Slovensko: Konflikt médií a vládní moci nabral pořádně na síle. Proč tomu tak je? |

Sdílet článek:

HSP

Bývalý ministr Juraj Draxler na sociální síti píše o konfliktu mezi vládou a médii. Říká, že jde o předem prohraný boj. Jak poznamenal, ze strany médií vidíme jen klamání a manipulaci. A Draxler to hned také dokládá nedávnými událostmi

Minulý týden se uskutečnilo setkání mezi naším premiérem Ficem a ukrajinským premiérem Šmyhalem. A jak to komentovala média? Fico prý popřel sám sebe, protože Ukrajině v některých aspektech vyjádřil podporu a podobně. Přitom, jak poznamenal ministr, Fico mluví stále totéž – o porušení mezinárodního práva ze strany Ruska směrem k Ukrajině. Ukrajině chce nadále humanitárně pomáhat a odmítá silovou změnu hranic. Na druhé straně Fico hovoří o příčinách vzniku konfliktu – tím hlavním je tlačení se na NATO na Ukrajinu, díky čemuž i konflikt pokračuje. \”A že podporovat bojové akce místo přitlačení obou stran, aby si sedli za jednací stůl, je katastrofální nehumánnost,\” – doplnil exministr.

Média nejsou schopna uznat, že Fico chápe utrpení jedné i druhé strany a chtějí z něj vyrobit „nepřítele Ukrajiny“ – přestože se proti Ukrajině nepřátelsky nestavěl. A exministr si všímá i jiných nechutností: „Ficovi vložili do úst nějaké vyjádření, které ten prý řekl na uzavřeném jednání a přinesla je Ukrajinská Pravda. A naše média to vzala jako určitě pravdivá.“ – tvrdí Draxler. Podle něj je to nehorázný postup a podpásový útok na hlavu vlády.

Draxler píše také o situaci, kdy Fico řekl, že v Kyjevě plyne relativně normální život. „Řekl to ve specifickém kontextu: když se novináři snažili jeho odmítnutí jít do Kyjeva prezentovat jako zbabělost, že se bojí jít někde, kde se jakoby bojuje a běhá se tam s přilbou na hlavě… Na elektrárny kolem Kyjeva sice občas dopadají rakety ale ve městě určitě nikdo neběhá jako ve válečné zóně. Fico měl pravdu. Ale média to úžasná celá přetočila. – zmínil exministr.

Toto dělají už léta média – píše Draxler. … „snahu o kompromis zaházejí hnojem. Politici pak nemají jinou možnost, než se na kompromisy vykašlat a co nejvíce nabudit skalní jádro svých fanoušků.“ Proto se postupně vytrácejí i politici, kteří jsou ochotni dělat kompromisy nebo je alespoň kompromisně komunikovat. Proto se podle Draxlera nemají divit, pokud se politici chtějí zbavit médií. „Žnou jen to, co samé roky sely.“

Mnozí lidé pracující v médiích toto chování ospravedlňují tím, že často přicházejí is pravdivými informacemi, které jsou skandální. Ale takové míchání je podle Draxlera ještě horší, než psát jen lži a polopravdy.

Draxler píše i o vlastní zkušenosti s médii na pozici ministra školství. Ze začátku měl vztahy v podstatě neutrální i díky tomu, že o školství psali nepolitičtí novináři.

Následně Draxler píše, jak se blížily volby a opozice proti němu organizovala „štvanice“. Najednou světlo světa spatřily kauzy – jako ta sifonová – nákup předražených sifonů – se kterou, jak tvrdí, nic neměl. Dokonce média ani netvrdila, že by byl za ty nákupy zodpovědný přímo ministr, „ale zároveň ty články psaly tak, že čtenář, který nic netuší o administraci eurofondových projektů či postupech zadávání veřejných zakázek (tedy 99 procent) snadno nabyl opačný dojem.“ – píše . Tehdy se však nikdo exministra nezastal, nikdo v redakci nepsal, že se zde někomu ubližuje.

Také zmínil i situaci z roku 2015, kdy na základě podvodného mailu přišlo ministerstvo téměř o půl milionu eur. Přišlo se na to ale včas a peníze na účtech zadržela banka, o čemž informoval ministr. No podle Draxlera, stačil jeden poslanec Galko, který tvrdil, „že se peníze pak našly až před mým odvoláváním v parlamentu a média tuto čistou lež hromadně uváděla.“ Média však dala prostor Lucii Nicholsonové, která tvrdila, že chce zaměstnat nového asistenta – a měl to být právě člověk, který se podílel na přesunu peněz. Jak Nicholsonová tvrdila, Draxler si z něj udělal obětního beránka, aby zakryl pokus o velký podvod. Který odhalil sám Draxler – doplnil. „Ani jedno médium ale nenapsalo ani řádek, když byl ten člověk později pravomocně odsouzen za to, že z dané organizace ukradl 50 tisíc eur. (To bylo ještě navíc k danému pokusu o podvod, který se nepodařilo uspokojivě objasnit, a nebylo ani jasné, zda daný člověk při porušení pravidel platebního styku jednal z hlouposti nebo byl do pokusu o podvod za téměř půl milionu i nějak zapleten).” – píše Draxler.

Jak píše dále Draxler, i když pravda v mnoha případech později vyšla najevo, nikdo se mu nikdy neomlouval. Přesto, že byl vystaven veřejnému lynči.

Draxler poukázal také na to, že za jeho ministrování mu média často vyčítala, že nezvyšuje platy učitelům. Jakoby on držel státní kasu. No když byl ministr Gröhling v reálném vyjádření dokonce klesly, najednou to bylo v pořádku. Také média nezajímalo, co zůstalo z jeho slibů nebo z jeho „bombatické školní reformy.“

Politici se dnes prostě už o kompromis s médii nesnaží. A jak je na tom veřejnost? – ptá se Draxler. Ta dnes na média kašle.

Za prvé, každému poněkud rozumnějšímu člověku je zjevné, do jaké míry média fungují jako propagandistické instituce. Veřejnost je podrážděná z toho, jak média čtenářům a divákům doslova tlačí do tváří svůj vlastní svět. „Svět, kde je analytikem Mesežnikov nebo někdo z INESS, „občanská společnost“ je Bútora a Fedor Gál, atd.“

S jinými názory se jednoduše do veřejného prostoru dostanete jen stěží. Nejvíce to je vidět u Ukrajiny. S jiným než „povoleným“ názorem se do médií prostě nedostanete.

Pravda, ne všechno zajímá běžného čtenáře či diváka, ale i ten si všímá, jak se mnohá témata, která se týkají i jeho, do médií nedostanou.

Jak píše Draxler, není to dobrá situace. Je to totiž mnoho novinářů, kteří odvádějí dobrou práci, ale často „v těch jinak velmi propagandistických médiích. A byla by škoda to všechno ztratit.“ Také je zde strach z toho, jak dopadnou veřejnoprávní média. Dnešní stav totiž, tvrdí Draxler, je neudržitelný.

Momentálně však média nikdo nemá chuť zachraňovat. Velkou část občanů média hlavního proudu iritují a pak je zde část lidí, kterým jsou starosti médií a novinářů jednoduše ukradeny.

Draxler píše o rychlém vývoji – úklid v televizích a další na řadě budou média jako SME a lidé kolem něj – hlavně šéfredaktorka.

SME je hlavní vlivové médium a stát si podle Draxlera nemůže dovolit, aby mělo takový vliv. Předpokládá, že do konce volebního období toto médium v nějaké formě přežije, ale bude mít značně okleštěnou formu. Jak vzpomíná, je na to společenská atmosféra. „Části lidí jsou bývalá velká média ukradená a značná část se útokem na ně potěší.

A vedení redakcí se do té situace dostala sama.“ – dodal na závěr.