Tvůrkyně vynikajícího pětidílného dokumentárního cyklu o pyramidách, kanadská profesorka Carmen Boulter, toho ví o původu a smyslu těchto monumentálních staveb ještě víc, než mohla do filmu vložit.
Když jsem na podzim magického roku 2012 zhlédl na ČT 2 fantastický pětidílný seriál s lakonickým názvem Pyramidy?, v originále The Pyramid Code, málem mi zaskočil burák. Napadlo mě, že tohle mohli cenzoři pustit na obrazovky jedině omylem, protože si pořádně neprohlédli obsah.
A tak zde kanadská profesorka Carmen Boulter mohla v hlavním vysílacím čase odvyprávět fascinující příběh o historii egyptských pyramid, který se kompletně liší od všeho, co nás o těchto úžasných monumentech učili ve škole. A hlavně který dává smysl. Expertka na starý Egypt s obrovskou lehkostí dokazuje, že oficiální teorie nejen o stavbě, ale především o účelu pyramid stojí mírně řečeno na vodě.
Takových „detailů“, jako je o třináct kilometrů posunuté koryto řeky Nil, či stopy vodní eroze na slavné Sfinze, jež dokazují, že musí být pyramidy mnohem starší, jsou v dokumentu zmíněny desítky. „To, čemu říkáme počátek dějin asi před 6000 lety, je ve skutečnosti jen nástupem odlišného společenského uspořádání,“ linulo se z obrazovky, kde doktorka Carmen a odborníci účinkující v dokumentu srozumitelně vyložili odlišnou chronologii dějin, která neběžela po jakési časové ose lineárně, jak se dnes domníváme, od primitivnosti k vyspělosti, ale v opakujících se cyklech.
Tyto cykly zachycuje nejen známý mayský kalendář, ale i všechny kalendáře, které používaly i ostatní staré civilizace, včetně té egyptské. Střídaly se podle nich zlaté věky, kdy společnost vzkvétala a lidé byli na vrcholu svých schopností, s dobami temna, kdy byla civilizace zničena nějakým kataklyzmatem, například velkou potopou. Zazněl tu i jeden obzvláště odvážný postřeh: „Sfinga se lvím tělem bije přímo do očí jako znamení lva. Jako označení věku lva. Poslední byl před 10 500 lety před naším letopočtem. To ale nebylo možné vzhledem k probíhající době ledové. Předešlý věk lva byl o 26 000 let dřív, tedy 36 000 let před naším letopočtem. (…)“ Právě tak jsou podle Carmen Boulterové staré egyptské pyramidy.
Z toho, jak byl dokument koncipován, mi bylo mezi řádky jasné, že tahle dáma, která měla odvahu vystoupit z řady, musí vědět o pyramidách ještě mnohem víc, než naznačuje ve filmu. A tak jsem se jí na to rozhodl zeptat.
Před pár lety odešla profesorka postgraduálního vzdělávání a výzkumu na univerzitě v Calgary do penze a zakotvila ve španělské Málaze. Má tak víc času podnikat své dobrodružné výpravy po celém světě, během nichž odhaluje naši skutečnou minulost. Na konci roku by měl být hotov její nový film o zničené civilizaci bájné Atlantidy. Právě v době Atlantidy podle ní byly postaveny i nejstarší pyramidy v Egyptě.
„O pyramidy jsem se zajímala už jako malá holka. Nevěděla jsem ještě ani, kde je Egypt a o co jde, ale viděla jsem čelenku a náhrdelník, které měla sestřenice na zahradní party. Moc mě zajímalo, co to je. Hned poté jsem běžela do knihovny, půjčila si knihy s kostýmy a hledala tak dlouho, dokud jsem to nenašla. Stálo tam: Egypt. A takhle začala moje dobrodružná cesta do minulosti. Ta cesta byla jasná od dětství, i když jsem samozřejmě netušila, kam mě zavede,“ říká všestranně vzdělaná a moudrá dáma v exkluzivním rozhovoru pro Šifru, který se uskutečnil vzhledem k celosvětovým karonavirovým manévrům po Skypu.
Nejste klasická egyptoložka, ale původním vzděláním lingvistka. Byla to pro vás výhoda, nebo handicap?
Během postgraduálního studia lingvistiky jsem strávila rok v doktorském programu, do kterého mě pozval vedoucí katedry archeologie na Univerzitě v Calgary. Během tohoto roku, kdy jsem odjela do Egypta, mi byl přidělen přímý dohled na Fakultě archeologie Univerzity v Káhiře. Mohla jsem tam s nimi pracovat na vykopávkách, chodit do laboratoří. Postupně jsem se dozvídala od různých odborníků průlomové informace, které se neslučují s těmi oficiálně uznávanými, a uvědomila jsem si, že chci vyprávět skutečný příběh pyramid. Proto jsem se rozhodla změnit akademické zaměření tak, aby bylo meziooborové. Právě pro porozumění Egyptu je tento interdisciplinární přístup klíčový. Nejde se zaměřit jen na egyptologii nebo jen na antropologii, historii či lingvistiku, všechny obory se musejí prolínat.
Co jste dělala, když jste zjistila, že je všechno jinak, než se o starém Egyptě říká ve škole?
Strávila jsem v Egyptě spoustu času, a protože hovořím více jazyky, hodně jsem poslouchala. Například egyptologové hodně mluví o Ramessovi a jeho chrámu v Luxoru, ale viděla jsem hned na začátku, že je na tom jejich povídání něco špatně, že to prostě nesedí. Říkal mi to nejen rozum, ale i intuice. Mimochodem, tento pocit jsem měla po celou dobu, kterou jsem strávila ve školství a akademickém prostředí. (směje se) Výhoda byla, že jsem měla k ruce spoustu zajímavých průvodců, skutečných odborníků, kteří vědí mnohem víc, než se říká veřejnosti, a o kterých se v novinách a učebnicích nedočtete. Takže jsem si postupně poskládala realističtější obrázek o historii Egypta, který potom v dokumentu The Pyramid Code za všechny prezentoval místní archeolog Abdel Hakím Awayan, jakýsi strážce staré egyptské moudrosti.
Řekla jste veřejně, že oficiální příběh o Egyptě a pyramidách není pravdivý? Jaká byla reakce, když jste o tom začala mluvit?
Natočila jsem přece The Pyramid Code. (usmívá se) Tam jsem to udělala „ve velkém stylu“. Lidem jsem tam vysvětlila, že to, co se jim tvrdí o Egyptě, není a ani nemůže být pravda. Žádný akademik mimochodem moje teze prezentované ve filmu nevyvrátil a nepokusil se ani o jakoukoli odbornou argumentaci, nepočítáme-li osobní útoky. To o lecčems vypovídá. Ale já v tom filmu ani neříkám, co je dobře a co je špatně a co si o tom všem máte myslet, pouze poukazuji na to, že není fér lidem lhát a popírat realitu. To, že se o pyramidách neříká pravda, můžeme vidět a vnímat na vlastní oči, a prokázat to není složité. Udělala jsem pro film stovky rozhovorů a ve výsledku jsem cítila, že většina lidí věří tomu, co dělám, protože to mám podložené něčím skutečným, různými pohledy a souvislostmi, ale zároveň to nikomu nenutím a říkám: „Rozhodněte se sami, čemu budete věřit.“ Není to však o víře, ale o rozvoji vědění. A vědomí.
To se mi právě na filmu líbilo. Pokud si ale někdo dnes myslí a tvrdí něco jiného, než co se obvykle říká, nezáleží na tom, kde je pravda, ale automaticky se mu za to dostane pejorativních označení, výsměchu, kritiky a dalších útoků…
Samozřejmě, i já jsem se dočkala obrovských útoků na všech možných platformách a kanálech. Zajímavá je například cenzura na YouTube. Dostala jsem kvůli tomu od nich dokonce oficiální dopis, kde stálo zhruba toto: „Nezáleží na tom, co dalšího v budoucnosti zveřejníte, prostě to smažeme.“ I kdyby to měl být recept na jablečný koláč. (směje se)
Tohle je prostě ve „svobodném světě“ způsob, jakým věci fungují…
Vtip je ale v tom, že právě tyhle věci již vůbec nefungují. (směje se) Každý, kdo se pokusí říct pravdu, si tímhle bahnem projde. Ale je fenomenální sledovat, jak se zastánci oficiální verze zesměšňují tím, jak neuvěřitelně hloupý a špatný příběh vyprávějí. Je to stejné jako s tím dnešním uměle vytvořeným humbukem kolem koronaviru. První věc, která vás vždycky musí napadnout, je otázka: „Co nebo kdo zatím vším je, a hlavně proč to kdo říká a co je jeho cílem?“ Jednou psali v novinách o otevření nového muzea. Věděla jsem, že ještě otevřené není, protože se teprve stavělo. Ale argument lidí byl, že to bylo v novinách, takže to znamená, že už je otevřené. A takhle je to se vším. Například informace, které nám říkají doktoři o zdraví, viz třeba o falešné pandemii koronaviru, zprávy z médií a skoro všechno, co nás učí ve škole, je lež. A z toho je třeba vycházet.
Hloupým lidem se lépe vládne. Zvědavé čtenáře Šifry ale zajímá skutečná realita, nikoli ta mediální. Během natáčení jste získala přístup do archivů vzácných tisků v knihovně při Fakultě archeologie v Káhiře. Co nejpřekvapivějšího jste tam našla?
Přístup mi umožnil profesor z této fakulty, který byl zároveň vedoucím mé doktorské práce. Není to příliš velká místnost, ale je od podlahy ke stropu plná dokumentů ve čtyřech jazycích – angličtině, francouzštině, arabštině a němčině. Je tam zaznamenáno úplně všechno, co kdy kdo dělal kolem pyramid, každičký detail. Knihovníci mi přinášeli knihy a já jsem celé léto seděla v té horké místnosti, listovala opravdu starými knihami se zahnědlými stránkami a kopírovala všechno, co mi přišlo pod ruku. Získala jsem tam základ, jakýsi první náčrt toho, co vedlo k filmu The Pyramid Code. Filmový příběh vyšel z této knihovny. Bylo to velmi dlouhé studium originálních textů. Jsem šťastná, že jsem měla to obrovské privilegium dostat se dovnitř.
Úřadům nevadilo, co tam hledáte? Šlo přece o informace, které vyvracejí jejich tvrzení o pyramidách…
Zahí Hawass, bývalý generální tajemník Nejvyšší rady pro památky Egypta (a nejvyšší egyptský cenzor, který dbal o to, aby se ven nedostávaly jiné informace než ty schválené), o mém výzkumu věděl a mohl to zastavit. Ale neudělal to. Znali jsme se, byla jsem mu představena, a měli jsme spolu poměrně přátelský vztah. I tím, že mě tam pustil přímo děkan fakulty archeologie, to bylo bez problémů. Byla jsem jediná žena široko daleko, které neměla zahalené vlasy, jinak byli všude kolem samí muslimové.
V dokumentu říkáte, že pyramidy hlídají vojáci a policisté. Co skrývají?
Jezdím tam od roku 1977. Tehdy to tak ještě nebylo, nebyla tam ani ohrada. Skrývají všechno a nic. Nechtějí, aby se o pyramidách někdo něco dozvěděl. Měla jsem přátele, kteří znali stráže. A tak nás na určitá místa pustili. Jsou ale místa, kam se opravdu nesmí, a cenzura je veliká. Ukazuje to pouze na absurditu, bezradnost a neudržitelnost stávající situace. Bojí se, že by se lidé někdy dozvěděli pravdu. Tím se ostatně egyptologie nijak neliší od ostatních akademických oborů. I když tím cestu k pravdě komplikují, nemohou ji zastavit.
Po vašem desítky let trvajícím výzkumu, co si myslíte, že pyramidy opravdu jsou? A měly jen jeden účel?
Určitě byly multifunkční. Půdorys je astronomickým kalendářem, který znázorňuje různé časové cykly. Od běžného roku až po precesi, takzvaný Platónský rok, který trvá 26 000 let. Pyramidy například pracují v harmonii. Když je stín na severní straně, slunce je odráženo jižní stranou, přesně tak určíme dny slunovratů a rovnodenností. Stavitelé se snažili říct, že jsme součástí mnohem většího vzorce, cyklu. To je jedna funkce. Také to byly iniciační komory, kde se provádělo zasvěcení. V komorách se totiž soustřeďovalo obrovské množství jemnohmotné, spirituální energie. Jakmile by se do komor napustila voda, energie se aktivovala a začala prudce růst. A do třetice to byly elektrárny, které však nevyužívaly spalovací energii jako dnešní, ale generovaly volnou energii. Měly tedy minimálně tři účely. Došla jsem ale hlavně k přesvědčení, že ty stavby jsou mnohem starší, než se uvádí.
Jak to ale, že někdo může věřit tomu, že by si někdo stavěl takhle bizarní hrobku? Na první pohled je to přece úplný ne–smysl. Vždyť se v pyramidách nenašly ani žádné mumie.
Ve škole se učíme, že existuje jenom jedna správná odpověď. A tu zná učitel. Říkám tomu bankovní systém ve vzdělávání. Učitel uloží informaci do studentů, a ti mu ji, když jim za to dá kredit, vrátí zpátky. Je pro to i stejné slovo – kredit. Ve škole hlavně nesmíte myslet! Škola neučí kreativnímu myšlení a je to to posední, co by po vás chtěla. Říká vám jenom jednu věc: „Pokud se odsud chceš dostat, musíš mi říct správnou odpověď. A za to ode mě dostaneš kredit nebo dobrou známku.“ Ale to je ve všech oborech stejné. Systém je založený na hierarchii, nikoli na hodnotách. Ukaž mi svoji moc, nebo nejsi nic. Tohle prochází celým systémem a myšlením lidí. A když někdo náhodou v minulosti věřil v posmrtný život, zabili ho a pověsili na náměstí, mučili. Nikdo nesmí myslet mimo rámec, který nám určili. Proto většina lidí nemyslí, ale věří tomu, co se jim říká. Jsou na to zvyklí. Pak jsou ale lidi – a těch je velmi málo –, které zajímá vědění. Ti samostatně přemýšlejí, a když se jim tvrdí nějaká hloupost, jako s tím dnešním virem, říkají: „To přece nedává smysl.“ Nikdy jen tak nepřijímají, co lidi říkají. Zkoumají to. Nedávno dokonce vzniklo i slovo postpravda. Je to neuvěřitelné, ale potřebujeme speciální slovo na to, abychom řekli, že žijeme v době, ve které se nám lže.
Výsledkem dnešního nemyšlení a zahlcení prostoru protichůdnými informacemi je zmatek. Nikdo nic neví, protože skoro nikdo nepřemýšlí. Naopak lidi, kteří opravdu věci zkoumají, se zajímají o to, co kdo řekl, co kdo udělal, a kladou otázky.
Na druhou stranu lže se tak moc, že jsme se plynule překlopili do doby, kdy platí, že čím jsou lži větší a absurdnější, tím víc lidí si toho všímá. Ty rozpory mezi realitou a tím, co se o ní povídá, jsou zkrátka až příliš nápadné.
Ano. I po odvysílání filmu o pyramidách v devíti jazycích na televizních stanicích 34 zemí či na YouTube se zvedla obrovská vlna zájmu lidí z celého světa – z Ruska, Polska, Česka, Austrálie, Blízkého východu, z Afriky… Dost lidí se probouzí ze spánku a přestávají být believers, věřící.
Egyptské pyramidy nejsou jediné stavby tohoto druhu na světě. Myslíte si, že je stavěla jedna rozvinutá civilizace, nebo byly stavěny různými civilizacemi v různých dobách, i když vypadají podobně?
V Mexiku, Mayové, Inkové, staří Číňané, Egypťané, Sumerové, všichni měli velmi mnoho společného. Například posvátnou geometrii, způsoby měření, opracování kamenů, astronomii, astrologii, pyramidy… Myslím si, že jejich předkové tvořili jednu jedinou vyspělou civilizaci, která byla daleko rozvinutější než oni. Měla daleko větší schopnosti, ale postupně je ztrácela. Tyto civilizace se je už jen pokoušely napodobovat. Čím mladší stavby a předměty a výzdoby jsou, tím jsou primitivnější. Proto jsou mladší pyramidy, například na Mauriciu nebo Kanárských ostrovech, nebo stupňovitá pyramida v Sakkáře, menší, méně přesné, z menších kamenů, méně kvalitní… Nelze proto říct, že všechny pyramidy stavěla jedna civilizace, ale určitě stavěla ty nejstarší, největší a nejdokonalejší, především rovné pyramidy s komorami.
Pokud to měly být elektrárny, které generovaly jemnohmotnou energii, jež měla mimo jiné povznášet lidské vědomí, ne tu spalovací, jakou vyrábíme dnes, proč dnes nejsou aktivní? Respektive čím se lišily dříve, aby aktivní být mohly? Jsou rozbité?
To je velmi záludná otázka. Uvnitř pyramid je totiž i dnes silná energie, která může nepřipraveným lidem ublížit. Nejsou tedy úplně rozbité, ale byly poškozeny, například při zemětřeseních. Existují na nich také stopy po explozích. Dnes z nich zbyla v podstatě kostra, chybí například celý izolační plášť. To znamená, že nepoškozené musely generovat energie mnohem více. Spousta kamenů z pyramid byla také rozkradena. Stavěly se z nich později mosty, akvadukty… Například pyramidy v Sakkáře z toho důvodu vypadají jako hromada suti. Obkladové kameny je totiž spojovaly a držely pohromadě tak, aby vypadaly jako pyramidy. To ale neznamená, že v pyramidách i dnes neproudí obrovská energie. Pokud by někdo strávil například ve Velké pyramidě v Gíze příliš mnoho času, může to být pro něj zdraví nebezpečné. I já jsem uvnitř měla po určité době obrovské migrény. Připomíná to trochu vystavení radiaci – když je toho málo, je to v pořádku, ale pokud to přeženete, projeví se to na zdraví.
Mohly pyramidy generovat tak silnou energii, že by pro lidi, kteří nebyli na tak vysoké úrovni vědomí jako ti v době, kdy se pyramidy stavěly, mohla být smrtící? Například pro nás, když říkáte, že i pobyt v rozbitých pyramidách pro nás není bezpečný?
Řekla bych to trochu jinak: pro pobyt v této energii musí být člověk velice trénovaný a vyrovnaný, v rovnováze sám se sebou, aby tuto energii přežil. Nebylo to určené pro obyčejné lidi. Vyžadovalo to roky příprav.
Je tu další zajímavá věc. Pyramidy poškodilo zemětřesení, ale nepohnuly se ani o píď. Jak je to možné?
Víte proč? V jejich konstrukci je ukryté tajemství. Někteří lidé tvrdí, že je pod pyramidou ještě jedna pyramida, obrácená vzhůru nohama. Ne, je tam mírná inverze, ve tvaru trianglu, ale velmi mělká. Je to její základ. Všechny kameny jsou navíc postaveny na sebe tak, že v případě většího tlaku při zemětřesení nebo tsunami sklouznou ještě těsněji k sobě. Čím větší je zásah, tím je pyramida silnější. Je to opravdu chytré.
Jak může někdo věřit tomu, že by to zvládli postavit lidé s primitivními nástroji?
Když se několikrát zkoušely pyramidy znovu postavit, respektive dojít k podobnému výsledku, nikdy se to nepovedlo. Nejen že to nedokážeme postavit ani s našimi moderními technologiemi, my bychom je s dnešními technologiemi nedovedli ani rozebrat. Ostatně kdyby to někdo dovedl, už by to zřejmě udělal.
Ve filmu říkáte, že u pyramid protékal Nil…
Řeky migrují. Normální eroze. U Sfingy je dodnes patrná vodní hladina a je tam jasně vidět také původní koryto řeky. Posunulo se o osm mil. Což znamená, že pyramidy musejí být mnohem starší.
Jak to, že se všechno hýbe, litosférické desky, řeky, hory, moře, ale pyramidy a další významné stavby se nehnou ani o milimetr a ještě leží po celém světě v přímkách? Například sochy na Velikonočním ostrově, Machu Picchu či pyramidy v Gíze leží v jedné linii, která je odchýlena 30 stupňů od rovníku. V jedné linii s egyptskými pyramidami v Gíze bez milimetru odchylky leží také pozoruhodné pyramidy v mexickém Teotihuacanu či středočínském Si-An…
Ano, je tady věc, které se říká desková tektonika. Podle této vědecké teorie byla litosféra, tedy zemská kůra a svrchní vrstvy zemského pláště, rozlámána na několik částí. Někteří lidé dokonce mluví o přemístění Země, o tom, že se prostě změnily a různě přeskupily kontinenty, načež navázala teorie změny pólů, takzvané přepólování.
V rámci pátrání po Atlantidě učinil profesor historie a absolvent Harvardu Charles Hapgood významný objev, na jehož základě tvrdil, že v minulosti několikrát došlo k rozsáhlým posunům zemské kůry. Podle něj se osa Země během geologické historie mnohokrát změnila. Smáli se mu za to…
Musíme být opatrní v popisování toho, jak se věci pohybovaly. Držela bych se ale toho, co víme ze staré geologie, že zde byla kdysi jedna jediná pevnina a jeden oceán, což se poté v důsledku pohybu desek změnilo. To ale mluvíme o velmi dlouhé době.
To ale pořád nevysvětluje, jak se mohou nehnout pyramidy, které podle vás byly postaveny před desítkami tisíc let, když se všechno ostatní hýbe.
Proto si také hodně lidí a badatelů myslí, že došlo k pohybu zemské osy, což by vysvětlilo to, že se něco posunulo třeba o 30 stupňů. Podle mě je nejpravděpodobnější, že se změnily magnetické póly země. Dlouhou dobu byl magnetický pól v Kanadě, ale teď se velmi rychle pohybuje směrem k Rusku.
Jinými slovy, dochází k přepólování planety, což by vysvětlovalo i všechny ty změny s klimatem a počasím a celou řadu dalších jevů? Ciaran Beggan, vědec z Britské geologické služby, který mapuje pohyb pólů, letos v lednu uvedl, že se v tomto ohledu děje něco velmi bizarního a kompasy podle něj brzy přestanou ukazovat na sever: „Posledních 350 let strávil magnetický pól putováním po Kanadě. Ale od 80. let 20. století se jeho rychlost výrazně zvýšila – z asi 10 kilometrů za rok na více než 50 kilometrů ročně!“ Zatímco severní magnetický pól urazil od roku 1831, kdy se sleduje, 2000 kilometrů, ten jižní se nehnul ani o píď…
A my v Kanadě jsme na přítomnost severního pólu byli tak pyšní. (směje se) To, co se mění, není samotná Země, ale její polarita. S tím vším podle mě souvisí i cykly, které se stále opakují a jejichž jsme součástí. Střídají se temné věky, stříbrné věky a zlaté věky, kdy se věci na této planetě dějí různým způsobem v závislosti na zvyšujících se nebo snižujících se frekvencích Země. To je na tom to nejpodstatnější. Vyspělé bytosti na vrcholu svých schopností se nám tím, co zde zanechaly, snažily naznačit, abychom pochopili, že se to všechno neděje náhodou, ale cyklicky.
Jak pyramidy a to všechno, o čem mluvíte, souvisí s rokem 2012, který pode kalendářů starých civilizací znamenal konec jednoho cyklu?
Rok 2012 je koncem dlouhého, 5125 let dlouhého cyklu, jehož začátek roku 3113 se kryje mimo jiné s počátkem dynastického Egypta.
Je jasné, že se od roku 2012 hodně věcí mění, například se zrychluje čas, mění se vztahy, to, co dříve trvalo roky, se děje mnohem rychleji…
Ano. Jsme teprve na začátku velké změny paradigmatu, nového věku. Není to tak, jak si někdo myslí, že úderem 21. 12. 2012 se mělo všechno mávnutím proutku změnit. Takhle to nefunguje. Ta změna je postupná a začátkem nového cyklu je umožněna, vytvářejí se podmínky pro to, aby mohla být uskutečněna. Jako kdyby nám někdo otevřel dveře. Když dostanete do ruky světlo, váš život to nezmění hned první den. Musíte se s ním nejdřív naučit zacházet.
Nejinspirativnější osobou ve vašem filmu byl bezesporu Abdel Hakím Awayan, strážce egyptské moudrosti, který mluvil například o tom, že lidé v době, kdy byly postaveny pyramidy, tedy někdy před 26 až 36 000 lety, což je mnohem déle, než tvrdí učebnice, používali 360 smyslů. Co vám řekl nového o budoucnosti a o roce 2012, co jste nemohla dát do filmu?
Neřekl mi nic, co bych již v té době díky dlouhému výzkumu nevěděla. Umožnil mi to ale poutavě odvyprávět a chtěli jsme jeho obrovské znalosti principů života a souvislostí zachytit, než zemře. Byl v té době již nemocný. Pořídila jsem s ním celkem devět hodin rozhovorů. Byl takovou třešničkou na dortu, jejíž povídání potvrzuje celá řada dalších vědců a osobností ve filmu. Budoucnosti se nebál, byl na konci životní cesty a přál si odejít. Mluvil hodně o potřebě změny žebříčku hodnot a probuzení lidí, byl zklamaný z toho, jak se lidi chovají a jak na planetě nefunguje nic správně. Tak, jak vyprávěl, že to fungovalo v minulosti, během zlatých věků, než zase lidstvo kvůli svému jednání upadlo do temnoty. Bylo mu z lidí špatně. Z toho, co říkal, jsem tehdy mohla použít do filmu jenom něco, hodně z toho by tehdy ještě neprošlo. Musela jsem mít jeho tvrzení čím podepřít. Ale uplynulo skoro deset let a po mém dalším intenzivním výzkumu budu další Hakimovo povídání moci využít v novém filmu, který točím. Je to snímek o Atlantidě, který by měl být hotový na konci roku. Natáčelo se v 17 zemích a bude to velké vyprávění o tom, co bylo před Egyptem. Myšleno před tím Egyptem, o kterém víme. Natáčení The Pyramide Code bylo velmi složité, tohle bylo ale ještě mnohem těžší. Teď jsme ve fázi postprodukce. Čeká mě ještě jedno natáčení v Turecku, kam jsem letěla těsně před tím, než se objevil ten falešný virus, a evakuovali nás zpátky domů. Z materiálu, který jsem nasbírala, by se mohlo vysílat 12 let, ale film bude mít pět dílů.
To, co dělám, je, že jsem uchopila příběh, který mohu vyprávět a který vychází z představy, kterou o Atlantidě prezentoval již Platón. Ten mimo jiné řekl: „Jen málo toho, co jsem viděl, slyšel, dozvěděl se nebo psal o Atlantidě, souviselo s tím, že lidé žili v rovnováze a harmonii. Zbytek se týkal toho, jak v touze po bohatství a moci lidé jeden na druhého plivali, válčili, byli zkorumpovaní, prováděli experimenty na lidech i zvířatech.“ Mimochodem, pokud by korupce byla příčinou velké potopy světa, nemyslíte si, že už bychom dnes měli být pod vodou? (směje se)
Když se podíváte na stav lidí a planety, nemáme k tomu daleko… Pokud se nezměníme, třeba nás to taky semele. Taky co s námi jiného?
Vše, co můžeme udělat, je přistupovat k tomu stejným způsobem jako ve filmu The Pyramid Code. Klást otázky a přemýšlet o nich. Nehledět na věci optikou toho, co si myslíme, že víme teď, a podle toho posuzovat, co si asi dřív lidi mysleli a co dělali.
Víte, kde byla Atlantida?
Tuším to. Uvidíte to ve filmu. To, že někdo říká, že to musí být v Atlantském oceánu, je zavádějící. Existuje jen jeden oceán, to my jsme jednotlivé jeho části nazvali různými oceány. Musíme o věcech sami přemýšlet a skládat si je dohromady, pochopit principy. Nemůže za vámi někdo přijít a říct „pověz mi něco o minulých životech“. Takovému člověku nelze pomoct. Pracovala jsem 35 let jako psycholožka. Takže jsem poznala, že problém se žaludkem u nějakého pacienta například souvisel se vztahem k matce. Ale kdybych mu řekla „to souvisí s tvojí matkou a leží to v žaludku, uzdrav si žaludek a bude to dobré“, to mu nepomůže. On na to musí přijít, aby si řekl, fuj, bolí mě břicho, když řeknu matka. Já ho můžu jen navést.
Takhle je to se vším. Informací je dost, jen je třeba si je skládat. Musíme pracovat především na sobě, abychom si to poznání zasloužili. Samo k nám nepřijde. Musíme myslet jinak. Tedy hlavně ne tak, jak nás učí ve škole a v médiích. Lidi jsou zmatení. A když je budete poslouchat, nikdy se nic nedozvíte.
(9 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading... 
Buďte první kdo přidá komentář