O nebezpečné ztrátě kritického myšlení a na obranu konkurence

Ludwig von Mises, zakladatel rakouské ekonomické školy, vydal v roce 1944 knihu s příznačným názvem „Byrokracie”. Jedna z kapitol se jmenuje „Vytrácení kritického myšlení”. Píše se v ní:

Výběr, překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Socialisté argumentují, že se kapitalismus zvrhává, že je neslučitelný s lidskou důstojností, že oslabuje intelektuální schopnosti a kazí jeho morálku. Říkají, že v kapitalismu musí každý považovat své kolegy za konkurenty. Vrozený lidský instinkt benevolence a potřeby spolupráce je tak přeměněn v nenávist a bezohlednou snahu dosáhnout osobního úspěchu na úkor ostatních lidí.

Říkají, že socialismus opět nastolí všechny ctnosti lidské přirozenosti. Přátelství a pospolitost budou charakteristickými rysy budoucího člověka. Co je nutné udělat jako první, je eliminovat konkurenci, nejhorší ze všech zel.

Konkurence je věčná

Ale konkurence nemůže být nikdy eliminována. Vždy a všude budou pozice, které jsou hodnoceny jako lepší, a lidé se budou snažit jich dosáhnout na úkor těch ostatních. Je úplně jedno, jestli tento proces nazýváme konkurence nebo rivalita.

Je otázkou, jaká forma rivality by měla existovat, jestli je systém byrokratické kontroly efektivnější než systém ekonomické svobody. Tato otázka může být zodpovězena pouze ekonomickými argumenty. Fakt, že francouzský státní výrobce tabáku není tak špatný, aby odnaučil Francouze kouřit, není argumentem pro státní kontrolu tabákového průmyslu.

Dobrovolná podpora versus pletichy

Podnik, jehož cílem je zisk, může existovat jen díky dobrovolné podpoře veřejnosti, která si kupuje jeho výrobky. Nemůže přežít, pokud mu zákazníci neposílají peníze. Ale byrokracie získává své zákazníky násilím. To, že je na úřadě spoustu lidí, není důkazem, že úřad uspokojuje nějakou důležitou potřebu lidí. Pouze to dokazuje, že se úřady pletou do věcí, které jsou pro každého důležité.

Kapitalistická forma konkurence spočívá ve schopnosti nabídnout ostatním levnější a lepší zboží. Byrokratická konkurence spočívá v intrikách a snaze vetřít se do přízně mocným lidem.

Král je nahý

Na všech dvorech despotických panovníků panovalo patolízalství, servilita, pochlebování a podlézání. Ale vždy se našlo alespoň pár lidí, kteří byli ochotni říci tyranovi pravdu. Dnes je to jiné. Politici a novináři se předhánějí v pochlebování vrchnosti. Neodváží se ohrozit svoji popularitu vyjádřením nepopulárních názorů. Zdá se, že naši současníci ztratili veškerý zdravý rozum a schopnost sebekritiky.

Když u příležitosti diamantového výročí vlády Františka Jozefa statistici zmínili, že díky jeho vládě jsou v Rakousku-Uhersku tisíce kilometrů železnic, o mnoho více než před lety, smála se veřejnost takové ukázce patolízalství. Ale nikdo se nesmál, když se vláda Sovětského svazu chlubila na výstavě v Paříži v roce 1937, že za carské vlády nebyly traktory, ale že nyní, o čtvrt století později, už úspěšně okopírovali tento americký vynález.

Kritické myšlení na seznamu chráněných druhů

Oslabování kritického myšlení je vážným ohrožením pokračování naší civilizace. Umožňuje šarlatánům oblbnout lidi. Je pozoruhodné, že vzdělaná vrstva je více náchylná k tomu, aby věřila šarlatánům, než kdejaký venkovský balík. Nejzanícenějšími podporovateli marxismu, nacismu a fašismu byli intelektuálové, a ne venkovští křupani.

Intelektuálové nebyli nikdy dostatečně dychtiví, aby vysvětlili zřejmý rozpor mezi realitou a tím, co bylo hlásáno. Žádnému z nich nevadilo, že tmavovlasý Hitler, obézní Goering a fyzicky indisponovaný Goebbels byli oslavováni jako ukázkoví představitelé vysoké, štíhlé a světlovlasé árijské nadřazené rasy.

Nekonečná byrokracie

Tento nedostatek kritického myšlení umožňuje namluvit lidem, že budou svobodní v systému nekonečné byrokracie. Nikdy si nepředstaví možnost, že všemocný stát může sledovat cíle, se kterými oni bytostně nesouhlasí. Vždy tiše předpokládají, že diktátor udělá přesně to, co by oni sami chtěli, aby udělal.

Pozn. autora: Kniha vyšla poprvé v roce 1944 a byla reakcí na totalitní režimy v Německu a Sovětském svazu a zavádění socialismu ve Velké Británii. V úvodu k prvnímu vydání píše autor, že v USA jsou progresivní síly přesvědčeny, že socialismus je cesta budoucnosti.