Palec dolů

Hlavní média, především ta veřejnoprávní, umožňují premiérovi komunikovat s veřejností imperátorským stylem – nikým nepřerušovanými sólo monology, což nebylo nikdy umožněno nikomu z jeho polistopadových předchůdců. Myslím, že to není v důsledku nátlaku premiéra a vlády na hlavní média. Je to projev totálního propadnutí politickému aktivismu ze strany médií, která na kritický odstup od moci a svou nezávislost zcela rezignovala a vědomě a přímo se aktivně účastní politického boje.

Fiala se tak charakterem a atmosférou svých projevů podobá svému nenáviděnému protivníkovi Vladimiru Putinovi, na kterého svaluje všechny problémy a potíže světa i naší země, s tím rozdílem, že na rozdíl od něho nic nového ani důležitého neříká. Všichni vědí, že vláda nevěděla a neví kudy kam, všichni vědí, že ceny energií i po zastropování jsou likvidační, všichni proto budou nuceni maximálně šetřit a uskrovňovat se, protože tuší, že případná vládní pomoc přijde jako vždy pozdě nebo vůbec. Nikdo z vlády nikoho v této situaci k šetření vyzývat nemusí. To je pro obyčejné lidi existenční nutnost.

Fiala neřekl nic, co by ospravedlnilo jeho mimořádné vystoupení týden před volbami. Nemá žádné nové sdělení, nemá se čím chlubit – inflace je rekordní, stejně jako ceny energií, jeho servilní postoj vůči Bruselu a Berlínu, jejichž politika dnešní katastrofu umožnila, je neměnný. Schovávat se za Putina a Ukrajinu nelze donekonečna.

Za týden u komunálních a senátních voleb přijde první test trpělivosti voličů. Vláda je nemůže balamutit do nekonečna. Ten děsivý účet totiž nezaplatí ona, ale občané.