Okupace Československa byla pro Západ vítaný bonus!

Občané Západu vděčili Varšavské smlouvě za 20 let komfortního, sociálně ohleduplného kapitalismu, zamýšlí se pro ParlamentníListy.cz publicista Ivan Hoffman. Podle něho až rezignace konkurenčního Východu na socialismus znamenala pro Západ skutečnou hrozbu, kterou bývá ztráta nepřítele.

Nedávno mne překvapila úvaha, že okupace v roce 1968 o 20 let oddálila příchod kapitalismu. Je to v rozporu s představou pamětníků Pražského jara, kteří byli přesvědčeni, že okupace armádami Varšavské smlouvy překazila obrodný proces, pokus o „socialismus s lidskou tváří“, čili o vylepšení socialismu.

Co by skutečně následovalo, nebýt srpnové okupace, po pravdě nevíme. Reformní proces se zastavil, jeho představitelé ztratili politický vliv a občané se postupně smířili s realitou, anebo emigrovali. Nelze jednoznačně vyloučit, že nebýt okupace, vývoj by vyústil v to, čemu dnes říkáme barevné revoluce. Těmi se mění režimy a bývají nakažlivé. Z přílišné demokracie a svobody v Československu měli strach kromě Sovětů také komunisté ve východním Německu, Polsku a Maďarsku. Byla jejich obava, že se Československo odtrhne od socialistického bloku a přidá k Západu nereálná?

Historii nelze vykládat bez zohlednění životní zkušenosti jejích aktérů. V šedesátém osmém, 23 let po druhé světové válce, ve společnosti většinu tvořili lidé s pozitivním vztahem k Sovětskému svazu, který nás zachránil před genocidou, plánovanou pro nás nacistickým Německem, převažovali lidé s negativní zkušeností s předválečným kapitalismem, který zapříčinil bídu a hrůzy války. A většinu tvořili lidé, kteří po roce 1948 vybudovali svou republiku a byli na to hrdí. Tehdejší atmosféru sotva pochopí dnešní „většinový“ občan, který pohrdá Rusy, podbízí se Němcům a ke kapitalismu nezná alternativu.

V roce 1968 neměl zájem na vylepšování socialismu ani Západ. Větší šanci na vítězství měl kapitalistický sociální stát v soutěži se socialismem stagnujícím, byrokratickým, direktivním, nesvobodným. Okupace Československa byla pro Západ vítaný bonus! Občané Západu vděčili Varšavské smlouvě za 20 let komfortního, sociálně ohleduplného kapitalismu. Až rezignace konkurenčního Východu na socialismus znamenala pro Západ skutečnou hrozbu, kterou bývá ztráta nepřítele.

Konec socialismu po roce 1989 byl současně začátkem konce „slušného“ kapitalismu. Volná cesta se otevřela pro kapitalismus pro všechny: Globální, korporátní, mafiánský, nedemokratický. S unipolárním světem ovládaným jediným hegemonem a povolujícím jedinou ideologii není problém v samotné unipolaritě. Problém tkví v tom, že globální kapitalismus, systém zrozený na troskách ideologií soupeřících o podporu občanů, nemá konkurenci. Globalista o přízeň, podporu či respekt občanů nemusí soutěžit. Nemá s kým. Nemusí se starat o potřeby občana, protože ho dokáže jednoduše zmanipulovat, kontrolovat, ovládat. Globální kapitalismus perverzně profituje z toho, s čím socialismus a slušný kapitalismus bojovali. Ideologie soutěžící, která z nich lidem nabídne lepší život, nahradil systém, který garantuje univerzální temnou budoucnost.

Jistě, nic netrvá věčně. I dnešní válka západních kapitalistů s kapitalisty východními o zdroje vyvolá nakonec poptávku po společenském systému, který zohlední zájmy normálních lidí. Historie ale bohužel zřídka nabízí zkratky, kalich hořkosti se i tentokrát bude pít do dna.