Pubertální hra s ohněm nevyšla

Zpráva o „ruském raketovém útoku na Polsko“ zalomcovala včera večer zpravodajstvím. Aniž si korporátní média cokoli ověřovala začala svými dezinformacemi okamžitě bičovat ještě silnější protiruskou dramatickou válečnickou propagandu. V čele stála samozřejmě ČT, ale přidali se ihned naši vládní válkychtiví jestřábi. Polsko oznámilo, že „aktivuje“ článek 4 Washingtonské smlouvy NATO, který předpokládá „konzultace“ členských států aliance.

Jde o předstupeň „aktivace“ článku 5, jenž (podle dezinformačních interpretací) znamená, že ostatní země paktu (rozuměj USA) mají „automaticky“ přijít napadené zemi na pomoc. Nic takového tam sice nestojí, ale jako záminka k válce to samozřejmě využít lze. Vlastně nešlo o premiéru, ale amatérský pokus o reprízu: Slavné sestřelení letu MH 17, jež kyjevský pučistický režim provedl v počátcích války Západu proti Rusku – tehdy ovšem ve spolupráci s Washingtonem.

Gliwice – v opačném gardu

Ostatně ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba na to okamžitě sám poukázal. Reagoval tím na jednoznačné prohlášení Moskvy, že je zcela vyloučeno, že by šlo o ruské rakety:

„Rusko nyní prosazuje konspirační teorii, že na Polsko údajně dopadla raketa ukrajinské protivzdušné obrany. Což není pravda. Nikdo by neměl věřit ruské propagandě ani zesilovat její zprávy. Tuto lekci jsme se měli naučit už dávno po sestřelení MH17!“ ječel až mu zuby hrůzou drkotaly, protože již tušil…

Naši vládní válečníci však netušili, a tak ho okamžitě burácivě následovali. Je ostatně pozoruhodné, jaká mají příznačná jména (říká se tomu „nomen omen“ – doslova „jméno jako znamení“):

Rakušan (ministr vnitra, STAN): „Ať už to bylo jakkoliv – Rusko o mír nestojí. Chce válčit. Ničit. A vraždit. Stojíme za Ukrajinou. Stojíme za Polskem!“

Němcová (senátorka, ODS): „Nevěřím, že Rusko zaútočilo na Polsko omylem. Je to buď záměrná provokace, nebo důkaz, že Rusáci mají ve všem naprostý bordel. V každém případě není na co čekat.“ (Jakože hned aktivovat článek 5 NATO a zahájit otevřený útok na Rusko)

Černochová politicky korektně Afroameričanová (ministryně války – orwelovsky „obrany“ – ODS): „Ať by šlo o omyl, nebo provokaci, je to další eskalace konfliktu ze strany Ruska a nesmí zůstat bez odezvy.“

Tedy přesně podle již dobře vyzkoušené nacistické metody – jen tentokrát v obráceném gardu: Když Hitler před útokem na Sovětský svaz potřeboval nejprve obsadit Polsko, zinscenoval Heydrich a spol. přepadení rozhlasového vysílače v Gliwicích – a už to jelo.

Pubertální hra s ohněm nevyšla

Jenže tentokrát bojechtiví puberťáci a Zelenského kámoši v Polsku a Česku (zatím) nečekaně narazili. Chtěli to zorganizovat tak, aby provokace zastihla (dementního) prezidenta Joe Bidena na jednání summitu G20, mimo bezprostřední dosah jeho loutkovodičů z tajných služeb a Pentagonu. A spoléhali na to, že jej v úzkosti přimějí k nějakému šílenému výroku (Biden se jich dopouští denně několikrát), který už nepůjde vzít zpět. A že mopslíčci z NATO pak poslušně zareagují podobně.

Jenže tohle už byla jiná káva. Vyvolat „jednání NATO podle článku 4“ je jasný válečný krok. Však také místopředseda ruské Bezpečnostní rady Dmitrij Medveděv reagoval okamžitě:

„Příběh ukrajinského ‚raketového úderu‘ na polskou farmu dokazuje jen jednu věc: Západ svou hybridní válkou proti Rusku neúměrně zvyšuje pravděpodobnost další světové války.“ A zástupce Moskvy v OSN Dmitrij Polanskij k tomu dodal: „Nejde o nic jiného než o okamžité nastartování hysterie kyjevského režimu a dalších výzev k potrestání Ruska. Poláci, kteří trpí rusofobií, se na to ochotně chytili.“

A tak nakonec nezbylo, než aby Biden spolkl hořkou pilulku, a konstatoval, že to bylo nikoli Rusko, ale Ukrajina, kdo „zaútočil na Polsko“. Aktuálně to alespoň změkčuje tvrzením, že šlo o ukrajinské protiraketové střely, které „omylem“ dopadly jinam, než měly (to je asi ten „ukrajinský bordel“, soudružko Němcová).

Chaos a strach kyjevské junty

Jenže ani tak to samozřejmě není. Rusko včera zasáhlo nejméně stovkou raket kyjevskou infrastrukturu – především se zaměřením na elektrickou síť. Smysl toho ovšem není v prohlubování komplikovaného života především západních Ukrajinců a jejich narůstající nechuti k Zelenského šmírácké herecké exhibici (to je spíše druhý či třetí plán). Jde především o to zabránit vlakům k přesunům nekonečného západního „zbraňovodu“ z Polska na Donbas. A to se daří.

Kyjevská junta posedlá vzpomínkami na wehrmacht a báječné Hitlerovce, které touží reinkarnovat, se tím dostává do stále většího chaosu a strachu. Poslední raketový útok na její infrastrukturu byl zcela zdrcující. A přišel vzápětí po Zelenského propagandistické „vítězné promenádě“ po Chersonu. Tedy poté, co jej ruské jednotky opustily, neboť  generál Sergej Surovikin, nový velitel celé operace připravuje závěrečnou ofenzívu úplně jinak pojatou. A Zelenský potřeboval něčím rychle odpovědět, protože už nějaký čas tuší, že mu jde o krk.

Přátelé? Ne. Jen zájmy

Tím spíše, že po (dalších ukradených) volbách v USA je mu jasné, už zájem o kyjevské šílence nyní ochladne. Bez ohledu na to, že to byly právě Spojené státy, které Kyjev k válce proti Rusku vyprovokovaly, ba přímo donutily. Jejich vazal je přece jenom bezmocná figurka v jejich hře (tak jako ty naše „Fialové“ figurky). Washington už párkrát na Zelenského výhrůžně zavrčel, když udělal něco „aktivně“ bez jejich příkazu. Ale tohle už bylo zjevně moc. Tak ho rovnou ťali fackou. A teď už jenom hrůzou stažení ideologové junty mektají:

„Za jakékoli incidenty s raketami je zodpovědné Rusko, které válku rozpoutalo a zasypává Ukrajinu střelami. Musíme se držet jediné logiky: Válku začalo a vede Rusko. Rusko na Ukrajinu masivně útočí řízenými střelami. Proměnilo východní část evropského kontinentu v nepředvídatelné bojiště. Záměry, způsoby provedení, rizika, eskalace, za tím vším je pouze Rusko. Nesmí být žádné jiné vysvětlení pro incidenty s raketami,“ vypálil už natvrdo Zelenského poradce Mychajlo Podol.

Přeloženo do řeči propagandy: Tak jo, zvorali jsme to, ale vy přece stejně musíte tvrdit, že to byly ruské rakety. Jsme tak dohodnutí, ne?

Kdepak, soudruhu. Pořád platí teze doyena a praktika americké „reálpolitiky“ Henryho Kissingera: Spojené státy nemají přátele, jen zájmy. A také: Hned vedle našich nepřátel jsou námi ohroženi naši „přátelé“.

Poučení pro české svazáky z Pětikolky

Teď se bude ještě nějaký čas „incident vyšetřovat“ – asi jako se „vyšetřuje“ teroristický útok Anglosasů na Nord Stream (k němuž nepustí ani jeho spolumajitele, Německo). Pak se všechno rozplyne do ztracena. Alespoň v západní propagandě. Jak se s tou pastí, do které tak ochotně vletěli, budou vyrovnávat naši „přičinliví svazáci“ ve Strakovce a v médiích, je úplně lhostejné. Budou mektat něco jako zmíněný Podol.

Horší je to pro Polsko. Vládnoucímu PiS klesají před volbami preference. A hrozí, že se prostě samo „uzbrojí“ a hospodářsky se propadne do krachu. Bláznivé snění, že si připojí část Ukrajiny, a ještě při tom donutí Američany, aby „by the way“ zlikvidovali Rusko, se stále rychleji rozplývá. Pouze Fialu a spol. do toho namočili tak, že „infekce“ státního krachu se může snadno stát i naší realitou.

Pro Rusko platí něco jiného: Ověřilo si, že Washington se na rozpoutání jaderné světové války bezprostředně necítí.

Zatím.