Prezidentské volby v Rusku jako vtípek

Prezidentské volby v Rusku jsou pokaždé plné překvapení.

Někteří tzv. „opoziční politici“ z volebních procedur v Rusku dělají vysloveně divadýlko a pak velmi hlasitě vykřikují, jak jsou nedemokraticky utiskováni.

Jedno z těchto divadýlek právě v Rusku sehrává jedna tzv. kandidátka a světová média mu věnují neuvěřitelnou a nesmyslnou pozornost.

Centrální volební komise minulý týden zamítla první zájemkyni o kandidaturu, Ekaterinu Duncovou. Tato mladá dáma (40 roků, rozvedená matka tří dětí) měla být kandidátkou „iniciativní opozice“. Ona sama má minimální životní i politické zkušenosti, které se sestávají z toho, že jedno volební období byla zastupitelkou v zastupitelstvu nevelkého regionálního města Ržev (55 tisíc obyvatel). Pracuje jako novinářka ve školním a regionálním rozhlasovém a TV studiu. Také organizovala nějaké protestní aktivity na regionální úrovni.

Ruské prezidentské volby jako první krok ukládají budoucím nezávislým kandidátům (tzv samovydviženec), že musí uspořádat schůzi tzv. „iniciativní skupiny“ alespoň 500 občanů, kteří společně sestaví pro kandidáta předepsané dokumenty, všichni je podepíší, tím potvrdí svoji podporu kandidátovi a předepsaným postupem zaregistrují u notáře. Poté dokumenty předloží Centrální volební komisi, která kandidáta zaregistruje a ten si poté otevře transparentní účet pro sběr finančních prostředků na kampaň a zahájí volební kampaň a sběr podpisů. Členové iniciativní skupiny se tím zavazují, že budou kandidáta aktivně podporovat v prezidentské kampani.

Pokud chce zájemce o post prezidenta kandidovat nezávisle od politických stran, musí potom sebrat 300 tisíc podpisů po celém Rusku a tím postoupí mezi oficiální kandidáty.

Přitom paní Ekaterina Duncova se svým týmem nezvládla ani první nejjednodušší krok, shromáždění 500 podpisů členů iniciativní skupiny. Centrální volební komise zkontrolovala předložené dokumenty a zaznamenala téměř stovku chyb různých typů: nesprávně zapsané jméno (místo oficiálního jména zkratka nebo přezdívka), chybně zapsané číslo dokladu totožnosti (v Rusku se používá tzv. domácí pas, který je obdobou české občanky), chybně zapsaná adresa, špatné podpisy až po vyslovené srandičky, například jeden účastník místo podpisu namaloval obrázek kočky, jiný místo podpisu napsal Ano souhlasím.

O tomto svérázném počinu kandidatury jsem si původně myslela, že se tady opakuje běloruský scénář alá Tichanovská – vytáhneme od plotny sympatickou maminu, která umí mluvit a nezakoktává se, kolem ní vytvoříme profesionální tým reklamních odborníků a mediálních technologů, provedeme masivní reklamní kampaň a oslovíme tím ženy a vytvoříme ženské hnutí za lepší zítřky. Ale ta první amatérsky zbabraná akce (kdy iniciátoři ani nedokázali bez chyb sepsat seznam účastníků) spíše ukazuje, že se jedná o mediální bublinu, aktivitu několika stovek vtipálků z opozičních médií a neziskovek. Mediální bublina se jim daří, podařilo se jim informaci mnohonásobně multiplikovat a rozšířit hlášku do významných redakcí po celé zeměkouli, o zcela neznámé pseudonovinářce a pseudopolitičce Duncové masivně informují stovky světových médií (včetně například BBC, NYT, FAZ, DW, Hlasu Ameriky, Forbesu ad.).

Svoji práci poctivě a iniciativně odvedl i český novinář, žijící v Moskvě, Jiří Just, který se o neznámé pseudopolitičce rozpovídal pro CNN Prima News a vyplodil článeček pro idnes atd. A pak tu zprávu o nové významné ruské političce z jeho rozhovoru iniciativně okopčili nejméně v dvacítce redakcí. I když kandidatura se vlastně vůbec nekoná, bublina praskla a paní Duncová se už vrátila do svojí anonymity.