Ruské volby a Putinovy vzkazy světu |

Sdílet článek:

V neděli 19. září skončily v Rusku další volby a do obou parlamentních komor – Státní dumy a Federálního shromáždění Ruské federace bylo zvoleno 450 poslanců. Vzhledem k tomu, že hlavní výsledek těchto voleb byl již tradičně předem dán, lze jen stěží nazývat toto politické klání demokratickými a svobodnými volbami. Jedná se spíše o léty vyzkoušený model ruské parodie na demokratický volební proces, ze kterého byla letos předem vyloučena i reálná opozice. Prezident Putin těmito kroky vzkazuje světu několik důležitých poselství.

Nepřekvapivé výsledky a vše při starém: Putin volby chválí, Západ je kritizuje

V podstatě vše proběhlo a také skončilo zcela standardně. Prezident Putin, resp. jím zaštítěná politická strana, se jako nepřekvapivý vítěz voleb tvářil spokojeně a prohlásil zářijové volby za demokratické. Naproti tomu západní komentátoři zpochybnili jejich svobodu a regulérnost a někteří dokonce hovořili o použití nejšpinavějších triků v novodobé ruské historii (CNN, 21.9. 2021). Prezident Putin děkoval občanům za vysokou volební účast, která zase tak moc vysoká nebyla, neboť dosáhla něco málo přes 51 %. To bylo jen o pár procentních bodů více něž v minulých volbách v roce 2016. Ty skončily katastrofálně nízkou volební účastí kolem 47 %. Putin voličům děkoval i za podporu jeho stranické formaci Jednotné Rusko, která ve volbách opět „drtivě“ zvítězila. Přesný výsledek ruských voleb však není sumárně vůbec důležitý, neboť volby byly provázeny množstvím machinací, podvodů a manipulací. Vedle pro-putinovského Jednotného Ruska bylo znovu umožněno pokračovat v roli parlamentní rádoby opozice politickým dinosaurům typu komunistické strany G. Zjuganova, krajně nacionalistické LDPR V. Žirinovského nebo sociálně demokratickému Spravedlivému Rusku – Za pravdu N. Levičeva. Ve volbách se však objevil i politický nováček – strana Noví lidé oligarchy A. Nachajeva, založená teprve v loňském roce. A světě div se – ve svém programu podporuje Vladimíra Putina. Strana Noví lidé měla ve volbách oslovit spíše mladé voliče a do Státní dumy prolezla jen těsně nad zákonnou 5 % hranicí.

OBSE na volby nedohlížela a někde bylo umožněno hlasovat i elektronicky

Letošní ruské volby ale proběhly bez přítomnosti mezinárodních pozorovatelů, kteří díky průhledným obstrukcím ruských úřadů odmítly v této komedii statovat. OBSE se poprvé od roku 1993 neúčastnila jako mezinárodní autorita dohledu nad regulérností voleb, neboť ruské úřady s odkazem na pandemickou krizi dovolily příjezd pouhým šedesáti mezinárodním pozorovatelům.

Za zmínku ale stojí ještě jedna novinka. V některých ruských regionech (ale také např. v tzv. Doněcké a Luhaňské republice na východě Ukrajiny, kde kremelské úřady již v minulosti rozdaly tisíce ruských pasů) byla umožněna vedle klasického hlasování i volební účast prostřednictvím tzv. elektronického hlasování. Data z této formy hlasování však byla zašifrována a nebylo umožněno je ani ve finále sdílet s ruskými nezávislými organizacemi. Přitom ruské NGO mohly přeci jenom posloužit jako poslední demokratická kontrola volebního procesu. A právě zde existuje podezření, že mohlo docházet k největším machinacím s volebními výsledky. Ostatně již v minulosti vyšlo najevo, že nejdůležitější platformou pro falzifikaci volebních výsledků v Rusku byl moment elektronického přenosu dílčích volebních výsledků z regionálních volebních komisí do moskevského ústředí.

Co nám tím vším Putin vzkazuje, i když možná nechce

Tím, že byla z volebního procesu předem vyloučena reálná opozice (např. A. Navalnyj a spol.) V. Putin prozrazuje, že má z opozičního hnutí strach. Nejde ani tak o strach momentální, jako spíše o ten potencionální, budoucí. Je naprosto zřejmé, že Navalného hnutí ani Navalnyj jako opoziční předák nejsou v současné době pro Putinův režim alternativou, protože nedisponují téměř žádným významným elektorátem. Putin by tak mohl nechat Navalného klidně kandidovat a z jeho hubených volebních výsledků vytěžit důležitý politický kapitál. Kremelská mašinérie však volí sovětskou cestu – ničit a zahubit opozici v samém počátku s vírou, že vysoká razance použité represe bude výstrahou i pro potencionálně další opoziční proudy. A svou legitimitu pak zakládá na pochybných volebních výsledcích. Sázka na tuto kartu může, ale také nemusí vyjít, protože Rusko zatím na rozdíl od většiny ostatních postkomunistických států neprošlo očistným postkomunistickým procesem. Jestli se Putin něčeho skutečně obává, tak je to opakování tzv. barevných revolucí přímo v Rusku.

Ačkoliv nemůžeme brát zcela vážně žádná čísla vzešlá z nedávných ruských parlamentních voleb je nízká volební účast kolem 51 % dalším Putinovým problémem. Není v podstatě významné, zda volilo 51 % řádných voličů nebo ne. Podstatný je fakt, že lze v Rusku zaznamenat již zcela očividnou únavu ruských voličů z politiky. V tomto konkrétním případě to znamená i stále patrnější únavu z Putinovy politiky. I když se Putin všeobecně snaží překrývat domácí problémy jinými, často zahraničními aktivitami, nespokojenost s reálným stavem životní úrovně v Rusku roste a vše nasvědčuje tomu, že tato nespokojenost může nadále růst. Tento příklad je dalším velmi reálným ohrožením bezproblémové existence Putinova režimu.

Putin a jeho režim se často zaklínají termíny demokracie, lidských práv, svobody slova atd. Avšak jako v každém jiném autoritářském režimu mají i v Rusku tyto výrazy poněkud odlišný a často i tragikomický kontext. Sám Putin však dobře ví, že je jeho režim vším jenom ne demokracií. Ví také, že jsou v Rusku kriminálně umlčováni jeho političtí oponenti a zastrašováni, vězněni nebo rovnou fyzicky likvidováni jeho nepřátelé. Putin však tím, že označuje ruské volby za demokratické a všeobecně Rusko za demokratickou zemi mj. říká, že se skutečné demokracie bojí. A tak hraje komedii, která skutečnou demokracii jenom předstírá a někteří jeho spoluobčané mu to věří. Prezident Putin totiž má i svůj pevný elektorát mj. v postavách lidí v „glubinkách“, kteří nikdy neměli s demokracií žádnou osobní zkušenost, a kteří po generace žijí v logice tradičního ruského přísloví „Bůh vysoko, car daleko“. Jejich podpora by sice na velká volební vítězství v regulérních volbách asi nestačila, ale díky sofistikované a profesionální ruské propagandě šířené do domků ruských vesničanů kremelskými televizními kanály mohou podobnou iluzi o ruské demokracii vzbuzovat.

Jedno z prvních rozhodnutí, které V. Putin po volbách učinil bylo prodloužení zákazu dovozu potravin ze států, které vůči Rusku uplatňují sankce kvůli anexi Krymu. Tj. především ze států tzv. svobodného světa. To nebyla jen náhoda. V. Putin tím zřetelně sděluje, že je připraven nadále vést se Západem konfrontaci a tento krok zdůvodňuje ochranou ruských národních zájmů. Putin totiž potřebuje vnějšího nepřítele, aby na něj mohl svalovat valnou část svých vlastních neúspěchů. Jinými slovy, kdyby Západ neexistoval, musel by si ho Putin vymyslet.