Prostá většinová demokracie je náchylná k turbulencím a násilí




Sdílet článek:

D. TOLAR

K takovému závěru dospěli zakladatelé USA, když přemýšleli, jaký systém vlády zaručí všem základní lidské svobody. Poučili se ze zkušeností antického Řecka a pečlivě studovali díla Johna Locka a dalších filozofů osvícenství. V takzvaných listech federalistů pak prezentovali své argumenty.

Listy federalistů je soubor 85 novinových článků, ve kterých autoři americké ústavy předkládali svoje argumenty pro navrhované ústavní uspořádání nově vznikajících Spojených států. Možná ještě větší popularitu si mezi americkými osadníky získaly Catovy dopisy.

Catovy dopisy je série esejů, které psali angličtí novináři na počátku 18. století a které popularizovaly myšlenky Johna Locka, autora knihy „Dvě pojednání o vládě”, ve které přišel s teorií dělby moci. Podle historiků byly Catovy dopisy největším zdrojem politických idejí vedoucích k založení USA. Na téma většinové demokracie uvádějí v dopise číslo 62:

Pozor na většinu

„Je chyba si myslet o vládě, že se musí řídit pouze zájmy většiny, neboť ve společnosti má každý člověk právo na ochranu svého majetku a možnost jej užívat. Pokud by tomu tak nebylo, mohou ti, jichž je více, zradit ty, kterých je méně, a rozdělit si jejich majetek mezi sebe. Místo společnosti, která chrání všechny mírumilovné občany, dojde k situaci, ve které většina kuje pikle proti menšině. V takovém systému může jeden člověk ovládat všechny a násilí může být posvěceno pouhou mocí.”

K takovému závěru dospěli i zakladatelé USA. Na příkladu antických demokracií viděli, že bez přítomnosti institucí a procedur, které kontrolují a moderují vůli většiny, jsou takové společnosti náchylné k nestabilitě a rivalitě. Navíc jsou náchylné ke změnám na základě vášnivých a často krátkozrakých nálad veřejnosti, které jsou vstupní bránou pro tyranii.

Demokraticky je pošlete do otroctví

Varováním jim byla sicilská expedice během peloponéských válek, která vedla ke konečné prohře Athén, nebo takzvaná „Mytilénská debata” během téhož konfliktu.

Město Mytilenia na ostrově Lesbos zradilo během peloponéských válek Athény a přiklonilo se na stranu jejího rivala Sparty. O rok později získaly Athény nad ostrovem kontrolu a athénští občané v místním shromáždění debatovali, jak vzbouřence potrestat. Obávajíce se další vzpoury, odsoudili všechny muže k trestu smrti, ženy a děti měly být prodány do otroctví.

Slavný řecký historik Thúkydidés popisuje, jak Athény okamžitě vyslaly galéru s vojáky, aby vykonali popravu.

Zrušte poplach, vyhlašte poplach

Druhý den si občané Athén uvědomili krutost svého rozhodnutí a začali o něm pochybovat. Svolali nové shromáždění. Debatu, která v něm proběhla, popsal historik Thúkydidés a do historie vstoupila jako Mytilénská debata. Prominentní občan Cleon, kterého historik nazval nejnásilnějším mužem Athén, obhajoval předchozí rozhodnutí.

Proti němu vystoupil Diodotus. Ve své řeči uvedl: „Myslím, že dvě věci, které jsou nejvíce v rozporu s dobrým rozhodováním, je spěch a vášeň. Spěch jde obvykle ruku v ruce s pošetilostí, vášeň přináší hrubost a klapky na očích.”

Po Diodotově řeči občané Athén změnili názor a rozhodli se ušetřit životy prostých občanů a potrestat pouze vůdce vzpoury. Okamžitě vyslali druhou galéru. Byla na ní zdvojená posádka, aby mohli veslovat i v noci a dohnali galéru vyslanou předchozí den. V dramatickém závodě s časem dorazila druhá galéra na ostrov Lesbos včas. Masakr se pro tentokrát nekonal.

Od tyranie k anarchii

Proto napsal jeden za zakladatelů USA, Alexander Hamilton, v listu federalistů číslo 9 následující: „Je nemožné studovat historii malých republik Řecka a Itálie bez pocitu hrůzy z rychlého sledu revolucí, jež vedly k neustálému komíhání mezi krajními polohami tyranie a anarchie.”

Prostě žije-li spolu v demokracii bez nějakých kontrolních mechanismů 60 vlků, 30 ovcí a 10 králíků, je pouhou otázkou času, kdy se bude demokraticky hlasovat, jestli bude k večeři báječné skopové nebo králíček na smetaně.

Pozn. autora: Zakladatelé USA studovali historii, aby se z ní poučili a neopakovali chyby minulosti. Není to zajímavé?

Velmi špatnéŠpatnéPrůměrnéDobréVelmi dobré (6 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

>> Podpora

Svobodný svět nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory na provoz. Pokud se Vám Svobodný svět líbí, budeme vděčni za Vaši pravidelnou pomoc. Děkujeme!

Číslo účtu: 4221012329 / 0800

 

>> Pravidla diskuze

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

>> Jak poslat článek?

Chcete-li také přispět svým článkem, zašlete jej na e-mail: redakce (zavináč) svobodny-svet.cz. Pravidla jsou uvedena zde.

Sdílet článek:

14 Comments

  1. Listy federalistů jsou z 18. století. Dnes jsme se posunuli poněkud dál. Nehrozí pouze to, že demokracie se stane tyranií většiny. Současná demokracie se stává tyranií menšiny za pomoci ovládnutí nekompetentních mas propagandou. V demokracii neexistují žádné pojistky. Autor píše:

    „Je chyba si myslet o vládě, že se musí řídit pouze zájmy většiny, neboť ve společnosti má každý člověk právo na ochranu svého majetku a možnost jej užívat. Pokud by tomu tak nebylo, mohou ti, jichž je více, zradit ty, kterých je méně, a rozdělit si jejich majetek mezi sebe.“

    Dnes právo na ochranu majetku funguje tak, že vám s klidem může sto osm mocných zvednout daně z nemovitostí a vy je budete muset prodat, aby si je oni a jejich kolaboranti koupili.

    „Je nemožné studovat historii malých republik Řecka a Itálie bez pocitu hrůzy z rychlého sledu revolucí, jež vedly k neustálému komíhání mezi krajními polohami tyranie a anarchie.”

    Je otázka, jaký typ anarchie má autor na mysli. Anarchie neznamená nutně chaos. Anarchie znamená pouze absenci centrální moci. Anarchie může předastavovat chaos, ale taky mnohem spravedlivější řád, než může nabídnout jakákoli demokracie.

  2. Je to nějaky druh shizofrenie dnešní doby,kdy lide v době nejvetsi svobody o ktere se predchozim generacim ani nesnilo si myslí,ze zijou v otroctvi a každy je ve všem utlačuje.Chtelo by to exkurzi po historii.Pokud to samozrejme není cilena snaha předkládana lidem za jistym účelem.

    • Chlapčé schizofrénii ste ve škole ještě neprobírali chlapčé ! Historii proberete zítra se svým vůdcem chlapčéé a potom ti cíleně něco položí do ruky. tak ne aby ses cukal chlapče.
      Jóo to je ta prákse !

      • Ch.No vidite jak se umite radovat ze zivota tak,ze na nejake utlacovani a omezovani svobody projevu si ani nevzpomenete.

        • Chlápče jsem rád, že jsi se svým vůdcem společně pohonil a raduješ se z dobře vykonané práce. Jóo to je ta prákse !

          • Ch.No vidite jak umite potěsit.Tak se ješte někdy ozvěte,budeme vsichni rádi.

      • To Ch: Z těch pitomostí, co píšete a přihlouplého způsobu vyjadřování, usuzuji, že jste důchodce pokročilého věku, s rozvinutou fází demence (Alzheimer apod.). Možná už brzy nesvéprávný. Měl byste si včas zařídit nějakou opatrovnickou službu.

  3. Demokracie je dobrá jako nástroj a jako jednen z pilířů státu. Čistá demokracie jako forma vlády vždy byla, je a bude z definice totalitní. Je jedno, jestli má absolutní (totální) moc nad všemi jednotlivec, 1 vládnoucí rodina, jedna strana nebo skupina 51% obyvatel. Důležité je, že mají neomezenou, totální, moc. A proto vymysleli Ústav – aby ta moc většiny nebyla absolutní.

    • Pravděpodobně jste myslel ústavu. To by byla sice hezká pojistka, kdyby se ovšem nedala dostatečně “silnou” většinou vhodně upravit. A těžko můžete chtít po demokracii, jejíž podstatou je kolektivní rozhodování hlasováním, aby bylo o některých věcech zakázáno hlasovat. Tedy pokud si mocní zajistí dostatečnou většinu, zajistí si i absolutní moc.

  4. Kontrolní mechanismy nejsou ani tak “mechanické”, jako spíš mocenské. A ta moc někomu patří. Někomu, kdo obvykle upřednostňuje zájmy svoje (své ideologie) před zájmy většiny. Aby byl pro nevolené zájmy větší prostor, zavádí se uměle nové kategorie “králíčků”. Tím se demokracie vytrácí.

  5. V.Kazdy clovek takze i Vy uprednostnuje svoje zajmy a děla pouze to, co je pro něj v danou chvili nejvyhodnější.Sobeckost cloveka hamounit čim dal vic je i motorem pokroku a nějake vlady jsou lidem ukradenè.Změnu chtejí na namestich jenom tehdy,pokud se prepocitali ve svych planech a co ted? Tamten za to muze.Klasika.

  6. Jistěže principiální souhlas.
    Problém je ovšem v tom, že od dob zakladatelů USA bylo vymyšleno a také vyvinuto množství metod, jak ono “vyvažování mocí” zneužít tak, aby byla obejita vůle občanů (a nakonec to vede k takové diskreditaci demokracie, že občané rádi podpoří nějakého diktátora, chovajícího se alespoň trochu racionálně).
    Ta většina a většinová vůle jistě může být někdy problém, ale je to jakási pojistka proti tomu, aby byla demokracie přeměněna v tyranii jakýchsi pochybných menšin. Což je dnes asi aktuálnější problém než v době Otců Zakladatelů. Je docela možné, že kdybychom je přenesli strojem času do naší doby a nechali jim dost velkou dobu na její studium, že by ta ústava USA vypadala dost jinak (protože ona už je zdrojem systémových chyb zcela jednoznačně).
    Časy se mění a nejen my, ale i prostředky politického systému, by se měly měnit s nimi.

    Konec konců SPOLU je sdružení stran, které spolu s několika dalšími, již neexistujícími, procpaly většinou jednoho poslance, přivezeného z kriminálu (určitý kontrast s účelovým zavřením Sládka před poslední volbou V. Havla) církevní prosti, pardon, restituce. Proti kterým byla, a právem, naprostá většina občanů (kolem 3/4, podle průzkumů). Protože, pochopitelně, nešlo o “vracení majetku ukradeného komunisty”, jak tvrdila tahle tlupa demagogických lhářů, ale vracel se i majetek, zabavený při Masarykově pozemkové reformě a v některých případech i majetky zabavené Josefem II. A vůbec přitom nebyly zohledněny obrovské škody, které tu církevníci napáchali. Velká část církví, a zejména římskokatolická, měla místo obdarování platit jak mourovatá za zde napáchané zločiny a škody.

    • Ať vyvažujete moc jak chcete, jednoho dne dojde k takové konstelaci, že moc uchopí jedna skupina a už si ji nenechá vzít. Problém demokracie je bolševismus. Kdo získá většinu, má moc, kdo prohrál, má smolíka. A těch, kteří tuhle hru hrát nechtějí, se nikdo na názor neptá. Demokracie je boj mocichtivých skupin o moc nad ostatními. Agrese nejsilnějšího.

  7. A.A ted si vemte,ze by jste se vràtil v čase do doby pálení čarodejnic, a tomu chudákovi to tahle vysvětlil.Vyslechl by Vas a pak se zeptal,jestli by jste si to nechtěl s ním vyměnit.Takové úvahy jsou možné jedině v době hojnosti a neomezenych možností, které naši předci neměli, a kterých si my neznalí tehdejši doby neumime vážit.

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.


*