Škola mediální manipulace: O emocionálně přesvědčivých fotografiích

S nástupem umělé inteligence, která dokáže generovat realistické fotografie na počkání, údajně roste nebezpečí manipulace veřejným míněním za pomoci fotografií. Uklidňující zprávou může být fakt, že fotografie jako nástroj manipulace slouží úspěšně již desítky let.

Případ první: Vietnam

Fotograf Eddie Adams je autorem pravděpodobně nejznámější fotografie z vietnamské války. Fotka dostala název „Saigonská poprava”. Vznikla v únoru 1968 při protiofenzivě Tet, během které oddíly komunistického Vietkongu překvapivě napadly hlavní město Saigon v jižním Vietnamu.

Během hektických dní protiofenzivy Tet proti sobě v ulicích hlavního města bojovaly partyzánské jednotky komunistického Vietkongu podporované severovietnamskou armádou a jihovietnamská armáda spolu s americkými vojáky. Na slavné fotografii jihovietnamský generál Nguyen Ngoc Loan zastřelil kapitána komunistického Vietkongu v civilu.

Jednoduché a rychlé soudy

Fotografie Saigonská poprava oblétla celý svět a stala se silným impulsem pro americké antiválečné hnutí. Generálovi Loanovi i fotografovi Eddie Adamsovi významně změnila život.  Generál Loan utekl po pádu Saigonu do USA. Pod tlakem Kongresu byla ustavena vyšetřovací komise, která dospěla k závěru, že se dopustil válečného zločinu. Před deportací do komunistického Vietnamu jej zachránil prezident Jimmy Carter, podle kterého byly závěry komise pošetilé.

Fotograf Eddie Adams se stal celebritou, neboť za fotografii dostal Pulitzerovu cenu a světovou cenu World Press Photo.

Chybějící kontext

Fotografie ale neukazuje pozadí příběhu. Zastřelený civilista byl příslušník Vietkongu v civilu, který byl zadržen poté, co během pouličních bojů zastřelil kapitána jihovietnamské armády, jeho ženu, šest dětí a matku ve věku 80 let. Generál Loan jej zastřelil na místě, neboť byl podle vlastních slov vzteklý, že neměl uniformu a zabil během svého zatýkání policistu.

Fotograf Eddie Adams později napsal:

„Dva lidé zahynuli na té fotografii: muž s kulkou v hlavě a generál Nguyen Ngoc Loan. Generál zabil příslušníka Vietkongu, já jsem zabil generála mým foťákem. Fotografie jsou nejmocnější zbraně. Lidé jim věří, ale fotografie lžou i bez manipulací. Jsou jenom poloviční pravdou. To, co fotografie neukazuje, je otázka, co byste udělali vy na místě generála.”

Pozn. autora: Chybějící kontext je nejúčinnější zbraní mediální manipulace, protože je v podstatě neodhalitelný a velice přesvědčivý. Důkaz zde.

Případ druhý: hladovějící medvěd

Slavné video, které natočili reportéři National Geographic na ostrově Somerset na severu Kanady, zobrazuje vyhublého ledního medvěda potácejícího se na pláni bez sněhu. Video uveřejnili v roce 2017 na Instagramu v sekci, která se věnuje klimatické změně. Titulek u videa zněl: „Takhle vypadá hladovění”. O dva dny později bylo video uveřejněno na webu National Geographic s novým titulkem, který říkal: „Tohle je tvář klimatické změny”.

Video shlédlo 2,5 miliardy lidí a zůstává videem s největším počtem shlédnutí na webu National Geographic.

Řada lidí fotografii tleskala, neboť se autorům podařilo dodat klimatické změně dramatickou tvář, někteří lidé upozorňovali na to, že není možné vědět, co je příčinou bědného osudu zobrazeného medvěda.

Autoři videa poté přiznali, že „možná udělali chybu, když neřekli celý příběh”. „A sice že hledali fotografii, která zobrazí budoucnost a že nevěděli, co se stalo tomuto vyhublému medvědovi, a že nemohou říci, jestli byl medvěd hladový z důvodu klimatické změny.”

Pozn. autora: Přestože se počty polárních medvědů od roku 2005 neustále zvyšují.

Post scriptum

Pozn. autora:

Když se kácí les, létají třísky, je citát, který je připisovaný vůdci ruských bolševiků Leninovi. Aneb když jde o dobrou věc, je možné si pravdu přiohnout, protože účel světí prostředky.

Létající třísky jsou ztělesněním všech ideologií, které v honbě za nějakým jimi definovaným dobrem s nesnesitelnou lehkostí odhazují odvěká pravidla o individuální morálce. Ve jménu lepších zítřků je potom možné v té poslední fázi topit jejich odpůrce v řece Loiře. Stalo se během francouzské revoluce krátce poté, co byla schválena slavná Deklarace práv člověka, jejíž text byl vytesán zlatými písmeny do kamene.

Proto také Friedrich Hayek ve své knize Cesta do otroctví na dané téma napsal:

„Kolektivistický systém má dvě centrální charakteristiky. Potřebu definovat společné cíle a dát skupině, která jich má dosáhnout, maximum moci k jejich dosažení. To vede k morálnímu systému, který se v jednom bodě liší od systému individuálních svobod. Nenechá jedince, aby se sám rozhodoval o tom, jakými morálními pravidly se bude řídit, a vnucuje mu centrální morálku.

Avšak tento jediný rozdílný bod zpochybňuje, zda se kolektivistický systém vůbec může nazývat morálním systémem. Kolektivistický princip, že dobro, kterého chce plánovač dosáhnout, ospravedlňuje použité prostředky, je v systému individuální morálky popřením všech morálních zásad.”

Účinnou protizbraní proti jakékoli manipulaci je dvojnásobná dávka dezinformací a meziušní prostor. Je třeba si vyslechnout dezinformace obou stran a zamyslet se.

Doporučuje devět z deseti dezinformátorů :-).