Proč je v případě Le Penové podezření na „politický proces“ oprávněné

Pondělní verdikt francouzského soudu, který odsoudil vůdkyni francouzské krajní pravice Marine Le Penovou ke čtyřem letům vězení za zpronevěru evropských peněz, vyvolal určitý šok nejenom v zemi galského kouhouta, ale i v řadě jiných evropských zemí. Obliba této kontroverzní političky totiž mezi francouzskými voliči stále rostla a dle například v únoru uskutečněných průzkumů by ji v prezidentských volbách, které Francii čekají za dva roky, dalo v prvním kole hlas 36 % respondentů. Navíc by dle těchto průzkumů nebyla předsedkyně Národního sdružení bez šance ani ve druhém kole v případném souboji se současným premiérem Attalem nebo expremiérem Philippem (viz odkaz zde).

Soud však Marine Le Penové kvůli odčerpání několika milionů eur ve prospěch její strany vyměřil nejenom čtyřletý trest odnětí svobody (z toho dva roky podmíněně), ale i pětiletý zákaz ucházet se o veřejně volené funkce (viz odkaz zde). Což prakticky znamená, že prezidentské volby v roce 2027 jsou pro ni passé, neboť není jisté, zda by se případný odvolací soud do daného termínu vůbec uskutečnil. Proto nejenom samotná Le Penová, ale i někteří evropští politici mluví v této souvislosti o politickém procesu, který mnoha lidem nepohodlnou političku elegantně odstavil ze souboje o Elysejský palác.

Tématu se věnoval mimo jiné kolega bloger Jiří Turner v článku s výstižným titulkem „Když krade politik, je automaticky jeho odsouzení výsledkem politického procesu?“ Pan Turner v něm mimo jiném píše: „Představitelé nacionalistických a populistických evropských partají spolu s americkým prezidentem odsoudili odsouzení Marine Le Penové. Na jakém základě tak učinili, však není jasné. Pochopitelně nemohu zcela vyloučit podezření z politizace procesu, ale nejsem soudce ani prokurátor, neznám francouzské právo a nestudoval jsem stovky stran vyšetřovacího spisu.“

Je samozřejmě nanejvýš pravděpodobné, že nikdo z politiků, kteří výši trestu pro Le Penovou kritizovali, stovky stran vyšetřovacích spisů nečetl. Znamená to však, že by nikdo neměl mít právo říci na výši rozsudku svůj názor? Případně na to, že na rozdíl například od případu, kdy byl před 13 lety známý český politik David Rath chycen se sedmi miliony korun v krabici od vína, jsou v případě potenciální kandidátky na úřad francouzského prezidenta určitá podezření na „politický proces“ na místě?

Nepochybuji o tom, že francouzská justice nasbírala dostatek důkazů o tom, že z peněz, které měly být určeny na platy europoslaneckých asistentů, místo toho Le Penová platila zaměstnance vlastní strany. Ovšem určité pochybnosti vyvolává už například to, že k odvádění peněz docházelo v letech 2004-2016, k soudu a vynesení rozsudku však došlo až o devět let později. A zrovna v době, kdy průzkumy veřejného mínění dávaly předsedkyni Národního sdružení reálnou šanci vyhrát prezidentské volby.

Pokud připustíme, že je to opravdu náhoda a že i například v České republice se soudní kauzy některých politiků tahnou obdobně dlouhou dobu, pak dále vznikají pochybnosti ohledně toho, nakolik je demokratické, když soudy zakáží některému politikovi kandidovat ještě předtím, než proběhne odvolací soud a než se tedy rozsudek stane pravomocným. Já jsem přesvědčen, že v opravdu demokratické zemi by k něčemu takovému docházet nemělo.

Další otázkou pak je, proč Le Penové neprošlo to, co v podobných případech prošlo některým jiným politikům, přičemž nemám na mysli jen případy, kdy nějaký poslanec naoko zaměstnává jako svého asistenta svou manželku, případně jiného rodinného příslušníka. Před časem jsem zde například psal o případu, kdy Evropská komise štědře financovala neziskovky, které pak lobbovaly za její zájmy v oblasti „zelené politiky“ v unijních institucích. Dle nizozemského listu de Telegraaf Evropská komise k tomu použila prostředky z miliardového fondu LIFE, který je určen na podporu opatření v oblasti životního prostředí a klimatu. V daném případě tedy také docházelo ke zneužívání evropských peněz ve velkém rozsahu, souzen a potrestán zde však dle všeho nebyl nikdo.

Na úplný závěr dnešního blogu bych chtěl říci, že nejsem, a ani jsem nikdy nebyl příznivcem krajní pravice, tedy politiky, kterou vyznává Marine Le Penová. To však nic nemění na tom, že se mi nelíbí, když zákaz kandidování na vysokou politickou funkci (k něčemu podobnému jako nyní ve Francii došlo ostatně nedávno i v Rumunsku) nese znaky účelového politického rozhodnutí.