Pomůže Rusům mobilizace…?

Michael Kofman je ředitel ruské sekce bezpečnostního think-tanku CNA a jeden z předních komentátorů téhle války. V odhadech spíš konzervativní, nepodceňuje Rusy. Co si myslí o Putinově mobilizaci?

Pár rychle nahozených úvah k mobilizaci. Ta nevyřeší moc problémů ruské armády v této válce, ale mohla by změnit její dynamiku. Je fér říct, že se jedná o neprobádané vody, takže bychom měli být opatrní s deterministickými nebo jednoznačnými tvrzeními.

Kde byl problém?

Nepředpokládám, že by to mohlo zvrátit výsledek války v prospěch Ruska. Nicméně bych se vyvaroval přílišného zlehčování, zejména ve střednědobém horizontu letošní zimy a roku 2023. Záleží na dostupnosti sil a lidských zdrojů, tudíž důsledky se můžou lišit.

Ruská armáda měla po celou dobu války strukturální deficit lidských zdrojů, což vedlo k problémům s náborem, retencí a udržením personálu (retencí). Jednotky nemohly rotovat, což vedlo k jejich vyčerpání. Počet lidí odmítajících dále sloužit vzrostl. Najímání krátkodobých dobrovolníků prohloubilo problémy s udržením stavu jednotek.

Dílčí řešení vedla k tomu, že ruská armáda postupně kanibalizovala své síly a spotřebovávala důstojníky, vybavení a profesionály v záložních a dobrovolnických jednotkách. Proto se kvalita sil postupem času zhoršovala, stejně jako klesala morálka a prohlubovaly se problémy s retencí a vyčerpáním.

Mobilizace občanů tzv. Luhanské a Doněcké lidové republiky (LNR/DNR) a jejich nasazení, které mělo vykrýt předchozí ztráty, vedlo ke vzniku nesourodé armády, která postrádala soudržnost, interoperabilitu a trpěla mizernou morálkou. Tento přístup v červenci do značné míry narazil na své meze, protože v LNR/DNR zbylo jen málo mužů k nucené mobilizaci.

Co je důležitější než mobilizace?

Prvním a důležitějším důsledkem není mobilizace, ale realizace kroků vedoucích k prodloužení vojenské služby. Prodloužení kontraktů na dobu neurčitou, pozastavení práva odmítnout nasazení a uzákonění nových trestů, jimž lze vynutit plnění de facto válečných opatření.

Upozorňuji, že se jedná o předběžnou interpretaci nařízení. Vyplývá z ní ale, že v ruské armádě již nelze roztrhat smlouvu ani opustit službu. Dobrovolníkům, kteří se přihlásili na krátké turnusy (4-6 měsíců), je nyní prodloužena služba na dobu trvání mobilizace.

Všichni mobilizovaní vojáci budou za těchto podmínek považováni za smluvní vojáky. U branců podle všeho zůstává vše při starém, ale pokud Rusko anektuje čtyři ukrajinské oblasti, pak může technicky nasadit brance i na těchto územích…

Rusko mělo mobilizovat optimálně v dubnu, než byla značná část sil a mobilizační základny neefektivně strávena. Co tedy může tato „částečná“ mobilizace v této fázi Rusku přinést? Asi vás zklamu, ale odpověď zní: přijde na to.

Prvním omezením mobilizace bude pravděpodobně propustnost – systém musí lidi povolat, ubytovat, vycvičit, nakrmit, vybavit atd. Proto Šojguovo číslo 300 tisíc bude pravděpodobně jen pomyslné, zatímco skutečná mobilizace bude probíhat po etapách jako mnohem omezenější proces.

Přesto úplně nevěřím, že mobilizační infrastruktura nevyvíjela žádné úsilí. Zaměstnanci vojenské správy už od dubna obvolávali lidi a aktualizovali si informace. Při sestavování záložních a dobrovolnických praporů se systém pravděpodobně již do jisté míry procvičil.

Vzhledem k tomu, že mužstvo se obvykle cvičí právě v jednotkách, není jasné, do jaké míry dokáže systém vstřebat mobilizované důstojníky/vojáky, vycvičit je a vystrojit je. Nic z toho není jisté. Příkladem takového přístupu by mohl být ruský výcvik 3. sboru v Mulinu (nebo taky ne).

Kdy se dostanou na frontu?

Proto z mobilizace pravděpodobně nevzejdou nové jednotky ještě několik měsíců, a i pak bude výstup mnohem menší, než by Moskva mohla očekávat. Mobilizace je v praxi donucovací proces a navíc narušuje ekonomiku. Záleží také na tom, jak se Rusové rozhodnou reagovat.

Nicméně ruská armáda by mobilizované vojáky mohla nejprve využít ke zvýšení početního stavu v aktuálně nasazených praporních taktických uskupeních (BTG), které jsou patrně na 40-50 procentech tabulkového stavu. Morálka mobilizovaných může být nízká, ale individuální náhrady mohou začít tyto jednotky plnit rychleji, než když se začnou zakládat nové jednotky.

Nebo by Rusové také mohli nasadit méně kvalitní pěší pluky, něco jako stávající mobilizované jednotky LNR/DNR, které by měly za úkol držet dlouhou frontu, tedy opak snahy postavit 3. sbor jako novou dobrovolnickou jednotku s lepší výstrojí.

Druhé hlavní omezení vyplývá z limitů pro nasazení sil. Bez ohledu na množství mobilizovaných může ruská armáda na bojišti velet pouze konečnému počtu jednotek. Škálování bylo v této válce jedním z hlavních problémů ruské armády.

Není jisté, nakolik jsou Rusové schopni provést částečnou mobilizaci, stejně jako není jistá doba, za kterou by přinesla výsledky a jak na ni budou Rusové reagovat. Nemůžu však ani optimisticky tvrdit, že to nic nezmění. V tom musíme být opatrní.

Boj o čas

Morálka bude i nadále problém. Díky nedobrovolnému prodloužení vojenské služby možná ubude odmítačů, ale přibude dezertérů. Většina výhod ukrajinské armády přetrvá. Částečná mobilizace může v příštích měsících (a podle toho, co z ní skutečně vzejde) pomoci ruské armádě stabilizovat linie.

To je jeden z důvodů, proč nadcházející měsíce skýtají Ukrajincům nezanedbatelnou příležitost k znovudobytí území. V zimě nejspíš půjde zase spíše o opotřebovávací válku s prostorem pro obnovu jednotek. Není jasné, do jaké míry může mobilizace pomoci Rusku obnovit síly.

Mobilizace s sebou nese pro Moskvu značná politická rizika a nevýhody, ale mohla by spíš prodloužit schopnost Ruska vést tuto válku než změnit její výsledek. Jako vždy se jedná pouze o první dojmy a přinejlepším o velmi nedokonalou analýzu.

Možná bych měl ještě dodat, že mobilizace a prodloužení vojenské služby by mohly Moskvě pomoci zastavit pokles kvantity sil, ale nikoliv pokles kvality sil a jejich morálky. Po vyčerpání nejlepšího vybavení, důstojníků a mužstva netuším, jak by se to dalo napravit.

přeložil Viktor Janiš