Silná česká stopa v boji za svobodu slova v USA

Louis Brandeis se narodil v Kentucky v polovině 19. století. Rodiče pocházeli z Prahy, odkud emigrovali do USA po nepokojích v roce 1848. Jeho otec přišel do Ameriky jako první z rodiny, aby prozkoumal podmínky emigrace. Odtud údajně napsal své ženě: „Americký pokrok je triumfem práv člověka.”

Spolu se svým kolegou u Nejvyššího soudu, Oliverem Holmesem, se postupem času stal zarputilým ochráncem svobody slova. V případu Abrams nesouhlasil s většinovým stanoviskem soudu, že roznášení letáků s nelichotivými informacemi o americké vládě má být trestné. Do učebnic se dostal svým stanoviskem v případu Whitney, ve kterém obhajoval právo lidí říkat odpudivé věci. Součástí jeho argumentace je věta, která se od té doby stala citátem. „Řešením je více slov, ne vynucené ticho.”

Ve své obhajobě svobody slova napsal v roce 1925:

„Ti, kdo nám zajistili nezávislost, věřili, že konečným cílem státu je dát lidem svobodu, aby mohli rozvíjet své schopnosti, a že při správě věcí veřejných mají převážit síly uvážlivé diskuze nad silami tyranie. Vážili si svobody jako cíle i prostředku. 

Věřili, že svoboda je klíčem ke štěstí a že odvaha je tajemstvím svobody. Věřili,

že možnost svobodně myslet a říkat, co si člověk myslí, jsou nezbytné podmínky pro šíření politické pravdy;

že bez svobody projevu a shromažďování bude diskuze zbytečná;

že diskuze obvykle přináší adekvátní ochranu proti šíření škodlivých teorií;

že největší hrozbou pro svobodu jsou lhostejní lidé;

že veřejná diskuze je politickou povinností a

že všechno toto musí být základním principem americké vlády.

Byli si velmi dobře vědomi všech rizik, které hrozí institucím vytvořeným lidmi. Ale věděli,

že pořádek nemůže být založen jen na strachu z trestu za jeho porušení;

že je hazardem odrazovat od vlastních myšlenek;

že strach plodí represi a že represe plodí nenávist;

že nenávist ohrožuje stabilní vládu;

že cesta do bezpečí je v možnosti svobodně diskutovat o domnělých křivdách a navrhovaných řešeních a

že vhodnou nápravou zlých rad jsou ty dobré.

Věříce v sílu rozumu, který se uplatňuje při veřejné diskuzi, vyhnuli se tichu vynucenému zákonem, argumentu síly ve své nejhorší podobě. Uvědomujíce si občasné tyranie vlád většiny, upravili Ústavu tak, aby garantovali svobodu slova a shromažďování.

Strach z vážných škod nemůže samotný ospravedlnit potlačení svobody slova a shromažďování. Lidé se báli čarodějnic a upalovali ženy. Je úkolem svobodné řeči osvobodit lidi ze sevření iracionálního strachu. 

Aby bylo možné ospravedlnit potlačení svobodného projevu, musí existovat pádný důvod se domnívat, že hrozí opravdové zlo, pokud se lidé budou svobodně vyjadřovat. Musí existovat pádný důvod se domnívat, že hrozící zlo je bezprostřední.

Ale i obhajoba násilí, jakkoli morálně trestuhodná, není důvodem pro upírání svobody projevu, pokud není výzvou a neexistuje nic, co by naznačovalo, že se jedná o bezprostřední nebezpečí. 

Ti, kdo vyhráli v boji za nezávislost, nebyli zbabělci. Nebáli se politické změny. Neoslavovali pořádek vyměněný za svobodu. Pro odvážné muže zvyklé postarat se sami o sebe, kteří věří v sílu svobodného a nebojácného argumentu uplatňovaného prostřednictvím lidové vlády, nemůže být žádné nebezpečí plynoucí se svobodného projevu dostatečné pro jeho omezení, pokud není toto nebezpečí natolik bezprostřední, že by diskuze přišla pozdě. 

Pokud je čas na to, aby lži a falešné představy mohly být odhaleny prostřednictvím diskuze a zlo odvráceno v procesu osvěty, je řešením více slov, ne vynucené ticho. “

Více slov, ne vynucené ticho.