Prodeje elektromobilů v Česku zůstávají i se statisícovými dotacemi u dna, kdo ještě věří jejich vzepětí? |

Sdílet článek:

PETR MILER

Míra odtržení některých lidí od reality je neuvěřitelná. Kdyby šlo jen o aktivisty a jim podobné politiky, člověk to ještě pochopí, do zavřených elektrických vrat ale dokola buší i automobilky, média, profesní organizace a další lidé, kteří musí vědět, že hrají hru s nulovým součtem. Mají to přímo před sebou.

Že elektromobily v posledních měsících nezažívají zrovna zlaté časy, asi nemusíme připomínat. Sešlo se více faktorů od vyčerpání značné části přirozeného tržního potenciálu přes omezení dotací až po jisté prozření významných skupin zákazníků, kteří na vlastní kůži poznali, že tudy cesta nevede – uživatelsky, ekonomicky, ekologicky, jakkoli.

Nehledejme za tím žádné konspirační teorie, o tento vývoj se nezasloužila ropná lobby, zlí pisálkové ani „staré” automobilky neochotné vzdát se svých zisků. Je to přesně naopak, až absurdní, racionálně neopodstatněné, technickou a ekonomickou realitu i potřeby zákazníků ignorující podpory se auta na elektřinu dočkala prakticky ze všech stran.

Roky nám někdo buší do hlavy, že elektromobily jsou jediná budoucnost, roky se v jejich prospěch ohýbají tržní mechanismy, roky nám automobilky tvrdí, že nic jiného nebudou vyrábět, roky nám politici slibují, že všechno ostatní zakážou, roky jsme svědky reklamních kampaní skoro jen na elektrická auta, roky je vidíme stát v showroomech v první řadě, roky nám prodejci u dealerů strojeně mažou elektrické medy kolem úst a – proboha – roky vítězí v anketách volených porotami složenými z profesionálů z oboru v tuně anket o auta roku, aniž by pak tyto vozy měly sebemenší šanci uspět u zákazníků. Vzpomeňme Jaguar I-Pace, to byla snad největší absurdita dějin.

Tohle jsou ale vlastně ještě pozitivní věci, to se někdo pořád konstruktivně snaží dělat něco pro to, aby se tyto vozy prosadily. Tím to ale nekončí, automobilový svět je po ty samé roky naprosto toxickým prostředím plným iracionálního odporu vůči komukoli, kdo se této falešné hry na elektrickou budoucnost odmítá zúčastnit. Nedovedete si ani představit, kolika osobním, obchodním či politickým tlakům jsme byli vystaveni po celou tu dobu, co jsme upozorňovali na tak prostou věc, že císař bez šatů je nahý.

Boj za to všechno a proti tomu všemu je ale pro zastánce elektromobility zbytečným marněním jejich vlastního potenciálu – problémem je tu jen a pouze produkt sám. Elektromobily nenabízí dost a chtějí za to mnoho, to je celé. A dokud to nebude jinak, nikdo to nezlomí – manipulace, dotace a další ohýbání reality může po nějaký čas fungovat, ale nic z toho císaře neoblékne. Včera mi jeden zoufající si čtenář napsal: „Dneska jsem tankoval do prázdné na dálnici, za čtyři minuty i s placením z appky u stojanu, dojezd 600 km navíc a 170 km/h se letělo dal. Jaký EV to má?” Co na to chcete říct?

Postupem času to vidí stále více lidí, v oboru ale dál vládne prakticky stejná atmosféra – protežování neprodejného na straně jedné a umlčování nepohodlného na straně druhé. Včera jsme se pousmáli prodejům elektrických Volkswagenu ID, sám VW ale neuhne ani o píď a bude nás s radostí mlátit po hlavě den co den jako se teď mlátí kočky ve videích z Instagramu, a to snad až do sebezničení. Že se elektromobily neprodávají, je totiž vždy chyba „těch druhých” – nikdy nikdo neřekne, že problém je v autech samotných. A je smutné, jakým způsobem to podporují i média, ať už přímo či nepřímo.

V posledních dnech jsem narazil na řadu článků, z nichž každý by si zasloužil vlastní komentář, protože obrací realitu, ale zmíním je jen pár větami. V Autocaru píší, že za všechno můžou nejasné signály od vlády a dezinformace médií v momentě, kdy tamní vláda elektromobily v podstatě nařizuje a naprostá většina médií papouškuje výše zmíněné. Podle Auto Evolution za to můžou dealeři, i když i ti elektromobily lidem (vesměs marně) vnucují horem dolem a Auto Express volá po dotacích, i když elektromobily jsou zasypány penězi všech, kteří je nechtějí. Je to jedna absurdita za druhou, automobilky ale mají jasno – znovu Autocar rád zviditelní odhodlání mj. Volva do kádě s elektromobily skočit po hlavě, i kdyby cokoli.

Lituji, ale důvod dalece menšího než očekávaného zájmu o elektromobily je pořád jeden a ten samý – nejde o dostatečně konkurenceschopný produkt. Teorie o čemkoli jiném jsou nesmyslné od samého počátku. Málokdo ze zákazníků je „rasista”, málokdo má nějakou emotivní vazbu na spalovací auta, to jsou všechno okrajové faktory. Rozhoduje jediné – hodnota za peníze. A v tomto ohledu jsou elektromobily obzvlášť špatné.

Vidět to je nakonec i na českých prodejích elektrických aut za letošní leden. Člověk by v nastalé atmosféře „jasné elektrické budoucnosti”, kdy se brzy „nic jiného nebude prodávat”, stejně se „všechno ostatní zakáže”, rozhodně se skoro o ničem jiném nemluví a téměř nic jiného se nepropaguje, čekal, že aspoň trend prodejů těchto aut bude pozitivní. Nakonec tu máme i nové 200tisícové české dotace – byť jejich konstrukce je podivná, také to by mělo pomoci. Nic z toho ale odbyt nenakoplo.

Podle dat SDA měly loni v lednu elektromobily na trhu podíl 2,5 %, letos… Letos je to 2,32 %. I okrajové věci jako pohon na LPG si vedou lépe, když se jeho tržní podíl zvedl z 1,38 na 1,65 %, to samé platí o CNG (0,68 místo 0,08 %). Na frak dostaly i vesměs nesmyslné hybridy (1,99 místo 2,66 %), naopak spalovací auta posílila své pozice (92,71 % letos vs. 91,01 % loni). Tady vůbec není co řešit, zejména rozpor mezi tím, jaké pozornosti se určitým věcem dostává a kolik se jich pak prodá, je do očí bijící.

Nebylo by na čase pohlédnout pravdě do očí, odhodit nemístnou pozitivní přetvářku, zahodit bič lží a prostě uznat, že čas elektrické revoluce v dopravě ani tentokrát nepřišel? Roli doplňku může plnit bez problémů, na roli jediného univerzálního řešení pro všechny elektromobily prostě nejsou ani zdaleka technicky připravené. Pozoruhodné je, že „normální lidé” to vidí, mnozí z „těch nahoře” (čest výjimkám) to ale dokola odmítají akceptovat.