Oprava systému

Je zcela evidentní, že ten náš stroj na demokracii nepracuje nejlépe, protože negeneruje blahobyt a prosperitu pro všechny, ale formuje prostředí, kde mír je zakázané sprosté slovo a tvrdá cenzura se vydává za etalon svobody projevu. Volby vyhrávají ti, kteří více a bezostyšněji lžou a následně beztrestně své sliby porušují. Současně generuje do nejvyšších státních exekutivních pozic naprosto vyprázdněné osobnosti typu Pekarová-Adamová, Černochová a další nebo v podstatě mafiány dozimetrického střihu, přičemž pomyslnou třešničkou na dortu pak je, že všichni (až na ojedinělé výjimky) slouží zájmům cizích elit a nikoliv ve prospěch vlastního lidu.

V naší situaci je legitimní začít uvažovat, kterak situaci napravit, protože se nejedná o drobné náhodné pochybení, ale zcela očividně zásadní chyby v nastavení systému.

Taky vychází najevo, že nezbytnost nějaké opravy systému si začíná uvědomovat čím dál více lidí. Pomyslné prvenství bych připsal doc. R. Valenčíkovi, který již několik let, pravidelně každou druhou neděli od 18:00, moderuje veřejnou diskuzi nad otázkami společné „Vize“ pro budoucnost ČR. Dalším v řadě pak může být snaha lidí kolem Ing. Blahynky, který přichází s velmi propracovaným návrhem po vzoru řízení JZD AK Slušovice – logika je celkem jednoduchá: pokud systém řízení úspěšně fungoval ve Slušovicích, nic přeci nebrání převzít zkušenosti a aplikovat je na řízení celého státu. Zatím posledním přistoupivším v kategorii „těžká váha“ je iniciativa P. Druláka, resp. Spolku Svatopluk a jejich návrh na „Změnu systému“. Samozřejmě registruji i další menší akce zaměřené na problematiku řešení, resp. nápravy našeho, čím dál více nefunkčního systému, ale dle mého soudu se povětšinou jedná o ad-hoc akce, zatím bez většího dopadu.

Macinka … má pravdu přeceda

Zastavil bych se u iniciativy P. Druláka a jeho návrhu na „Změnu systému“, protože konference, kterou na toto téma uspořádal spolek Svatopluk měla celkem ohlas, ale taky velmi zajímavý průběh. Pozvaným hostem byl totiž předseda Motoristů P. Macinka, o kterém rozhodně nelze prohlásit, že je obdivovatelem nápadů z levicové dílny. Přesnější asi bude, když napíšu, že to je myšlením echt pravičák. Přesto na konferenci přišel a neohroženě vystoupil – dodávám, že takových jen více.

Podle mého, byli na konferenci poctivě připraveni 3 lidé – u P. Druláka to můžeme brát jaksi za povinnost, další dva pak byli doc. Koudelka a právě P. Macinka. Všichni jmenovaní k problému přistoupili ve stylu „popis problému – konkrétní návrh řešení“. Doc. Koudelka se dle očekávání věnoval ústavní problematice a P. Macinka, taky dle očekávání, všechno sepsul, ale nikoliv stylem „já neříkám tak ani tak, ale na má slova dojde“ nýbrž tu kritiku pojal věcně a hlavně zdůvodnil, proč nesouhlasí.

Uvedu jeden příklad, kdy P. Drulákovi asi radost rozhodně neudělal – návrh P. Druláka v jednom bodě navrhuje změnu směrem k poloprezidentskému systému, protože ve Francii, když byl prezidentem De Gaulle, to fungovalo s celkem dobrými výsledky. Macinka ovšem vtipně poukázal na fakt, že samotná změna systému lepší výsledky nezaručuje a jako neprůstřelný argument použil fakt, že od doby prezidenta De Gaulle se ve Francii systém nezměnil, ale přesto to tam dnes moc dobře nefunguje … do „správného“ systému (dle P. Druláka) jen jednoduše nastoupil „nepodarek“ Macron.

Co fčil …

Velmi pozorně jsem shlédl onu konferenci Svatopluku, přečetl a poslechl jsem si diskuze a komentáře v našich médiích a viděl bych to tak, že naprosto široká shoda by mohla být na třech bodech, od kterých se, dle mého, v podstatě odvíjí vše ostatní. To, že by na nich asi mohla být opravdu široká shoda bohužel negeneruje samo od sebe řešení.

Za tři nejdůležitější současné problémy považuji následující:

1. předvolební lhaní x povolební beztrestné porušování veřejně daných slibů – v podstatě se jedná o zisk mandátu pomocí volebního podvodu
2. systém neumožňuje dlouhodobé koncepční plánování – jedna parta něco schválí, druhá parta po vítězných volbách vše zruší a schválí něco jiného. Důsledkem pak mj. je, že za 30 let nemáme ani ukončeno výběrové řízení na pouhou dostavbu jaderné elektrárny, kterou předchozí horší režim zrealizoval do 12 let od rozhodnutí postavit na zelené louce do spuštění 1. bloku.
3. pasivita občanů – převládá pohodlný názor, že někdo udělá něco nezištně za nás a pro nás.

Jeden dělí a druhý rozděluje.

Každý systém může být řízen různě – od systému, kde vše autoritativně různými příkazy řídí vyvolení jedinci až po systém, který má samoregulující chování.

Uvedu příklad – pokud jsou dva sourozenci, pak při rozdělování čehokoliv mezi ně může být použit např. způsob, kdy rodiče VŽDY danou věc rozdělí a direktivně určí, kdo který díl dostane. Naproti tomu lze stejné situace řešit samoregulujícím mechanismem „jeden dělí a druhý rozděluje“, tedy jeden sourozenec věc rozdělí a druhý určí, komu který díl připadne. Je očividné, že ten, kdo věc rozděluje bude mít maximální snahu, aby obě části byly svým způsobem stejné, protože neovlivní, která část bude jemu samotnému přidělena.

Ty „samoregulující“ systémy pracují z principu mnohdy lépe, efektivněji, s menšími náklady a k větší spokojenosti zúčastněných.

Otázka k diskuzi tedy je, jak nastavit nějaký podobný samoregulující systém pro řešení našich tří největších problémů. A myslím, že bych nějaký nápad měl, navíc vyskládaný z již vyzkoušených a používaných prvků.

Jednotlivé body jsou následující:

Jednu parlamentní komoru s průběžným volením a lichým počtem – lichý počet poslanců by vždy zabezpečoval, že nemůže dojít k patu. Tím by se výrazně snížilo riziko „kupování“ poslanců, neeliminovalo, ale snížilo. Dále, pro stát naší velikosti by postačoval parlament s menším počtem poslanců – doc. Koudelka navrhuje 151. Tohle je to otázka do diskuze, zda 151 nebo 149 nebo 171 atd. Z finančního hlediska počet nehraje zásadní roli, jde jen o přiměřenost, což je nezbytný prvek legitimity a vzkaz směrem k voličům. Naše zkušenost dále ukazuje, že Senát ČR není žádná pojistka demokracie, spíše se nápadně podobá odkladišti vysloužilých politiků, kteří si nechtějí komplikovat život. Proto jej považují za nesloužící svému účelu s návrhem na zrušení. Od senátu ovšem navrhuji převzít jeho průběžný volební systém, což by mohlo umožnit plánovat dlouhodobé koncepce rozvoje státu. Tedy, volební období poslance 6 let, obměna by byla po třetinách každé 2 roky … ovšem nejsou volby jako volby – viz další bod.V podstatě se tedy jedná o mírně upravený návrh doc. Koudelky ze Svatopluku.

Volby každé 2 roky – do Senátu ČR se dnes volí tak, že se co 2 roky obměňuje 1/3 senátorů. Já bych navrhl malé doplnění, které by zároveň řešilo otázku odvolatelnosti politiků. Nově by volby nebyly co 2 roky jen ve volebních obvodech, kde by poslancům končil po 6 letech mandát, ale byly by opět ve všech volebních obvodech. Rozdíl by ale byl následující: ve volebních obvodech, kde by poslancům končil po 6 letech mandát by se konaly regulérní volby tak jak je známe dnes – tedy s plnou nabídkou volebních subjektů. Navíc bych navrhoval převzít i další věc od senátního mechanismu – umožnit kandidovat jednotlivým osobnostem, pokud nasbírají dostatek podpisů pro svou kandidaturu (tohle jde dnes je u voleb do Senátu, nikoliv dolní komory PS). Ve volebních obvodech kde by poslancům nekončil mandát by voliči měli příležitost pouze odvolat svého poslance. Tento mechanismus by splňoval několik věcí – jednak by odvolat poslance mohli opět jen voliči, kteří ho zvolili (nikoliv voliči z jiného volebního obvodu), ale taky by to byl ohromný tlak na poslance, aby plnili předvolební sliby. Pokud by voliči daného poslance totiž došli k závěru, že jejich poslanec nepracuje pro ně tak, jak sliboval, pak by ho odvolali a na místo odvolaného poslance by nastoupil další v řadě dle volební listiny z „řádných“ voleb, tedy stejný mechanismus, jako kdyby poslanec sám odstoupil. Navíc, 2 roky je tak akorát dlouhá doba na to, aby se poslanec „vybarvil“.

Povinná volební účast – tohle může být diskutabilní prvek, ale spíše se přikláním pro jeho zavedení. Mohlo by to fungovat tak, že za neúčast by byla peněžní sankce ve výši přesahující zpáteční jízdenku z jednoho konce republiky na druhý, aby se „neoplatilo“ nejet k volbám. Zúčtováno by to mohlo být u ročního zúčtování daně z příjmu na straně FÚ, protože údaj o účasti u voleb má stát k dispozici. Navíc by to asi šlo použít při odhalování volebních podvodů, protože by vždy muselo dojít ke spárování konkrétního člověka s jeho účastí u voleb … a tím pádem by klidně šlo zjistit, kdo se neúčastnil, ale taky kdo se účastnil např. 2x nebo účastnil a není jako občan vedený.

Jak vidíte, můj návrh nevymýšlí v podstatě nic nového jen jinak seskupuje to, co je dnes již používáno. Vysloveně uvádím, že si nečiním žádné nároky z autorství návrhu, kdokoliv jej může převzít, použít nebo o něm jen diskutovat.