PETR MILER
Připoutejte se, elektrická komedie jede dál. Drazí výrobci si mysleli, že když už nic jiného, elektromobily snadno prodají aspoň bohatým kupcům vozů jako Mercedes třídy S. Neděje se to, ti místo toho jako zběsilí kupují poslední dostupné typy s velkými spalovacími motory.
Při pohledu na některé kroky výrobců aut se člověk musí v zoufalosti mlátit hlavou o stůl. Firmy, které za uplynulé dekády prosluly tím, že na nových modelech aut posedle ladí každou drobnost a před uvedením na trh ověřují reakce zákazníků na vše od designu přes pojetí interiéru až po nabídku techniky (a stejně občas šláply vedle), se najednou rozhodly na všechno tohle vybodnout. Vystřelily tedy do prázdna s něčím, co po nich prakticky nikdo nechtěl, a doufaly, že to klapne. A ono to nějak neklape.
Řeč je samozřejmě o elektromobilech, které si rozhodně nevyžádal trh. On si trh obecně konkrétní technická řešení obvykle nežádá, chce prostě prostě co nejlepší produkt za co nejnižší cenu. Tak to je, každý zákazník nakonec vědomě či nevědomě jde po maximálním užitku za peníze a je mu celkem jedno, jestli je auto na benzin, diesel nebo elektřinu. S elektromobily touto premisou tedy uspět lze, to by ale musely představovat lepší produkt za menší peníze, popř. alespoň jedno z toho. Ale ony nepředstavují nic z toho – jsou to horší a dražší auta, proč by je tedy někdo měl chtít?
Iracionální faktory se najdou, i ty nakonec mohou být součástí onoho užitku, ryze racionálně lze ale ke koupi elektrického auta dojít jen stěží. A takové uvažování bude vždy vlastní naprosté většině trhu, proto si také 73 procent Němců chce benziny a diesely nechat skoro za každou cenu. Je naprosto neuvěřitelné, že za tohoto stavu věcí, který není žádným dohadem, ale vědou jménem ekonomie prokazatelným faktem, dokáže automobilka jako Škoda přijít s tím, že za pár let bude prodávat jen elektromobily. Jaké vzdělání má vedení takové firmy? A kam kouká? Na jejím odbytu v Česku – to je dnes její druhý největší trh na světě – mají elektromobily 1,4procentní podíl. A stačí se projít po pár showroomech značky a poptat se zákazníků, abyste zjistili, že o taková auta nestojí téměř nikdo. I onen 1,4procentní podíl je primárně vyhnán věcmi jako nákupy firem budujících svou „zelenou” image.
Ale dobře, tohle jsou tuctové značky, ty dražší uvažovaly trochu jinak. Naivní to bylo podobně, ale aspoň jistá logika se za jejich očekáváními skrývala. Jejich přístup shrňme takto: Dobře, elektromobily nepředstavují dobrou nabídku za peníze, ale to nevadí, protože auto za několik milionů je stejně vždy určitý rozmar. Tak jim s úspěchem prodáme luxusní elektromobil, protože bude třeba tichý, bude mít „odpich” a bude „trendy”. Tohle teoreticky mohlo vyjít, ale nevychází to.
Relativně se tato auta neprodávají zase tak špatně, jistě z výše zmíněných důvodů, odbyt přesto dalece zaostává za očekáváními samotných výrobců. Někde je to patrné více, někde méně, např. elektrický Mercedes EQS u nás letos oslovil 57 kupců, klasické eSko ale ulovilo dvakrát víc zákazníků jen na dieselový motor, celkově je na čtyřnásobku. A některé modely strádají i v celoevropském měřítku. Třeba model EQC předčasně skončil po čtyřech letech poté, co dle dat JATO Dynamics oslovoval asi sedminu kupců spalovacího GLC. A model EQE SUV, který jsme označili za snad největší nesmysl, jaký kdy značka odhalila, je dokonce letos na jedné pětadvacetině prodejů spalovacích GLE a GLE Coupe.
Ještě hůře jsou na tom luxusní elektrické modely na klíčovém trhu v Číně. BMW v první polovině roku 2023 prodalo v Číně jen 245 exemplářů elektrické i7 ve srovnání s 5 tisíci kusy spalovací řady 7. Mercedes prodal 3 765 elektrického modelu EQE vedle skoro 83 tisíc spalovacích sedanů třídy E. Podobně jsou na tom prakticky všechny luxusní značky a modely, od Audi po Jaguar, nadějná Q4 letos oslovila v zemi jen 9 575 kupců, což plivnutí do rybníka vedle statisícových prodejů spalovacích „kvéček”.
Hořce vtipné je, že výrobcům je tento stav moc dobře znám. Elektromobilitou posedlý šéf Mercedesu Ola Källenius při nedávném představení výsledků firmy za první letošní pololetí uvedl, že v Číně sice frčí levné elektromobily jako dostupná městská přibližovadla, o stejně koncipované luxusní modely ale lidé nestojí. „Tato míra přijetí v prémiovém nebo luxusním segmentu ještě nenastala,“ řekl Källenius a s tím, že mnoho zákazníků považuje třídu S s osmiválcovým spalovacím motorem za tu nejlepší koupi. Přesto je automobilka hodlá ignorovat.
Ještě tupější reakce jsme se dočkali od Jaguaru, který se shodou okolností ocitl ve výhodné pozici, kdy téměř žádné elektromobily neprodává, což momentálně značně prospívá jeho ekonomickým výsledkům. I na (ne)prodejích plug-in hybridních typů vidí nezájem, ani ale to firmu neodradí od výstřelu do prázdna.
Adrian Mardell, generální ředitel Jaguaru Land Roveru, byl též při představování výsledků firmy za první letošní pololetí tázán ohledně mizerných prodejů drahých elektromobilů konkurenčních luxusních značek, které chce Jaguar výhledově výlučně prodávat. „Postřeh stojící za touto otázkou je správný,” přiznal Mardell. „Data říkají, že nad cenou asi 1,2 milionu Kč Mercedes a BMW v tuto chvíli prodávají mnohem více tradičních spalovacích verzí než elektromobilů,” zareagoval dále s tím, že ani prodeje plug-in hybridů samotného JLR nejsou vysoké, i když představují špičkové modely.
To zní jako důvod přehodnotit plně elektrickou strategii pro následující roky, ale ne, Mardell už dal jasně najevo, že Jaguar sebevraždu spáchá, i kdyby náhodou nemusel. A tak šéf firmy „věří” tomu, že když JLR pořádně vytáhne do boje s elektrickými modely někdy v roce 2025, „zákazníci pro ně už budou”. „Dva roky dopředu je těžké předpovědět, jaké procento kupců si taková auta získají. Ale jsme přesvědčeni, že pokud nabídneme brilantní moderní luxusní vozy, pak přechod k od spalovacích modelů k elektromobilům skutečně přijde,” dodal Mardell.
Pokud jste se dosud nemlátili hlavou o stůl jako já, věřím, že teď už to také děláte. To je něco tak absurdního – automobilky už roky říkají, že něco přijde, ono to nepřichází, stojí je to peníze i zákazníky, ony ale místo adekvátní reakce na současnou tržní realitu raději věří, že za dva roky už to přijde. A tak raději znovu vystřelí do prázdna. Je to bláznivé, ale kdo chce kam…
Absurdní to je, ale že bych zase mlátila hlavou o stůl……těch zbožňovatelů Jaguára, Mercedesu a nevím jakých hraček zase tolik nebude a když zmizí z trhu, žádné zemětřesení se konat nebude. Myslím, že si toho moc lidí ani nevšimne.
Jana Marková na FB/Pravém prostoru:
“Vymyslíme si Green Deal, pozavíráme si, co se dá, a pak se ještě odstřihneme od všeho, co by nám mohlo zachránit krk.”
Možná není až tak daleko doba, kdy “vexláci” budou “zelinářům a pumpařům” prodávat valuty (yuany, ruble, drachmy, reály, rijály, …), aby si ti za naškudlené peníze mohli v “tuzexu” koupit něco na způsob Blažejovy Hondy Civic (tehdy na Západě vlastně Trabant), jen se to bude jmenovat Moskvič. Ti movitější Renaulta 16 (Žiguli) nebo dokonce Saaba 99 (Volha).
😀
Autíčkářům bude po výše zmíněných značkách smutno. Jistě, byla to pro drtivou většinu z nich svým způsobem pornografie – slintat u obrázků s tím, že na to nikdy nebudu mít – ale ty značky kdysi skutečně určovaly technický rozvoj automobilismu. Vyšlapávaly cesty, i ty slepé. Bez nich by totiž nebyl ani Porscheho Brouk, ani Issigonisův “knedlík”, ale ani ta MB 1000. Zanedlouho nebude ani “brouk”, ani “knedlík”, ani “mb 1000”. Budem rádi, když Evropu Číňani naučí vyrábět barevné tužky, ořezávátka-hračky a voňavé gumy.
🙁