O svobodě slova na vysokých školách a Voltairovi

Kalvenovu komisi ustavil v roce 1967 tehdejší prezident univerzity v Chicagu a nositel Nobelovy ceny za lékařství George Beadle. Pověřil ji otázkou svobody slova na akademické půdě a souvisejících aspektů. Byla reakcí na hon na komunisty v americké společnosti, který probíhal po druhé světové válce v padesátých letech.

Ve zprávě se uvádí:

Překlad, zkrácení, mezititulky autor.

Komise se vzácně shodla na roli univerzity v politice a společnosti. Univerzita hraje velkou a jedinečnou úlohu při rozvoji hodnot ve společnosti.

Šíření poznání

Posláním univerzity je zpřístupňování, zdokonalování a šíření poznání. Její oblast výzkumu zahrnuje všechny aspekty a hodnoty společnosti. Svým založením je to instituce, která kritizuje stávající společenské uspořádání a navrhuje nové. Stručně řečeno dobrá univerzita stejně jako Sokrates provokuje.

Kritika vítána

Nositelem nesouhlasu a kritiky jsou jednotliví členové fakult a studenti. Univerzita je domovem a sponzorem kritiků; sama kritikem není. Je to, abychom se znovu vrátili ke klasické frázi, společenství učenců. Aby univerzita mohla plnit své poslání ve společnosti, musí udržovat mimořádně svobodné prostředí pro bádání a zachovávat si nezávislost na politických náladách, vášních a tlacích. Univerzita, má-li být věrná své víře v intelektuální bádání, musí podporovat co největší rozmanitost názorů v rámci své vlastní komunity.

Univerzita není klub, není to obchodní sdružení, není to lobby.

Univerzita nemá kolektivní názor

Protože univerzita je komunitou pouze pro tyto omezené a specifické účely, je komunitou, která sama nemůže zastávat kolektivní názory a podle nich jednat.

Neexistuje žádný mechanismus, kterým by mohla dosáhnout kolektivního názoru. Nemůže trvat na tom, aby se všichni její členové vyslovili pro určitý názor na sociální politiku. Je to společenství, které se nemůže uchýlit k většinovému hlasování, aby dospělo k názorům na veřejné záležitosti. Pokud tak učiní, bude to za cenu odsouzení menšiny, která s přijatým názorem nesouhlasí.

Neutralita není zbabělost

Neutralita univerzity jako instituce tedy nevyplývá z nedostatku odvahy ani z lhostejnosti. Vyplývá z úcty ke svobodnému bádání a z povinnosti ctít rozmanitost názorů. A tato institucionální neutralita znamená co nejširší svobodu pro její vyučující a studenty, aby se jako jednotlivci mohli účastnit politických akcí a společenských protestů. Univerzita má povinnost poskytovat fórum pro co nejvstřícnější a nejotevřenější diskusi o věcech veřejných.

Čas od času se objeví případy, kdy společnost nebo její části ohrožují samotné poslání univerzity a její hodnoty svobodného bádání. V takové krizi se stává povinností univerzity jako instituce postavit se proti takovým opatřením a aktivně hájit své zájmy a hodnoty.

Naším základním přesvědčením je, že dobrá univerzita může výrazně přispět ke zlepšení společnosti. Neměla by se proto nechat odklonit od svého poslání a hrát roli druhořadé politické síly nebo vlivu.

Tolik Kalvenova zpráva.

Pozn. autora:

Kalvenova komise prohlásila, že rolí univerzit je střet různých názorů, a to včetně těch obhajujících komunistické myšlenky. To je velice tolerantní postoj v duchu nejlepších tradic Voltairova eseje o toleranci, ve kterém napsal:

„Ale je jasné, že bychom měli být tolerantní jeden k druhému, protože jsme všichni slabí, nestálí a náchylní k přelétavosti a chybám. Má rákos ohnutý větrem k samému bahnu říci druhému rákosu ohnutému opačným směrem: Ohni se jako já, nebo budu žádat, abys byl vytržen z kořenů a spálen?”

Aktuální otázkou je, zda podobně tolerantní postoj zaujala někdy jakákoli progresivní instituce, na jejíž stránkách se to slovem demokracie jen hemží. Zastala se někoho se slovy, že s jeho názory dramaticky nesouhlasí, ale že tady podepisuje, že bude hájit jeho právo to hlásat?

Pravděpodobně ne, protože impulzivní reakcí progresivní demokracie je zakázat, kriminalizovat nebo alespoň pošpinit nositele jakéhokoli jiného názoru. To je jediný diskuzní argument, který zná. 

Jak jsou na tom univerzity v České republice, v zemi, která se před 35 lety zbavila totalitního režimu? Stačí jednoduchý test.

Člen univerzity vydá prohlášení, které je v nesouladu s kolektivním názorem a spadá do kategorie kontroverzní, například: Islám je náboženství neslučitelné s moderní západní demokracií, neboť nikdy nepřijalo za svou odluku záležitostí státních od záležitostí náboženských. Co bude následovat?

a) Klidná a věcná diskuze bez osobních útoků, na jakých argumentech je takový názor postaven. Univerzita se autora prohlášení okamžitě zastane, bude-li bude vystaven osobním útokům nebo obviněn z islamofobie.

b) Autor je tiskem okamžitě označen za islamofoba. Nikdo nezkoumá, jak je to se vztahem islámu k odluce moci světské. Řada členů univerzity se k obvinění přidá, většina mlčí. Žádná významná osobnost z univerzity nebo veřejného prostoru nevystoupí na podporu autora kontroverzního prohlášení. Náleduje zaražený kariérní postup, bez šance na granty a život na okraji, pokud si udrží místo.

Je v této zemi pravděpodobnější varianta a, nebo b? A říká to něco?

Ono totiž platí, že je jednoduché být progresivním demokratem nebo komunistou ve svobodné společnosti, ale je velice obtížné být obhájcem svobodné společnosti v progresivní demokracii.