PAVEL CIMBÁL
Takzvanou liberální demokracii, sloužící coby inkubátor progresivních ideologií, čeká v příštím roce zásadní systémová revize. Ačkoliv se zdá, že zmíněný režim selhal snad ve všech oblastech, které se rozhodl změnit k lepšímu, opak je, bohužel, pravdou. Neuspěl sice v žádné, ale neselhal.
Že takzvaný progresivní liberalismus v dohledné době skončí, je celkem očekávatelný a logický závěr. Nedokázal zlepšit životy občanů prakticky v žádné z oblastí, kde se o to snažil, a to celosvětově. Začal s ochranou diskriminovaných menšin, aby ve finále vyrobil jedinou mamutí z celého zbytku normálně smýšlející populace naráz. Bojoval proti rasismu a xenofobii, aby ji pak aplikoval naráz a oficiálně na celé Rusko a Čínu. Národní státy a ostrahu hranic považoval za přežitek, aby pak trval na územní celistvosti vnitřně rozpolceného postsovětského reliktu.
Zakázal jadernou energetiku, aby pak naordinoval elektromobilitu celému kontinentu úpícímu pod vysokými cenami energií. Bojoval za ekologii, ale GreenDealová bída povede v důsledku k pálení čehokoliv, co hoří a nestojí majlant, předpis nepředpis. Většina obyvatel přišla kvůli inflací o celou třetinu svých úspor a namísto blahobytu nastala pro mnohé bída. Ceny potravin a energií, které jsou základem samotné existence a přežití, vystoupaly na několikanásobek. Energetickou tepnu Evropy sabotovala země, která je naším spojencem, případně země, kterou už více než dva roky podporujeme, aniž by se nad tím kdokoli pozastavoval.
Strašení jadernou válkou
Liberální ideologové tepali éru komunismu tak srdnatě a černobíle, až skončili u rétoriky 50. let a nové železné opony. Perspektivu mírové spolupráce v Evropě nahradilo studenoválečné štvaní a přípravy na budoucnost vize hrozící jaderné války, tentokrát horké. Té, která bude, mimo jiné, u nás, a kterou se už média ani nestydí občanům natvrdo předkládat, jako by šlo o housku na krámě. Najděte si, kde máte nejbližší kryt, a počkejte, až to přejde. Zpitomělost určité části populace dosáhla už takové míry, že se to jaderné peklo, které by nastalo, dokonce snad i těší. Kdo by nechtěl umřít, pokud to může oslabit Rusko. To je étosem dnešní okázale přihlouplé doby, které zhloupla, zhrubla a zaštítila se primitivy.
Těch paradoxů a fiasek je už tolik, že by je pod palbou médií nemohla ustát snad žádná vláda na světě. Jenže, ta naše může. Má svoje média. Nebo, lépe řečeno, spíše média mají svoji vládu. A ačkoliv už třetím rokem vládne tím nejhorším možným způsobem, kde netransparence, dluhy a skandály koukají snad z každého jejího rozhodnutí či výroku, nic až tak hrozného se v zásadě neděje. Jen klesají preference, ale už se drží pusa.
To totiž také liberalismus vrátil zpátky do hry. Jsou věci, které se už neříkají, a problémy, ke kterým se už nikdo radši nevyjadřuje. Doma možná, ale veřejně už ne. Komunistický prokurátor Igor Stříž zacpal ústa hned několika milionům lidí zároveň paragrafem s podporou genocidia, které sice nikdo neprokázal, ale můžete se jej dopustit třeba komentářem na Facebooku. Tam bývá policie rychlá. Minimálně v porovnání s jinými kauzami, kde mizí svědkové rychleji než o vyloučení usilující soudci.
Zvládnuté mechanismy
Proč si ale myslím, že liberalismus neselhal? Protože dosáhl možnosti realizace svých cílů. Jejich selhání bylo dáno až jejich nesmyslností a neproveditelností, nikoliv nefunkčními metodami režimu samého. Mechanismy, jak donutit populaci souhlasit se vším výše zmíněným, zvládl na výbornou. A kdo si přesto dovolil brblat, je člověkem neúspěšným, nešťastným, a nebo prostě jen svině. Tak se dnes strategicky komunikuje, a tak skončila ona v listopadových dnes vzývaná pluralita.
Tím, kdo selhal, tedy není režim sám, ale média, osobnosti, instituce, odborníci a všichni, kdo měli být slyšet, ale nebyli, a měli se bránit, ale nebránili. Tak, jako už v historii mnohokrát. Ano, mám na mysli komunismus a fašismus. Totality, se kterými už jistou, a nikoliv vzdálenou, zkušenost už máme. Jenže, v případě fašismu sehrály svůj podíl na jeho vzniku neutěšené poměry v tehdejší reparacemi paralyzované Výmarské republice a v případě komunismu osvobození Sovětským svazem a snaha nedopustit opakování nejhorší války v dějinách. Zkrátka, dá se pochopit, proč se tak tehdy, v těžkých časech, někdo mohl rozhodnout, a propagandě se podvolit.
Jak jsme to mohli dopustit?
Jenže, dnes je situace jiná. Liberalismus nepovstal z bídy, ale z éry blahobytu. Nechat se platit za eseje o dvaasedmdesáti pohlavích nebo studie o vlivu flatulace krav na koncentraci kysličníku uhličitého by v těžkých dobách ani dost dobře nešlo. A to je na tom to nejstrašnější. Celé to vzniklo jen z kolektivního konsenzu na potřebě udělat změnu za situace, kdy jsme se měli vlastně dobře. A taková změna pak musela, nutně, skončit jako změna k horšímu, čemuž výsledky nakonec i odpovídají.
Odpověď na otázku, jak jsme takový experiment vůbec mohli odkývat a dopustit, ale bude trápit historiky asi ještě hezkých pár dekád.
DENÍK.TO
(14 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading... 
Libtardismus že končí? Škoda. Kolemjdoucí kočička se už nejspís nestačí prohlásit za amébního hermafrodita obdařeného myším ocáskem, šatičkama sešitýma z ukrajinské a duhové fangle a s blikajícíma neonovýma ušima.
Nesmysl, historiky ta otázka trápit nebude. Opakuje se standardní situace vrcholící a odumírající civilizace: tak se francouzská šlechta opájela myšlenkami liberté, equalité, fraternité, které vypadaly v elegantních formulacích tak dobře. Tak financovali ruští průmyslníci studenty, kteří v podkrovích Pitěru sestrojovali bomby. Tak si starořímští patricijové nabrali do armády barbary, povyšovali je – až se začali stávat císaři. Příznačné, jen to pokaždé páchne trochu jinak.
Že libtardismus končí je záchrana pro ty kterým otevřel svou laskavou náruč pan dobyvatel. Ještě chybí ale statistika kolik zdejších jeho obdivovatelů tu jeho štědrost, soucit a lásku využilo. Bude jich určitě mnógo když tak v té Ouniji trpí.
Tento “progresivní liberalismus” není ani progresivní (vedoucí k pokroku), ani liberální (svobodymilovný). Librardi ta slova ukradli, ať je koukají vrátit
Kolemjdoucí: Pilně se připravuji, příští rok by to snad mohlo klapnout.
Není to ale jenom tak, i navzdory dekretu je ten proces poměrně náročný.
Pokud by ale ta Uhnije stihla do té doby uhnít nebo si vytáhnout hlavu z prdele a přestat se všemi destruktivními agendami, co protlačuje, budu samozřejmě moc rád. I když v to příliš nevěřím. Pojedou až do hořkého konce
H.D. No vidíte jaké máte štestí že žijete ve svobodné liberální krásné naši zemičce. V dobách nedávno minulých by jste se musel plížit v noci přes hranice do toho lepšího světa, kde by Vás na hranicích odpráskli jako psa a svého psa by na Vás ještě poslali pro sichr ať Vás dorve. Tak si to tam užijte a pište. O tom krásném světě tam je tady referencí poskrovnu oproti zániku Evropy. Že by všude chleba o dvou kůrkách? Však dáte vědět.
Jak jsme to odkývali? Spojováním témat u voleb.
Lidé volí podle toho, co je pro ně nejdůležitější. Tedy většinou pro jejich peněženku. Že měla zvolená strana v programu třeba dovoz migrantů, LGBT a ochranu přírody, bylo v uplynulých desetiletích vedlejší. Volič si mohl o něčem myslet svoje, nebo ho to nezajímalo. Stejně s tím nic nenadělal. Jeho samého to bezprostředně nehrožovalo. Měl jen jednu volbu a tak ty vedlejší věci musel překousnout, aby mohl vůbec něco zvolit. To byl první krok.
Na vině je zastaralý zastupitelský systém pocházející z dob, kdy se jezdilo na koních. Systémová náprava je možná pouze poctivou přímou demokracií. Jenže té se mocipáni vyhýbají jak čert kříži. Co jsou z pohledu voliče nedostatky volebního systému, to je z pohledu politiků prostor k prosazování jejich vlastních názorů.