ale neomezeně) je tak zcela otevřená. Německá fiskální bazuka by mohla vcelku rychle povzbudit ekonomiku skrze zlepšení sentimentu, zejména ve vztahu ke slabým soukromým investicím. Samotné zvýšení veřejných investic pak může alespoň částečně kompenzovat negativní dopad amerických celních tarifů a v delším horizontu zvýšit potenciální růst. Před Německem je každopádně stále dlouhá a nejistá cesta k restartu hospodářského růstu, středně až dlouhodobé vyhlídky se však viditelně zlepšily.“ (1)

Pokud je tedy tomu tak a nový infrastrukturní fond a nové investice přináší takovou růstovou vzpruhu, dalo by se předpokládat, že infrastrukturní fond ve výši 1 000 mld. euro anebo rovnou 2 000 mld. euro by měl ještě větší pozitivní efekty. Proč se tedy spokojit jen s 500 miliardy euro a nějakými výdaji na zbrojení a nově i zelenými projekty? Ovšem tak jednoduché to není. Pokud budeme předpokládat to, že deficity státního rozpočtu budou hrazeny z toho, že si stát půjčuje například od bank, tak je jasné, že u těchto bank si nebudou moci peníze, které byly půjčeny státu, půjčit podnikatelé, firmy a občané. A ti tak nebudou moci provést své zamyšlené investice anebo aspoň své zamýšlené výdaje na spotřebu. Na jedné straně zde budou sice opravené anebo nové silnice, mosty, železnice a třeba nová děla a tanky či větrné elektrárny. Na druhé straně tak nevzniknou nová podnikatelská řešení, nové továrny či provozy či nedojde k rozšíření stávajících továren a provozů. Anebo si spotřebitelé nekoupí počítače, ledničky, automobily anebo knihy. Státní půjčky tak vytěsní jednoduše půjčky, které by si jinak vzali soukromí půjčovatelé. Navíc platí, že dokonce, i pokud bych se díval na celou záležitost výhradně keynesiánskými ekonomickými brýlemi, tak dnes nelze mluvit v Německu o nějakém významném nevyužití zdrojů. Německá nezaměstnanost je v době psaní tohoto textu jen nějakých 3,7 % (2). Tedy nejde o nijak závratnou výši.

Dluhy je potřeba jednou splatit, tedy pokud člověk nechce postupovat leninskou cestou (Dluhy se neplatí!). Autoři uvedeného článku píší, že výhledově je proto potřeba počítat s podstatně vyššími deficity německých veřejných financí, stejně jako s rostoucím zadlužením, které v poměru k HDP může během další dekády atakovat 80 % (3). Dluhy mohou být zaplaceny za nějaký čas pomocí zvýšení daní. Pak platí, že to budou daňoví poplatníci, kteří si budou muset utáhnout opasky. Budou muset část svého příjmu odevzdat nově na daních státu a pro vlastní spotřebu či investice jim tak zbude méně peněz než dříve. Stejně tak jako firmy a podnikatelé. Těm také zbyde méně peněz pro investice a spotřebu. Ti pro příklad nenakoupí nové a lepší stroje, nové nástroje, nepostaví nové budovy apod. Na jedné straně zde budou opravené nebo nové silnice, mosty, železnice a třeba nové děla a tanky či větrné elektrárny. Na druhé straně si ovšem lidé pořídí méně počítačů, ledniček, automobilů anebo knih. A firmy a podnikatelé méně strojů, nástrojů, pomůcek nebo budov. Úplně stejně by to bylo v případě toho, že by stát rovnou na místo půjčování si přímo zvýšil daně za účelem provedení plánovaných investic a zbrojení.

Další možností a řekněme i o něco pravděpodobnější je to, že budoucí německé vládní deficity budou pokryty budoucí peněžní inflaci. Centrální banka umožní komerčním bankám vytvářet nové peníze, a ty skončí, jak je to většinou zvykem právě u státu. Dluhy německého státu tak budou snižovány pomocí peněžní a nakonec i pomocí cenové inflace. Ovšem na úkor všech ostatních. Na jedné straně zde tedy opět budou opravené nebo nové silnice, mosty, železnice a třeba nové děla a tanky či větrníky. Na druhé straně zde budou lidé jejichž úspory se znehodnotí vlivem peněžní a následně i pak i cenové inflace. Stát v tomto případě bude financovat nový infrastrukturní fond a zbrojní a zelené výdaje z nově vytvořených peněz. Stát tak bude prvním, kdo bude mít nově vytvořené peníze v rukách, zatímco ceny statků v ekonomice se ještě nezvýšily. Stát začne za nové peníze budovat nebo opravovat silnice anebo nakupovat děla. Nové peníze tak začnou směřovat ke stavitelům silnic a výrobcům děl. Ti dostanou nově vytištěné peníze jako druzí v pořadí a nakoupí za ně výrobní faktory ještě za původní ceny. Stát i stavitelé silnic a výrobci děl tak mají výhodu oproti jiným tržním subjektům. Mají totiž nové peníze, ale ceny jimi nakupovaných statků se ještě nezvýšily. Mohou si tedy nakoupit více statků než dříve. A to je výhodné. Postupně nové peníze pronikají do ekonomiky a dochází k růstu cen a příjmů. Dokud však zcela neodezní vliv nárůstu množství peněz v oběhu, tak zde budou lidé a firmy, jejichž příjmy se doposud nezvýšili, ale ceny velké části statků, které tito lidé a firmy nakupují už vzrostly. Tito tak budou tratit. Jejich příjmy ještě nevzrostly, ale většina cen okolo nich už narostla. Mohou si tedy nakoupit méně statků než dříve. Vedle toho, že velká část nově vytvořených peněz, které s požehnáním centrální banky vytvoří komerční banky, slouží k nákupu státních dluhopisů, je možné i přímé financování vládních výdajů tištěním peněz, tzv. monetizace dluhu (4).

Pokud si odmyslíme zbrojní výdaje, ze kterých běžný člověk má v podstatě něco jen tehdy, pokud dojde k tomu, že zbraně odstrašují nějaký jiný stát od války anebo pokud na nějakou válku skutečně dojde a zelené projekty, ze kterých běžnému člověku kynou spíše jen dražší a horší výrobky a služby, tak tu máme v německé fiskální bazuce především výdaje na dopravní infrastrukturu. Německo platí za stát s velmi hustou sítí dálnic a silnic. A i železnic, zde dokonce patří Německu jedno z čelních míst. Pokud se odmyslí mikrostáty, tak je po Švýcarsku, České republice, Belgii a Lucembursku na pátém místě na světě v hustotě železniční sítě na plochu (5). Z těchto údajů by se dalo dedukovat, že výrazné rozšiřování sítě silnic, dálnic a železnic nemá již mnoho smyslu. Samozřejmě je možná výstavba některých propojek anebo spíše rozšíření kapacity u nějakých dálnic či železnic (nové pruhy anebo třetí kolej apod.). V případě německých dopravních staveb by tedy šlo především nejspíše o opravy stávajících staveb. Otázkou pak je, proč tyto stavby nebyly již dříve opravovány z běžných výdajů rozpočtu? Proč potřebují tyto údržbové opravy dodatečné infrastrukturní fondy? A co se s potřebnými opravami stane poté, co budou nové dodatečné peníze z fondu utraceny? Z čeho se budou provádět tyto opravy pak?

Navíc budování dalších nových silnic, dálnic a železnic nutně musí narazit na zákon klesajícího mezního užitku. První kilometry, pro příklad, dálnic přinášely značné uspokojení užitku řidičů a cestujících, kteří po nich jezdili a výrobců a spotřebitelů, ke kterým se snadněji dostaly jimi požadované suroviny, polotovary a hotové zboží. Další kilometry přispěly k uspokojení potřeb také, i když o trochu méně. Ale další a další vznikající dálnice už mají přínos menší a menší. Budování dalších a mnohdy paralelních dálnic pak vede ke vzniku dálnic, z nichž pramení již pouze nízký mezní užitek. Zdroje použité pro jejich budování by bylo lépe použít někde jinde. Třeba pro výrobu výkonných obráběcích strojů anebo vyvíjení nových mobilních aplikací či pro vyvíjení moderních technologií pro zemědělství. A tak dále. Zde se může čtenář podívat na nejvytíženější německé dálnice a zároveň na ty nejméně vytížené. Cituji z uvedeného odkazu: „Dálnice A281 mezi Brémami-Seehausenem a Brémami-Stromem je oproti tomu téměř idylická. Po dálnici tam jezdí celkem 1700 aut – to není ani setina kolínského okruhu. Dálnice A1 u Gerolsteinu (2000 aut denně), dálnice A20 na začátku u křižovatky Uckermark (2200) a dálnice A14 mezi Colmitzem a Wolmirstedtem (4500) jsou také rovněž většinou volně průjezdné. Většina dálničních úseků s velmi malým provozem se nenachází v nových spolkových zemích, ale v Porýní-Falci… Ale i obyvatelé Severního Porýní-Vestfálska, kteří se zácpám vyhýbají, mají alespoň jednou volnou cestu: na dálnici A44 u Velbert-Nord. Jediná hloupost na těchto méně vytížených úsecích dálnic je, že si cestování zdarma obvykle nemůžete užívat dlouho. Většina z nich je totiž dlouhá jen několik kilometrů…“ I když jde většinou o kratší úseky, je na nich provoz tak malý, že typicky by stačila obyčejná silnice. A je zajímavé, že tyto zbytečné dálnice se objevují spíše v oblastech, kde je dálnic už opravdu mnoho. A to je právě známka klesajícího mezního užitku z dalších kilometrů dálnic. Mnohem perspektivnější by bylo asi některé dálnice rozšířit než stavět nové dálnice. Každopádně u investic do fyzické infrastruktury v podobě dálnic, mostů či přenosové sítě, až po infrastrukturu digitální bude záviset na tom, jak moc budou do budoucna přínosné a jak moc se jim bude dařit uspokojovat potřeby občanů a firem. Hlavní ekonom Patria Finance, Jan Bureš odhaduje, že dodatečné výdaje (vyjma vojenských záležitostí) by mohly podpořit německou ekonomiku kumulativně o 2-3 % HDP v letech 2026-2027 (6). Protože vynaložené náklady na infrastrukturu v podobě dálnic, mostů či přenosové sítě a digitální infrastrukturu se k HDP pouze přičtou (tak je tomu u veřejných výdajů) bez ohledu na jejich reálný přínos, může mít pravdu, jaký však bude jejich přínos v delším období je velmi nejisté. Stát nemá zrovna dvakrát moc dobré nástroje na to, jak by určil přínosnost svých výdajů. Pro Německo by bylo lepší ve skutečnosti ponechat více prostředků v rukou spotřebitelů a zejména podnikatelů a ubrat významně na regulaci podnikání. To by přispělo k hospodářskému rozvoji jistě více.

(1) Bureš, J. Rozbřesk: Historická rozpočtová otočka, Německo představilo fiskální bazuku [online, 2025]. Dostupný z (přístup II/2025): https://www.patria.cz/zpravodajstvi/6304857/rozbresk-historicka-rozpoctova-otocka-nemecko-predstavilo-fiskalni-bazuku.html.
(2) https://www.destatis.de/EN/Themes/Labour/Labour-Market/Unemployment/_node.html. Ponechávám tu stranou to, proč si v případě skutečného nevyužití zdrojů, tedy v situaci hospodářské krise podnikatelé nepůjčují anebo jim banky nejsou ochotné půjčit (credit crunch). A i to, zda pomocí pouhého půjčování (bez doprovodné inflace) může stát – jinak těžkopádná byrokratická organizace – vůbec zvýšit rychlost oběhu peněz v ekonomice, když už tedy ne jejich množství.
(3) Bureš, J. Rozbřesk: Historická rozpočtová otočka, Německo představilo fiskální bazuku [online, 2025]. Dostupný z (přístup II/2025): https://www.patria.cz/zpravodajstvi/6304857/rozbresk-historicka-rozpoctova-otocka-nemecko-predstavilo-fiskalni-bazuku.html.
(4) Ponechme stranou to, že peněžní inflace je spouštěčem hospodářské krise. Toto blíže vysvětluje Rakouská teorie hospodářského cyklu.
(5) https://de.wikipedia.org/wiki/Liste_der_L%C3%A4nder_nach_Eisenbahnnetz.
(6) Makromixér s Tomášem Nigrinem: Proč se Němci bojí migrace a zároveň ji potřebují? Co chystá na zotavení ekonomiky nová vláda? A jak je to s možností vrátit se k jaderné energii? [online, 2025]. Dostupný z (přístup II/2025): https://www.patria.cz/zpravodajstvi/6313506/makromixer-s-tomasem-nigrinem-proc-se-nemci-boji-migrace-a-zaroven-ji-potrebuji-co-chysta-na-zotaveni-ekonomiky-nova-vlada-a-jak-je-to-s-moznosti.html