Rok 2025: Šance na větší svobodu. Nebo hlubší příkopy

Nyní sledujeme, jak se obavy těch, kteří na rizika nařízení DSA upozorňovali, potvrdily. Krátce poté, co nařízení DSA vstoupilo v platnost, bylo zneužito proti Muskově síti X. Platforma byla v roce 2024 Evropskou unií obviněna z porušování pravidel pro on-line obsah, protože její ověřené účty s modrou visačkou mají prý potenciál „klamat“ uživatele. Bruselští úředníci jsou navíc na pochybách, zda platforma X přijala dostatečně účinná opatření v rámci zásad zmírňujících rizika pro výše zmíněný „občanský diskurz“ a volební procesy. EU si stěžovala na údajné „proruské narativy“ i „vyslovené lži“, které na platformě zůstaly viset bez smazání. „Nyní máme jasná pravidla, předběžné povinnosti (ex ante), přísný dohled, rychlé vymáhání a dostatečně odrazující sankce a plně využijeme náš soubor nástrojů na ochranu našich občanů a demokracií,“ vyhrožuje platformě X Thierry Breton, komisař pro vnitřní trh EU. Platformě X nyní hrozí za pluralitu názorů pokuta až šest procent celosvětového ročního obratu. Neslibovali nám však, že mazat budou jen nezákonný obsah? Slibovali. Odsoudila to veřejně mainstreamová média? Odsoudila Muska…

Ten je hodný, ten zlý a ten zmizí

Média vymlčela i další schválené evropské nařízení „o svobodě médií“ (EMFA). Tento akt se chystá spoutat evropská veřejnoprávní i soukromá média regulacemi a vnést nerovné podmínky na mediální a inzertní trh. Při nahlížení do skleněné koule vidím potenciál administrativně zatížit v příštích letech média byrokracií natolik, že to nemusejí menší z nich ustát. Byrokratická zátěž není jediné nebezpečí, která EMFA může do našich životů přinést. Problematická část aktu EMFA spočívá v tom, že stát a Evropská komise použijí politické neziskovky, aby se vypořádaly s nepohodlnými názory a postaraly se o odříznutí nepohodlných webů od inzerce. Návrh má prý posílit transparentnost a zajistit, aby veřejné prostředky podporovaly „kvalitní a spolehlivá média“. Budou rozdělovat média na hodná a zlá a někde budou kolovat a viset ostudné seznamy nešťastných webů, které byly zařazeny mezi „dezinformační“. Těmito seznamy se následně budou řídit nejen státní orgány, ale dobrovolně do nich bude nahlížet bezpochyby i část soukromého sektoru. Kaufland, HBO, Globus a mnohé další to už na základě podobných seznamů proaktivně dělají a inzerují jen v těch „správných“. Bývalý ministr Ivan Bartoš předběhl dobu, nečekal na implementaci EMFA do českého právního řádu a rovnou v červnu představil metodiku, která má už teď pomoci státním institucím „správně inzerovat“ v mediálním prostoru a jejíž cílem je omezit reklamní podporu webů, které podle jeho (ideologického) názoru „sloužily jako hlásné trouby Kremlu“. Opřel se o pomoc „profesionálů“ ze spolku Nelež a Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (NFNŽ) a v metodice doporučil řídit se při zadávání reklamy seznamy vytvořenými zmíněnými politickými neziskovkami.

V případě NFNŽ je řeč o seznamu nazvaném Mediarating, v němž je například Šafrovo Forum24 hodnoceno vysokou známkou A, zatímco iDnes dosáhlo jen na B+. Výběr spolupracovníků a dodavatelů je vůbec dlouhodobě slabou stránkou Pirátů. Rovnou předpovídám, že ani v roce 2025 to s Piráty nebude lepší. Kdyby Bartoš své úsilí věnoval více stavebnímu zákonu nebo digitalizaci, prokázal by nám možná lepší službu. Míru implementace konkrétního evropského nařízení si můžeme do jisté míry řídit sami. Některá z nich můžeme dokonce při troše politické vůle zrušit. To se ovšem netýká naší současné servilní vlády. Nejsme přece Polsko, které si umí v rámci EU prosazovat výjimky, ani Maďarsko, které často nějaká nařízení z Evropské unie otevřeně ignoruje. Ne, takoví my rozhodně nejsme. Jsme země, která za poslední tři roky stihla založit tým KRIT, který doporučuje anonymizovaně monitorovat nálady ve státní a veřejné správě a včasně identifikovat osoby, které mohou šířit antisystémové nálady, s cílem je pojmenovat a zostudit; vyšetřovat desítky občanů za pouhé názory na zahraniční politiku; označovat odlišné výklady a jiné názory za dezinformace a nespokojené občany za „antisystémové hnutí“. Přesto se v našich končinách sluší tvářit, že tu svoboda projevu je, omezována není a ti, kteří pociťují pouta autocenzury, jsou „lidé, kteří jsou nešťastní, zapšklí, zahořklí, smutní, opuštění nebo mají jenom životní smůlu nebo jsou to prostě jenom svině“, jak by řekl vládní koordinátor strategické komunikace.